|
Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
Strana zelených by v senátních volbách mohl finančně podporovat své kandidáty rozdílně podle jejich očekávané šance na úspěch. Pro tyto účely by měli být kandidáti rozděleni do dvou skupin. Na kampaň by mohli od strany získat od sta tisíce do pěti set tisíc korun. Alespoň takovouto představu má republiková rada zelených. Zda bude skutečně naplněna a co ještě bude hrát roli v podpoře kandidátů, také o tom hovoří Ondřej Konrád.
Ondřej KONRÁD; redaktor
--------------------
Jedno vítězství by byl úspěch - to řekl o víkendu leader Strany zelených Martin Bursík, když republiková rada po nemalém dohadování schválila necelou dvacítku kandidátů pro podzimní senátní volby. Pan předseda má jistě pravdu, jedno senátorské křeslo by bylo úspěchem. Doposud mají zelení v horní parlamentní komoře dva nestranické zastupitele, přičemž ovšem přinejmenším Karel Schwarzenberg je ozdobou jakékoliv kandidátky s velkou osobní šancí na úspěch. Ale i Jaromír Štětina se do Senátu dostal především díky své osobnosti, což Bursík ví dobře. Stejně jako to, že ve straně je prozatím minimum lidí schopných uspět ve dvoukolových volbách s akcentem na jednotlivé persony. Nad to starší čtyřiceti let. Ohlíží se tedy po obecně důvěrnějších tvářích. A ačkoliv s předsedou nesouhlasí vedení republikové rady už víc než půl roku takřka v ničem, také přece jen vidí, že kandidáti pouze ze zelených řad by to měli hodně těžké a že do voleb by šli spíš jen tak na zkušenou a představit se voličům. Na první pohled je to správná a logická taktika, když se donedávna takřka anonymní strana, kterou do parlamentu dotáhl teprve v politice už zabydlený Bursík, obrací na známá jména sympatizantů zelených, kteří by asi většinou na kandidaturu z jiných stran nekývli. Ulovit druhého Schwarzenberga mohou zelení sice těžko, ale například bývalá prezidentka Akademie věd Helena Illnerová má jistě mezi lidmi respekt a je vysloveně senátorským typem. Také Anna Šabatová, donedávna zástupkyně ombudsmana, určitě budí důvěru. A fakt, že je její manžel léta spojován s ČSSD, by neměl hrát roli. Sympaticky může také působit oslovení herce a aktivisty za práva gayů a lesbiček Jiřího Hromady. Pokud jde o někdejšího disidenta Svatopluka Karáska, toho by si jeho ctitelé už možná spíš přáli vidět mimo politiku, i když on o návrat do ní evidentně usiluje. A písničkách Pavel Dobeš může mít úspěch stejně jako naopak docela klidně propadnout, to je asi těžké k odhadnutí. Podstatné bude, s čím nezávislí kandidáti do voleb půjdou, zda jsou schopni oslovit voliče něčím nad známé jméno či obličej. Ale nyní ještě mají čas na svých programech pracovat. Otázkou ovšem je, zda všichni po posledních krocích republikové rady ještě budou vůbec mít chuť do voleb skutečně vstoupit. Rada totiž rozhodla rozdělit kandidáty na dvě skupiny podle toho, jak blízko jsou zeleným principům. Což se projeví na částce poskytnuté na kampaň. Ti pravověrnější obdrží před prvým kolem dvě stě tisíc, ostatní polovinu. Z oněch známých osobností je v prvém seznamu toliko Šabatová a Hromada, ostatní spadají do jakési nižší kategorie. To vypadá na první pohled jako čirá zlovolnost, která sice patrně má být veřejným štulcem Bursíkovi, ale ve skutečnosti musí být urážlivá pro samotné kandidáty. Podle médií byla selekce řízena například názorem kandidátů na budoucnost jaderné energie nebo vybudování brdského radaru, jenomže pokud jsou tyto otázky pro republikovou radu tak kruciální, pak není jasné, proč vůbec souhlasila s lidmi, pro něž není atomová elektrárna zásadním zlem a americký radar, zejména poté, co se zvolna včleňuje do struktury NATO, dokonce může být celoevropsky užitečný. Rada měla buď trvat na zcela jiných osobách, nebo je nedělit na nějaká pomyslná a zcela ponižující áčka a béčka a zachovat se tak pro veřejnost především sama zcela nedůstojně. Předseda Bursík sice prohlásil, že peníze pro ony béčkové kandidáty zajistí z jiných zdrojů. To se mu jistě může podařit a pokud by strana získala aspoň jedno senátorské křeslo, a to právě navíc díky některému z jakoby jen napůl chtěných kandidátů, bylo by to nakonec jeho vítězstvím. Pokud ale občany trapně rozhádaná strana už natolik neotráví, že nad ní nezačnou lámat hůl a ani jinak atraktivním osobnostem dostatek hlasů neodevzdají. To by se klidně mohlo stát. Jestliže totiž bude dál pokračovat otevřené nepřátelství uvnitř zelených, tedy Bursíka a kroužku kolem něj s exministryní školství Danou Kuchtovou a místopředsedou republikové rady Matějem Stropnickým, doprovázené podobným akty, jakým je dělení kandidátů na lepší a horší, plus řadou jiných věcí, pak nastoupí zelení pevně na cestu směrem dolů. V příštích obecních volbách propadnou a ocitnou se na okraji politického dění dřív, než si to uvědomí ti, kteří válku rozdmýchali a zjevně ji nejsou doposud schopni zastavit. Kdo nad děním mezi zelenými zvedá zoufale oči v sloup a pokouší se je omluvit tím, že je to prostě mladá strana, a tedy si musí takovým vývojovým stádiem projít, snadno zanedlouho prozře, že slovo mladá už je jen pouhým eufemismem. Zabránit tomu jistě ještě lze, ale musela by to učinit celá členská základna, to znamená buď ponechat mandát Bursíkovi s tím, že nelze než hledat kompromisy k prosazování programových cílů, nebo dát zapravdu skupině druhé, trvat na nekompromisnosti a ovšem dobrovolně odejít dost možná navždy z parlamentní politiky. A pokud by ovšem zelení dospěli k prvému řešení, pak by to také s sebou muselo přinést výrazné omezení vlivu těch, kdo nyní republikovou radu ovládají. Dost možná by totiž také stálo vůbec za úvahu, zda má rada, vedle předsednictva vlastně druhé mocenské centrum, nadále existovat.
Petr HARTMAN; moderátor
--------------------
U mikrofonu Českého rozhlasu 6 byl Ondřej Konrád. | |
