|
Ondřej KONRÁD; moderátor
--------------------
Nejmenší vládní Strana zelených prožívá svůj prvý historický vrchol. Když se jí podařilo před dvěma lety vstoupit do Poslanecké sněmovny a pak se ještě dokonce stát součástí vládní koalice. Ale zároveň se uvnitř zelených odehrává leckdy dost bouřlivá diskuse podobající se místy spíš boji o moc ve straně, i když začasté padají argumenty spíše ideové. A leckdo míní, že jestli se vnitrostranické spory nepodaří uklidnit, zelení by na to mohli doplatit, pokud jde o voličskou přízeň. Více už v zamyšlení Petra Příhody.
Petr PŘÍHODA; redaktor
--------------------
Kdy je politická strana v krizi? Když má problémy, které nedokáže řešit. Buď to neumí, nebo nechce, nebo jim nerozumí. Ale má je a je to na ní znát. Tak třeba KSČM má problém, protože se nesrovnala s během dějin, ale znát to na ní není, vede si svou, má co nabídnout, vnitřní nesrovnalosti si nenápadně srovnává, tudíž není v krizi. Své vnitřní nesrovnalosti zvládají ODS i ČSSD. Také mají co nabídnout, i když pokaždé jinému typu voličstva. Ani ony nejsou v krizi. To nelze říct o lidovcích a o zelených. Lidovci sice mají své tradiční těžiště, které jim zajišťuje existenční setrvačnost, ale jen zatím. Generační směna v jejich členstvu i voličstvu, respektive proces stárnutí populace, může způsobit zlom, a to v dohledu nikoliv desetiletí, ale roků. Cosi by nabídnout mohli. Českým poměrům odpovídající konzervativní pojetí života uprostřed překotných změn, které vyvolávají obavy z budoucnosti. Ale to je náročný uvědomovací proces, náročný pro lidovce i pro jejich potenciální voliče, jichž nikdy nebude mnoho. Zda to KDU-ČSL svede, to se ukáže. Naši zelení to mají těžší. Jsou příliš noví, nemají tradiční těžiště. Svým způsobem jsou obětí nedávného úspěchu, jemuž, jak se zdá, sami nerozumějí. Stali se parlamentní stranou díky poptávce, která se však shoduje s jejich faktickou nabídkou jen částečně. Co vlastně nabízejí? Hnutí zelených je fenoménem západní civilizace. V život je uvedlo alarmující zjištění, že provoz této civilizace je v rozporu s limitami přírody, s možnostmi planety Země. Svět však na ně neslyší, neví co s ním počít. Původní idea zelených znamená restrikci, omezení, uskromnění, je v podstatě konzervativní. Udržitelnost života je morální imperativ, jemuž odporuje motor současné civilizace, jímž je ekonomický růst. Zelení všude vsadili nejprve na demonstrativní výzvy. Časem některým svitlo, byť za cenu vnitřních sporů, že bude praktičtější vstoupit přím o do mechanismu státní moci. Očekávání, že k řešení společenských problémů je povolán stát, charakterizuje politickou levici. Zelení se ocitají ve svízelné situaci. Ukazuje se, že za prvé levice není proti ekonomickému růstu, jen si ho představuje jinak než pravice. A za druhé, že státní moc se, alespoň na západě, podřizuje globalizačnímu trendu, tudíž slábne. Učinit z původního mementa zelených politikum je proto úkol velmi obtížný. Oni proto mají sklon vracet se k původnímu rebelantství, k sektářskému radikalismu. Úspěch našich zelených v posledních volbách nezpůsobil jejich ekologický étos. Proč tak soudím? Protože česká veřejnost je zatím k problémům životního prostředí málo vnímavá. Naši zelení vděčí za svůj úspěch něčemu jinému. Nechuti mnoha lidí k stávajícím politickým elitám. Otrávenosti způsobené jejich pokleslou komunikací. Ztrátě důvěry v zavedené partaje. Zelení byli pojednou vnímáni jako příslib, zajisté bez záruky. Určitou nadějí byl jejich šéf Bursík se svým klidným a věcným vystupováním. Právě jeho přičiněním získali zelení sympatie nespokojenců, kteří předtím dávali hlas zavedeným stranám, s výjimkou KSČM, nebo volby ignorovali. V prostředí mně blízkém to byli političtí sirotci, co dříve sympatizovali s ODA, s Unií svobody, s Evropskými demokraty, čili s takzvanou neklausovskou pravicí. Lépe řečeno s pravicí, která odolala pokušení klientelismu. Taková ale u nás neexistuje. Asi ani taková levice. Zkrátka zeleným pomohli do sněmovny voliči, jejichž představy lze přesto označit za pravicové. To je ale v rozporu s cítěním těch zelených, jejichž postoje lze vnímat jako levicové, s jejich mladistvým radikalismem a politickou nezkušeností. Ukazuje se, že ten sympatický Bursík je ve své straně jaksi osamělý. Má proti sobě republikovou radu, z níž zaznívají hlasy dosti diletantské. Uskutečnění ideálů udržitelného života ustupuje do pozadí a soudržnost strany ohrožují sekundární aféry, jako radar a poplatky u lékaře. Lpění na pocitu skupinové identity je tu v rozporu s politickým realismem a je to znát. Zelení si vylepšili renomé tím, že dostali na scénu například ministra Schwarzenberga a senátora Štětinu. Dnes jsou jim oba mužové bez bázně a hany jaksi hůře stravitelní. Udrží si zelení sympatie těch, kdo jim pomohli do sněmovny? Příští volby budou tvrdou zkouškou jejich životaschopnosti. Totéž platí o lidovcích. Přesto si myslím, že by bylo dobré, kdyby obě malé strany obstály, už jen proto, že obě mají na to, aby odolaly pokušení klientelismu. Zelení se jím ostatně ani nestačili nakazit. Je to ale jen a jen na nich.
Ondřej KONRÁD; moderátor
--------------------
U mikrofonu byl Petr Příhoda. | |
