Hospodářské noviny | Rubrika: Názory | Strana: 8
Osmnáct senátorů proti, jedenáct nerozhodnutých a čtyřicet osm pro přímou volbu prezidenta. Na to, že je přímá volba v koaliční smlouvě a ČSSD ji prosazuje už dvacet let, nic moc.
Politici se nad ní ošklíbají podobně jako žáci třetí obecné nad špenátem ve školní jídelně. Tuší, že to budou muset dojíst, ale nechce se jim, takže se pokoušejí nepozorovaně zvrhnout obsah talíře do květináče s fíkusem. Platí to pro obě nejsilnější strany. Petr Nečas přišel za senátory ODS s neodolatelným argumentem – já to nechci, vy to nechcete, takže pro to hlasujte. Předseda senátorů ČSSD Vícha se znenadání zděsil, že se přímé volby mohou zúčastnit obskurní figury typu Tomia Okamury. Takhle přesvědčování nepřesvědčených nevypadá.
Většina senátorů je sice stále pro, ale jejich ANO je hodně měkké a může se 8. února roztéct.
Tento list opakovaně psal, že přímá volba v Česku nebude, protože strany si nenechají sáhnout na prezidenta jako obchodovatelnou komoditu. Poté, když prošla ve sněmovně, jsme názor korigovali – s tím, že tlak veřejnosti na splnění slibu je příliš velký a vykroutit se z něj bude složité.
Teď těžko říci. Pokusy zpochybnit přímou volbu probíhají, řada senátorů patří mezi její přesvědčené odpůrce, jiní nechtějí přijít o možnost volit prezidenta jako o jedinou příležitost, jak zvednout svoji cenu.
V Senátu se příští týden odehraje volba mezi dvěma strachy. Strach ze ztráty vlivu bude stát proti strachu z voličů, kteří přímou volbu z 90 procent chtějí. Rozhodne bezejmenná většina. Výrazné osobnosti typu Jaromíra Štětiny, Petra Pitharta či Jaroslava Kubery před voliči svoje NE ustojí. Senátní nounejmové nikoli. A protože bezejmenných je v Senátu tolik, že ústavní většinu dohromady dají, opatrně řekněme, že přímá volba nakonec projde. Možná.
O autorovi| Petr Honzejk, petr.honzejk@economia.cz
