Strakonický deník
Štěkeň – Pánové Turinský a Vavříku, nezbývá mi, než ozvat se na vaše články, ve kterých jste se velice zostra pustili do mé ženy. Komické je, že o hodnější ženskou byste asi nezavadili. Nevěříte? Poptejte se Štěkeňáků. Musím ovšem přiznat, že vás, soukromé investory MVE, také nešetřila. Docela mne překvapila. Prostě pravá „štěkna“. Zatím články proti MVE psaly jen naše ženské, učitelky, ať ta bývalá či současná. Ta moje stará dobrá winchestrovka vám asi opravdu hnula žlučí. Takhle nazývá „padesátky“ můj kamarád Laďa Bank, Moravák, doktor věd z Univerzity Palackého v Olomouci, který legendárně sjížděl se senátorem Jaromírem Štětinou řeky i na Sibiři a vozí študáky z jejich školy na náš jez už 40 let.
S tou závistí jste se ale silně netrefili. Naše rodina odjakživa vyznává heslo dobrodruhů: „Co nemám, nepotřebuji.“ Peněz stačí krapet, ale náš jez, pánové, ten k životu potřebujeme. Neumíme si život v naší vsi bez něho vůbec představit, a nejen my Štěkeňáci. Nás ve vsi je asi tisíc, ale těch, kdo náš jez poznali a nedají ho, jsou tisíce. Brzy to potvrdíme i na papíře formou petice.
Štěkeňský skvost
Procestoval jsem docela velkou část středomoří. Projeli jsme kdysi i celé nádherně členité tisícikilometrové pobřeží Chorvatska. Surfovali jsme na vlnách Atlantiku. Já sám jsem proplaval a seskákal vodopády na řece Krce. Mohu tedy porovnávat. To, že je náš jez skvost, mi vždy připomenou slova mého tehdy 12-ti letého syna, která pronesl na jednom překrásném místě na Jadranu: „Táto, tady je to skoro tak dobrý jako u nás na jezu.“
Neuvěřitelně mě tudíž zarazila poznámka pana Turinského, že takových jezů bychom našli na každé řece desítky. Buď v létě na našem jezu nikdy nebyl, nebo je slepý. Jinak to nevidím. Nejde totiž jen o stavbu samotného jezu a krásné tři řeky pod ním, ale o život na něm. Štěkeňský jez má mezi jezy podobné postavení asi jako Karlštejn mezi hrady.
To ví každý, kdo na něm něco zažil. Ať už jako čundrák, vodák, turista či obyčejný rekreant. Šlajsna pro vodáky je dnes skutečně raritou, až malým divem světa. Je to poslední otavský jez, jehož šlajsna je využívána pro sportovní vodáctví. Za určitého průtoku se chová až jako playspot vhodný pro rodeové prvky. Podobně krásný jez býval jen v Rábí, jehož propust je nyní trvale zahrazená. I ona bývala lahůdkovým cvičným terénem pro dětské vodácké tábory. Dále cituji třeba text z webu http://www.pujcovna-lodi.cz: „Když se řekne Štěkeň, tak se mi vybaví hlavně nejnádhernější šlajsna na celé řece.“
Šlajsna, dříve vorová propust, se dá splouvat klasicky popředu i bokem, pod ní je hluboký vlňák s vracákem, který umožňuje pestrý vodácký výcvik včetně eskymáků. Ne nadarmo jez navštěvují vodáci z celé republiky. Desítky let na něm probíhají vodácké kurzy několika vysokých škol. To jsou tisíce velmi dobře vycvičených vodáckých učitelů a instruktorů.
Jako v Lurdách
A co teprve koupání na jezu. Tím, že je pod jezem hodně vody, umožňují šikmé přepady z koruny jezu takové masáže a perličkovou koupel, že ji dámy označují pojmem „Lurdy“. Malá droboť se vyvaluje na šikminách jezu a když se jí zachce, skáče do pěny pod jezem. Kousek dál se v brouzdalištích máchají nejmenší caparti s maminkami. Snad největším kouzlem jezu je vlňák, kam mladí kluci mohou skákat všelijaká salta. Jeho vracák je dokonalý přírodní tobogán. Můžete se v něm opatrně vozit a točit na okraji, a když se seznámíte, a necháte se potopit vodním vírem, absolvujete podvodní cestu, která nemá obdoby, dá se to jen srovnat s vlnami Atlantiku. Vír si vás chvíli podrží jak dračí tlama a za pár vteřin vás vyplivne o deset metrů dále. Šlajsna se dá sjíždět i na nafukovacím lehátku. Ve správném proudu jednoho ze tří ramen řeky doplují děti až pod kemp.
Pod vlňákem je tišina. Nejšikovnější kluci dokážou po hlavě skákat z kozy jezu daleko do vlňáku. Zmizí v rozbouřených vlnách, pod vodou se přimknou ke dnu jako Old Shatterhandi, otočí se, podplavou celý vlňák a schovají se pod přepady jezu ostatním. Ti, co to neznají, se o ně strachují. Prostě kluci se baví! Nejlepší borci se dokážou vynořit v největším proudu vlňáku, využít podvodních chytů a proskočit do šlajsny jak lososi. Vztyčí se, proběhnou šlajsnou, šipkou přeskočí kládu a jsou nad jezem. I tam je hloubka, kde se dá plavat stovky metrů daleko. Ve šlajsně se dá dokonce i surfovat. Kluci připevní lanem desku k železnému kruhu a na nejvyšší vlně surfují. Královská masáž je bonbónek šlajsny. Kdo umí nalézt ta správná místa, využít je pro oporu nohou, surfuje v proudu šlajsny vlastním tělem v lehu na zádech či na břiše. Nejúžasnější masáž je vsedě, záda si jen pomlaskávají. Pod jezem jsou krásné peřeje, ale i klidné tůňky, kde se prohání hejna ryb. Nejlépe se pozorují z obou koz jezu. Je-li pozorovatel trpělivý a má štěstí, může být svědkem i útoku štiky na bělice. Je to ráj pro rybáře. V kempu proto v létě táboří i dětské rybářské kroužky. Stříbrné třpytky létají vzduchem a prorážejí zlatavou hladinu. Kamenná plata jezu a břehy řeky jsou obleženy rekreanty, na lavičkách posedají důchodci kochající se pozorováním romantického života na jezu. Zapouštíme tu své kořeny, vstřebáváme energii, abychom mohli třeba až létat. Takovou energii nedodá a ani nedokáže vyrobit žádná vodní elektrárna. Jako je jedna Štěkeň na světě, je i štěkeňský jez jediný.
Láká i kemp
Těsně pod jezem se nachází kemp s kioskem, nejvíce využívaný jako vodácké tábořiště. Spousta vodáků se na tábořišti nezdrží jen na jeden den, ale kvůli jezu i několik dní. Někteří dokonce přijedou jen kvůli němu a přitom řeku ani nesjíždějí. Na šlajsně a ve vlňáku trénovali i mistři světa.
150 metrů od jezu, cestou podél mlýnského náhonu, vybudoval soukromý podnikatel sportovní areál, který obsahuje dva kurty na tenis a dva na volejbal či nohejbal. K jeho areálu patří i pohostinství a dětské hřiště. Celý areál si občas pronajmou právě rekreanti z kempu. Naproti přes „Barboru“ se nalézá hospůdka „Pod Skálou“. Dále ve vsi najdete další dvě restaurace, obchodní dům COOP a řeznictví s jídelnou. V létě je Štěkeň pro širé okolí prostě Itálie. Přijíždí sem i mnoho cyklistů. Všichni především kvůli jezu. Ten je životadárným pramenem Štěkně. Veškeré služby ve Štěkni jsou na něm samozřejmě velice závislé, díky němu městys vzkvétá a prosperuje. Pane Turinský, vždyť to musí být i ideální zastávka na trase cyklistů, kteří si ve vašem píseckém Ekocentru zapůjčili bicykl.
Srdeční záležitost
A teď „Otesánek“ na vodu – malá vodní elektrárna na pravém břehu řeky. I kdyby zachovávala minimální zůstatkový průtok. Je to konec, zkáza. Vidíme to dobře na jezu v Přeborovicích. Minimální průtok jezu, nánosy bahna, šlajsna uzavřená, pod jezem skoro sucho. Vodák se rozesmutní, přetáhne loď, pak ji prázdnou vleče loužičkami vody, aby nasedl až desítky metrů pod jezem. Skoro podobně dopadne vodák na jezech v Sudoměři a Zátaví. Tam všude jsou totiž MVE. K pláči!
Nedivte se, že ženské i v novinách šílí. Vlastně křičí strachy o pomoc. Ta idyla, krása a kouzlo našeho jezu, které jsem se snažil vylíčit, zmizí v nenávratnu. Říci, že jez je pro nás srdeční záležitost, je málo. Jez je náš život i duše. My všichni jsme děti našeho jezu. Proto ten, kdo chce stavět na pravém břehu MVE se spotřebou snad až 16 m3 vody, nám připadá jako temné síly zla - Herodes či Jack Rozparovač - kteří nám chtějí vzít náš život a rozpárat naši duši.
Obecní úřad podporuje výstavbu MVE na levém břehu řeky, kde už kdysi turbína byla, předtím i stovky let mlýn. Mlýnský náhon je stále funkční a zásobuje užitkovou vodou mnoho zahrádek, chalup a stavení. Před pár lety obec nechala tento náhon nákladně vyčistit, odbahnit. Tato menší MVE požaduje snad jen 4 m3 vody, nějaký ten kubík tam vždy protéká, proto je to menší zlo, a není divu, že obec více podporuje tento pro vás konkurenční projekt. Víme i jak řeka pod jezem vypadá, teče-li náhonem více vody. Vodáky to neohrožuje. Přáním většiny těch, kteří u Barbory žijí, je, aby zvýšila průtok. Jinak se zanáší.
Zdá se nám, že pan Vavřík postupuje zvláštním způsobem. Obec mu nechce již opakovaně změnit územní plán, ale on přesto žádá o právo na vodu v právě probíhajícím vodoprávním řízení. Štěkní jde obava, že pan Vavřík má takovou lobby, která mu pomůže obstarat stavební povolení a on pak na pozemku, který je veden jako orná půda, postaví MVE jako mnozí načerno a pak to nějak dožene. Já osobně tomu nechci věřit. Zveličené fámy, jenže jeden nikdy neví.
Změna k horšímu
Pan Vavřík přiznává, že když přes jez poteče jen sanační průtok, jez se změní. Bez změn prý přece není vývoj. Nevznikly by nové věci. Říkáme také ano malým vodním elektrárnám, ale ne všude. Asi jako není rozumné stavět sluneční elektrárny na černozemi. MVE na našem jezu je prostě absurdita. Změna k horšímu. Minimální zůstatkový průtok zlikviduje nejkrásnější šlajsnu na Otavě, neboť její vrata budou zahrazena jako jinde. Zmizí peřeje, zmizí tůňky, tři romantická ramena řeky budou napůl vyschlá. Zmizí rybáři, rekreanti, vodáci, zanikne vlastně centrum největšího společenského dění ve Štěkni. Zmar! Přijde mi to jako změnit Karlštejn na Trosky.
Takovou budoucnost my ale nemůžeme přežít. Co nám zbývá? Štěkeňský jez milujeme. Víme, že v lidech vyvolává lásku, obdiv, vděk a pokoru. Právě zakládáme občanské sdružení „Aliance přátel Štěkně“.
Ze Štěkně vzešlo mnoho osobností historie i současnosti. Jedním z úkolů OS je tyto osobnosti iniciovat. Víme, že máme podporu široké veřejnosti. Nápomocna nám bude určitě i „Otavská plavba“, jejímž cílem je splavnit Otavu pro vodáky co nejvíce, města Pootaví, Sušice, Horažďovice, Strakonice, Písek, velkoměsta Olomouc, Ústí nad Labem, Liberec i Praha.
Doufáme, že se s vámi setkáme, pane Vavříku, nebo pane Turinský, u správních jednání MÚ Strakonice. Věříme, že vše správně posoudíte, od svého záměru vystavět MVE na pravém břehu řeky ustoupíte, a náš život, ducha a kouzlo jezu nám ponecháte.
Chlapi, nabízíme vám přátelskou ruku. Kdykoliv v létě přijedete, jste hosty. Vlastní kanoe nabídneme, kdykoliv si vzpomenete. Tenisové rakety si kupovat také nemusíte. Energii získáte i bez elektrárny.
S tou závistí jste se ale silně netrefili. Naše rodina odjakživa vyznává heslo dobrodruhů: „Co nemám, nepotřebuji.“ Peněz stačí krapet, ale náš jez, pánové, ten k životu potřebujeme. Neumíme si život v naší vsi bez něho vůbec představit, a nejen my Štěkeňáci. Nás ve vsi je asi tisíc, ale těch, kdo náš jez poznali a nedají ho, jsou tisíce. Brzy to potvrdíme i na papíře formou petice.
Štěkeňský skvost
Procestoval jsem docela velkou část středomoří. Projeli jsme kdysi i celé nádherně členité tisícikilometrové pobřeží Chorvatska. Surfovali jsme na vlnách Atlantiku. Já sám jsem proplaval a seskákal vodopády na řece Krce. Mohu tedy porovnávat. To, že je náš jez skvost, mi vždy připomenou slova mého tehdy 12-ti letého syna, která pronesl na jednom překrásném místě na Jadranu: „Táto, tady je to skoro tak dobrý jako u nás na jezu.“
Neuvěřitelně mě tudíž zarazila poznámka pana Turinského, že takových jezů bychom našli na každé řece desítky. Buď v létě na našem jezu nikdy nebyl, nebo je slepý. Jinak to nevidím. Nejde totiž jen o stavbu samotného jezu a krásné tři řeky pod ním, ale o život na něm. Štěkeňský jez má mezi jezy podobné postavení asi jako Karlštejn mezi hrady.
To ví každý, kdo na něm něco zažil. Ať už jako čundrák, vodák, turista či obyčejný rekreant. Šlajsna pro vodáky je dnes skutečně raritou, až malým divem světa. Je to poslední otavský jez, jehož šlajsna je využívána pro sportovní vodáctví. Za určitého průtoku se chová až jako playspot vhodný pro rodeové prvky. Podobně krásný jez býval jen v Rábí, jehož propust je nyní trvale zahrazená. I ona bývala lahůdkovým cvičným terénem pro dětské vodácké tábory. Dále cituji třeba text z webu http://www.pujcovna-lodi.cz: „Když se řekne Štěkeň, tak se mi vybaví hlavně nejnádhernější šlajsna na celé řece.“
Šlajsna, dříve vorová propust, se dá splouvat klasicky popředu i bokem, pod ní je hluboký vlňák s vracákem, který umožňuje pestrý vodácký výcvik včetně eskymáků. Ne nadarmo jez navštěvují vodáci z celé republiky. Desítky let na něm probíhají vodácké kurzy několika vysokých škol. To jsou tisíce velmi dobře vycvičených vodáckých učitelů a instruktorů.
Jako v Lurdách
A co teprve koupání na jezu. Tím, že je pod jezem hodně vody, umožňují šikmé přepady z koruny jezu takové masáže a perličkovou koupel, že ji dámy označují pojmem „Lurdy“. Malá droboť se vyvaluje na šikminách jezu a když se jí zachce, skáče do pěny pod jezem. Kousek dál se v brouzdalištích máchají nejmenší caparti s maminkami. Snad největším kouzlem jezu je vlňák, kam mladí kluci mohou skákat všelijaká salta. Jeho vracák je dokonalý přírodní tobogán. Můžete se v něm opatrně vozit a točit na okraji, a když se seznámíte, a necháte se potopit vodním vírem, absolvujete podvodní cestu, která nemá obdoby, dá se to jen srovnat s vlnami Atlantiku. Vír si vás chvíli podrží jak dračí tlama a za pár vteřin vás vyplivne o deset metrů dále. Šlajsna se dá sjíždět i na nafukovacím lehátku. Ve správném proudu jednoho ze tří ramen řeky doplují děti až pod kemp.
Pod vlňákem je tišina. Nejšikovnější kluci dokážou po hlavě skákat z kozy jezu daleko do vlňáku. Zmizí v rozbouřených vlnách, pod vodou se přimknou ke dnu jako Old Shatterhandi, otočí se, podplavou celý vlňák a schovají se pod přepady jezu ostatním. Ti, co to neznají, se o ně strachují. Prostě kluci se baví! Nejlepší borci se dokážou vynořit v největším proudu vlňáku, využít podvodních chytů a proskočit do šlajsny jak lososi. Vztyčí se, proběhnou šlajsnou, šipkou přeskočí kládu a jsou nad jezem. I tam je hloubka, kde se dá plavat stovky metrů daleko. Ve šlajsně se dá dokonce i surfovat. Kluci připevní lanem desku k železnému kruhu a na nejvyšší vlně surfují. Královská masáž je bonbónek šlajsny. Kdo umí nalézt ta správná místa, využít je pro oporu nohou, surfuje v proudu šlajsny vlastním tělem v lehu na zádech či na břiše. Nejúžasnější masáž je vsedě, záda si jen pomlaskávají. Pod jezem jsou krásné peřeje, ale i klidné tůňky, kde se prohání hejna ryb. Nejlépe se pozorují z obou koz jezu. Je-li pozorovatel trpělivý a má štěstí, může být svědkem i útoku štiky na bělice. Je to ráj pro rybáře. V kempu proto v létě táboří i dětské rybářské kroužky. Stříbrné třpytky létají vzduchem a prorážejí zlatavou hladinu. Kamenná plata jezu a břehy řeky jsou obleženy rekreanty, na lavičkách posedají důchodci kochající se pozorováním romantického života na jezu. Zapouštíme tu své kořeny, vstřebáváme energii, abychom mohli třeba až létat. Takovou energii nedodá a ani nedokáže vyrobit žádná vodní elektrárna. Jako je jedna Štěkeň na světě, je i štěkeňský jez jediný.
Láká i kemp
Těsně pod jezem se nachází kemp s kioskem, nejvíce využívaný jako vodácké tábořiště. Spousta vodáků se na tábořišti nezdrží jen na jeden den, ale kvůli jezu i několik dní. Někteří dokonce přijedou jen kvůli němu a přitom řeku ani nesjíždějí. Na šlajsně a ve vlňáku trénovali i mistři světa.
150 metrů od jezu, cestou podél mlýnského náhonu, vybudoval soukromý podnikatel sportovní areál, který obsahuje dva kurty na tenis a dva na volejbal či nohejbal. K jeho areálu patří i pohostinství a dětské hřiště. Celý areál si občas pronajmou právě rekreanti z kempu. Naproti přes „Barboru“ se nalézá hospůdka „Pod Skálou“. Dále ve vsi najdete další dvě restaurace, obchodní dům COOP a řeznictví s jídelnou. V létě je Štěkeň pro širé okolí prostě Itálie. Přijíždí sem i mnoho cyklistů. Všichni především kvůli jezu. Ten je životadárným pramenem Štěkně. Veškeré služby ve Štěkni jsou na něm samozřejmě velice závislé, díky němu městys vzkvétá a prosperuje. Pane Turinský, vždyť to musí být i ideální zastávka na trase cyklistů, kteří si ve vašem píseckém Ekocentru zapůjčili bicykl.
Srdeční záležitost
A teď „Otesánek“ na vodu – malá vodní elektrárna na pravém břehu řeky. I kdyby zachovávala minimální zůstatkový průtok. Je to konec, zkáza. Vidíme to dobře na jezu v Přeborovicích. Minimální průtok jezu, nánosy bahna, šlajsna uzavřená, pod jezem skoro sucho. Vodák se rozesmutní, přetáhne loď, pak ji prázdnou vleče loužičkami vody, aby nasedl až desítky metrů pod jezem. Skoro podobně dopadne vodák na jezech v Sudoměři a Zátaví. Tam všude jsou totiž MVE. K pláči!
Nedivte se, že ženské i v novinách šílí. Vlastně křičí strachy o pomoc. Ta idyla, krása a kouzlo našeho jezu, které jsem se snažil vylíčit, zmizí v nenávratnu. Říci, že jez je pro nás srdeční záležitost, je málo. Jez je náš život i duše. My všichni jsme děti našeho jezu. Proto ten, kdo chce stavět na pravém břehu MVE se spotřebou snad až 16 m3 vody, nám připadá jako temné síly zla - Herodes či Jack Rozparovač - kteří nám chtějí vzít náš život a rozpárat naši duši.
Obecní úřad podporuje výstavbu MVE na levém břehu řeky, kde už kdysi turbína byla, předtím i stovky let mlýn. Mlýnský náhon je stále funkční a zásobuje užitkovou vodou mnoho zahrádek, chalup a stavení. Před pár lety obec nechala tento náhon nákladně vyčistit, odbahnit. Tato menší MVE požaduje snad jen 4 m3 vody, nějaký ten kubík tam vždy protéká, proto je to menší zlo, a není divu, že obec více podporuje tento pro vás konkurenční projekt. Víme i jak řeka pod jezem vypadá, teče-li náhonem více vody. Vodáky to neohrožuje. Přáním většiny těch, kteří u Barbory žijí, je, aby zvýšila průtok. Jinak se zanáší.
Zdá se nám, že pan Vavřík postupuje zvláštním způsobem. Obec mu nechce již opakovaně změnit územní plán, ale on přesto žádá o právo na vodu v právě probíhajícím vodoprávním řízení. Štěkní jde obava, že pan Vavřík má takovou lobby, která mu pomůže obstarat stavební povolení a on pak na pozemku, který je veden jako orná půda, postaví MVE jako mnozí načerno a pak to nějak dožene. Já osobně tomu nechci věřit. Zveličené fámy, jenže jeden nikdy neví.
Změna k horšímu
Pan Vavřík přiznává, že když přes jez poteče jen sanační průtok, jez se změní. Bez změn prý přece není vývoj. Nevznikly by nové věci. Říkáme také ano malým vodním elektrárnám, ale ne všude. Asi jako není rozumné stavět sluneční elektrárny na černozemi. MVE na našem jezu je prostě absurdita. Změna k horšímu. Minimální zůstatkový průtok zlikviduje nejkrásnější šlajsnu na Otavě, neboť její vrata budou zahrazena jako jinde. Zmizí peřeje, zmizí tůňky, tři romantická ramena řeky budou napůl vyschlá. Zmizí rybáři, rekreanti, vodáci, zanikne vlastně centrum největšího společenského dění ve Štěkni. Zmar! Přijde mi to jako změnit Karlštejn na Trosky.
Takovou budoucnost my ale nemůžeme přežít. Co nám zbývá? Štěkeňský jez milujeme. Víme, že v lidech vyvolává lásku, obdiv, vděk a pokoru. Právě zakládáme občanské sdružení „Aliance přátel Štěkně“.
Ze Štěkně vzešlo mnoho osobností historie i současnosti. Jedním z úkolů OS je tyto osobnosti iniciovat. Víme, že máme podporu široké veřejnosti. Nápomocna nám bude určitě i „Otavská plavba“, jejímž cílem je splavnit Otavu pro vodáky co nejvíce, města Pootaví, Sušice, Horažďovice, Strakonice, Písek, velkoměsta Olomouc, Ústí nad Labem, Liberec i Praha.
Doufáme, že se s vámi setkáme, pane Vavříku, nebo pane Turinský, u správních jednání MÚ Strakonice. Věříme, že vše správně posoudíte, od svého záměru vystavět MVE na pravém břehu řeky ustoupíte, a náš život, ducha a kouzlo jezu nám ponecháte.
Chlapi, nabízíme vám přátelskou ruku. Kdykoliv v létě přijedete, jste hosty. Vlastní kanoe nabídneme, kdykoliv si vzpomenete. Tenisové rakety si kupovat také nemusíte. Energii získáte i bez elektrárny.
