Berounský deník | rubrika: Čtenář - reportér | strana: 8
Vážená redakce, dne 8. července 2008 jste ve Vašem deníku na straně 24 – rubrika Názory – otiskli dva opravdu protichůdné názory.
Pan senátor Jaromír Štětina výstižně a krásně zhodnotil na různých etapách Českého státnictví a vůbec Československa mentalitu Čechů.
Na jedné straně jejich opatrovnictví, a to u většiny našich občanů, a na druhé straně hrdinství těch zbývajících statisíce Čechů, kteří se nechtěli podat násilí na naší zemi – fašistům a komunistům ( legionáři, letci RAF, naši vojáci v zahraničním odboji vůbec, bratři Mašínové a další).
A na druhé straně Názorů Deník ( prý exkluzivně) pana ( nebo soudruha?) Ivana Hofmana„Dobrý den, radare…“.
S radarem prý nesouhlasí sedm voličů z deseti. ( I když podle výzkumu agentury STEM pro Úřad vlády se proti radaru vyslovilo 44% dotázaných, pro 35% - viz BD 24. července 2008).
Ale s postavením domů pro lidi, kteří chtějí bydlet ve svém, nesouhlasí 9 z 10 budoucích sousedů.
Beroun, Králův Dvůr, kde to sleduji, ti tam svoje domy a vily mají, tak proč by jim měl nějaký přivandrovalec vadit ve výhledu na okolí, dojíždět ke svému pozemku autem, a vůbec nějak narušovat jejich dlouholetý klid.
My bydlíme, co je nám do jiných.
Nebo silniční obchvaty kolem obcí či měst – co je nám do toho, že se několika stům nebo tisícům spoluobčanů naší obce uleví – méně hluku, výfuků, havárií, mrtvých a raněných sousedů.
Proč si nepostavili jako my domy na okraji obce?
Kvůli nim se teď máme dívat na pár kilometrů vzdálenou silnici, když jsme se dosud dívali na civilizací netknutou krajinu?
Kdyby Spojené státy nevstoupily do konfliktu 1. světové války, kdo ví, jestli by vůbec vzniklo Československo, asi bychom byli ještě dlouho součástí Rakouska – Uherska.
A i za naši samostatnost umíraly tisíce mladých amerických vojáků.
Díky prezidentu Wilsnovi. A díky jeho příteli T. G. Masarykovi. A obdobně ve 2. světové válce. Invaze v Normandii, osvobození Francie, Belgie a vůbec dalších evropských států včetně do té doby fašistické Itálie urychlilo konec války o několik let a nás zachránila od plánované likvidace našeho národa – vystěhování Čechů na Sibiř, nebo na Madagaskar.
A to jenom těch, kteří by přežili. Kolaborantů, a že jich bylo dost, by se to asi netýkalo. A nyní, když se máme rozhodnout o ochraně proti dalším nepřátelům, muslimským teroristům, brojí postkomunisté proti radaru, který je určen na zaměření vystřelených raket ze zemí, které na smrt nenávidí evropskou demokracii, křesťanský svět, Evropu a nevěřící vůbec.
A Rusové se našich občanů neptali, jestli souhlasí s umístěním jejich raket s jadernými hlavicemi na naše území. Natož jakési referendum!
A ještě něco na závěr: po podpisu smlouvy o radaru s minisrtryní zahraničí USA paní Condoleezzou Riceovou nám islámští teroristé ukázali, kdo bude v Evropě a ve světě vůbec pánem – vypuštění devíti raket dlouhého doletu se schopností doletu do Evropy.
O autorovi| Jan Racek (redakčně kráceno)
Region| Střední Čechy
