Brněnský deník | rubrika: Názory | strana: 11
Na formulaci v knize bývalého šéfa KSČM Grebeníčka Hradba vzdoru podal stížnost proslulý Jan Šinágl.
V pátek ji soud odmítl , Šinágl prohrál, už se prostě zapsal jako exot... Nebývalo tak tomu vždy. V uplynulých letech se tento pán pichlavého pohledu s píšťalkou, sirénou či aspoň transparentem snažil dělat dusno na akcích českých komunistů, jeho argumentům dopřávala sluchu občas i část pravicových osobností.
Tradici opožděného uřvaného antikomunistického cirkusu, s instrumenty od plivanců a strkanic po hladovky a petice, založila parta Nezávislé sdružení revolucionářů od sv. Václava. Pokud jde o Moravu, vyprofiloval se tu Petr Cibulka, solidní tóčo zvládali i Jan Honner a Lumír Šimeček, z Kyjova zásoboval média hladovkář Miroslav Mareček. Ještě víc srandy bylo s Vladimírem Hučínem, v jehož blízkosti vždycky něco před i po listopadu 89 bouchalo či hořelo. Většinou šlo o skutečné předlistopadové odpůrce KSČ, jejich úleťáctví ale zůstávalo širší veřejnosti skryto. Jakési politické krytí získal tento okraj exhibicionistů ve dvojce senátorů Mejstřík – Štětina. Snahy všech těchto lidí o zákaz či oslabení KSČM však nevyšly, byl to marný boj.
Logicky. Dvacet let pravidelně vrstvený nový hnůj, odpad ze systému, poskytuje dost živin ke stabilní existenci těm, kteří dodnes chápavě píšou o Severní Koreji.
V pátek ji soud odmítl , Šinágl prohrál, už se prostě zapsal jako exot... Nebývalo tak tomu vždy. V uplynulých letech se tento pán pichlavého pohledu s píšťalkou, sirénou či aspoň transparentem snažil dělat dusno na akcích českých komunistů, jeho argumentům dopřávala sluchu občas i část pravicových osobností.
Tradici opožděného uřvaného antikomunistického cirkusu, s instrumenty od plivanců a strkanic po hladovky a petice, založila parta Nezávislé sdružení revolucionářů od sv. Václava. Pokud jde o Moravu, vyprofiloval se tu Petr Cibulka, solidní tóčo zvládali i Jan Honner a Lumír Šimeček, z Kyjova zásoboval média hladovkář Miroslav Mareček. Ještě víc srandy bylo s Vladimírem Hučínem, v jehož blízkosti vždycky něco před i po listopadu 89 bouchalo či hořelo. Většinou šlo o skutečné předlistopadové odpůrce KSČ, jejich úleťáctví ale zůstávalo širší veřejnosti skryto. Jakési politické krytí získal tento okraj exhibicionistů ve dvojce senátorů Mejstřík – Štětina. Snahy všech těchto lidí o zákaz či oslabení KSČM však nevyšly, byl to marný boj.
Logicky. Dvacet let pravidelně vrstvený nový hnůj, odpad ze systému, poskytuje dost živin ke stabilní existenci těm, kteří dodnes chápavě píšou o Severní Koreji.
