Haló noviny | rubrika: Komentáře, názory, polemika | strana: 5
POZNAMENÁVÁME
Ve středečním televizním pořadu Pošta pro tebe, v němž se diváci snaží najít své dávno ztracené příbuzné či známé, se tentokrát mladá žena svěřila se svými těžkými dětskými prožitky. Jí a bratrovi bylo kolem deseti, když se rodiče rozešli. Děti byly svěřeny do péče otci. To v oné předlistopadové době ovšem nebývalo zvykem. Při tom on, tedy otec, byl zřejmě tou příčinou a k mamince se choval velmi špatně. Pravděpodobně i k dětem. Proč ale právě on dostal děti do péče? Důvod jsme se měli dozvědět brzy. Tatínek prý byl v KSČ a maminka nikoli. Hrůza musela posluchače uchopit do svých spárů! Co to bylo za režim, který se takto choval? Další téma pro Žáčkův ústav se tak jistě ocitlo na stole a senátor Štětina, jenž má rozšířit svých šedesát sedm bodů pro zrušení KSČM, protože ty, co předložil, nejsou průkazné, si ho může, bude-li s ním dobře pracovat, dopsat na seznam.
Komunisté mohou tak nejen za »mrtvého studenta« při demonstraci 17. listopadu, za to, že nepřejí spřátelené Gruzii, jež byla v »olympijské válce« ohrožena militantním Ruskem, i za ty policisty a jednoho pokladníka, povražděné Mašíny, protože kdyby nebyli u moci, tak oni policisté mohli přece žít a mohli být třeba podomky na statku jejich matky. Komunisté mohou za megalomanské přehrady a »králíkárny« na sídlištích a, což je zvláště zrůdné, za přidělování dětí do péče toho z rodičů, který byl a je možná dodnes členem komunistické strany, dnes mající zkratku KSČM, i když s tou KSČ má máloco společného.
Myslím, že Žáček a Štětina si radostí museli připít minimálně americkým bourbonem. Do rukou dostali nebývalý argument. Co je proti tomu nějaké vyhození z okna ministra zahraničí, jež stejně je postaveno na vodě a nevěří mu ani ti, co tuto variantu poslali do světa, co tvrzení o neoprávněnosti rozsudku nad Vladivojem Tomkem koncem padesátých let, jenž jenom zavraždil nějakého bezvýznamného slovenského vojáka Šmatlavu, co odsouzení jednoho či dvou totalitních pohraničníků, kteří při službě zadrželi či dokonce zastřelili při přechodu hranic zcela demokraticky smýšlejícího agenta, jenž se jim musel bránit zbraní, a jinak by je třeba zastřelil on?
Tady je konečně pádný důkaz, který dodnes nebyl potrestán a dokonce ani objeven. Zcela náhodou se dostal na světlo. Při tom šlo přece o děti. Ty »malé usmrkané děti«, kvůli nimž Čapkova Matka sama Tonimu podala pušku. Ano, konečně je tu argument stejně silný jako ten, který rozhýbal po 17. listopadu 1989 divadla a později i továrny, úřady, instituce, tedy o zavraždění studenta Šmída a o mrtvém studentu Růžičkovi na Národní třídě v Praze. Děti tedy byly odebírány nekomunistům, dozajista proto, že ten či onen rodič byl odpůrcem režimu jako zmíněná matka oné ženy ve výše uvedeném pořadu (jinak tomu nemohlo přece být) a dávány do výchovy agresivním otcům, věrným členům KSČ. A protože tyto praktiky současná KSČM neodsoudila, pak jistě může jít o šedesátý osmý argument senátora Štětiny.
Co na tom, že je to úplná blbost!
Foto popis|
Ve středečním televizním pořadu Pošta pro tebe, v němž se diváci snaží najít své dávno ztracené příbuzné či známé, se tentokrát mladá žena svěřila se svými těžkými dětskými prožitky. Jí a bratrovi bylo kolem deseti, když se rodiče rozešli. Děti byly svěřeny do péče otci. To v oné předlistopadové době ovšem nebývalo zvykem. Při tom on, tedy otec, byl zřejmě tou příčinou a k mamince se choval velmi špatně. Pravděpodobně i k dětem. Proč ale právě on dostal děti do péče? Důvod jsme se měli dozvědět brzy. Tatínek prý byl v KSČ a maminka nikoli. Hrůza musela posluchače uchopit do svých spárů! Co to bylo za režim, který se takto choval? Další téma pro Žáčkův ústav se tak jistě ocitlo na stole a senátor Štětina, jenž má rozšířit svých šedesát sedm bodů pro zrušení KSČM, protože ty, co předložil, nejsou průkazné, si ho může, bude-li s ním dobře pracovat, dopsat na seznam.
Komunisté mohou tak nejen za »mrtvého studenta« při demonstraci 17. listopadu, za to, že nepřejí spřátelené Gruzii, jež byla v »olympijské válce« ohrožena militantním Ruskem, i za ty policisty a jednoho pokladníka, povražděné Mašíny, protože kdyby nebyli u moci, tak oni policisté mohli přece žít a mohli být třeba podomky na statku jejich matky. Komunisté mohou za megalomanské přehrady a »králíkárny« na sídlištích a, což je zvláště zrůdné, za přidělování dětí do péče toho z rodičů, který byl a je možná dodnes členem komunistické strany, dnes mající zkratku KSČM, i když s tou KSČ má máloco společného.
Myslím, že Žáček a Štětina si radostí museli připít minimálně americkým bourbonem. Do rukou dostali nebývalý argument. Co je proti tomu nějaké vyhození z okna ministra zahraničí, jež stejně je postaveno na vodě a nevěří mu ani ti, co tuto variantu poslali do světa, co tvrzení o neoprávněnosti rozsudku nad Vladivojem Tomkem koncem padesátých let, jenž jenom zavraždil nějakého bezvýznamného slovenského vojáka Šmatlavu, co odsouzení jednoho či dvou totalitních pohraničníků, kteří při službě zadrželi či dokonce zastřelili při přechodu hranic zcela demokraticky smýšlejícího agenta, jenž se jim musel bránit zbraní, a jinak by je třeba zastřelil on?
Tady je konečně pádný důkaz, který dodnes nebyl potrestán a dokonce ani objeven. Zcela náhodou se dostal na světlo. Při tom šlo přece o děti. Ty »malé usmrkané děti«, kvůli nimž Čapkova Matka sama Tonimu podala pušku. Ano, konečně je tu argument stejně silný jako ten, který rozhýbal po 17. listopadu 1989 divadla a později i továrny, úřady, instituce, tedy o zavraždění studenta Šmída a o mrtvém studentu Růžičkovi na Národní třídě v Praze. Děti tedy byly odebírány nekomunistům, dozajista proto, že ten či onen rodič byl odpůrcem režimu jako zmíněná matka oné ženy ve výše uvedeném pořadu (jinak tomu nemohlo přece být) a dávány do výchovy agresivním otcům, věrným členům KSČ. A protože tyto praktiky současná KSČM neodsoudila, pak jistě může jít o šedesátý osmý argument senátora Štětiny.
Co na tom, že je to úplná blbost!
Foto popis|
