Mladá fronta DNES
Vpolovině října nás čekají sedmé řádné senátní volby ve dvaceti sedmi obvodech. Zelení jako poslední sněmovní strana představili svoje kandidáty. Udělali to typicky, chaoticky. S popřením programu, poškozením konkrétních osob a zhoršením už tak napjatých osobních vztahů v širším vedení.
(Do toho přichází zpráva z průzkumu, že 40 procent voličů Strany zelených lituje svého rozhodnutí z posledních voleb.) Zelení prokázali, že nerozumějí logice senátních voleb. Pokud vycházíme z předpokladu, že stojí o úspěch a posílení svého hubeného zastoupení v osobě senátora Štětiny. Tento předpoklad čelní představitelé neoficiálně zpochybňují. V senátních volbách v roce 2006 postavili zelení devatenáct kandidátů stejně jako letos. Do druhého kola postoupil jen v Praze MUDr. Klener, který v sobě nakrátko objevil zelený zápal. Neuspěl a letos v sobě objevil blízkost k lidovcům. Nejúspěšnější kandidát zelených v minulých senátních volbách, Mojmír Vlašín z Brna, získal v prvním kole přes sedmnáct procent, i když dojednanou širší podporu pro jeho kampaň vedení odmítlo. K postupu do druhého kola mu chybělo méně než procento, v parlamentu se mohl zjevit první nesmlouvavý ekolog, který by hájil přírodu i proti konzervativní politice vlastního ministra životního prostředí.
Proč se zelení nepoučí ze senátních úspěchů menších stran? Základem je postavit silnou osobnost, dojednat jí podporu konkurenčních subjektů z tábora liberálně-nezávislých a kampaň postavit proti velké dvojce ODS a ČSSD. Zelení se neumějí domluvit ani s lidovci, se kterými je spojuje vládní osud, nebezpečně kolísající preference a tříleté členství Martina Bursíka v KDU-ČSL.
Kandidáty postavili zelení i proti třem obhajujícím nezávislým senátorům. Potom, co tito senátoři hlasovali při prezidentské volbě pro kandidáta zelených Jana Švejnara, se někteří cítí zaskočeni. Nepochopili fenomén „zelení“. Nejde o spojence liberálů či nezávislých, ale o nejtvrdší konkurenci. Koho zelení nepřetáhnou, toho chtějí zničit. Zelení mají pouze dva kandidáty s určitou šancí na úspěch, v Praze 5 bývalou předsedkyni Akademie věd Helenu Ilnerovou a na Lounsku z US-DEU přestoupivšího Svatopluka Karáska. Pro jistotu jim dají jen směšnou finanční podporu. Stejně jako v minulých senátních volbách není pro zelené hlavním cílem uspět. Kandidatura množství kandidátů posílí značku zelených mezi veřejností a napomůže zeleným v krajských volbách aspoň někde překonat pět procent. Zelení svojí chaotičností bezděčně napomáhají krystalizaci a pročištění české politiky od končícího prvku nezávislých kandidátů a lidovců. Povede tento „úklid“ k posílení ODS, ČSSD a KSČM, či vytvoří místo pro nové subjekty? To uvidíme v říjnu.
Foto popis|
O autorovi| Milan J. Hamerský, Autor je předsedou Institutu K. Havlíčka Borovského, předseda strany LiRA
