Haló noviny | rubrika: komentáře - názory - polemika | strana: 5
Pamětníci si asi vzpomenou na plakát s nápisem »Zachvátí-li tě, zahyneš!«. Byla na něm karikatura sovětského vojáka a ruka s drápy nad Hradčany. Ke konci druhé světové války doslova zaplavil území Protektorátu. Sugestivní grafika plakátu určitě nechala stopy v myslích mnoha lidí.
V této souvislosti je nutno připomenout, že od druhé poloviny 19. století ve společnosti soutěží dvě ideologie. Idealistický klasický liberalismus a materialistický socialismus. Z historie 20. století lze vysledovat, že ekonomické a politické krize kapitalismu mohou být katalyzátorem náhrady liberalismu fašismem.
Klasický liberalismus se v šedesátých letech minulého století zvrhnul v neoliberalismus, a ten má ke vzniku autokratického politického systému ještě blíže. Antikomunismus je jedna z komponent společenského substrátu, z nějž vyrůstá ideologie nenávisti - fašismus. Se zánikem bipolárního světa karta antikomunismu zeslábla. Proto výživné látky substrátu doplnil bývalý americký prezident G. W. Bush o islámský terorismus. V průběhu akcí k dvacátému výročí převratu ve východní Evropě i u nás vzpomínky účastníků a bombastické ohňostroje překryly skutečnost, že politické kyvadlo se nezastavilo v bodě odstoupení socialistických vlád a pokračovalo v pohybu dále doprava. Ideály svobody a demokracie se změnily na zvůli sobeckých jednotlivců. Sny disidentů o občanské společnosti se zvrhly v anomii (stav rozkladu sociálního řádu). Ideovou prázdnotu má zaplnit antikomunismus. Propaganda nenávisti u nás začala působit krátce po převratu, v roce 1990, když militantní antikomunista pan Cibulka získal záhadnou cestou diskety se jmény údajných agentů StB. Začala skandalizace nepohodlných politiků, následoval zákon o lustracích a čistky ve státní správě. Do parlamentu se dostala Sládkova Republikánská strana, sdružující věčné nespokojence. Když v druhých prezidentských volbách hrozilo nebezpečí, že Sládkovci budou hlasovat proti V. Havlovi, byla použita osvědčená metoda úprav počtu volitelů, a poslance pana Sládka na pár dní zavřeli do kriminálu.
Fundamentálním pravičákům v ODS překážel v realizaci jejich plánů předseda Václav Klaus, a tak ho v roce 1998 »sarajevským atentátem« z funkce předsedy strany odstranili. Nově vzniklá Unie svobody se sice spojila s ODA, ale tyto strany nenašly v českém prostředí dostatečné pochopení. Poslední předseda tohoto »spiknutí polistopadových zbohatlíků«, Pavel Němec, však dokázal jako koaliční partner ve vládě ČSSD prosadit vznik zákona o jednostranném zvyšování nájemného, který v současnosti přivádí stovky tisíc rodin do bezvýchodné situace.
Otevřeně fašizující Dělnická strana (DS) není pro pravici v horních patrech společenského žebříčku dostatečně salonfähig a ODS je rozhádaná. V této situaci DS získává svou rétorikou sympatie především mládeže, byť se to projevuje třeba jen házením vajíček na »nepřátelské« politiky.
Když pragmatickému politikovi bez ideálů panu M. Kalouskovi v KDU-ČSL nevyšla sázka na rázného starostu Jiřího Čunka, rozhodl se založit novou stranu TOP 09. Kdyby se tato strana dostala po volbách v roce 2010 do Strakovky, totalita u nás nehrozí, protože žádná naše osobnost, ani bohorovný knížepán Schwarzenberg, nemá takové osobní charisma, aby se mohl stát diktátorem. Ale plutokracie (vláda bohatých) vzniknout může.
Expředseda vlády Mirek Topolánek zařídil vznik ideové centrály antikomunismu, Ústavu pro studium totalitních režimů. Ústav je placen ze státního rozpočtu a zatím produkuje víceméně pouze skandály. Vyznamenání bratrů Mašínů osobní medailí předsedy vlády také leccos naznačuje o osobnosti bodrého Valacha Topolánka.
V současné praxi volby končí obvykle jen velmi malým rozdílem počtu hlasů pro nejsilnější strany. Pokud by zvítězili sociální demokraté s předsedou Jiřím Paroubkem v čele, zřejmě by opět vládli v koalici. Marťani do poloviny příštího roku u nás nepřistanou, tak by asi stejně ochotně jako s bývalou US-DEU spolupracovali s TOP 09.
Má to však dva háčky. Jedním je důchodce Miloš Zeman, který založil novou stranu pro levicově smýšlející lidi, kteří se nechtějí kompromitovat volbou pana Paroubka. To může ČSSD velmi oslabit. Druhou, obtížnější překážkou je KSČM. To si samozřejmě uvědomuje i pan M. Kalousek. Proto se TOP 09 spojila se Stranou starostů, kde působí i militantní antikomunista, senátor Jaromír Štětina. Ten přizval k součinnosti ministra Michaela Kocába, který proslul ráznými řešeními vyřešených věcí. Tak si například přisvojil odsun sovětské armády z našeho území, ačkoliv na tom měl asi podobnou zásluhu jako na západech slunce. Avšak skutečně urychlil pád vlády Národní fronty v roce 1989. Oba pánové společně zahájili tažení za pozastavení činnosti KSČM, aspoň do voleb v roce 2010. Že by se inspirovali změnami, které už proběhly v Maďarsku a Německu, kde se do vlád dostali pravicoví extrémisté?
V této souvislosti je nutno připomenout, že od druhé poloviny 19. století ve společnosti soutěží dvě ideologie. Idealistický klasický liberalismus a materialistický socialismus. Z historie 20. století lze vysledovat, že ekonomické a politické krize kapitalismu mohou být katalyzátorem náhrady liberalismu fašismem.
Klasický liberalismus se v šedesátých letech minulého století zvrhnul v neoliberalismus, a ten má ke vzniku autokratického politického systému ještě blíže. Antikomunismus je jedna z komponent společenského substrátu, z nějž vyrůstá ideologie nenávisti - fašismus. Se zánikem bipolárního světa karta antikomunismu zeslábla. Proto výživné látky substrátu doplnil bývalý americký prezident G. W. Bush o islámský terorismus. V průběhu akcí k dvacátému výročí převratu ve východní Evropě i u nás vzpomínky účastníků a bombastické ohňostroje překryly skutečnost, že politické kyvadlo se nezastavilo v bodě odstoupení socialistických vlád a pokračovalo v pohybu dále doprava. Ideály svobody a demokracie se změnily na zvůli sobeckých jednotlivců. Sny disidentů o občanské společnosti se zvrhly v anomii (stav rozkladu sociálního řádu). Ideovou prázdnotu má zaplnit antikomunismus. Propaganda nenávisti u nás začala působit krátce po převratu, v roce 1990, když militantní antikomunista pan Cibulka získal záhadnou cestou diskety se jmény údajných agentů StB. Začala skandalizace nepohodlných politiků, následoval zákon o lustracích a čistky ve státní správě. Do parlamentu se dostala Sládkova Republikánská strana, sdružující věčné nespokojence. Když v druhých prezidentských volbách hrozilo nebezpečí, že Sládkovci budou hlasovat proti V. Havlovi, byla použita osvědčená metoda úprav počtu volitelů, a poslance pana Sládka na pár dní zavřeli do kriminálu.
Fundamentálním pravičákům v ODS překážel v realizaci jejich plánů předseda Václav Klaus, a tak ho v roce 1998 »sarajevským atentátem« z funkce předsedy strany odstranili. Nově vzniklá Unie svobody se sice spojila s ODA, ale tyto strany nenašly v českém prostředí dostatečné pochopení. Poslední předseda tohoto »spiknutí polistopadových zbohatlíků«, Pavel Němec, však dokázal jako koaliční partner ve vládě ČSSD prosadit vznik zákona o jednostranném zvyšování nájemného, který v současnosti přivádí stovky tisíc rodin do bezvýchodné situace.
Otevřeně fašizující Dělnická strana (DS) není pro pravici v horních patrech společenského žebříčku dostatečně salonfähig a ODS je rozhádaná. V této situaci DS získává svou rétorikou sympatie především mládeže, byť se to projevuje třeba jen házením vajíček na »nepřátelské« politiky.
Když pragmatickému politikovi bez ideálů panu M. Kalouskovi v KDU-ČSL nevyšla sázka na rázného starostu Jiřího Čunka, rozhodl se založit novou stranu TOP 09. Kdyby se tato strana dostala po volbách v roce 2010 do Strakovky, totalita u nás nehrozí, protože žádná naše osobnost, ani bohorovný knížepán Schwarzenberg, nemá takové osobní charisma, aby se mohl stát diktátorem. Ale plutokracie (vláda bohatých) vzniknout může.
Expředseda vlády Mirek Topolánek zařídil vznik ideové centrály antikomunismu, Ústavu pro studium totalitních režimů. Ústav je placen ze státního rozpočtu a zatím produkuje víceméně pouze skandály. Vyznamenání bratrů Mašínů osobní medailí předsedy vlády také leccos naznačuje o osobnosti bodrého Valacha Topolánka.
V současné praxi volby končí obvykle jen velmi malým rozdílem počtu hlasů pro nejsilnější strany. Pokud by zvítězili sociální demokraté s předsedou Jiřím Paroubkem v čele, zřejmě by opět vládli v koalici. Marťani do poloviny příštího roku u nás nepřistanou, tak by asi stejně ochotně jako s bývalou US-DEU spolupracovali s TOP 09.
Má to však dva háčky. Jedním je důchodce Miloš Zeman, který založil novou stranu pro levicově smýšlející lidi, kteří se nechtějí kompromitovat volbou pana Paroubka. To může ČSSD velmi oslabit. Druhou, obtížnější překážkou je KSČM. To si samozřejmě uvědomuje i pan M. Kalousek. Proto se TOP 09 spojila se Stranou starostů, kde působí i militantní antikomunista, senátor Jaromír Štětina. Ten přizval k součinnosti ministra Michaela Kocába, který proslul ráznými řešeními vyřešených věcí. Tak si například přisvojil odsun sovětské armády z našeho území, ačkoliv na tom měl asi podobnou zásluhu jako na západech slunce. Avšak skutečně urychlil pád vlády Národní fronty v roce 1989. Oba pánové společně zahájili tažení za pozastavení činnosti KSČM, aspoň do voleb v roce 2010. Že by se inspirovali změnami, které už proběhly v Maďarsku a Německu, kde se do vlád dostali pravicoví extrémisté?
