Právo | rubrika: Publicistika | strana: 6
Za sponzorských afér a „sarajevského atentátu“ na Václava Klause v roce 1997, kdy se u nás poprvé zachvěla (ODS) a přeskupovala politická pravice (Unie svobody), vyčítali Lidovému domu pasivitu i liberální kritikové. Jak to, že sociální demokraté neodstartovali tah na branku oslabeného protivníka? Inu, prostě jim tenkrát stačilo počkat, až samospádem dojdou k vítězství – a k opoziční smlouvě s Václavem Klausem…
Co dělají dnes? Samozřejmě nyní všechno spadlo rovnou do předvolební kampaně, a to i ty pražské – Topolánek by řekl „komunální – problémy ODS. Ve víru kampaně probíhá nyní přeskupování centristických a pravostředových proudů do „svěžích“ či přešminkovaných stran staronových tváří (TOP 09, Věci veřejné, Strana práv občanů – zemanovci, Liškovi zelení, „odkalouskovaní“ lidovci Cyrila Svobody).
Každý se teď činí pro volby. A především ČSSD „vykazuje činnost“ záplavou tiskovek, billboardů a inzerce, v nichž nepříteli vrací každé slovo, nastoluje vize a vzdouvá plachty. Za touto horečnatostí celé naší levice se však znovu skrývá podivná váhavost a otázky.
Příliš silná slova? Vezměme si komunisty: sám jejich předseda Vojtěch Filip přiznal, že „bylo vyčerpáno získávání protestních hlasů“. Mluví sice o přechodu k „hlasům programovým“, ale podrobnější pohled ukáže, v čem jejich program spočívá: v trochu důraznějších parametrických změnách, než jaké navrhují sociální demokraté – víc daňové progrese, víc atomové energie, víc investic, víc sociálních transferů… Hlavní devizou KSČM ale je, že ještě nikoho ani nenapadlo (snad s výjimkou senátora Štětiny), že by mohla usednout ve vládě. A že tudíž z „volné nohy“ (lze-li tak vůbec nazvat pozici jejích poslanců a aparátníků) může – pokud ovšem není Jiří Dolejš přistižen při „sponzorském poradenství“ – kázat socialistům o „rozporech mezi rétorikou a praxí“. Ve vládě byl by konec s jejími hlasy protestními i programovými. Vždyť KSČM chce nastartovat ekonomiku, více práce, export na východní trhy, ba i do Afriky. I kdyby sama vládla, ty čtyři roky neotřásly by světem, nýbrž jejími voliči.
Tah ČSSD na branku připomíná spíš obezřetné plížení. Uprostřed všeobecného znechucení a přesunu mnohých voličů k malým stranám rozvírá Jiří Paroubek náruč – k voličům malých stran.
Proto je oficiální povolební prioritou koalice s některými z těchto stran. A prý až pak menšinová vláda s podporou „napříč politickým spektrem“. A až úplně nakonec velká koalice s „protilidovou“ ODS, nebude-li zbytí.
Je to strategie výlovu proslulého „středového voliče,“ jemuž stále evokují hrůzy „komunismu“. „Vy jste ten strašák,“ řekl Paroubek v neděli v televizi Prima Vojtěchu Filipovi. A připomněl „staré komunistické omyly“, Severní Koreu i mandelinku bramborovou. To aby i vystrašené voliče získal a nepoztrácel.
Legitimní předvolební tah na branku politické moci. Ale jak se potom dá vládnout – nebo jen rozpažit – v takové tlačenici strašáků?
Foto popis|
Co dělají dnes? Samozřejmě nyní všechno spadlo rovnou do předvolební kampaně, a to i ty pražské – Topolánek by řekl „komunální – problémy ODS. Ve víru kampaně probíhá nyní přeskupování centristických a pravostředových proudů do „svěžích“ či přešminkovaných stran staronových tváří (TOP 09, Věci veřejné, Strana práv občanů – zemanovci, Liškovi zelení, „odkalouskovaní“ lidovci Cyrila Svobody).
Každý se teď činí pro volby. A především ČSSD „vykazuje činnost“ záplavou tiskovek, billboardů a inzerce, v nichž nepříteli vrací každé slovo, nastoluje vize a vzdouvá plachty. Za touto horečnatostí celé naší levice se však znovu skrývá podivná váhavost a otázky.
Příliš silná slova? Vezměme si komunisty: sám jejich předseda Vojtěch Filip přiznal, že „bylo vyčerpáno získávání protestních hlasů“. Mluví sice o přechodu k „hlasům programovým“, ale podrobnější pohled ukáže, v čem jejich program spočívá: v trochu důraznějších parametrických změnách, než jaké navrhují sociální demokraté – víc daňové progrese, víc atomové energie, víc investic, víc sociálních transferů… Hlavní devizou KSČM ale je, že ještě nikoho ani nenapadlo (snad s výjimkou senátora Štětiny), že by mohla usednout ve vládě. A že tudíž z „volné nohy“ (lze-li tak vůbec nazvat pozici jejích poslanců a aparátníků) může – pokud ovšem není Jiří Dolejš přistižen při „sponzorském poradenství“ – kázat socialistům o „rozporech mezi rétorikou a praxí“. Ve vládě byl by konec s jejími hlasy protestními i programovými. Vždyť KSČM chce nastartovat ekonomiku, více práce, export na východní trhy, ba i do Afriky. I kdyby sama vládla, ty čtyři roky neotřásly by světem, nýbrž jejími voliči.
Tah ČSSD na branku připomíná spíš obezřetné plížení. Uprostřed všeobecného znechucení a přesunu mnohých voličů k malým stranám rozvírá Jiří Paroubek náruč – k voličům malých stran.
Proto je oficiální povolební prioritou koalice s některými z těchto stran. A prý až pak menšinová vláda s podporou „napříč politickým spektrem“. A až úplně nakonec velká koalice s „protilidovou“ ODS, nebude-li zbytí.
Je to strategie výlovu proslulého „středového voliče,“ jemuž stále evokují hrůzy „komunismu“. „Vy jste ten strašák,“ řekl Paroubek v neděli v televizi Prima Vojtěchu Filipovi. A připomněl „staré komunistické omyly“, Severní Koreu i mandelinku bramborovou. To aby i vystrašené voliče získal a nepoztrácel.
Legitimní předvolební tah na branku politické moci. Ale jak se potom dá vládnout – nebo jen rozpažit – v takové tlačenici strašáků?
Foto popis|
