Haló noviny | rubrika: Titulní strana | strana: 1
Dvě otázky pro Vojtěcha Filipa, předsedu ÚV KSČM a místopředsedu Poslanecké sněmovny
* Senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM opakovaně tlačí na vládu, aby navrhla Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti KSČM. Jak vnímáte její snahu?
Myslím si, že jde o utkvělou představu skupiny senátorů, že je možné se vypořádat s politickým názorem velkého množství obyvatel České republiky rozhodnutím soudu. Takovou snahu samozřejmě nepodporuji, ale nijak se jí neobávám. Pokud se vláda rozhodne pro podání žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, tak KSČM obdrží podle mého mínění rozhodnutí, že její činnost je v souladu se zákony a Ústavou ČR. V této souvislosti bych upozornil na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který takové stížnosti rozhodoval ve věci Socialistické strany Turecka a Komunistické strany Turecka. V Turecku si politická scéna podmanila soudní systém až do té míry, že rozhodla ve prospěch takové stížnosti a jak socialistickou, tak komunistickou stranu v Turecku zrušili. Evropský soud pro lidská práva však rozhodl, že Turecko musí umožnit obnovení činnosti obou stran. U Komunistické strany Turecka to navíc znamenalo, že stát jí musel zaplatit nejen soudní výlohy, ale i zadostiučinění ve výši 3,5 milionu eur. Takže v tomto ohledu je před vládou trochu jiná otázka, než je zmatený spisek senátora Štětiny. A to je mezinárodněprávní konsekvence takového případného rozhodnutí vlády. Protože v tom případě by vláda pravděpodobně výrazným způsobem oslabila své působení na mezinárodní scéně, a to nejen u těch států, kde jsou komunistické strany vládnoucí, anebo ve vládě, ale i u všech skutečně demokratických vlád ve světě.
* Předseda komise Jaromír Štětina návrh odůvodňuje tím, že KSČM porušuje Ústavu ČR, konkrétně její pátý článek. Ten hovoří, že »politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.« To údajně KSČM nesplňuje, protože neodmítá myšlenky marxismu-leninismu.
Senátor Štětina manipuluje veřejným míněním. Kdyby se seznámil s našimi dokumenty, tak by zjistil, že naším hlavním ideologickým nástrojem není marxismusleninismus, ale historický a dialektický materialismus. V tomto ohledu nemůžou pro politické strany, je jedno zda komunistické, nekomunistické, či antikomunistické, platit principy, které platily v roce 1920 nebo dokonce v roce 1848. Programové priority tehdejších politických stran a současných politických stran jsou samozřejmě odlišné. My na rozdíl od jiných nesetrváváme v minulosti, ale hledíme do budoucnosti, to znamená, že se staráme o současnou reálnou politickou situaci. Senátoru Štětinovi bych rád vzkázal, že pokud snad má tyto nápady od svých kamarádů z bývalého Sovětského svazu a myslí si, že to jde řešit tak, jak se to řešívalo v době, kdy jezdil po zakázaných zónách Sovětského svazu, tak ať se vrátí zase do reality.
* Senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM opakovaně tlačí na vládu, aby navrhla Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti KSČM. Jak vnímáte její snahu?
Myslím si, že jde o utkvělou představu skupiny senátorů, že je možné se vypořádat s politickým názorem velkého množství obyvatel České republiky rozhodnutím soudu. Takovou snahu samozřejmě nepodporuji, ale nijak se jí neobávám. Pokud se vláda rozhodne pro podání žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu, tak KSČM obdrží podle mého mínění rozhodnutí, že její činnost je v souladu se zákony a Ústavou ČR. V této souvislosti bych upozornil na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který takové stížnosti rozhodoval ve věci Socialistické strany Turecka a Komunistické strany Turecka. V Turecku si politická scéna podmanila soudní systém až do té míry, že rozhodla ve prospěch takové stížnosti a jak socialistickou, tak komunistickou stranu v Turecku zrušili. Evropský soud pro lidská práva však rozhodl, že Turecko musí umožnit obnovení činnosti obou stran. U Komunistické strany Turecka to navíc znamenalo, že stát jí musel zaplatit nejen soudní výlohy, ale i zadostiučinění ve výši 3,5 milionu eur. Takže v tomto ohledu je před vládou trochu jiná otázka, než je zmatený spisek senátora Štětiny. A to je mezinárodněprávní konsekvence takového případného rozhodnutí vlády. Protože v tom případě by vláda pravděpodobně výrazným způsobem oslabila své působení na mezinárodní scéně, a to nejen u těch států, kde jsou komunistické strany vládnoucí, anebo ve vládě, ale i u všech skutečně demokratických vlád ve světě.
* Předseda komise Jaromír Štětina návrh odůvodňuje tím, že KSČM porušuje Ústavu ČR, konkrétně její pátý článek. Ten hovoří, že »politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.« To údajně KSČM nesplňuje, protože neodmítá myšlenky marxismu-leninismu.
Senátor Štětina manipuluje veřejným míněním. Kdyby se seznámil s našimi dokumenty, tak by zjistil, že naším hlavním ideologickým nástrojem není marxismusleninismus, ale historický a dialektický materialismus. V tomto ohledu nemůžou pro politické strany, je jedno zda komunistické, nekomunistické, či antikomunistické, platit principy, které platily v roce 1920 nebo dokonce v roce 1848. Programové priority tehdejších politických stran a současných politických stran jsou samozřejmě odlišné. My na rozdíl od jiných nesetrváváme v minulosti, ale hledíme do budoucnosti, to znamená, že se staráme o současnou reálnou politickou situaci. Senátoru Štětinovi bych rád vzkázal, že pokud snad má tyto nápady od svých kamarádů z bývalého Sovětského svazu a myslí si, že to jde řešit tak, jak se to řešívalo v době, kdy jezdil po zakázaných zónách Sovětského svazu, tak ať se vrátí zase do reality.
