Právo | rubrika: Publicistika | strana: 6
„Výbor doporučuje návrh zákona zamítnout.
Je to naprostý právní, věcný a jazykový nesmysl.
Návrh zákona je protiústavní, věcně nesprávný a z hlediska češtiny špatně napsaný.“ Tak příkré odmítnutí Senát snad ještě neslyšel.
Pronesl je minulý týden jako zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Jaromír Volný (ODS) k návrhu senátorů Martina Mejstříka (Cesta změny), Jaromíra Štětiny (za Stranu zelených) a tří dalších, zatím méně zviditelněných senátorů, na doplnění trestního zákona.
Text ustanovení o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka by se měl podle navrhovatelů doplnit o vysvětlení, která že to vlastně jsou ta hnutí, a o jejich symboly.
Senátoři chtějí, aby v zákoně přímo stálo „komunismus a fašismus“ (v tomto pořádku!) a navrhují tam i zařadit názvy těch symbolů – hákový kříž, symbol SS, srp a kladivo, hvězda – ovšem jen rudá pěticípá! – hajlování a pár dalších.
Ústavní soud zrušil v roce 1992 slavnou závorku „(jako například fašismus nebo komunismus)“. Ta přímo stanovila, která hnutí je zakázáno podporovat. Chtěl zákon říci, že každé fašistické nebo komunistické hnutí potlačuje práva a svobody lidí? To ze zákona nebylo jasné, napsal tehdy Ústavní soud.
A jaké „hnutí“ směřovalo k vyhubení indiánů v USA? Dříve bychom řekli – no přece imperialismus! Ale jeho podpora nebo třeba podpora sionismu trestná nebyla, byť by to tehdy byly jevy fujtajblové. Pinochetova diktatura už byla fašismem, a ten, kdo to popíral, ji tím podporoval, což bylo trestné.
Takové prosté definice dnes nestačí. Potlačování práv se musí vždy dokázat, jinak bude i – se zpětnou platností! – trestná i podpora křesťanství, islámu a zejména pak sympatie k vývoji v Číně.
Pro senátora Volného je dnes nesporné, že každé jednání – tento čin je od roku 1964 nepromlčitelný – by se poměřovalo i nově zavedeným komunismem. Kdo byl členem KSČ a jejích filiálek po roce 1964, musel by být nyní za to stíhán, uvedl Volný. To se podle něj týká senátora Štětiny kvůli jeho členství v KSČ, i senátora Mejstříka, člena SSM. Členství v něm bylo také podporou komunismu.
Návrhy komunisty Štětiny a svazáka Mejstříka jsou dnes už folklórem, každý se rád spolu se senátorem Volným zasměje. Ale jakou úlohu hraje antikomunismus v jednání politiků? Kde jsou jeho zdroje? Jak se změnil od roku 1991, od přijetí prvního zákona proti KSČ a KSČM, tedy lustračního? Proč nejsou západoevropské národy, ale i Maďarsko a Slovinsko, o Rusku ani nemluvě, tak antikomunistické jako Češi? Proč ODS najednou vystupuje proti antikomunismu Mejstříka a Štětiny? Kladu si ty otázky i proto, že jsem se vyvinul od nekomunisty k anti-antikomunistovi a považuji antikomunismus za skutečné ohrožení společnosti.
Je to naprostý právní, věcný a jazykový nesmysl.
Návrh zákona je protiústavní, věcně nesprávný a z hlediska češtiny špatně napsaný.“ Tak příkré odmítnutí Senát snad ještě neslyšel.
Pronesl je minulý týden jako zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Jaromír Volný (ODS) k návrhu senátorů Martina Mejstříka (Cesta změny), Jaromíra Štětiny (za Stranu zelených) a tří dalších, zatím méně zviditelněných senátorů, na doplnění trestního zákona.
Text ustanovení o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka by se měl podle navrhovatelů doplnit o vysvětlení, která že to vlastně jsou ta hnutí, a o jejich symboly.
Senátoři chtějí, aby v zákoně přímo stálo „komunismus a fašismus“ (v tomto pořádku!) a navrhují tam i zařadit názvy těch symbolů – hákový kříž, symbol SS, srp a kladivo, hvězda – ovšem jen rudá pěticípá! – hajlování a pár dalších.
Ústavní soud zrušil v roce 1992 slavnou závorku „(jako například fašismus nebo komunismus)“. Ta přímo stanovila, která hnutí je zakázáno podporovat. Chtěl zákon říci, že každé fašistické nebo komunistické hnutí potlačuje práva a svobody lidí? To ze zákona nebylo jasné, napsal tehdy Ústavní soud.
A jaké „hnutí“ směřovalo k vyhubení indiánů v USA? Dříve bychom řekli – no přece imperialismus! Ale jeho podpora nebo třeba podpora sionismu trestná nebyla, byť by to tehdy byly jevy fujtajblové. Pinochetova diktatura už byla fašismem, a ten, kdo to popíral, ji tím podporoval, což bylo trestné.
Takové prosté definice dnes nestačí. Potlačování práv se musí vždy dokázat, jinak bude i – se zpětnou platností! – trestná i podpora křesťanství, islámu a zejména pak sympatie k vývoji v Číně.
Pro senátora Volného je dnes nesporné, že každé jednání – tento čin je od roku 1964 nepromlčitelný – by se poměřovalo i nově zavedeným komunismem. Kdo byl členem KSČ a jejích filiálek po roce 1964, musel by být nyní za to stíhán, uvedl Volný. To se podle něj týká senátora Štětiny kvůli jeho členství v KSČ, i senátora Mejstříka, člena SSM. Členství v něm bylo také podporou komunismu.
Návrhy komunisty Štětiny a svazáka Mejstříka jsou dnes už folklórem, každý se rád spolu se senátorem Volným zasměje. Ale jakou úlohu hraje antikomunismus v jednání politiků? Kde jsou jeho zdroje? Jak se změnil od roku 1991, od přijetí prvního zákona proti KSČ a KSČM, tedy lustračního? Proč nejsou západoevropské národy, ale i Maďarsko a Slovinsko, o Rusku ani nemluvě, tak antikomunistické jako Češi? Proč ODS najednou vystupuje proti antikomunismu Mejstříka a Štětiny? Kladu si ty otázky i proto, že jsem se vyvinul od nekomunisty k anti-antikomunistovi a považuji antikomunismus za skutečné ohrožení společnosti.
