ČRo 6 | Pořad: Studio STOP
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cesty pomoci aneb Humanitární transporty do zemí jihovýchodní a východní Evropy ve fotografiích Zdeňka Merty, bývalého fotoreportéra Lidových novin. Tak se jmenuje výstava, kterou si budete moci prohlédnout až do 23. března ve Slovanské knihovně v Praze. Úterní vernisáže se účastnil nejen autor snímků, ale i bývalý novinář a současný senátor Jaromír Štětina a ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek, kteří tuto obecně prospěšnou společnost zakládali. Z úvodní řeči Šimona Pánka vyjímáme.
Šimon PÁNEK, ředitel společnosti Člověk v tísni
--------------------
Kdyby nebylo Jaromíra Štětiny, který tehdy dělal korespondenta Lidových novin a který vlastně začal tu institucionalizaci, protože prostě zavolal z Moskvy a řekl, dejte se dohromady a začněte něco organizovat, já už nechci jenom jezdit po těch válkách a psát o nich. To je málo, měli bychom začít něco konkrétního dělat. Tak by možná vlastně ten tým nevznikl. To, co mě osobně těší a zdá se mi, že se to podařilo, že se nevytratil ten duch toho, že se ty věci mají dělat poctivě, že se má jezdit do toho terénu, že se má v těch zemích být a žít dlouhodobě, že se to prostě nemá změnit v rutinu. Díky étosu, který vznikl v těch 90. letech na těch cestách, který určitě formovali i novináři a fotografové, kteří byli součástí těch výprav, oni to byly velmi dobrodružné výpravy. Protože prostě jedete do války, nám bylo 20, 30, 40 maximálně. Byly to úplně nové věci. Zároveň cítíte, že děláte něco, co vás přesahuje, co má prostě smysl. Co není jenom dobrodružství pro dobrodružství jako takové. Takže my vlastně z těch formativních období ještě pořád hodně čerpáme. Naštěstí se vlastně nikdy nic nestalo.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. A zde jsou závěrečné minuty, které strávíme s názory Jany Smiggels Kavkové. Ze stran veřejnosti se vyskytly návrhy na to, aby se Šimon Pánek ucházel o pozici prezidenta republiky. On tyto pobídky odmítl. V ČT 24 řekl, že na dalších 15, 20 let o takové kandidatuře vůbec nemusí přemýšlet. Není vlastně volání části veřejnosti po tom, aby se o pozici prezidenta ucházel Šimon Pánek, který je jistě velice schopným a poctivým ředitelem humanitární organizace, spíše takovým voláním po tom, že by lidé chtěli mít v čele státu jednoznačně slušného člověka, který není spjat s finančním sektorem, podnikáním, nebyl v KSČ, nenahromadil viditelně miliardy, které získal pokoutně, než úplně realistický odhad předpokladů a kvalifikace pro zastávání pozice prezidenta? Jako kvalifikaci podle vašeho názoru člověk, který by měl být dalším úspěšným prezidentem České republiky, by měl mít?
Jana SMIGGELS KAVKOVÁ, politoložka, ředitelka občanského sdružení Fórum 50 %
--------------------
Bych ráda využila tady toho prostoru k tomu, že si myslím, že by České republice velmi slušelo, kdybychom taky měli konečně první prezidentku. O což naše organizace taky hodně usiluje. Ale na druhou stranu já úplně rozumím tomu, že řada lidí spíš hledá ty osobnosti někde jinde než v těch klasických vodách té politiky. A ono koneckonců spousta lidí, kteří se angažovali právě v době sametové revoluce, nebo potom i těsně po pádu komunistického režimu, tak spoustu z nich odešla právě do toho nevládního sektoru, protože měli dojem, že tam se nakonec budou realizovat prostě líp než v té politice. Já osobně bych neviděla problém v tom, kdyby právě ten další kandidát nebo kandidátka byl z těch jiných vod než, než z těch našich tradičních politických stran. Umím si představit celou řadu dalších osobností, jako, já nevím, Annu Šabatovou, nebo Elišku Vágnerovou, ústavní soudkyni, které brzy končí mandát, i řadu samozřejmě schopných mužů, třeba Šimon Pánek rozumím tomu, že se mu ještě do toho nechce. Za pár let, jak on říká, 15, 20 let, proč ne. Člověk v tísni určitě je velmi respektovaná organizace, největší, největší v České republice, největší organizace nevládní, která má velký vliv. Já si rozhodně velice vážím jejich práce, především oni se teda věnují té humanitární pomoci, ale mají i spoustu jiných projektů, myslím, že velmi dobře dělají i třeba i terénní sociální práci a tak dále. Takže ty aktivity Člověka v tísni jsou opravdu velmi pestré. Taky jsem si hodně vážila toho, že oni byli ochotni právě v těch začátcích angažovat se někde, kde zprvu chyběla ta politická vůle situaci řešit. Ať už to byla Čečna, nebo ta bývalá Jugoslávie. Takže toho si, toho si určitě cením.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
A takto uzavřela dnešní vydání Inventury Studia STOP Jana Smiggels Kavková, ředitelka občanského sdružení Fórum 50 %. Děkuji za vaši návštěvu v Českém rozhlase 6.
Jana SMIGGELS KAVKOVÁ, politoložka, ředitelka občanského sdružení Fórum 50 %
--------------------
Děkuji a na shledanou.
Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na pořadu spolupracovali Valérie Radsmanová a Radvít Novák. Také jim velice děkuji za režii a technické provedení pořadu. Ze studia přeje klidnou noc a na slyšenou se těší Terezie Jirásková.
