ČRo 6 | pořad: Média v postmoderním světě
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. V našem dnešním pořadu jsme se původně měli zabývat médii v dobách krizí a živelných katastrof, což je bohužel toto léto téma nanejvýš aktuální. V souvislosti s novým fenoménem v tomto zeměpisném prostoru a tím jsou takzvané bleskové povodně. Tématu se ale budeme věnovat až v našem některém příštím pořadu. Nakolik se nám tento týden naskytla příležitost k zajímavé diskusi nad tématem, které nastolila kontroverze mezi naším komentátorem Jiřím Ješem a bývalým novinářem a nyní senátorem Jaromírem Štětinou. Aktuálně jsme tedy zařadili debatu nad otázkami, které se nám vyrojily. Celá věc se nám ale nakonec přece jen trochu zamotala. Ti, co sledují naše posluchačské fórum na naší webové stránce www.rozhlas.cz/cro6 asi už vědí, oč jde. Náš komentátor Jiří Ješ řekl v jednom ze svých pátečních zamyšlení na konci týdne v jisté vsuvce, že prý existují očití svědkové, kteří prý viděli v normalizačních dobách nynějšího senátora a dříve cestovatele po bývalém Sovětském svazu Jaromíra Štětinu na oficiálních sovětských recepcích. Tato poznámka v komentáři na úplně jiné téma se pana senátora natolik dotkla, že nám napsal několik dopisů, v nichž mimo jiné vylíčil svůj vztah k Rusku i bývalému Sovětskému svazu, kam několikrát od konce 60. let do poloviny let 80. vyjel na čistě vodácké a horolezecké výpravy. Zdůraznil, že nikdy se ale neúčastnil žádné oficiální sovětské recepce. Toto obvinění považuje za vážné a zcela nepravdivé. Šlo prý pouze o výpravy za přírodou. Pan senátor Štětina se označuje za rusofila, ale zároveň antibolševika. Byl prý vždy obdivovatelem ruské přírody, ale nikoliv Sovětského svazu a jeho systému. Pomluvy o jeho údajném blízkém vztahu k tehdejším oficiálním sovětským představitelům o něm prý šíří lidé blízcí KSČM a haló novinám, aby ho zdiskreditovali za jeho snahu o přezkoumání ústavnosti této strany. Část jeho příspěvku jsme již odvysílali. Celý ho odvysíláme opět zítra v našem pořadu Názory a argumenty. Senátor Jaromír Štětina sám navrhl osobní konfrontaci s Jiřím Ješem, se kterou pan Ješ souhlasil a také naše redakce tento návrh přivítala, protože šlo o metodu ryze novinářskou. Všechny texty pana Štětiny jsme také okamžitě zveřejnili na našem internetovém posluchačském fóru, a to ve snaze hned dát prostor všem stranám sporu, jak činíme vždy. Senátor Štětina s tímto zveřejněním souhlasil. Těsně před natáčením besedy tuto středu nám ovšem napsal další dopis, ve kterém svou účast náhle zrušil, a to prý pro to, že jsme 1 z jeho textů uvedli matoucím titulkem, který prý naznačoval, že debata má být o senátorově temné minulosti. Titulek tak v žádném případě nebyl míněn, ale přesto jsme vstřícně navrhli, že titulek změníme, pokud ho pan senátor považuje za zavádějící. Na to už ale Jaromír Štětina ani přes opakované výzvy k účasti k besedě vůbec nereagoval. Debatu jsme ale nezrušili. Nemůžeme rušit debaty podle toho, jak se komu líbí či nelíbí náš titulek. Proto vám ji předkládáme a posuďte sami, zda-li otázky, které vyvolala, jsou nosné. Pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. A ve studiu Českého rozhlasu 6 tedy vítám jednoho z protagonistů celé, dalo by se říci kontroverze, kterou pracovně nyní nazveme Štětina versus Ješ. Je tu kolega Jiří Ješ.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ano, dobrý den.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobrý den. On přišel na naši besedu, jak slíbil. Senátor a novinář Jaromír Štětina se ovšem nedostavil, přestože jsem ho mailem znovu včera vyzval, aby přišel, protože konec konců tato beseda byla svolána a měla tedy vzniknout přímo na jeho návrh. Napsal jsem mu doslova toto: "pane senátore, dosud jste se neozval, proto předpokládám, že trvá vaše neochota zůčastnit se dnešní besedy, kterou jste sám navrhl. Mrzí mě, že jsme takto po novinářsku se nepokusili celou věc urovnat a vyřešit. Trvám na tom, že z naší strany jsme se nedopustili ničeho nekorektního, přistoupili jsme na váš návrh a já jsem dokonce navrhoval, že i stáhneme z našeho webu vaše dopisy, které jsme ale také zveřejnili vstřícně, aby zaznělo vaše stanovisko hned. Ta dnešní debata je nicméně připravena podle vašeho návrhu. Pan Ješ přijde a předpokládám, že uvede zdroj svých tvrzení o vaší údajné účasti na sovětských recepcích a ony údajné očité svědky této vaší údajné účasti. Pokud se tak nestane, budu samozřejmě sám nekompromisně trvat, aby se přímo v besedě v našem vysílání vám omluvil. Český rozhlas 6 jako součást média veřejné služby ale nemůže svolávat a zase rušit debaty podle toho, jak je příslušný politik v aktuální chvíli naladěn, nebo rozladěn. My jsme vstřícně chtěli váš návrh přijmout, protože jsme chtěli věci vyjasnit a případné omyly napravit." Tady jenom uvedu na vysvětlenou, že předtím jsem panu Štětinovi psal, že sice si ho vážíme jako bývalého kolegy a novináře, ale v tuto chvíli přece jenom je politik nikoliv novinář. "Kolega Jiří Ješ je naší ikonou a jedním z nejlepších našich komentátorů, kterému bezezbytku věříme, že má své údaje ověřeny, ale i u něj se samozřejmě nedá vyloučit chyba, my ho samozřejmě nechceme cenzurovat, ani cenzurovat nebudeme, ale chyby musí opravit, to je záležitost základní novinářské cti, i kdyby to byl sám Ferdinand Peroutka." Takže tolik z dopisu, který jsem poslal senátorovi Jaromíru Štětinovi a teď tedy bych rád odcitoval ten dopis, který poslal Jaromír Štětina, ve kterém tedy definitivně nám oznámil, že se besedy nezúčastní. "Vážený pane Kubičko, díky za zveřejnění mých dopisů na stránkách vaší rozhlasové stanice. Titulek nad jedním z nich je "Jaromír Štětina: Navrhuji debatu o mé minulosti." Upozorňuji, a z mého dopisu je zřejmé, že jsem žádnou debatu o mé minulosti nenavrhoval. Navrhoval jsem konfrontaci s údajným svědkem, jehož citoval váš komentátor pan Ješ a diskusi o tom, jaké mediální metody dnes používá KSČM proti svým protivníkům. Nevidím důvod, proč bych se měl zúčastňovat debaty na úplně jiné téma a prosím, abyste mne ze středeční debaty omluvili. Rád si vaši debatu o mé temné minulosti vedenou s falešnými svědky a opírající se o informace čerpané z komunistického tisku a z tvrzení RSDr. Hrabici na vaší stanici poslechnu. Doporučuji přizvat k besedě ještě několik redaktorů Haló novin, například soudruha Kojzara. Považujete li za nutné uveřejnit na vašich webových stránkách i tento můj dopis, nemám námitek." Takže jsme ho uveřejnili přímo ve vysílání a tolik tedy na vysvětlenou z těch 2 dopisů asi vyplývá, proč jsme tuto besedu svolali, nebo proč tato beseda vznikla a proč tedy se jí neúčastní jak jsme se původně domluvili také pan Štětina, se kterým jsme tedy chtěli diskutovat o tom, proč se tak rozezlil vlastně na našeho komentátora Jiřího Ješe za tu poznámku v jeho komentáři a tu si teď dovolím odcitovat také, aby jsme věděli, o čem mluvíme a je to komentář nikoliv tedy o žádné temné minulosti a o ničem takovém, ale o něčem úplně jiném, o tedy tom, jak ovlivňuje rodinné zázemí, řekněme, politika a v tom jednom odstavci Jiří Ješ doslova napsal: "Dvakrát jsem totiž v těchto relacích mluvil o tom, že jeden z našich hlavních bojovníků za zákaz komunistické strany, senátor Jaromír Štětina je vnukem babičky Karly, která zakládala KSČ nejen v jednom kraji, ale takříkajíc celostátně. Budiž mi omluvou, že jsem tímto málo známým faktem nechtěl zpochybnit opravdovost dnešních Štětinových postojů, ale spíš jsem byl zaujat oním absurdním paradoxem. Poněkud závažněji působí očití svědci, kteří tvrdí, že v normalizačních dobách často Štětinu vídali na oficiálních sovětských recepcích." Tolik tedy z pátečního zamyšlení Jiřího Ješe, proti kterému se právě ohrazoval senátor Jaromír Štětina a je část tedy tohoto jeho ohrazení už jsme z něho část vysílali v našem pořadu Názory a argumenty. Takže obrátím se teď na Jiřího Ješe, jestli přivedl ty očité svědky, které chtěl tedy vidět Jaromír Štětina a kteří ho údajně tedy v normalizačních dobách vídali na oficiálních sovětských recepcích?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Tak já jsem o tom skutečně četl a slyšel z médií seriózních, nikoliv z komunistických, protože ty nečtu a ani neposlouchám komerční rádia, kde to možná zaznělo. Skutečně se o tom mluvilo a pokud jsem se o tom zmínil ve své vlastně omluvě tím, že jsem citoval kdysi, a to ano 2 krát tu situaci s tou babičkou, která paradoxně zakládala celostátně komunistickou stranu, no tak jsem to skutečně považoval spíš za paradoxní a tohle to mi tam dojelo jako mimochodem a já se za to omluvím, protože ty očité svědky nemohu přivést, ale je mnoho věcí jiných, že on do toho Sovětského svazu jezdil tak často a stýkal se tam s lidmi nejenom těmi, které uváděl, ale možná i s těmi, které uvádí ten Zdeněk Hrabica, kterýžto materiál znám, ale neberu ho taky tak příliš vážně. Zdá se mi to všecko příliš malicherné, i kdyby na těch recepcích Jaromír Štětina byl, no tak Bože můj, to není zase nic tak strašného. To není udávání lidí, a to není nějaká ostudná komunistická minulost. Takže prosím, cítí-li se i tímto dotčen, tak to beru zpátky, ale rád bych s Jaromírem Štětinou, kterej sám mě oslovuje jako přátelsky a velice seriózně a hezky, takže on se na mě snad tolik nezlobí. Já bych s ním rád mluvil o závažnějších věcech, jak teda na ty komunisty, já vím, že říká, že je nechce zakázat, nýbrž že teda jenom jako předseda senátního výboru o přezkoumání komunistické strany chce zjistit jejich ústavnost. No, pak bych se rád bavil, co tomu Ústavní soud a tak dále. Pak bych rád věděl, jaké je to jeho zelené přesvědčení, za něž je senátorem vlastně jmenován a hlavně, a to hlavně a o tom jsem mluvil už 2 krát už ve svých komentářích a zde bych se s Jaromírem Štětinou velice dobře asi shodl, když jsem říkal, že Rusko nelze tak úplně vyloučit z Evropy, že musíme dbát zejména a myslet na jeho kulturu, o níž se ve svých dopisech Jaromír Štětina s velkou láskou zmiňuje a označuje se za rusofila. Já teda rusofil nejsem, ale jsem pro to, abychom Rusko nepřehlíželi v našem dalším životě a eventuelně využívali toho, že ono samo bude mít asi větší zájem se klonit k západu, než ke svému čínskému východu.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak to jsou určitě zajímavé otázky a je škoda, že pan Štětina tu není, protože určitě bychom k tomu přešli. Je tady bohužel prázdná židle, na které měl sedět Jaromír Štětina. To by byla určitě zajímavá diskuze a já doufám, že se snad ještě někdy uskuteční, protože tohle byla opravdu marginálie, byť tedy jak jsme citovali, je vidět pana senátora se asi ta věc velmi dotkla, nicméně Jiří Ješ, jak jste slyšeli, se mu tedy omluvil, že nemůže tedy říci konkrétně, kde to četl, nebo kde to slyšel, že údajně pan Štětina navštěvoval nějaké sovětské recepce. Já k tomu můžu říct jenom tolik, že si také to moc nedovedu představit, protože on tedy samozřejmě v tom textu, který nám poslal, nám vysvětluje, jakým způsobem se tedy dostal do tehdejšího Ruska, do tehdejšího Sovětského svazu a bylo to skutečně spíše na úrovni těch jeho vodáckých a horolezeckých výletů, takže asi stěží mohl navštěvovat potom nějaké recepce, na které předpokládám, že byli zváni prominenti komunistického režimu a k těm on tedy rozhodně nepatřil a ani z toho, co uvádí pan Hrabica, to jenom musíme za chvíli vysvětlit, kdo to tedy pan Hrabica vlastně je, když pan Štětina tak říká, že ho bude snad citovat nebo něco. Můžeme si z něho také odcitovat z toho jeho textu, byť musím říci, že je nutné to brát s určitou reservou, protože pan Hrabica skutečně byl jedním tedy, ne tedy úplně nejvyšším, ale byl, řekněme, novinářským prominentem bývalého režimu, takže ta jeho tvrzení nelze brát zase tak úplně seriózně.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Já už jenom maličkost, že já jsem o těch recepcích opravdu slyšel. Já jsem si to nevymyslel. Možná byly to asi špatné, za ty se omlouvám, ale rozhodně teda není pravdy, že bych to byl neslyšel o těch recepcích.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Znovu opakuji, že celý text si můžete vážené posluchačky a vážení posluchači přečíst na našich webových stránkách konkrétně na posluchačském fóru společně samozřejmě s dalšími texty, které nám pan Štětina na základě této zmínky poslal. My jsme chtěli nějakým způsobem tedy konfrontovat Jiřího Ješe a Jaromíra Štětinu a chtěli jsme mluvit i o jiných tématech, které tady konec konců Jiří Ješ nastolil, ale tím, že Jaromír Štětina nakonec odmítl se této diskuze zúčastnit, tak se bavíme v podstatě jenom o tomto tématu. Ale za chvíli ho přece jenom o něco rozšíříme o některá další témata, která jsou třeba spojeny s panem senátorem Štětinou. Já v tuto chvíli bych chtěl tedy vysvětlit, když tady pan Štětina psal, že tady tuto debatu zřejmě povedeme s falešnými svědky opírající se o informace z komunistického tisku a z tvrzení RSDr. Hrabici. Já v tuto chvíli jenom, aby naši posluchači tedy věděli, o čem tady mluvíme, tak pan doktor tedy zřejmě RSDr. Zdeněk Hrabica napsal taktéž takový obsáhlý článek, obsáhlý materiál, který zveřejnil na internetu. Nutno říci, že na webovém, na serveru, tedy na webu, který nepatří zrovna k těm nejserióznějším, není příliš seriózní. Z toho si za chvíli odcitujeme. No a Jiří Ješ mi tady ještě připomněl, že taktéž tento článek vyšel v literárním časopise Obrys kmen, což se přiznám, že není mi úplně jasné, co to je za časopis a rozhodně tedy to zdá se, vyšlo tedy i v papírové verzi. Jak znovu říkám, Jaromír Štětina si stěžuje, že tyto informace tedy o něm rozšiřují především lidé blízcí komunistickým Haló novinám nebo KSČM, nicméně všechny ty věci, které se o něm šíří, možná právě vycházejí tady z tohoto článku pana Zdeňka Hrabici. Takže já znovu upozorňuji, že musíme tento článek brát s jistou reservou. Jednak nevyšel úplně v seriózních, v seriózním médiu a jednak pan doktor Zdeněk Hrabica byl skutečně novinářským prominentem bývalého komunistického režimu, takže není možné úplně tyto jeho informace brát za své. Nicméně aby jsme si ukázali, z čeho to tedy vychází všechny ty možná pomluvy, možná věci založené na některých faktech, tak si pustíme část tedy načteného textu právě pana Zdeňka Hrabici.
redaktor /citace: RNDr. Zdeněk Hrabica, novinář/
--------------------
"Jako redaktor a zástupce šéfredaktora Mladé fronty a později šéfredaktor týdeníku Svět v obrazech jsem poznal romantického muže, geologa, prospektora nerostů v dalekém Íránu, talentovaného novináře, spisovatele, fotografa, inženýra Jaromíra Štětinu. Stejně jako jsem poznal a spřátelil se s jeho nadšenými kolegy, brázdícími po roce 1970 sibiřské řeky na jejich milované pogumované lodi Matyldě. I na pozdější Štětinově říční lodi na Obu, ale i na jiných, byly symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty, na stěžni vlály plavební vlajky Mladé fronty, Světa v obrazech, Obchodního domu Kotva. I tyto symboly otevíraly v Sovětském svazu brány pro přátelství. Prožívali jsme spolu s nimi velké radosti i tragédie. Co bylo v mých silách, tím jsem přispíval k úspěchu konání těchto nesmírně zajímavých mládežnických expedic a nejednou jsem spolu s nimi za ně přebíral jistou dávku odpovědnosti. Po jedné z expedic do Sovětského svazu vyšla zajímavá kniha Otakara Štěrby a Jaromíra Štětiny Od pramenů k oceánu. Tenkrát mi do ní Jaromír Štětina napsal věnování: "Zdeňkovi Hrabicovi, se kterým jsme si tuto výpravu protrpěli, s poděkováním a přátelskou úctou Mirek Štětina, Praha, červen 1987". A já v ní dodneška listuji, prohlížím si nesmírně cennou fotografickou dokumentaci o vítání expedice v Sovětském svazu, v Barnaulu a jinde. Nechyběly přitom československé a sovětské rudé vlajky s kladivem a srpem. A čtu, co tehdy moji přátelé napsali: "Umíme rusky. Máme na Sibiři kamarády, na které se můžeme spolehnout. V Sovětském svazu je pro nás lacino. Každý z nás na Sibiři několikrát byl, víme, co nás tam může čekat. Sibiř nám přirostla k srdci. Spluli jsme na Sibiři už mnoho set kilometrů řek. Sibiřské řeky jsou jedny z posledních, které tečou zachovalými krajinami." Dobře jsem tehdy věděl, že taková příležitost se nenaskytla nikomu z ostatních zemí socialistického společenství a z jejich mládežnických listů, spřátelených se Sovětským svazem. Nenaskytla se však ani Američanům, ani Francouzům, Kanaďanům či jiným. Bylo to díky skvělé spolupráci Mladé fronty, později i týdeníku Svět v obrazech, s deníkem Komsomolská pravda, se skvělými muži, jakými byli kolegové Peskov, Andrijanov či Sněgirjov, Šparov a desítky dalších. Ale vše se později dařilo i díky novinářům z Litěraturnoj gazety, Ogoňku, z listu Moskovskije novosti, včetně regionálních redakcí. Třeba uvést, že ani Československá televize se ke Štětinovým bijákům nechovala macešsky. Jaromír Štětina si brzy svým přirozeným chováním a smělostí získal důvěru sovětských novinářů, ale i tamních činitelů. I mně se dostalo mnohého z toho, co získal při těchto výpravách on. Také já jsem poznal daleké kouty překrásného Dálného východu, poznal jsem nejen Sibiřany, ale i Evenky, Něnejce, Čukče, Kalmyky, Tuvince, pastevce sobů a jiné příslušníky malých národností, hlavně kolem velké řeky Amuru. Když jsem se s nimi souběžně s Jaromírem Štětinou potkával, netajili se slovy o Štětinově lásce k Sovětskému svazu, o jeho obdivu ke krásné a tvrdé přírodě, k národopisu veliké ruské země a oblastem, kde žily malé národy. A tato pověst se zejména o něm, jako o vůdčí osobnosti, šířila rychlostí světla i do nejvyšších orgánů tehdejšího Ústředního výboru Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, k nejvyšším představitelům Komunistické strany Sovětského svazu a zejména se odtud přenášela do výkonných orgánů Pohraničních vojsk Sovětského svazu a Ministerstva vnitra Sovětského svazu, které o takové expedici vždy s konečnou platností rozhodovaly. Štětina jim otevřel své srdce a oni jej přijali jako svého bratra. To neznamená, že i přes tyto kladné stránky nevznikaly administrativní, kádrové a další, někdy i vážné problémy, zejména se vstupem této expedice mládežnických listů do takzvaných uzavřených oblastí, s vydáváním nejrůznějších povolení do míst, kam se často nikdy v životě nedostali občané Sovětského svazu. Jen slepý by neviděl, že v těch místech daleké Sibiře byly kdysi pověstné gulagy, že tyto oblasti byly pro mnohé občany vyčleněny k výkonu jednoho z trestů sovětského právního řádu - vyhnanství. Nakonec nikdo to před námi, ani před Jaromírem Štětinou, tehdy nezakrýval. Přiznám, že do této kuchyně bylo možné nahlédnout jen někomu. Jaromír Štětina a konečně i já jsme mezi takové patřili. Bylo by nesmyslné se k tomu hrdě nehlásit. Velkou odměnou byla však především kouzelná příroda a svébytní lidé - Sibiřané, na něž nelze nikdy zapomenout a pomlouvat je, mnozí z nich byli vskutku pravověrnými a oddanými komunisty a komsomolci. Já jsem díky těmto novinářským cestám navázal celoživotní přátelství s velkým ruským spisovatelem Valentinem Rasputinem z Irkutska, básníkem Bajkalu, malířem ryzí duše Gennadijem Pavlišinem z Chabarovska, básníkem Jevgenijem Jevtušenkem a dalšími. Jaromír Štětina zase navázal celoživotní styky s ošlehanými sibiřskými vlky, s ruskými cestovateli. Ale i s velkými sovětskými, dnes ruskými novináři a spisovateli. Byla jich pěkná řádka. Když jsem se navíc seznámil v Lázních Jeseník s příjemnou dámou, Štětinovou maminkou a poznal diplomatickou anabázi a noblesní vychování rodiny Jaromíra Štětiny, moje důvěra k romantickému muži dvojnásobně stoupla. Věděl jsem, že Jaromír měl nejen zcela jiný běh životních událostí, ale i jiný přístup ke znalostem cizích jazyků než já. Dnes už vím, že po trpkých zkušenostech naší rodiny z perzekuce za první republiky, vzhledem k členství mého otce v KSČ, a zejména pak z doby nacistické okupace, si nemohl Jaromír Štětina vtisknout do svého života takové životní poznání, jaké poznamenalo mne. A tak si dnes říkám, že Jaromír Štětina může nakonec s jistou nadsázkou v historickém odstupu, když stárne a leccos již zapomíná, dělat i srovnání nesrovnatelného - nacismu a komunismu. My dva jsme se nakonec vyrovnali pouze v jediném, ve znalosti ruštiny."
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže tolik tedy text Zdeňka Hrabici, bývalého novináře tedy bývalého i vysokého funkcionáře novinářského v bývalém režimu, v komunistickém režimu. Pane Ješi, pan Jaromír Štětina taktéž hovoří o tom, že má pocit, že se proti němu vede a třeba součástí toho by mohl být i tento článek, jakási kampaň, která využívá metod zpravodajských, co používala KGB, co používala STB a že je to naznačuje, způsobeno především tím, že je autorem toho návrhu, nebo je velkým propagátorem návrhu na zákaz komunistické strany. Můžeme připustit, když vy taky jistě znáte tyto metody a určitě proti vám byly taktéž použity, protože jste koneckonců politickým vězněm z 50. let. Můžeme připustit, že opravdu může proti Jaromíru Štětinovi být vedena nespravedlivá a lživá kampaň zaměřená právě na jeho diskreditaci právě kvůli jeho návrhům na zákaz komunistické strany? Možná jste tomu sám naletěl. Jak by jste to komentoval?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ne, já jsem měl různé zkušenosti, o kterých tady nebudu povídat. I když jsem byl velice paradoxně žádán jednou, abych podával dobré zprávy o lidech vyloučených z komunistické strany, to bylo jediné, co po mě estébáci někdy chtěli, jinak mě neagitovali, než na tohle, což bylo mi k smíchu, ale i to jsem nějak odmítl, prostě jsem to nedělal, ale rozhodně já jsem jiná generace, než pan Štětina. Já jsem ta generace 48 a to jako byly poměry úplně jiné, než potom byly za normalizace a já, pokud jde o pana Štětinu, tak nikdy jsem k němu nechoval žádné nevole, protože 1 jsme se spolu viděli a mě byl nesmírně sympatický, a to, když říkal, že ráno řekne manželce: "já jdu do války" a jde skutečně do války, tak mi bylo nejen humorné, ale velice sympatické a četl jsem jeho články a prostě já proti němu absolutně nic nemám, i kdyby byl na tý recepci, pro pána krále, chodil jsem tam. No a jestli někdo proti němu za to, že potom měl politické přednášky údajně koncem roku 89, už před samým koncem režimu a byl za to nějakým způsobem persekuován, dokonce snad i chvíli ve vazbě ve 24 nebo jak to bylo, tak to považuju za jeho kladnou stránku a jinak o něm tak moc nevím. Jenom jsem se vždycky divil a nejenom panu Štětinovi, ale Mejstříkovi a jednomu velmi významnému právníkovi, který jednou říkal a ty komunisty musíme zakázat, tak jsem se ho potom ptal, když jsem ho potkal a jak to chcete udělat pane doktore a on říkal, to víte, že to nejde, ale já to říkat musím, tak tohle to podezření tady trošku mám, že my musíme jako chtít, aby ti komunisti nebyli, což si já přeju taky, ale být si současně vědomi, že když mají stále kolem 12 procent voličů, takže to asi jen tak nejde. Když už to nešlo tenkrát a nejvíc, nejspíš co by se dalo udělat je, že se přejmenují, a to nebude vůbec nic platné. Proto se těším, co nám řekne za chvíli pan Dolejš.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ano, my budeme volat místopředsedovi KSČM Jiřímu Dolejšovi, se kterým budeme právě na toto téma hovořit a zeptáme se ho, co oni sami tedy komunisté si myslí tady o těchto jednak návrzích, co si myslí o případných tedy štvavých kampaních, které údajně tedy někteří jejich novináři vedou proti třeba Jaromíru Štětinovi. No a samozřejmě, jak to vypadá v současné době. Jestli skutečně je možné, že KSČM připravuje nějakou omluvu po 20 letech, díky které by třeba byla pak přijatelnější pro nějaké levicové vládní koalice. Nicméně vy jste teď právě řekl jednu věc a znovu tedy opakuji, když by nás pan Štětina v tuto chvíli poslouchal, tak znovu opakuji, že pan Ješ se tedy omluvil za to, že nebyl tedy schopen říci úplně jasná jména těch údajných očitých svědků, nicméně zároveň jste také řekl, že i kdyby měl třeba i pan Štětina nebo kdokoliv jiný nějaký škraloup z minulosti, takže by to nesvědčilo až tolik o jeho současnosti, koneckonců i v tom komentáři jste to uvedl. No a když jsme se o tom bavili, když jsem vám tedy poprvé říkal, že tady tahle ta věc se rodí a že možná o tom budeme s panem Štětinou diskutovat, tak jste mluvil o tom, že i vy sám koneckonců jako politický vězeň máte třeba některé věci, kterými byste se úplně nechlubil. Mohl byste o tom třeba říci? Že jste mluvil konkrétně třeba o tom, jak jste psal nějaký článek do Rudého práva, třeba?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ale já jsem psal především do, protože jsem byl v Liberci, tak jsem psal do jediného možného časopisu, který tam byl, a to byl Průboj, vydávaný v Ústí nad Labem, a to v životě ne o politice, nýbrž o kultuře, protože jsem organizoval hudbu a jedině o tom jsem psal. A tam byl redaktorem pan Holý, který přešel do Rudého práva a já jsem přešel do Prahy do FOK a ten pan Holý se za mnou v létě takhle vydal a říkal: "hele my bysme potřebovali napsat o nějakejch mladejch umělcích hudebních, který vystupují v letních koncertech. Nechtěl byste nám tam napsat?" A já to napsal a podepsal 3 krát jsem takhle napsal o těch a ještě jsem se radil s přáteli a ti říkali, Josef Hora, když byl redaktorem kulturní rubriky Rudýho práva, tak to byla jiná část těch novin za první republiky, než to, co bylo mimo tu kulturní rubriku. Klidně to piště a ti mladí umělci, který jsem tam pochválil to považovali za obrovskou pomoc jim, kterou my ve Svobodném slově, nebo v Lidové demokracii, což by nikomu nevadil, neotiskli jako Ješovi. A tenhle ten redaktor Rudýho práva mě tam neškrtnul slova a já tam 3 články nebo 4 pod svým jménem uveřejnil. A když jsem dělal přednáškové turné po Kanadě, tak jistý pan Aleš Březina, který má v rukou krajanské sdružení v Torontu, tak mi zakázal tu besedu tam udělat, protože jsem napsal 3 články do Rudého práva.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Někdo to na vás udal, nebo něco takového?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No, tak oni to, jo, asi. A kdybych se napsal pod značkou, tak mně to bylo jedno. Hlavně, já nemám špatný svědomí a vůbec za nic se nestydím, co jsem udělal za komunistů. To jako s ženami a takhle, to bych mohl se kát, ale nikoliv z politiky.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře, tak to je téma asi jiného pořadu, ale...
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ale prosím vás, dejme už s tou minulostí pokoj. Ničeho se nedopátráme a ten ústav Žáčkův, ten jde pořád jenom po tom, aby někoho pošpinil za nic, ale nikdy neřekl co kdo komu vyvedl. Pan Štětina rozhodně nikomu nic nevyvedl a já taky ne. A pořád mluvíme kolem dokola, jakoby to byly vůbec klíčové body našich životů. Buďme v současnosti a v budoucnosti a ta zelená budoucnost, ta mě zajímá.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
To je něco jiného. No ale tak vidíme, že určitě to nebylo žádné, nechci tady zase obhajovat Jiřího Ješe, protože koneckonců je tady sám, obhájí se sám, že rozhodně to, když jste tedy údajně podle pana Štětiny na něj zaútočil, tak to určitě nebylo nějaké hnidopišské se pátrání v minulosti, že jo? To myslím si, je z tohoto, co jsme tady už teď řekli, naprosto zřejmé. I tak docela zásadní záležitostí v profilu Jaromíra Štětina je jeho snaha o zákaz komunistické strany. Už jsme tady o tom začali a za chvíli tedy budeme volat panu Dolejšovi, to bude taky taková zajímavá konfrontace a opět škoda, že tady pan Štětina sám není, protože by si k tomu řekl určitě také svoje a byla by to pro nás jako novináře zcela jistě zajímavý rozhovor, zajímavá konfrontace. Čili vy i jako třeba člověk, kterému přes jednak rodiče a jednak jemu samému komunistický režim velmi ublížil, komunisté velmi ublížili. Byl jste dokonce vězněn v 50. letech, v tom nejhorším období, tak i vy si myslíte, že zákaz komunistické strany je v tuto chvíli něco, co se dá těžko udělat, co je nereálné?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No tak především aby se na nás zase pan senátor Štětina nezlobil za to, co jste řekl teď vy, že on bojuje za zákaz komunistické strany. Ono to tak vypadá, ale on to v těch dopisech tady velice vyvrací a říká, že mu nejde o zákaz, nýbrž o ústavní přezkoumání, že je právem tato strana uznávána a jako předseda komise senátní, která to má pátrat, jistě myslí na to, že toto by měl udělat Ústavní soud a nikoliv Senát. No, pokud jde o mě, prosím vás, já jsem všecku svoji protikomunistickou činnost vynaložil před únorem, a to jsem dělal teda psí kusy, aby se ti komunisti k moci nedostali jako student. Za to jsem měl všecky ty maléry, plus že byl můj táta poslance národních socialistů, tak jsme byli vystěhováni, byl jsem zavřenej na 2 krát, 5 let jsem tam seděl. Otec sbalen všech míst. Já taky potom. 10 let jsem dělal zbytečné práce a tak dále a tak dále, takže to je jiná věc, že proti nim něco mám, ale znova opakuju, já nevím, jak se jich zbavit a přejmenovat je, což se pořád jako říká, že se to mělo, no tak, oni se za těch let před 89. jmenovali jinak v Polsku a jinak v Německu a tak dále a jsou to pořád komunisti. To jako dokud mají to vedení, já můžu říct, že my jsme rehabilitování jakžtakž byli, a to, co jsme ztratili, to znamená život mezi 20tkou a 30tkou, žádné omluvy a žádné povídání o tom nepřebije. A my jsme ten život ztratili a oni to zavinili.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, tak myslím si, že v tuto chvíli už je čas volat panu Dolejšovi místopředsedovi KSČM. Mimochodem jenom připomenu, že jsme panu Štětinovi samozřejmě navrhovali, že mu třeba také zavoláme, že i po telefonu se s ním můžeme spojit, že i po telefonu nám může říct svoje stanovisko a vlastně ani na to nezareagoval. Naopak tedy zareagoval pan Dolejš a proto mu, právě jemu v tuto chvíli zavoláme. U telefonu v tuto chvíli by tedy měl být poslanec Parlamentu České republiky a místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Slyšíme se, pane poslanče?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Ano, slyšíme se, dobrý den!
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Dobrý den.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
V tuto chvíli vás taky pozdravil Jiří Ješ, který je ve studiu také a diskutujeme mimo jiné také o snahách některých zákonodárců, zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy. Já jenom připomenu i pro vás pane poslanče, že Jiří Ješ, přestože je politickým vězněm jaksi minulého komunistického režimu, tak před chvílí řekl, že rozhodně tedy není pro zákaz KSČM. Jak vy, jako místopředseda této strany, o které je řeč, se díváte na všechny ty snahy o přezkoumávání údajné ústavnosti KSČM a na případný zákaz KSČM?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak samozřejmě navrhovat lze cokoliv, to je každého právo, ale to samotné prošetřování demokratičnosti KSČM a vedení určitých pří by mělo splňovat určitou míru politické kultury. Já osobně mám pocit, že ta komise Senátu se nevydala šťastnou cestou, že hromadí pseudoargumenty a působí to poněkud účelově. Samozřejmě nastolit zákaz předchůdkyně KSČM, tedy KSČ v listopadu 89, bylo možné, bylo to možné udělat taky určitým revolučním aktem, ale tehdy se prostě rozhodlo. Rozhodlo se o určitém kompromisu mezi starou a novou mocí. Rozhodlo se o pokojném, o pokojných přeměnách a nemá cenu se k tomu vracet. KSČM je nově zaregistrovaný subjekt, který se nejen od své předchůdkyně programově liší, je tam programová diskonuita v těch základních prvcích. To znamená monopolu moci, je za ekonomické i politické a politický pluralismus. Já si myslím, že zkrátka je to standardní, legitimní, demokratická, parlamentní síla, která samozřejmě má své vnitřní problémy, má své otázky, které diskutuje, ale rozhodně to není důvod na jakékoliv omezování politické plurality, vytěsňování této strany z politického spektra.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Když zcela konkrétně senátora Jaromíra Štětinu, tak on si v některých těch výrocích, které jsme tady před chvílí citovali, stěžuje, že KSČM proti němu provádí velkou diskreditační kampaň. Ne tedy snad přímo vy konkrétně, ale někteří, někteří tedy představitelé KSČM a především její orgán, tedy Haló, noviny! Co si třeba o tomto myslíte, když Jaromír Štětina o tomto mluví?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak samozřejmě ta určitá řevnivost mezi panem senátorem Štětinou, nebo panem bývalým senátorem Mejstříkem a některými našimi členy, ta existuje a někdy skutečně obě strany nešetří šťavnatých, šťavnatých výrazů. Podstatné je, že KSČM respektuje právo na názor, ale také se samozřejmě brání před útoky, které nemají důvod, nemají úroveň a já si myslím, že opravdu ty argumenty, které snáší pan senátor, nejsou seriózní, nemají právní validitu. Určitě se některé výroky dají zařadit do toho typu nešťastných, ale KSČM jako strana má program zcela jednoznačně demokratický. Usnesení, která nejsou v rozporu s právním řádem a s ústavností a z tohohle důvodu i její antisystémovost není problém. Hovořit o revoluci snad není nic trestného. Požadovat změnu kvality systému, společenského systému demokratickou cestou je naprosto v pořádku a dělají to i jiné radikálně politické subjekty všude na světě, takže v tom prostě právní důvody k našemu omezování nejsou a jestliže chceme politicky diskutovat o tom, kde jsou hranice extrémismu a kde se jedná o pouhý radikalismus, to samozřejmě lze, ale je to prostě politický diskurz, nikoliv autoritářské zasahování do politické plurality.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ono v tuto chvíli se o tom diskutuje docela aktuálně a vy sám, už jsme to tady i řekli několikrát v našem pořadu, jste považován za člověka, který je určitou, řekněme reformní tváří KSČM a jste představitelem spíše toho sociálnějšího tedy proudu, dalo by se říct, asi se nedá ve vaší souvislosti mluvit o nějakém radikálním levicovém proudu, jak jste před chvílí řekl, nicméně diskutuje se o tom, jesti KSČM je v tuto chvíli už zralá vstoupit například do vládní koalice. Diskutovalo se o tom už na podzim minulého roku, kdy byly aktuální krajské koalice s KSČM, tedy ČSSD a KSČM a v tuto chvíli se tedy také objevila určitá informace, že KSČM, aby tedy byla přijatelnějším třeba koaličním partnerem pro levicovou koalici, konkrétně pro ČSSD, připravuje znovu nějakou snad omluvu za své působení tedy ještě své předchůdkyně KSČ těch 40 let. Co nám k tomu můžete říct?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak téma omluvy komunistů za zneužívání moci minulým režimem je téma do jisté míry chronické, protože ona historická omluva buď některým lidem není známá, nebo je její význam snižován, a to jak mimo stranu, tak i některými straníky, který prostě mají pocit, že když se 1 omluvili, takže nemá smysl mařit čas rituálními omluvami a bití čelem do zdi. Do jisté míry je to pochopitelné, ale je pravdou, že po zkušenosti 40 let veřejnost má právo na to, slyšet, že komunisté se skutečně poučili, že ta historická omluva jim přešla do krve, že zkrátka věří oni sami tomu, že udělali chybu, a že touto cestou prostě jít znovu nemohou. V tomto smyslu důvěryhodně stát za tou historickou omluvou je zapotřebí i dnes a v tomto smyslu je možné diskutovat, jakou formou tu historickou omluvu připomínat, zda ji zopakovat, nebo zda prostě razantněji a jednoznačněji říci, že to prostě i nadále platí. My naše sjezdy KSČM se k této omluvě samozřejmě přihlašují, ale je to přihlášení relativně decentní a možná, že může vzniknout politická situace, kdy ten rámec toho přihlášení by měl být razantnější a ...
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Vy jste příznivcem toho razantnějšího třeba prohlášení? Vy sám jste příznivcem?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já osobně dlouhodobě si myslím, že občanům a i novější generaci, která nezažila to, co tady bylo před rokem 1989, je třeba jasně říct, v čem se komunisté rozešli s minulostí a v čem nám ty idee spravedlivější společnosti třeba i navazují, protože ten ideál socialismu má samozřejmě i demokratický rozměr. Tohle lidem srozumitelně říci, srozumitelně vysvětlit, je myslím trvalý úkol. Je fakt, že to v různých historických výročích ožívá. Má to charakter kampaňovitosti, ale řešit to pouhou kampaní, nebo dokonce nějakým politickým obchodem, bych osobně nepovažoval za příliš šťastné, protože to by narušovalo onu důvěryhodnost tohoto kroku.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Jiří Ješ tady poposedává, něco by chtěl říct, tak jestli dovolíte, tak vám také položí několik otázek.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No, zdá se, že přece jenom z toho, co jste řekl teď, je patrné, že se trošku cítíte zodpovědni i jako KSČM za tu KSČ. Je to správné, je to v pořádku, já s tím souhlasím a není pravda, že by ta kontinuita byla úplně potrhána. Moje 1. Otázka by zněla: V čem se lišíte od sociální demokracie? Pokud možná přesně. Za 2. K čemu se hlásíte zahraničně politicky? Pořád zůstává Grebeníčkovo hlášení se k Číně? Přestali jsme slyšet z KSČ po Grebeníčkově odchodu předsednické funkce a jaký je tedy postoj k Rusku? Já tady rovnou říkám a v tom se shodujeme i se senátorem Štětinou, že Rusko by nemělo být vyřazováno z naší zahraniční politiky a eventuálně i určité sympatie k jejich kultuře zejména a tak dále. Ale zejména mi jde o to, k čemu se vy osobně hlásíte jinak, než ostatní členové KSČM. Já myslím, že vy se opravdu od těch sociálních demokratů příliš nelišíte. Takže děkuju předem za odpovědi.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže nejdřív ti sociální demokraté. Čím se lišíte od sociálních demokratů?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já si myslím, že ten rozdíl je jednoduchý. My jsme samozřejmě především česká a evropská politická síla. Ten rozdíl je v tom, že my nepřijímáme pasivně to, co z Bruselu popřípadě z centrály socialistické internacionály přichází. My máme představu, že by Evropa měla vypadat alternativně, že by měla být daleko demokratičtěji a sociálněji konstruována. Že by to mohla být v dlouhodobém horizontu Evropa socializující. A to si myslím, že tyhle akcenty v Lidovém domě příliš slyšet nejsou a v čem se možná já trošičku vymezuji vůči svým kolegům? No, možná v tom, že chápu význam politického kompromisu. Jestliže chci budovat sociální stát, tak nemohu destruktivně požadovat některé věci okamžitě jako krátkodobý politický cíl. To znamená prosazovat alternativní koncepci bezpečnosti v Evropě. Jako strategická debata je to nepochybně oprávněné, ale určitě nedokáže za jedno volební období žádná politická síla takovou alternativu dát celé Evropě na stůl. Domnívám se, že vztahy k jiným partnerům kromě Evropy a Spojených států, by měly být zakomponovány do zahraniční politiky. Politika mnoha azimutů by, je realistickou politikou, ale nedomnívám se, že by to partnerství Evropské unie a Rusko mohlo překročit určité hranice. Zkrátka Rusko je a bude velmocí a Evropská unie má ambici být samostatným politickým pólem, pólem rozvoje a je pravděpodobné, že má zkrátka hranice svého rozšiřování. Bylo by dobré, aby ty vztahy mezi jinými póly, ať už je to Čína, Rusko, Spojené státy, aby byly korektní, aby přinášely obchodní výhody, výhody kulturní výměny. Aby nebyly konfliktní, ale nemyslím si, že bysme v Evropě měli sloužit ať už Washingtonu, Moskvě, nebo Pekingu.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak ještě Jiří Ješ.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
A filozoficky? Jak je to s marxismem, neříkám s leninismem, s marxsismem.
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tohle je samozřejmě velmi složitá otázka, protože Marx je autor 19. století a my žijeme v 21. století. Každý normální člověk pochopí, že civilizace se za tu dobu dostala dál, a že nestačíme s poučkami, kteří Marx, Engels, Lenin, tito klasici před mnoha, mnoha lety napsali. Ovšem jakým způsobem navázat, co z jejich učení převzít a co naopak už odhodit. Jakým způsobem jít za ně a navršit syntetickou kvalitu, to je samozřejmě otázka velmi složitá a obávám se, že v širší škále celé levice na to neexistuje dnes jednoznačná odpověď, i když jsou tady nepochybně velikáni ducha, kteří o to usilují, ale nemyslím si, že v roce 2009 už je ta syntéza, nová syntéza z nějakého modernějšího levicového učení na světě. Navíc, já nejsem doktrinářský člověk, já se neřídím podle učení. Učení mi pouze pomáhá se orientovat, ale svět nikdy by se neměl uzavírat do nějakého dogmatu, ať je to dogma z 19. nebo z 21. století.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Já bych jedno dogma přece jenom navrhl, kdybych směl. Víte to, co se stalo okamžitě po únoru, bylo násilí, a to skutečně bylo použito tak i na mě, že si neumíte představit jakým stylem. Já myslím, že by bylo dobré, kdybyste místo omluv, které mi připadají, jako když myslivci po honu nad mrtvými zajíci smekají a není to nic platné, tak kdybyste řekli my se už nikdy neuchýlíme k politickému násilí. Co vy na to?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já si myslím, že součástí tý naší distance tento krok je. Zkrátka civilizace už postoupila. V době Robespierra a dalších revolucionářů teklo hodně krve. Teklo i za Lenina, teklo i v době Gotvaldovi. 21. století už doufám poučeno v tom, že krev by nikdy neměla týct, i když samozřejmě sociální konflikty ze světa nevymažeme, ale řešme je kulturně, řešme je demokraticky. Já si myslím, že minimálně v Evropě a věřím, že časem i v celém světě toho budeme schopni.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak vám děkujeme, pane místopředsedo. Tolik tedy Jiří Dolejš místopředseda KSČM a myslím, že by možná bylo zajímavé se někdy sejít třeba na takové rozsáhlejší diskuzi, je to určitě velice zajímavá věc. Děkujeme vám v tuto chvíli za rozhovor aspoň takto po telefonu. Na shledanou.
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Na slyšenou.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Na shledanou.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak jak vidíme, pane Ješi, dostali jsme se i k těm zásadnějším otázkám, jak jste navrhoval. Jak říkám škoda, že pan Štětina tedy nepřišel, protože i k tomuto by bylo zajímavé znát jeho stanovisko a doufejme tedy, že nějaké ty besedy tohohle druhu ještě uděláme a tím vyzýváme i jeho, aby se jich případně tedy zúčastnil, protože myslím si, že jsou zajímavé a že to tedy rozhodně není žádná debata o nějaké temné minulosti kohokoliv, a že tady dneska snad tedy nepromluvili ani žádní falešní svědkové. Takže tolik dnešní, řekněme trochu speciální vydání našeho pořadu Média v postmoderním světě, ve kterém jsme se snažili na základě určité tedy kontroverze nastolit některá témata. Diskuze o nich může, si myslím a měla by, pokračovat a také pokračovat bude. V tuto chvíli se tedy loučím se svým jediným hostem ve studiu kolegou Jiřím Ješem.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Na shledanou.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A tolik tedy náš pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko.
--------------------
Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. V našem dnešním pořadu jsme se původně měli zabývat médii v dobách krizí a živelných katastrof, což je bohužel toto léto téma nanejvýš aktuální. V souvislosti s novým fenoménem v tomto zeměpisném prostoru a tím jsou takzvané bleskové povodně. Tématu se ale budeme věnovat až v našem některém příštím pořadu. Nakolik se nám tento týden naskytla příležitost k zajímavé diskusi nad tématem, které nastolila kontroverze mezi naším komentátorem Jiřím Ješem a bývalým novinářem a nyní senátorem Jaromírem Štětinou. Aktuálně jsme tedy zařadili debatu nad otázkami, které se nám vyrojily. Celá věc se nám ale nakonec přece jen trochu zamotala. Ti, co sledují naše posluchačské fórum na naší webové stránce www.rozhlas.cz/cro6 asi už vědí, oč jde. Náš komentátor Jiří Ješ řekl v jednom ze svých pátečních zamyšlení na konci týdne v jisté vsuvce, že prý existují očití svědkové, kteří prý viděli v normalizačních dobách nynějšího senátora a dříve cestovatele po bývalém Sovětském svazu Jaromíra Štětinu na oficiálních sovětských recepcích. Tato poznámka v komentáři na úplně jiné téma se pana senátora natolik dotkla, že nám napsal několik dopisů, v nichž mimo jiné vylíčil svůj vztah k Rusku i bývalému Sovětskému svazu, kam několikrát od konce 60. let do poloviny let 80. vyjel na čistě vodácké a horolezecké výpravy. Zdůraznil, že nikdy se ale neúčastnil žádné oficiální sovětské recepce. Toto obvinění považuje za vážné a zcela nepravdivé. Šlo prý pouze o výpravy za přírodou. Pan senátor Štětina se označuje za rusofila, ale zároveň antibolševika. Byl prý vždy obdivovatelem ruské přírody, ale nikoliv Sovětského svazu a jeho systému. Pomluvy o jeho údajném blízkém vztahu k tehdejším oficiálním sovětským představitelům o něm prý šíří lidé blízcí KSČM a haló novinám, aby ho zdiskreditovali za jeho snahu o přezkoumání ústavnosti této strany. Část jeho příspěvku jsme již odvysílali. Celý ho odvysíláme opět zítra v našem pořadu Názory a argumenty. Senátor Jaromír Štětina sám navrhl osobní konfrontaci s Jiřím Ješem, se kterou pan Ješ souhlasil a také naše redakce tento návrh přivítala, protože šlo o metodu ryze novinářskou. Všechny texty pana Štětiny jsme také okamžitě zveřejnili na našem internetovém posluchačském fóru, a to ve snaze hned dát prostor všem stranám sporu, jak činíme vždy. Senátor Štětina s tímto zveřejněním souhlasil. Těsně před natáčením besedy tuto středu nám ovšem napsal další dopis, ve kterém svou účast náhle zrušil, a to prý pro to, že jsme 1 z jeho textů uvedli matoucím titulkem, který prý naznačoval, že debata má být o senátorově temné minulosti. Titulek tak v žádném případě nebyl míněn, ale přesto jsme vstřícně navrhli, že titulek změníme, pokud ho pan senátor považuje za zavádějící. Na to už ale Jaromír Štětina ani přes opakované výzvy k účasti k besedě vůbec nereagoval. Debatu jsme ale nezrušili. Nemůžeme rušit debaty podle toho, jak se komu líbí či nelíbí náš titulek. Proto vám ji předkládáme a posuďte sami, zda-li otázky, které vyvolala, jsou nosné. Pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. A ve studiu Českého rozhlasu 6 tedy vítám jednoho z protagonistů celé, dalo by se říci kontroverze, kterou pracovně nyní nazveme Štětina versus Ješ. Je tu kolega Jiří Ješ.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ano, dobrý den.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobrý den. On přišel na naši besedu, jak slíbil. Senátor a novinář Jaromír Štětina se ovšem nedostavil, přestože jsem ho mailem znovu včera vyzval, aby přišel, protože konec konců tato beseda byla svolána a měla tedy vzniknout přímo na jeho návrh. Napsal jsem mu doslova toto: "pane senátore, dosud jste se neozval, proto předpokládám, že trvá vaše neochota zůčastnit se dnešní besedy, kterou jste sám navrhl. Mrzí mě, že jsme takto po novinářsku se nepokusili celou věc urovnat a vyřešit. Trvám na tom, že z naší strany jsme se nedopustili ničeho nekorektního, přistoupili jsme na váš návrh a já jsem dokonce navrhoval, že i stáhneme z našeho webu vaše dopisy, které jsme ale také zveřejnili vstřícně, aby zaznělo vaše stanovisko hned. Ta dnešní debata je nicméně připravena podle vašeho návrhu. Pan Ješ přijde a předpokládám, že uvede zdroj svých tvrzení o vaší údajné účasti na sovětských recepcích a ony údajné očité svědky této vaší údajné účasti. Pokud se tak nestane, budu samozřejmě sám nekompromisně trvat, aby se přímo v besedě v našem vysílání vám omluvil. Český rozhlas 6 jako součást média veřejné služby ale nemůže svolávat a zase rušit debaty podle toho, jak je příslušný politik v aktuální chvíli naladěn, nebo rozladěn. My jsme vstřícně chtěli váš návrh přijmout, protože jsme chtěli věci vyjasnit a případné omyly napravit." Tady jenom uvedu na vysvětlenou, že předtím jsem panu Štětinovi psal, že sice si ho vážíme jako bývalého kolegy a novináře, ale v tuto chvíli přece jenom je politik nikoliv novinář. "Kolega Jiří Ješ je naší ikonou a jedním z nejlepších našich komentátorů, kterému bezezbytku věříme, že má své údaje ověřeny, ale i u něj se samozřejmě nedá vyloučit chyba, my ho samozřejmě nechceme cenzurovat, ani cenzurovat nebudeme, ale chyby musí opravit, to je záležitost základní novinářské cti, i kdyby to byl sám Ferdinand Peroutka." Takže tolik z dopisu, který jsem poslal senátorovi Jaromíru Štětinovi a teď tedy bych rád odcitoval ten dopis, který poslal Jaromír Štětina, ve kterém tedy definitivně nám oznámil, že se besedy nezúčastní. "Vážený pane Kubičko, díky za zveřejnění mých dopisů na stránkách vaší rozhlasové stanice. Titulek nad jedním z nich je "Jaromír Štětina: Navrhuji debatu o mé minulosti." Upozorňuji, a z mého dopisu je zřejmé, že jsem žádnou debatu o mé minulosti nenavrhoval. Navrhoval jsem konfrontaci s údajným svědkem, jehož citoval váš komentátor pan Ješ a diskusi o tom, jaké mediální metody dnes používá KSČM proti svým protivníkům. Nevidím důvod, proč bych se měl zúčastňovat debaty na úplně jiné téma a prosím, abyste mne ze středeční debaty omluvili. Rád si vaši debatu o mé temné minulosti vedenou s falešnými svědky a opírající se o informace čerpané z komunistického tisku a z tvrzení RSDr. Hrabici na vaší stanici poslechnu. Doporučuji přizvat k besedě ještě několik redaktorů Haló novin, například soudruha Kojzara. Považujete li za nutné uveřejnit na vašich webových stránkách i tento můj dopis, nemám námitek." Takže jsme ho uveřejnili přímo ve vysílání a tolik tedy na vysvětlenou z těch 2 dopisů asi vyplývá, proč jsme tuto besedu svolali, nebo proč tato beseda vznikla a proč tedy se jí neúčastní jak jsme se původně domluvili také pan Štětina, se kterým jsme tedy chtěli diskutovat o tom, proč se tak rozezlil vlastně na našeho komentátora Jiřího Ješe za tu poznámku v jeho komentáři a tu si teď dovolím odcitovat také, aby jsme věděli, o čem mluvíme a je to komentář nikoliv tedy o žádné temné minulosti a o ničem takovém, ale o něčem úplně jiném, o tedy tom, jak ovlivňuje rodinné zázemí, řekněme, politika a v tom jednom odstavci Jiří Ješ doslova napsal: "Dvakrát jsem totiž v těchto relacích mluvil o tom, že jeden z našich hlavních bojovníků za zákaz komunistické strany, senátor Jaromír Štětina je vnukem babičky Karly, která zakládala KSČ nejen v jednom kraji, ale takříkajíc celostátně. Budiž mi omluvou, že jsem tímto málo známým faktem nechtěl zpochybnit opravdovost dnešních Štětinových postojů, ale spíš jsem byl zaujat oním absurdním paradoxem. Poněkud závažněji působí očití svědci, kteří tvrdí, že v normalizačních dobách často Štětinu vídali na oficiálních sovětských recepcích." Tolik tedy z pátečního zamyšlení Jiřího Ješe, proti kterému se právě ohrazoval senátor Jaromír Štětina a je část tedy tohoto jeho ohrazení už jsme z něho část vysílali v našem pořadu Názory a argumenty. Takže obrátím se teď na Jiřího Ješe, jestli přivedl ty očité svědky, které chtěl tedy vidět Jaromír Štětina a kteří ho údajně tedy v normalizačních dobách vídali na oficiálních sovětských recepcích?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Tak já jsem o tom skutečně četl a slyšel z médií seriózních, nikoliv z komunistických, protože ty nečtu a ani neposlouchám komerční rádia, kde to možná zaznělo. Skutečně se o tom mluvilo a pokud jsem se o tom zmínil ve své vlastně omluvě tím, že jsem citoval kdysi, a to ano 2 krát tu situaci s tou babičkou, která paradoxně zakládala celostátně komunistickou stranu, no tak jsem to skutečně považoval spíš za paradoxní a tohle to mi tam dojelo jako mimochodem a já se za to omluvím, protože ty očité svědky nemohu přivést, ale je mnoho věcí jiných, že on do toho Sovětského svazu jezdil tak často a stýkal se tam s lidmi nejenom těmi, které uváděl, ale možná i s těmi, které uvádí ten Zdeněk Hrabica, kterýžto materiál znám, ale neberu ho taky tak příliš vážně. Zdá se mi to všecko příliš malicherné, i kdyby na těch recepcích Jaromír Štětina byl, no tak Bože můj, to není zase nic tak strašného. To není udávání lidí, a to není nějaká ostudná komunistická minulost. Takže prosím, cítí-li se i tímto dotčen, tak to beru zpátky, ale rád bych s Jaromírem Štětinou, kterej sám mě oslovuje jako přátelsky a velice seriózně a hezky, takže on se na mě snad tolik nezlobí. Já bych s ním rád mluvil o závažnějších věcech, jak teda na ty komunisty, já vím, že říká, že je nechce zakázat, nýbrž že teda jenom jako předseda senátního výboru o přezkoumání komunistické strany chce zjistit jejich ústavnost. No, pak bych se rád bavil, co tomu Ústavní soud a tak dále. Pak bych rád věděl, jaké je to jeho zelené přesvědčení, za něž je senátorem vlastně jmenován a hlavně, a to hlavně a o tom jsem mluvil už 2 krát už ve svých komentářích a zde bych se s Jaromírem Štětinou velice dobře asi shodl, když jsem říkal, že Rusko nelze tak úplně vyloučit z Evropy, že musíme dbát zejména a myslet na jeho kulturu, o níž se ve svých dopisech Jaromír Štětina s velkou láskou zmiňuje a označuje se za rusofila. Já teda rusofil nejsem, ale jsem pro to, abychom Rusko nepřehlíželi v našem dalším životě a eventuelně využívali toho, že ono samo bude mít asi větší zájem se klonit k západu, než ke svému čínskému východu.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak to jsou určitě zajímavé otázky a je škoda, že pan Štětina tu není, protože určitě bychom k tomu přešli. Je tady bohužel prázdná židle, na které měl sedět Jaromír Štětina. To by byla určitě zajímavá diskuze a já doufám, že se snad ještě někdy uskuteční, protože tohle byla opravdu marginálie, byť tedy jak jsme citovali, je vidět pana senátora se asi ta věc velmi dotkla, nicméně Jiří Ješ, jak jste slyšeli, se mu tedy omluvil, že nemůže tedy říci konkrétně, kde to četl, nebo kde to slyšel, že údajně pan Štětina navštěvoval nějaké sovětské recepce. Já k tomu můžu říct jenom tolik, že si také to moc nedovedu představit, protože on tedy samozřejmě v tom textu, který nám poslal, nám vysvětluje, jakým způsobem se tedy dostal do tehdejšího Ruska, do tehdejšího Sovětského svazu a bylo to skutečně spíše na úrovni těch jeho vodáckých a horolezeckých výletů, takže asi stěží mohl navštěvovat potom nějaké recepce, na které předpokládám, že byli zváni prominenti komunistického režimu a k těm on tedy rozhodně nepatřil a ani z toho, co uvádí pan Hrabica, to jenom musíme za chvíli vysvětlit, kdo to tedy pan Hrabica vlastně je, když pan Štětina tak říká, že ho bude snad citovat nebo něco. Můžeme si z něho také odcitovat z toho jeho textu, byť musím říci, že je nutné to brát s určitou reservou, protože pan Hrabica skutečně byl jedním tedy, ne tedy úplně nejvyšším, ale byl, řekněme, novinářským prominentem bývalého režimu, takže ta jeho tvrzení nelze brát zase tak úplně seriózně.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Já už jenom maličkost, že já jsem o těch recepcích opravdu slyšel. Já jsem si to nevymyslel. Možná byly to asi špatné, za ty se omlouvám, ale rozhodně teda není pravdy, že bych to byl neslyšel o těch recepcích.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Znovu opakuji, že celý text si můžete vážené posluchačky a vážení posluchači přečíst na našich webových stránkách konkrétně na posluchačském fóru společně samozřejmě s dalšími texty, které nám pan Štětina na základě této zmínky poslal. My jsme chtěli nějakým způsobem tedy konfrontovat Jiřího Ješe a Jaromíra Štětinu a chtěli jsme mluvit i o jiných tématech, které tady konec konců Jiří Ješ nastolil, ale tím, že Jaromír Štětina nakonec odmítl se této diskuze zúčastnit, tak se bavíme v podstatě jenom o tomto tématu. Ale za chvíli ho přece jenom o něco rozšíříme o některá další témata, která jsou třeba spojeny s panem senátorem Štětinou. Já v tuto chvíli bych chtěl tedy vysvětlit, když tady pan Štětina psal, že tady tuto debatu zřejmě povedeme s falešnými svědky opírající se o informace z komunistického tisku a z tvrzení RSDr. Hrabici. Já v tuto chvíli jenom, aby naši posluchači tedy věděli, o čem tady mluvíme, tak pan doktor tedy zřejmě RSDr. Zdeněk Hrabica napsal taktéž takový obsáhlý článek, obsáhlý materiál, který zveřejnil na internetu. Nutno říci, že na webovém, na serveru, tedy na webu, který nepatří zrovna k těm nejserióznějším, není příliš seriózní. Z toho si za chvíli odcitujeme. No a Jiří Ješ mi tady ještě připomněl, že taktéž tento článek vyšel v literárním časopise Obrys kmen, což se přiznám, že není mi úplně jasné, co to je za časopis a rozhodně tedy to zdá se, vyšlo tedy i v papírové verzi. Jak znovu říkám, Jaromír Štětina si stěžuje, že tyto informace tedy o něm rozšiřují především lidé blízcí komunistickým Haló novinám nebo KSČM, nicméně všechny ty věci, které se o něm šíří, možná právě vycházejí tady z tohoto článku pana Zdeňka Hrabici. Takže já znovu upozorňuji, že musíme tento článek brát s jistou reservou. Jednak nevyšel úplně v seriózních, v seriózním médiu a jednak pan doktor Zdeněk Hrabica byl skutečně novinářským prominentem bývalého komunistického režimu, takže není možné úplně tyto jeho informace brát za své. Nicméně aby jsme si ukázali, z čeho to tedy vychází všechny ty možná pomluvy, možná věci založené na některých faktech, tak si pustíme část tedy načteného textu právě pana Zdeňka Hrabici.
redaktor /citace: RNDr. Zdeněk Hrabica, novinář/
--------------------
"Jako redaktor a zástupce šéfredaktora Mladé fronty a později šéfredaktor týdeníku Svět v obrazech jsem poznal romantického muže, geologa, prospektora nerostů v dalekém Íránu, talentovaného novináře, spisovatele, fotografa, inženýra Jaromíra Štětinu. Stejně jako jsem poznal a spřátelil se s jeho nadšenými kolegy, brázdícími po roce 1970 sibiřské řeky na jejich milované pogumované lodi Matyldě. I na pozdější Štětinově říční lodi na Obu, ale i na jiných, byly symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty, na stěžni vlály plavební vlajky Mladé fronty, Světa v obrazech, Obchodního domu Kotva. I tyto symboly otevíraly v Sovětském svazu brány pro přátelství. Prožívali jsme spolu s nimi velké radosti i tragédie. Co bylo v mých silách, tím jsem přispíval k úspěchu konání těchto nesmírně zajímavých mládežnických expedic a nejednou jsem spolu s nimi za ně přebíral jistou dávku odpovědnosti. Po jedné z expedic do Sovětského svazu vyšla zajímavá kniha Otakara Štěrby a Jaromíra Štětiny Od pramenů k oceánu. Tenkrát mi do ní Jaromír Štětina napsal věnování: "Zdeňkovi Hrabicovi, se kterým jsme si tuto výpravu protrpěli, s poděkováním a přátelskou úctou Mirek Štětina, Praha, červen 1987". A já v ní dodneška listuji, prohlížím si nesmírně cennou fotografickou dokumentaci o vítání expedice v Sovětském svazu, v Barnaulu a jinde. Nechyběly přitom československé a sovětské rudé vlajky s kladivem a srpem. A čtu, co tehdy moji přátelé napsali: "Umíme rusky. Máme na Sibiři kamarády, na které se můžeme spolehnout. V Sovětském svazu je pro nás lacino. Každý z nás na Sibiři několikrát byl, víme, co nás tam může čekat. Sibiř nám přirostla k srdci. Spluli jsme na Sibiři už mnoho set kilometrů řek. Sibiřské řeky jsou jedny z posledních, které tečou zachovalými krajinami." Dobře jsem tehdy věděl, že taková příležitost se nenaskytla nikomu z ostatních zemí socialistického společenství a z jejich mládežnických listů, spřátelených se Sovětským svazem. Nenaskytla se však ani Američanům, ani Francouzům, Kanaďanům či jiným. Bylo to díky skvělé spolupráci Mladé fronty, později i týdeníku Svět v obrazech, s deníkem Komsomolská pravda, se skvělými muži, jakými byli kolegové Peskov, Andrijanov či Sněgirjov, Šparov a desítky dalších. Ale vše se později dařilo i díky novinářům z Litěraturnoj gazety, Ogoňku, z listu Moskovskije novosti, včetně regionálních redakcí. Třeba uvést, že ani Československá televize se ke Štětinovým bijákům nechovala macešsky. Jaromír Štětina si brzy svým přirozeným chováním a smělostí získal důvěru sovětských novinářů, ale i tamních činitelů. I mně se dostalo mnohého z toho, co získal při těchto výpravách on. Také já jsem poznal daleké kouty překrásného Dálného východu, poznal jsem nejen Sibiřany, ale i Evenky, Něnejce, Čukče, Kalmyky, Tuvince, pastevce sobů a jiné příslušníky malých národností, hlavně kolem velké řeky Amuru. Když jsem se s nimi souběžně s Jaromírem Štětinou potkával, netajili se slovy o Štětinově lásce k Sovětskému svazu, o jeho obdivu ke krásné a tvrdé přírodě, k národopisu veliké ruské země a oblastem, kde žily malé národy. A tato pověst se zejména o něm, jako o vůdčí osobnosti, šířila rychlostí světla i do nejvyšších orgánů tehdejšího Ústředního výboru Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, k nejvyšším představitelům Komunistické strany Sovětského svazu a zejména se odtud přenášela do výkonných orgánů Pohraničních vojsk Sovětského svazu a Ministerstva vnitra Sovětského svazu, které o takové expedici vždy s konečnou platností rozhodovaly. Štětina jim otevřel své srdce a oni jej přijali jako svého bratra. To neznamená, že i přes tyto kladné stránky nevznikaly administrativní, kádrové a další, někdy i vážné problémy, zejména se vstupem této expedice mládežnických listů do takzvaných uzavřených oblastí, s vydáváním nejrůznějších povolení do míst, kam se často nikdy v životě nedostali občané Sovětského svazu. Jen slepý by neviděl, že v těch místech daleké Sibiře byly kdysi pověstné gulagy, že tyto oblasti byly pro mnohé občany vyčleněny k výkonu jednoho z trestů sovětského právního řádu - vyhnanství. Nakonec nikdo to před námi, ani před Jaromírem Štětinou, tehdy nezakrýval. Přiznám, že do této kuchyně bylo možné nahlédnout jen někomu. Jaromír Štětina a konečně i já jsme mezi takové patřili. Bylo by nesmyslné se k tomu hrdě nehlásit. Velkou odměnou byla však především kouzelná příroda a svébytní lidé - Sibiřané, na něž nelze nikdy zapomenout a pomlouvat je, mnozí z nich byli vskutku pravověrnými a oddanými komunisty a komsomolci. Já jsem díky těmto novinářským cestám navázal celoživotní přátelství s velkým ruským spisovatelem Valentinem Rasputinem z Irkutska, básníkem Bajkalu, malířem ryzí duše Gennadijem Pavlišinem z Chabarovska, básníkem Jevgenijem Jevtušenkem a dalšími. Jaromír Štětina zase navázal celoživotní styky s ošlehanými sibiřskými vlky, s ruskými cestovateli. Ale i s velkými sovětskými, dnes ruskými novináři a spisovateli. Byla jich pěkná řádka. Když jsem se navíc seznámil v Lázních Jeseník s příjemnou dámou, Štětinovou maminkou a poznal diplomatickou anabázi a noblesní vychování rodiny Jaromíra Štětiny, moje důvěra k romantickému muži dvojnásobně stoupla. Věděl jsem, že Jaromír měl nejen zcela jiný běh životních událostí, ale i jiný přístup ke znalostem cizích jazyků než já. Dnes už vím, že po trpkých zkušenostech naší rodiny z perzekuce za první republiky, vzhledem k členství mého otce v KSČ, a zejména pak z doby nacistické okupace, si nemohl Jaromír Štětina vtisknout do svého života takové životní poznání, jaké poznamenalo mne. A tak si dnes říkám, že Jaromír Štětina může nakonec s jistou nadsázkou v historickém odstupu, když stárne a leccos již zapomíná, dělat i srovnání nesrovnatelného - nacismu a komunismu. My dva jsme se nakonec vyrovnali pouze v jediném, ve znalosti ruštiny."
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže tolik tedy text Zdeňka Hrabici, bývalého novináře tedy bývalého i vysokého funkcionáře novinářského v bývalém režimu, v komunistickém režimu. Pane Ješi, pan Jaromír Štětina taktéž hovoří o tom, že má pocit, že se proti němu vede a třeba součástí toho by mohl být i tento článek, jakási kampaň, která využívá metod zpravodajských, co používala KGB, co používala STB a že je to naznačuje, způsobeno především tím, že je autorem toho návrhu, nebo je velkým propagátorem návrhu na zákaz komunistické strany. Můžeme připustit, když vy taky jistě znáte tyto metody a určitě proti vám byly taktéž použity, protože jste koneckonců politickým vězněm z 50. let. Můžeme připustit, že opravdu může proti Jaromíru Štětinovi být vedena nespravedlivá a lživá kampaň zaměřená právě na jeho diskreditaci právě kvůli jeho návrhům na zákaz komunistické strany? Možná jste tomu sám naletěl. Jak by jste to komentoval?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ne, já jsem měl různé zkušenosti, o kterých tady nebudu povídat. I když jsem byl velice paradoxně žádán jednou, abych podával dobré zprávy o lidech vyloučených z komunistické strany, to bylo jediné, co po mě estébáci někdy chtěli, jinak mě neagitovali, než na tohle, což bylo mi k smíchu, ale i to jsem nějak odmítl, prostě jsem to nedělal, ale rozhodně já jsem jiná generace, než pan Štětina. Já jsem ta generace 48 a to jako byly poměry úplně jiné, než potom byly za normalizace a já, pokud jde o pana Štětinu, tak nikdy jsem k němu nechoval žádné nevole, protože 1 jsme se spolu viděli a mě byl nesmírně sympatický, a to, když říkal, že ráno řekne manželce: "já jdu do války" a jde skutečně do války, tak mi bylo nejen humorné, ale velice sympatické a četl jsem jeho články a prostě já proti němu absolutně nic nemám, i kdyby byl na tý recepci, pro pána krále, chodil jsem tam. No a jestli někdo proti němu za to, že potom měl politické přednášky údajně koncem roku 89, už před samým koncem režimu a byl za to nějakým způsobem persekuován, dokonce snad i chvíli ve vazbě ve 24 nebo jak to bylo, tak to považuju za jeho kladnou stránku a jinak o něm tak moc nevím. Jenom jsem se vždycky divil a nejenom panu Štětinovi, ale Mejstříkovi a jednomu velmi významnému právníkovi, který jednou říkal a ty komunisty musíme zakázat, tak jsem se ho potom ptal, když jsem ho potkal a jak to chcete udělat pane doktore a on říkal, to víte, že to nejde, ale já to říkat musím, tak tohle to podezření tady trošku mám, že my musíme jako chtít, aby ti komunisti nebyli, což si já přeju taky, ale být si současně vědomi, že když mají stále kolem 12 procent voličů, takže to asi jen tak nejde. Když už to nešlo tenkrát a nejvíc, nejspíš co by se dalo udělat je, že se přejmenují, a to nebude vůbec nic platné. Proto se těším, co nám řekne za chvíli pan Dolejš.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ano, my budeme volat místopředsedovi KSČM Jiřímu Dolejšovi, se kterým budeme právě na toto téma hovořit a zeptáme se ho, co oni sami tedy komunisté si myslí tady o těchto jednak návrzích, co si myslí o případných tedy štvavých kampaních, které údajně tedy někteří jejich novináři vedou proti třeba Jaromíru Štětinovi. No a samozřejmě, jak to vypadá v současné době. Jestli skutečně je možné, že KSČM připravuje nějakou omluvu po 20 letech, díky které by třeba byla pak přijatelnější pro nějaké levicové vládní koalice. Nicméně vy jste teď právě řekl jednu věc a znovu tedy opakuji, když by nás pan Štětina v tuto chvíli poslouchal, tak znovu opakuji, že pan Ješ se tedy omluvil za to, že nebyl tedy schopen říci úplně jasná jména těch údajných očitých svědků, nicméně zároveň jste také řekl, že i kdyby měl třeba i pan Štětina nebo kdokoliv jiný nějaký škraloup z minulosti, takže by to nesvědčilo až tolik o jeho současnosti, koneckonců i v tom komentáři jste to uvedl. No a když jsme se o tom bavili, když jsem vám tedy poprvé říkal, že tady tahle ta věc se rodí a že možná o tom budeme s panem Štětinou diskutovat, tak jste mluvil o tom, že i vy sám koneckonců jako politický vězeň máte třeba některé věci, kterými byste se úplně nechlubil. Mohl byste o tom třeba říci? Že jste mluvil konkrétně třeba o tom, jak jste psal nějaký článek do Rudého práva, třeba?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ale já jsem psal především do, protože jsem byl v Liberci, tak jsem psal do jediného možného časopisu, který tam byl, a to byl Průboj, vydávaný v Ústí nad Labem, a to v životě ne o politice, nýbrž o kultuře, protože jsem organizoval hudbu a jedině o tom jsem psal. A tam byl redaktorem pan Holý, který přešel do Rudého práva a já jsem přešel do Prahy do FOK a ten pan Holý se za mnou v létě takhle vydal a říkal: "hele my bysme potřebovali napsat o nějakejch mladejch umělcích hudebních, který vystupují v letních koncertech. Nechtěl byste nám tam napsat?" A já to napsal a podepsal 3 krát jsem takhle napsal o těch a ještě jsem se radil s přáteli a ti říkali, Josef Hora, když byl redaktorem kulturní rubriky Rudýho práva, tak to byla jiná část těch novin za první republiky, než to, co bylo mimo tu kulturní rubriku. Klidně to piště a ti mladí umělci, který jsem tam pochválil to považovali za obrovskou pomoc jim, kterou my ve Svobodném slově, nebo v Lidové demokracii, což by nikomu nevadil, neotiskli jako Ješovi. A tenhle ten redaktor Rudýho práva mě tam neškrtnul slova a já tam 3 články nebo 4 pod svým jménem uveřejnil. A když jsem dělal přednáškové turné po Kanadě, tak jistý pan Aleš Březina, který má v rukou krajanské sdružení v Torontu, tak mi zakázal tu besedu tam udělat, protože jsem napsal 3 články do Rudého práva.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Někdo to na vás udal, nebo něco takového?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No, tak oni to, jo, asi. A kdybych se napsal pod značkou, tak mně to bylo jedno. Hlavně, já nemám špatný svědomí a vůbec za nic se nestydím, co jsem udělal za komunistů. To jako s ženami a takhle, to bych mohl se kát, ale nikoliv z politiky.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobře, tak to je téma asi jiného pořadu, ale...
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Ale prosím vás, dejme už s tou minulostí pokoj. Ničeho se nedopátráme a ten ústav Žáčkův, ten jde pořád jenom po tom, aby někoho pošpinil za nic, ale nikdy neřekl co kdo komu vyvedl. Pan Štětina rozhodně nikomu nic nevyvedl a já taky ne. A pořád mluvíme kolem dokola, jakoby to byly vůbec klíčové body našich životů. Buďme v současnosti a v budoucnosti a ta zelená budoucnost, ta mě zajímá.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
To je něco jiného. No ale tak vidíme, že určitě to nebylo žádné, nechci tady zase obhajovat Jiřího Ješe, protože koneckonců je tady sám, obhájí se sám, že rozhodně to, když jste tedy údajně podle pana Štětiny na něj zaútočil, tak to určitě nebylo nějaké hnidopišské se pátrání v minulosti, že jo? To myslím si, je z tohoto, co jsme tady už teď řekli, naprosto zřejmé. I tak docela zásadní záležitostí v profilu Jaromíra Štětina je jeho snaha o zákaz komunistické strany. Už jsme tady o tom začali a za chvíli tedy budeme volat panu Dolejšovi, to bude taky taková zajímavá konfrontace a opět škoda, že tady pan Štětina sám není, protože by si k tomu řekl určitě také svoje a byla by to pro nás jako novináře zcela jistě zajímavý rozhovor, zajímavá konfrontace. Čili vy i jako třeba člověk, kterému přes jednak rodiče a jednak jemu samému komunistický režim velmi ublížil, komunisté velmi ublížili. Byl jste dokonce vězněn v 50. letech, v tom nejhorším období, tak i vy si myslíte, že zákaz komunistické strany je v tuto chvíli něco, co se dá těžko udělat, co je nereálné?
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No tak především aby se na nás zase pan senátor Štětina nezlobil za to, co jste řekl teď vy, že on bojuje za zákaz komunistické strany. Ono to tak vypadá, ale on to v těch dopisech tady velice vyvrací a říká, že mu nejde o zákaz, nýbrž o ústavní přezkoumání, že je právem tato strana uznávána a jako předseda komise senátní, která to má pátrat, jistě myslí na to, že toto by měl udělat Ústavní soud a nikoliv Senát. No, pokud jde o mě, prosím vás, já jsem všecku svoji protikomunistickou činnost vynaložil před únorem, a to jsem dělal teda psí kusy, aby se ti komunisti k moci nedostali jako student. Za to jsem měl všecky ty maléry, plus že byl můj táta poslance národních socialistů, tak jsme byli vystěhováni, byl jsem zavřenej na 2 krát, 5 let jsem tam seděl. Otec sbalen všech míst. Já taky potom. 10 let jsem dělal zbytečné práce a tak dále a tak dále, takže to je jiná věc, že proti nim něco mám, ale znova opakuju, já nevím, jak se jich zbavit a přejmenovat je, což se pořád jako říká, že se to mělo, no tak, oni se za těch let před 89. jmenovali jinak v Polsku a jinak v Německu a tak dále a jsou to pořád komunisti. To jako dokud mají to vedení, já můžu říct, že my jsme rehabilitování jakžtakž byli, a to, co jsme ztratili, to znamená život mezi 20tkou a 30tkou, žádné omluvy a žádné povídání o tom nepřebije. A my jsme ten život ztratili a oni to zavinili.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
No, tak myslím si, že v tuto chvíli už je čas volat panu Dolejšovi místopředsedovi KSČM. Mimochodem jenom připomenu, že jsme panu Štětinovi samozřejmě navrhovali, že mu třeba také zavoláme, že i po telefonu se s ním můžeme spojit, že i po telefonu nám může říct svoje stanovisko a vlastně ani na to nezareagoval. Naopak tedy zareagoval pan Dolejš a proto mu, právě jemu v tuto chvíli zavoláme. U telefonu v tuto chvíli by tedy měl být poslanec Parlamentu České republiky a místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Slyšíme se, pane poslanče?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Ano, slyšíme se, dobrý den!
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Dobrý den.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
V tuto chvíli vás taky pozdravil Jiří Ješ, který je ve studiu také a diskutujeme mimo jiné také o snahách některých zákonodárců, zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy. Já jenom připomenu i pro vás pane poslanče, že Jiří Ješ, přestože je politickým vězněm jaksi minulého komunistického režimu, tak před chvílí řekl, že rozhodně tedy není pro zákaz KSČM. Jak vy, jako místopředseda této strany, o které je řeč, se díváte na všechny ty snahy o přezkoumávání údajné ústavnosti KSČM a na případný zákaz KSČM?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak samozřejmě navrhovat lze cokoliv, to je každého právo, ale to samotné prošetřování demokratičnosti KSČM a vedení určitých pří by mělo splňovat určitou míru politické kultury. Já osobně mám pocit, že ta komise Senátu se nevydala šťastnou cestou, že hromadí pseudoargumenty a působí to poněkud účelově. Samozřejmě nastolit zákaz předchůdkyně KSČM, tedy KSČ v listopadu 89, bylo možné, bylo to možné udělat taky určitým revolučním aktem, ale tehdy se prostě rozhodlo. Rozhodlo se o určitém kompromisu mezi starou a novou mocí. Rozhodlo se o pokojném, o pokojných přeměnách a nemá cenu se k tomu vracet. KSČM je nově zaregistrovaný subjekt, který se nejen od své předchůdkyně programově liší, je tam programová diskonuita v těch základních prvcích. To znamená monopolu moci, je za ekonomické i politické a politický pluralismus. Já si myslím, že zkrátka je to standardní, legitimní, demokratická, parlamentní síla, která samozřejmě má své vnitřní problémy, má své otázky, které diskutuje, ale rozhodně to není důvod na jakékoliv omezování politické plurality, vytěsňování této strany z politického spektra.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Když zcela konkrétně senátora Jaromíra Štětinu, tak on si v některých těch výrocích, které jsme tady před chvílí citovali, stěžuje, že KSČM proti němu provádí velkou diskreditační kampaň. Ne tedy snad přímo vy konkrétně, ale někteří, někteří tedy představitelé KSČM a především její orgán, tedy Haló, noviny! Co si třeba o tomto myslíte, když Jaromír Štětina o tomto mluví?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak samozřejmě ta určitá řevnivost mezi panem senátorem Štětinou, nebo panem bývalým senátorem Mejstříkem a některými našimi členy, ta existuje a někdy skutečně obě strany nešetří šťavnatých, šťavnatých výrazů. Podstatné je, že KSČM respektuje právo na názor, ale také se samozřejmě brání před útoky, které nemají důvod, nemají úroveň a já si myslím, že opravdu ty argumenty, které snáší pan senátor, nejsou seriózní, nemají právní validitu. Určitě se některé výroky dají zařadit do toho typu nešťastných, ale KSČM jako strana má program zcela jednoznačně demokratický. Usnesení, která nejsou v rozporu s právním řádem a s ústavností a z tohohle důvodu i její antisystémovost není problém. Hovořit o revoluci snad není nic trestného. Požadovat změnu kvality systému, společenského systému demokratickou cestou je naprosto v pořádku a dělají to i jiné radikálně politické subjekty všude na světě, takže v tom prostě právní důvody k našemu omezování nejsou a jestliže chceme politicky diskutovat o tom, kde jsou hranice extrémismu a kde se jedná o pouhý radikalismus, to samozřejmě lze, ale je to prostě politický diskurz, nikoliv autoritářské zasahování do politické plurality.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Ono v tuto chvíli se o tom diskutuje docela aktuálně a vy sám, už jsme to tady i řekli několikrát v našem pořadu, jste považován za člověka, který je určitou, řekněme reformní tváří KSČM a jste představitelem spíše toho sociálnějšího tedy proudu, dalo by se říct, asi se nedá ve vaší souvislosti mluvit o nějakém radikálním levicovém proudu, jak jste před chvílí řekl, nicméně diskutuje se o tom, jesti KSČM je v tuto chvíli už zralá vstoupit například do vládní koalice. Diskutovalo se o tom už na podzim minulého roku, kdy byly aktuální krajské koalice s KSČM, tedy ČSSD a KSČM a v tuto chvíli se tedy také objevila určitá informace, že KSČM, aby tedy byla přijatelnějším třeba koaličním partnerem pro levicovou koalici, konkrétně pro ČSSD, připravuje znovu nějakou snad omluvu za své působení tedy ještě své předchůdkyně KSČ těch 40 let. Co nám k tomu můžete říct?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tak téma omluvy komunistů za zneužívání moci minulým režimem je téma do jisté míry chronické, protože ona historická omluva buď některým lidem není známá, nebo je její význam snižován, a to jak mimo stranu, tak i některými straníky, který prostě mají pocit, že když se 1 omluvili, takže nemá smysl mařit čas rituálními omluvami a bití čelem do zdi. Do jisté míry je to pochopitelné, ale je pravdou, že po zkušenosti 40 let veřejnost má právo na to, slyšet, že komunisté se skutečně poučili, že ta historická omluva jim přešla do krve, že zkrátka věří oni sami tomu, že udělali chybu, a že touto cestou prostě jít znovu nemohou. V tomto smyslu důvěryhodně stát za tou historickou omluvou je zapotřebí i dnes a v tomto smyslu je možné diskutovat, jakou formou tu historickou omluvu připomínat, zda ji zopakovat, nebo zda prostě razantněji a jednoznačněji říci, že to prostě i nadále platí. My naše sjezdy KSČM se k této omluvě samozřejmě přihlašují, ale je to přihlášení relativně decentní a možná, že může vzniknout politická situace, kdy ten rámec toho přihlášení by měl být razantnější a ...
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Vy jste příznivcem toho razantnějšího třeba prohlášení? Vy sám jste příznivcem?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já osobně dlouhodobě si myslím, že občanům a i novější generaci, která nezažila to, co tady bylo před rokem 1989, je třeba jasně říct, v čem se komunisté rozešli s minulostí a v čem nám ty idee spravedlivější společnosti třeba i navazují, protože ten ideál socialismu má samozřejmě i demokratický rozměr. Tohle lidem srozumitelně říci, srozumitelně vysvětlit, je myslím trvalý úkol. Je fakt, že to v různých historických výročích ožívá. Má to charakter kampaňovitosti, ale řešit to pouhou kampaní, nebo dokonce nějakým politickým obchodem, bych osobně nepovažoval za příliš šťastné, protože to by narušovalo onu důvěryhodnost tohoto kroku.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Jiří Ješ tady poposedává, něco by chtěl říct, tak jestli dovolíte, tak vám také položí několik otázek.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
No, zdá se, že přece jenom z toho, co jste řekl teď, je patrné, že se trošku cítíte zodpovědni i jako KSČM za tu KSČ. Je to správné, je to v pořádku, já s tím souhlasím a není pravda, že by ta kontinuita byla úplně potrhána. Moje 1. Otázka by zněla: V čem se lišíte od sociální demokracie? Pokud možná přesně. Za 2. K čemu se hlásíte zahraničně politicky? Pořád zůstává Grebeníčkovo hlášení se k Číně? Přestali jsme slyšet z KSČ po Grebeníčkově odchodu předsednické funkce a jaký je tedy postoj k Rusku? Já tady rovnou říkám a v tom se shodujeme i se senátorem Štětinou, že Rusko by nemělo být vyřazováno z naší zahraniční politiky a eventuálně i určité sympatie k jejich kultuře zejména a tak dále. Ale zejména mi jde o to, k čemu se vy osobně hlásíte jinak, než ostatní členové KSČM. Já myslím, že vy se opravdu od těch sociálních demokratů příliš nelišíte. Takže děkuju předem za odpovědi.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Takže nejdřív ti sociální demokraté. Čím se lišíte od sociálních demokratů?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já si myslím, že ten rozdíl je jednoduchý. My jsme samozřejmě především česká a evropská politická síla. Ten rozdíl je v tom, že my nepřijímáme pasivně to, co z Bruselu popřípadě z centrály socialistické internacionály přichází. My máme představu, že by Evropa měla vypadat alternativně, že by měla být daleko demokratičtěji a sociálněji konstruována. Že by to mohla být v dlouhodobém horizontu Evropa socializující. A to si myslím, že tyhle akcenty v Lidovém domě příliš slyšet nejsou a v čem se možná já trošičku vymezuji vůči svým kolegům? No, možná v tom, že chápu význam politického kompromisu. Jestliže chci budovat sociální stát, tak nemohu destruktivně požadovat některé věci okamžitě jako krátkodobý politický cíl. To znamená prosazovat alternativní koncepci bezpečnosti v Evropě. Jako strategická debata je to nepochybně oprávněné, ale určitě nedokáže za jedno volební období žádná politická síla takovou alternativu dát celé Evropě na stůl. Domnívám se, že vztahy k jiným partnerům kromě Evropy a Spojených států, by měly být zakomponovány do zahraniční politiky. Politika mnoha azimutů by, je realistickou politikou, ale nedomnívám se, že by to partnerství Evropské unie a Rusko mohlo překročit určité hranice. Zkrátka Rusko je a bude velmocí a Evropská unie má ambici být samostatným politickým pólem, pólem rozvoje a je pravděpodobné, že má zkrátka hranice svého rozšiřování. Bylo by dobré, aby ty vztahy mezi jinými póly, ať už je to Čína, Rusko, Spojené státy, aby byly korektní, aby přinášely obchodní výhody, výhody kulturní výměny. Aby nebyly konfliktní, ale nemyslím si, že bysme v Evropě měli sloužit ať už Washingtonu, Moskvě, nebo Pekingu.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak ještě Jiří Ješ.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
A filozoficky? Jak je to s marxismem, neříkám s leninismem, s marxsismem.
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Tohle je samozřejmě velmi složitá otázka, protože Marx je autor 19. století a my žijeme v 21. století. Každý normální člověk pochopí, že civilizace se za tu dobu dostala dál, a že nestačíme s poučkami, kteří Marx, Engels, Lenin, tito klasici před mnoha, mnoha lety napsali. Ovšem jakým způsobem navázat, co z jejich učení převzít a co naopak už odhodit. Jakým způsobem jít za ně a navršit syntetickou kvalitu, to je samozřejmě otázka velmi složitá a obávám se, že v širší škále celé levice na to neexistuje dnes jednoznačná odpověď, i když jsou tady nepochybně velikáni ducha, kteří o to usilují, ale nemyslím si, že v roce 2009 už je ta syntéza, nová syntéza z nějakého modernějšího levicového učení na světě. Navíc, já nejsem doktrinářský člověk, já se neřídím podle učení. Učení mi pouze pomáhá se orientovat, ale svět nikdy by se neměl uzavírat do nějakého dogmatu, ať je to dogma z 19. nebo z 21. století.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Já bych jedno dogma přece jenom navrhl, kdybych směl. Víte to, co se stalo okamžitě po únoru, bylo násilí, a to skutečně bylo použito tak i na mě, že si neumíte představit jakým stylem. Já myslím, že by bylo dobré, kdybyste místo omluv, které mi připadají, jako když myslivci po honu nad mrtvými zajíci smekají a není to nic platné, tak kdybyste řekli my se už nikdy neuchýlíme k politickému násilí. Co vy na to?
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Já si myslím, že součástí tý naší distance tento krok je. Zkrátka civilizace už postoupila. V době Robespierra a dalších revolucionářů teklo hodně krve. Teklo i za Lenina, teklo i v době Gotvaldovi. 21. století už doufám poučeno v tom, že krev by nikdy neměla týct, i když samozřejmě sociální konflikty ze světa nevymažeme, ale řešme je kulturně, řešme je demokraticky. Já si myslím, že minimálně v Evropě a věřím, že časem i v celém světě toho budeme schopni.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak vám děkujeme, pane místopředsedo. Tolik tedy Jiří Dolejš místopředseda KSČM a myslím, že by možná bylo zajímavé se někdy sejít třeba na takové rozsáhlejší diskuzi, je to určitě velice zajímavá věc. Děkujeme vám v tuto chvíli za rozhovor aspoň takto po telefonu. Na shledanou.
Jiří DOLEJŠ, místopředseda KSČM, poslanec Parlamentu České republiky
--------------------
Na slyšenou.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Na shledanou.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
Tak jak vidíme, pane Ješi, dostali jsme se i k těm zásadnějším otázkám, jak jste navrhoval. Jak říkám škoda, že pan Štětina tedy nepřišel, protože i k tomuto by bylo zajímavé znát jeho stanovisko a doufejme tedy, že nějaké ty besedy tohohle druhu ještě uděláme a tím vyzýváme i jeho, aby se jich případně tedy zúčastnil, protože myslím si, že jsou zajímavé a že to tedy rozhodně není žádná debata o nějaké temné minulosti kohokoliv, a že tady dneska snad tedy nepromluvili ani žádní falešní svědkové. Takže tolik dnešní, řekněme trochu speciální vydání našeho pořadu Média v postmoderním světě, ve kterém jsme se snažili na základě určité tedy kontroverze nastolit některá témata. Diskuze o nich může, si myslím a měla by, pokračovat a také pokračovat bude. V tuto chvíli se tedy loučím se svým jediným hostem ve studiu kolegou Jiřím Ješem.
Jiří JEŠ, redaktor
--------------------
Na shledanou.
Radko KUBIČKO, moderátor
--------------------
A tolik tedy náš pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko.
| [zpět |
