Lidové noviny
ÚHEL POHLEDU
Když Radek John v minulosti do něčeho šel, dělal to naplno, přineslo to výsledky a vždycky kolem toho bylo plno rozčilení a posměšků, takže se dalo aplikovat ono slavné přísloví „psi štěkají, a Radek John jde dál“.
Stejně jako před patnácti lety byla doba zralá na to, aby přišla televize Nova a s ní agresivní, mnohdy dokonce i investigativní zpravodajství, dnes je doba zralá na to, aby někdo do našeho politického chléva šlápl. Před každými volbami se politické zákulisí hemží lidmi, kteří na podobnou výzvu slyší. Radek John ale nezůstal neviditelný mezi neviditelnými. Vystoupil z přítmí rovnou na billboardy.
„Nedůvěřujte žádnému politikovi, že vás nepodvede, leda tomu, kdo sám vytváří záruky, že nebude moci podvádět,“ kreativně uplatnil Radek John známý „paradox lháře“. Samozřejmě si tím vysloužil smích, jenže v tom je jádro problému: čeho je ve společnosti víc, smíšků, nebo občanů schopných věřit tomu, že Radek John je ten pravý, který „s tím něco udělá“?
Louvre nevolí Jedno je jisté: ať to ve volbách dopadne s Věcmi veřejnými jakkoli, od odborníků se dozvíme, že výsledek byl nevyhnutelný a že každému muselo být jasné, že to tak dopadne. Do Věcí veřejných a najmě pak do Johna se naváží především sociální demokracie. I to má svoji logiku. ČSSD je zřejmý vítěz nastávajících voleb, ovšem vítězství má u nás mnohou podobu, některá se podobají prohře jako vejce vejci: Topolánkova ODS by s velkou pravděpodobností na tom dnes byla mnohem lépe, kdyby v roce 2006 nebyla vyhrála s odřenýma ušima a nemusela vykonávat exekutivní povinnosti za ponižujících okolností. Každé poslanecké křeslo je jedno číslo v hlasovací mašinerii a velkorysost si v tomto ohledu nemůže dovolit nikdo. Proto tedy útok obsahující i žalovatelná slova - když Michal Hašek a Lubomír Zaorálek za součinnosti Davida Ratha, dočasně zbaveného náhubku, obvinili Věci veřejné, že je ovládá pražská podnikatelská galerka. S Pavlem Bémem pak Radek John figuroval na posměšném plakátu s nápisem Ne drogám, Ano korupci a klientelismu v Praze. Argumenty nashromážděné proti Věcem veřejným a zejména pak proti Radkovi Johnovi mohou vypadat přesvědčivě u stolků kaváren Louvre a Slavia. U uren to s nimi bude slabší. Jakkoli nelze přeceňovat inteligenci voličské veřejnosti, z paměti nevymizela urputná snaha zachránit předsedu strany Stanislava Grosse v čele strany před utopením v bažině, která čpí dodnes. Předražená zvěřinová kuchařka je pikantní předkrm, ovšem skandál kolem obrněných pandurů, to je politická zabijačka par excellence. Oproti všem Topolánkům a Paroubkům, ale i konkurentům z TOP 09 může Radek John s úsměvem říci, ale pánové, u tohoto jsem opravdu nebyl. Mediální hvězdy Na naší politické scéně není mnoho novinářů, kteří upoutali pozornost. Pomiňme Vladimíra Železného, jeho hvězda dávno zapadla. Vídán je Jaromír Štětina, ovšem ten na rozdíl od Johna figuruje jako solitér v senátorském křesle a jeho politické činy se stylu „zrušte KSČM“ a „Čečenec schovaný ve špajzu“ jsou vnímány spíše jako kuriozita než konstruktivní politická činnost. Veřejný John má oproti politickým matadorům několik výhod. Tou největší je, že není politický matador. Jistě dobře ví, že minulý úspěch zelených a příští jejich neúspěch jsou spojené nádoby. Lidé od nich chtěli změnu, a když se zklamali, otočili se zády. Jenže zelení jsou hašteřiví z principu věci samé. Na Věci veřejné se může postupem času nabalit mnoho konstruktivních lidí, kteří se zatím politice vyhýbali, protože se jim ta stará protiví a na novou si netroufali. No a další výhoda Radka Johna je v jeho schopnosti zaujmout a komunikovat. Co všechno se odpustilo Miroslavu Kalouskovi za to, že nás dovede z poslaneckého křesla pobavit! Nějaký časopis Pohoda je v pohodě ve srovnání s poměry, které za Kalouskova náměstkování vládly v našem „silovém sektoru“.
Dělá chybu ten, kdo Radka Johna a jeho nový podnik podceňuje. Společnost Ora print a časopis Pohoda, právě tak jako Johnův rozvod jsou slabé petardy. Věci veřejné jsou samozřejmě čistě populistické uskupení a jejich sliby „zatrhneme korupci“ jsou asi tak reálné, jako když socialisté slibují do patnácti let průměrnou mzdu pětasedmdesát tisíc měsíčně. Jenže bez naivních voličů by nebylo populistů a právě v této naivitě je velká naděje Věcí veřejných. Politik je prodavač nadějí, zvláště pak před volbami. Naději na změnu John nabízí jako politický fast food. Šanci na úspěch zřetelně má a na obzoru bych viděl jedinou zásadní hrozbu. Je totiž divné, proč se zatím neprovalilo, za jakých okolností odešel z Novy. Buď není, co by se mělo provalit, anebo se čeká na marketingově vhodnější příležitost.
I politický fast food má svoje časování.
Bez naivních voličů by nebylo populistů a právě v této naivitě je velká naděje Věcí veřejných
Foto popis| Naději na změnu šéf strany Věci veřejné Radek John podle Ondřeje Neffa nabízí jako politický fast food. A dělá prý chybu ten, kdo Radka Johna a jeho nový podnik podceňuje.
Foto autor| Foto LN - Jindřich Mynařík
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel
Když Radek John v minulosti do něčeho šel, dělal to naplno, přineslo to výsledky a vždycky kolem toho bylo plno rozčilení a posměšků, takže se dalo aplikovat ono slavné přísloví „psi štěkají, a Radek John jde dál“.
Stejně jako před patnácti lety byla doba zralá na to, aby přišla televize Nova a s ní agresivní, mnohdy dokonce i investigativní zpravodajství, dnes je doba zralá na to, aby někdo do našeho politického chléva šlápl. Před každými volbami se politické zákulisí hemží lidmi, kteří na podobnou výzvu slyší. Radek John ale nezůstal neviditelný mezi neviditelnými. Vystoupil z přítmí rovnou na billboardy.
„Nedůvěřujte žádnému politikovi, že vás nepodvede, leda tomu, kdo sám vytváří záruky, že nebude moci podvádět,“ kreativně uplatnil Radek John známý „paradox lháře“. Samozřejmě si tím vysloužil smích, jenže v tom je jádro problému: čeho je ve společnosti víc, smíšků, nebo občanů schopných věřit tomu, že Radek John je ten pravý, který „s tím něco udělá“?
Louvre nevolí Jedno je jisté: ať to ve volbách dopadne s Věcmi veřejnými jakkoli, od odborníků se dozvíme, že výsledek byl nevyhnutelný a že každému muselo být jasné, že to tak dopadne. Do Věcí veřejných a najmě pak do Johna se naváží především sociální demokracie. I to má svoji logiku. ČSSD je zřejmý vítěz nastávajících voleb, ovšem vítězství má u nás mnohou podobu, některá se podobají prohře jako vejce vejci: Topolánkova ODS by s velkou pravděpodobností na tom dnes byla mnohem lépe, kdyby v roce 2006 nebyla vyhrála s odřenýma ušima a nemusela vykonávat exekutivní povinnosti za ponižujících okolností. Každé poslanecké křeslo je jedno číslo v hlasovací mašinerii a velkorysost si v tomto ohledu nemůže dovolit nikdo. Proto tedy útok obsahující i žalovatelná slova - když Michal Hašek a Lubomír Zaorálek za součinnosti Davida Ratha, dočasně zbaveného náhubku, obvinili Věci veřejné, že je ovládá pražská podnikatelská galerka. S Pavlem Bémem pak Radek John figuroval na posměšném plakátu s nápisem Ne drogám, Ano korupci a klientelismu v Praze. Argumenty nashromážděné proti Věcem veřejným a zejména pak proti Radkovi Johnovi mohou vypadat přesvědčivě u stolků kaváren Louvre a Slavia. U uren to s nimi bude slabší. Jakkoli nelze přeceňovat inteligenci voličské veřejnosti, z paměti nevymizela urputná snaha zachránit předsedu strany Stanislava Grosse v čele strany před utopením v bažině, která čpí dodnes. Předražená zvěřinová kuchařka je pikantní předkrm, ovšem skandál kolem obrněných pandurů, to je politická zabijačka par excellence. Oproti všem Topolánkům a Paroubkům, ale i konkurentům z TOP 09 může Radek John s úsměvem říci, ale pánové, u tohoto jsem opravdu nebyl. Mediální hvězdy Na naší politické scéně není mnoho novinářů, kteří upoutali pozornost. Pomiňme Vladimíra Železného, jeho hvězda dávno zapadla. Vídán je Jaromír Štětina, ovšem ten na rozdíl od Johna figuruje jako solitér v senátorském křesle a jeho politické činy se stylu „zrušte KSČM“ a „Čečenec schovaný ve špajzu“ jsou vnímány spíše jako kuriozita než konstruktivní politická činnost. Veřejný John má oproti politickým matadorům několik výhod. Tou největší je, že není politický matador. Jistě dobře ví, že minulý úspěch zelených a příští jejich neúspěch jsou spojené nádoby. Lidé od nich chtěli změnu, a když se zklamali, otočili se zády. Jenže zelení jsou hašteřiví z principu věci samé. Na Věci veřejné se může postupem času nabalit mnoho konstruktivních lidí, kteří se zatím politice vyhýbali, protože se jim ta stará protiví a na novou si netroufali. No a další výhoda Radka Johna je v jeho schopnosti zaujmout a komunikovat. Co všechno se odpustilo Miroslavu Kalouskovi za to, že nás dovede z poslaneckého křesla pobavit! Nějaký časopis Pohoda je v pohodě ve srovnání s poměry, které za Kalouskova náměstkování vládly v našem „silovém sektoru“.
Dělá chybu ten, kdo Radka Johna a jeho nový podnik podceňuje. Společnost Ora print a časopis Pohoda, právě tak jako Johnův rozvod jsou slabé petardy. Věci veřejné jsou samozřejmě čistě populistické uskupení a jejich sliby „zatrhneme korupci“ jsou asi tak reálné, jako když socialisté slibují do patnácti let průměrnou mzdu pětasedmdesát tisíc měsíčně. Jenže bez naivních voličů by nebylo populistů a právě v této naivitě je velká naděje Věcí veřejných. Politik je prodavač nadějí, zvláště pak před volbami. Naději na změnu John nabízí jako politický fast food. Šanci na úspěch zřetelně má a na obzoru bych viděl jedinou zásadní hrozbu. Je totiž divné, proč se zatím neprovalilo, za jakých okolností odešel z Novy. Buď není, co by se mělo provalit, anebo se čeká na marketingově vhodnější příležitost.
I politický fast food má svoje časování.
Bez naivních voličů by nebylo populistů a právě v této naivitě je velká naděje Věcí veřejných
Foto popis| Naději na změnu šéf strany Věci veřejné Radek John podle Ondřeje Neffa nabízí jako politický fast food. A dělá prý chybu ten, kdo Radka Johna a jeho nový podnik podceňuje.
Foto autor| Foto LN - Jindřich Mynařík
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel
