Právo | rubrika: Publicistika | strana:
Když kdysi v rámci výcviku pouštěli kosmonautům horory, většina z nich se prý smála. Podle psychologů normální reakce.
Je však ještě normální se smát, když v Česku stále zuří ohnivý boj s komunismem 20 let po pádu starého režimu a 160 let po prvním vydání Komunistického manifestu?
Odkud ta hrůza? Já se například víc bojím sféry soukromého vlastnictví ve zdravotních pojišťovnách a nemocnicích, o niž usiluje ministr Tomáš Julínek, nežli sjezdů Komunistického svazu mládeže (KSM). Byť tam bývá dosaženo asi největší hustoty srpů, kladiv, frází a rudých hvězd i vlajek na metr čtvereční v Evropě. Leč zákaz činnosti nevyfasoval Julínek, ale KSM. Městský soud v Praze minulý týden v kauze mladých stalinistů (nic jiného nejsou) tak potvrdil dřívější rozhodnutí ministerstva vnitra – mimo jiné proto, že ti komsomolci chtějí „odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků“. Obává se snad někdo, že mu KSM vyfoukne podíl z dvousetmiliardové kořisti českého zdravotnictví? To těžko. Vhodná je však výstraha každému, kdož by – dle ducha i litery většiny evropských ústav – žádal sociální přínos všech forem vlastnictví. I David Rath líčí Julínkovy tahy jako nevratné. Privátní vlastnictví budiž svato.
Za kulisami frašky zaznívá vážný tón i na jiných předscénách tuzemského antikomunismu. Ve středu senátoři Martin Mejstřík (bývalý člen SSM) a Jaromír Štětina (bývalý člen KSČ) opětovně pohořeli s návrhem na výslovný zákaz propagace komunismu (ovšemže i nacismu). Včetně používání symbolů, jimiž bývalí svazáci a vládnoucí partajníci v jejich lepších časech tak hýřili.
Přestože další senátor ODS, Josef Pavlata, není sám, kdo si myslí a říká, že „vše, co má něco společného s komunismem, by mělo být zrušeno“, šéf Senátu Přemysl Sobotka (ODS) neváhal označit snahu obou neúnavných vymítačů komunismu za falešnou.
Jak se to vezme. Jestliže dávno již Václav Havel pregnantně vyvrátil tezi „vzteklého ješity“ (Marxe), že „bytí vytváří vědomí“, potom musí platit opak: vědomí vytváří bytí. Z čehož plyne, že špatné symboly vedou ke špatným myšlenkám a ty pak ke špatným poměrům. Myšlenky je ovšem složité klasifikovat. A tak mám nápad: zakažme vůbec myslet. A nikdy nic zlého nás už nepotká... Ne, nejsem si jist. Zejména poté, co se „mašínovec“ Milan Paumer na čtvrteční besedě svěřil posluchačům, že v těch 50. letech „roznášet letáky nemělo význam“, protože jen za to hrozilo deset let. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit,“ dovysvětlil.
Týž den od občanského sdružení Dekomunizace dostala socha slavného husitského hejtmana na Žižkově tričko s nápisem Nechci mít na triku další totalitu. A těm veselým mládencům „nedocvaklo“ (a Žáčkův ústav pro zkoumání obou totalit jim sotva kdy dovysvětlí), že asi nejpilněji se „dekomunizací“ zabýval Völkischer Beobachter, ústřední orgán NSDAP.
Foto popis|
Je však ještě normální se smát, když v Česku stále zuří ohnivý boj s komunismem 20 let po pádu starého režimu a 160 let po prvním vydání Komunistického manifestu?
Odkud ta hrůza? Já se například víc bojím sféry soukromého vlastnictví ve zdravotních pojišťovnách a nemocnicích, o niž usiluje ministr Tomáš Julínek, nežli sjezdů Komunistického svazu mládeže (KSM). Byť tam bývá dosaženo asi největší hustoty srpů, kladiv, frází a rudých hvězd i vlajek na metr čtvereční v Evropě. Leč zákaz činnosti nevyfasoval Julínek, ale KSM. Městský soud v Praze minulý týden v kauze mladých stalinistů (nic jiného nejsou) tak potvrdil dřívější rozhodnutí ministerstva vnitra – mimo jiné proto, že ti komsomolci chtějí „odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků“. Obává se snad někdo, že mu KSM vyfoukne podíl z dvousetmiliardové kořisti českého zdravotnictví? To těžko. Vhodná je však výstraha každému, kdož by – dle ducha i litery většiny evropských ústav – žádal sociální přínos všech forem vlastnictví. I David Rath líčí Julínkovy tahy jako nevratné. Privátní vlastnictví budiž svato.
Za kulisami frašky zaznívá vážný tón i na jiných předscénách tuzemského antikomunismu. Ve středu senátoři Martin Mejstřík (bývalý člen SSM) a Jaromír Štětina (bývalý člen KSČ) opětovně pohořeli s návrhem na výslovný zákaz propagace komunismu (ovšemže i nacismu). Včetně používání symbolů, jimiž bývalí svazáci a vládnoucí partajníci v jejich lepších časech tak hýřili.
Přestože další senátor ODS, Josef Pavlata, není sám, kdo si myslí a říká, že „vše, co má něco společného s komunismem, by mělo být zrušeno“, šéf Senátu Přemysl Sobotka (ODS) neváhal označit snahu obou neúnavných vymítačů komunismu za falešnou.
Jak se to vezme. Jestliže dávno již Václav Havel pregnantně vyvrátil tezi „vzteklého ješity“ (Marxe), že „bytí vytváří vědomí“, potom musí platit opak: vědomí vytváří bytí. Z čehož plyne, že špatné symboly vedou ke špatným myšlenkám a ty pak ke špatným poměrům. Myšlenky je ovšem složité klasifikovat. A tak mám nápad: zakažme vůbec myslet. A nikdy nic zlého nás už nepotká... Ne, nejsem si jist. Zejména poté, co se „mašínovec“ Milan Paumer na čtvrteční besedě svěřil posluchačům, že v těch 50. letech „roznášet letáky nemělo význam“, protože jen za to hrozilo deset let. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit,“ dovysvětlil.
Týž den od občanského sdružení Dekomunizace dostala socha slavného husitského hejtmana na Žižkově tričko s nápisem Nechci mít na triku další totalitu. A těm veselým mládencům „nedocvaklo“ (a Žáčkův ústav pro zkoumání obou totalit jim sotva kdy dovysvětlí), že asi nejpilněji se „dekomunizací“ zabýval Völkischer Beobachter, ústřední orgán NSDAP.
Foto popis|
