Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Během aktu byla předčítána jména těch, kteří byli komunisty popraveni, zastřeleni, utýráni či umučeni.   

„Sešli jsme se tady, abychom uctili památku lidí, kteří za tu dobu trpěli a těch lidí jsou miliony,“ řekl v úvodu Šimon Pánek. „Je pravda, že účet za politickou, morální, kulturní, ekonomickou, dokonce i přírodní devastaci  Československa není stále uzavřen.

Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů, na závěr svého prohlášení vyzvala všechny přítomné: „My bývali političtí vězni při památce všech popravených a  v pozdějších letech všech zmařených životů podáváme výzvu určenou zákonodárcům. Zrušte Komunistickou stranu Čech a Moravy dokud je ještě čas. Nedovolte aby se opakoval únor 1948.“ 

Následovalo čtení ze seznamu asi tisíce jmen lidí popravených z politických důvodů, usmrcených na státních hranicích a těch, kteří byli odsouzeni za politicky motivované trestné činy a zemřeli ve výkonu trestu. Seznamy četli bývalí političtí vězňové, studenti, občané, osobnosti veřejného a kulturního života jako např.  Ladislav Smoljak, Jiří Dědeček, Jan Vodňanský, Olga Sommerová či poslanec Petr Bratský.  Poslední jména z dlouhého seznamu přečetl herec Jan Potměšil, který na závěr dodal své krátké vyznání. „Je důležité, že vznikla tato iniciativa a že jsme se tady sešli, že ji chceme podpořit, protože máme právě ideální příležitost začít. Udělat  nový krok. Ten první krok. Je načase vyčistit si stůl. Nebuďme lhostejní k tomu, že stále trvají symboly, projevy, ideologie strany, které je  jednoznačně možné označit za zločineckou. Bude se nám všem lépe dýchat!“

Petici přišli například  podpořit spisovatel Jáchym Topol, Vladimír Merta, John Bok, herec Tomáš Hanák, sochař Jaroslav Róna, režisér Zdeněk Tyc, Čestmír Řanda ml. Řada lidí položila hořící svíčku či květinu na symbolický hrob obětem komunismu.

Záznam mluvených projevů

Šimon Pánek

Dobré odpoledne, dámy a pánové, dobré odpoledne milí přátelé, děkuju, že jste přišli. Jak  všichni víme, dnes je 25.února, padesát sedm let ode dne, kdy na tomto místě můj dědeček podporoval Gottwalda, zatímco můj tatínek patřil mezi mládež, která podporovala Beneše a podobný  rozpor můžeme vidět za těch padesát sedm let v celé společnosti. Sešli jsme se tady, abychom uctili památku lidí, kteří za celou tu dobu trpěli a těch lidí jsou miliony. Je pravda, že účet za politickou, morální, kulturní, ekonomickou, dokonce přírodní, krajinnou devastaci Československa pořád není uzavřen. Zatím sčítáme. Je jasné, že účet za více než čtyřicet let komunismu bude trvat několik dalších desítek let, které musíme zaplatit, abychom se dostali z toho všeho, co komunisté zdevastovali. Sešli jsme se tady také proto, abychom podpořili petici www.zrusmekomunisty.cz, jejímž cílem je připomenout, že komunisté pořád používají stejná slova, stejné symboly a dokonce stejnou taktiku a mají stejné cíle, to znamená uchopit moc a prosadit své myšlenky jakýmkoliv způsobem. Musím říci, že je těžké nějakým způsobem zhodnotit a vypočítat všechna jména, říci jasná čísla nebo dokonce ekonomicky zjistit, co nás těch čtyřicet let stálo, a proto jsme zvolili způsob, který nám připadal nejpřesvědčivější, a to je přečtení jmen dosud známých obětí komunistického režimu. Říkám dosud známých, protože seznam není uzavřený. Ani patnáct let po roce 89 nevíme celou pravdu, neznáme všechna jména lidí, kteří byli přímo zavražděni nebo kteří zahynuli například při pokusu přejít hranice, což si myslím, že je svobodné lidské právo každého člověka na celém světě.

Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů

Vážení přátelé, v těchto místech, to znamená na Staroměstském náměstí, procházely dějiny této země. Bílá hora a události po ní, pětadvacátý únor 1948 a události po něm. Ještě jednou Vás oslovím, vážení přítomní. Zdravím vás všechny, kteří jste se v tuto chvíli sešli na Staroměstském náměstí. Zdravím vás jménem Konfederace politických vězňů České republiky a jejích žijících členů a také jménem těch, jejichž památku chováme v našich srdcích a jejichž život byl násilně zmařen v dobách nelítostného běsnění a teroru v této zemi. Zdravím vás i jménem členů těchto rodin. Psal se rok 1948. Den 25.únor. Studentská mládež vyšla ze svých vysokoškolských a středoškolských tříd a studoven a vydala se Prahou přes Národní třídu směrem na Hrad. Vyjádřit podporu svému presidentovi. Z organizátorů pochodu nikdo netušil, že je v tom okamžiku všechno ztraceno, a že tvrdá pěst příslušníků SNB připravená k pohotovosti na Újezdě a v Nerudově ulici, ale i na Hradě a pomocí  pendreků a pušek jednala už podle nových pořádků, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Ano, tak to začalo, alespoň v Praze. Vystoupení Gottwalda na tomto balkóně a jeho sdělení Lidovým milicím, které byly zde na náměstí sešikovány, ten projev  vešel ve známost celému národu. Dnes ve stejný den jako tenkrát, i počasí bylo totožné, jen jsme o padesát sedm let starší. My, žijící pamětníci nejen toho dne, ale i všeho ostatního, co se dělo poté, vydáváme svědectví. Naše řady v průběhu let značně prořídly, ale základ pro zahájení odboje a odporu byl dán právě únorem 1948. A zde vojáci i my civilové jsme začali plnit své povinnosti. Že nebyl dosud uznán a legalizován třetí odboj, tomu brání politická nevůle a ta je, ač to zní neskutečně, iniciována parlamentní stranou komunistů. Tedy stranou, o které se po listopadu 89 předpokládalo, že přirozeně zanikne a ona je zatím pevně zakotvena s narůstajícími preferencemi bez finančních problémů. Ale co je otřesné a degradující, tato strana, ať s písmenem M nebo bez M, nikdy na sebe nevzala vinu za zločiny proti lidskosti, kterými byla poznamenána hlavně léta padesátá a šedesátá a vyznačující se především likvidací ideových odpůrců komunistického režimu. To jsou ti, jejich jména zde budou čtena a vzpomínána, popraveni skvělí muži a jedna žena, kterou nám celý svět záviděl. Jak byla ona a oni všichni nebezpeční teroristickému režimu? A byli další umučeni, ubiti ve vězení i na lágrech, zastřeleni při útěku, na zelených hranicích. Nelze všechno ve zkratce vyjmenovat. Ale dovolte, abych vzpomenula ještě jednoho zločinu komunistů, a to je devastace soukromě hospodařících neboli genocida selského stavu, kde rody přežily Bílou horu, ale nepřežili komunisty. Do současné doby není tento problém vyřešen a restituční nároky jsou mnohdy zpochybňovány. V dnešním ranním vysílání na ČT 1 prohlásil doktor Cepl, cituji: Člověk, který přišel o majetek, se stává nevolníkem.“ Konec citace. Lidé se stávali nevolníky před mřížemi a otroky dvacátého století za mřížemi. Otroky dodávaly lidové a státní soudy podle diktátu Sovětského svazu. Desetitisíce mužů a žen prošly za více jak čtyřicet let  novodobými koncentráky, které byly budovány po celé zemi. I tam v nelidských podmínkách životních a pracovních umírali lidé za přispění metod bolševických mučitelů a oni ještě žijící nenesou žádnou odpovědnost. Poškozené zdraví z uranových dolů a plesnivého peří, to je jedna z mnohých příčin předčasných úmrtí mimo kriminál. Ale mimo ostnaté dráty lágru živořily statisíce rodin politických vězňů a ony by měly uvažovat, zda zrušit symboly komunistů, tj. těch, kteří nemilosrdně likvidovali své politické odpůrce. Samozřejmě všichni podepisujeme a říkáme ano zrušit! Ale není to trochu málo? Vždyť tato strana má v zásadě stejné devastující a demoralizující cíle jako měla v dobách třídního boje koncem minulého století. Komunistická strana je plně odpovědna za zločiny proti lidskosti, tudíž nemá právo být či zůstávat parlamentní stranou. Vždyť již v usnesení federálních shromáždění č.142 o době nesvobody ze dne 23.5.1991 bylo přijato toto usnesení:

„My, poslanci federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky vzešlého ze svobodných voleb, vědomi si své odpovědnosti vůči hodnotám, které musí uznávat každá lidská společnost hodna toho jména a které musí být podřízena každá vláda nárokující si legitimitu vědoma si své odpovědnosti vůči občanům, z jejíž vůle jsou odvozeny naše pravomoci a vědoma si své odpovědnosti vůči všem, kdo ve spravedlnost nepřestávají doufat, prohlašujeme, že způsob, jakým na základě komunistické ideologie v období od 25.února 1948 do 17.listopadu 1989 rozhodovalo o řízení našeho státu a jakým se zacházelo s jeho občany, byl nelegitimní a hodný zavržení.“

Proto bývali političtí vězni při památce všech popravených a  v pozdějších letech všech zmařených životů podáváme výzvu určenou zákonodárcům. Zrušte Komunistickou stranu Čech a Moravy dokud je ještě čas. Nedovolte aby se opakoval únor 1948.

Jan Potměšil, herec

To všechno jsou oběti režimu, o kterém mluvíme, o fenoménu komunismu. Nechceme mlčet, a proto jsme tady. Nechceme tím, že mlčíme, legitimizovat režim a jeho oběti. Desetitisíce, statisíce a miliony obětí, nejen životů mrtvých, ale i životů zmařených, pokřivených. V roce 89 došlo k situaci, o které si myslím, že je jedním ze zásadních momentů naší společnosti, naší země. Měl jsem tu čest se aktivně zúčastnit těchto událostí a myslím že byly zásadního významu. V tu chvíli došlo i k zásadním změnám v mém osobním životě, protože během jedné ze spanilých jízd, kdy se jezdilo mimo Prahu informovat o událostech a přesvědčovat další a další, došlo k autonehodě, která v důsledku způsobila, že jsem zůstal na invalidním vozíku, že se zázrakem podařilo, abych přežil. A právě proto si myslím, že to je zásadní okamžik v životě nejen mém, ale i v životě celé této země. K opravdovému osvobození, vnitřnímu osvobození u mě došlo v okamžiku, kdy jsem přijal tuto novou skutečnost. Až po roce a půl jsem v nemocnici zjistil, že jsem zůstal na vozíku. Je to pravda. V  tu chvíli všechno ve mně začalo volat, ano chci zpátky do života. Chci žít a ne se dívat do minulosti, ale i díky tomuto utrpení jsem měl najednou čistý stůl a mohl jsem začít znova. Mohl jsem udělat obrazně řečeno první krok, vrátit se a pokračovat. A proto si myslím, že je důležité, že vznikla tato iniciativa a že jsme tady, že jsme se sešli, že ji chceme podpořit, protože máme právě ideální příležitost začít. Udělat  nový krok. Ten první krok. Je načase vyčistit si stůl. Nebuďme lhostejní k tomu, že stále trvají symboly, projevy, ideologie strany, které je  jednoznačně možné označit za zločineckou. Bude se nám všem lépe dýchat!