ČRo 6 | pořad: Názory a argumenty
Jan BEDNÁŘ, moderátor
--------------------
Zvláštní senátní komise, vedená Jaromírem Štětinou, se včera dohodla s ministrem vnitra a ministrem pro lidská práva na tom, že společně připraví projednání vlády návrh na zrušení názvu komunistické strany. Podle senátorů se KSČM chová protiústavně a o jejím zákazu by měl rozhodnout Nejvyšší správní soud. Komentář k tomu napsal Ondřej Konrád.
Ondřej KONRÁD, redaktor
--------------------
Označovat snahy o vymazání komunistické strany z české politické mapy za příslovečný běh na dlouhou trať by bylo patrně komické. Trvá plných dvacet let a veřejnost o něj už celkem dávno víceméně ztratila zájem. I když by její nemalá část úspěch Dona Quijota, jakým se jeví senátor Jaromír Štětina, jistě přivítala s uspokojením. A část občanů, možná sice ještě menší, ale rozhodně ne nepodstatná, by to dokonce považovala za vítězství spravedlnosti. Realisté ale tuší, že dvacet let po pádu komunistické nadvlády už zřejmě pozdě a že šance k tomu snad ještě byla někde v půli let devadesátých. Argumenty pro zachování KSČM jsou obecně známé a shrnout je lze snadno do zkratky. Čeští komunisté nemají žádnou mocenskou oporu, jakou byl Sovětský svaz, a tudíž nejsou nebezpeční. I když se drží slova komunismus, přece jen to nejsou lidé typu Jakeše nebo Bilaka, nehlásají třídní boj a smrt kapitalismu, KSČM se v zásadě chová jako strana demokratická a koneckonců má setrvalé a značně početné voličstvo. A konečně zahnat komunisty do ilegality by prý jen zvýšilo jejich přitažlivost. Na tom všem asi něco pravdy je, ale klidně bychom také mohli tuto argumentaci bod po bodu odmítnout. A některé jednotlivosti dokonce rozmetat. A vždy dodat to možná nejdůležitější, že se totiž pohrobci od mateřské strany ještě stále dostatečně nedistancovali a generacím spoluobčanům, jež KSČ taková desetiletá drtila, se patřičně neomluvili. Přičemž za jakžtakž dostatečnou omluvu by se mohlo považovat, kdyby se komunisté prostě z veřejného života sami stáhli, neboť by měli pochopit, že se vlastně nemají právo na něm nadále podílet. Žijeme ovšem v demokratickém systému a KSČM, tedy aspoň její parlamentní reprezentanti, se navenek podle toho chovají. Tudíž nedávají příliš záminek k legislativnímu zásahu. Že je tomu na nižších stranických úrovních jinak a že by si člověk, ocitnuvší se náhodou na schůzi některé místní buňky mohl snadno připadat nejen jako v měkčích letech normalizačních, ale i jako v podstatně tužších stalinistických, o tom v podstatě jen cosi tušíme. A můžeme si pouze namlouvat, že jde o seniory bez vlivu na centrální vedení, které se ostatně také tváří, jakoby nic podobného neexistovalo. Vtip je ovšem v tom, že jde pořád o jednu a tu samou KSČM a že rigorózní základní organizace od strany jako takové nelze odmyslet. A nejvyšší vedení se také o nic podobného ani nepokouší. A po gottwaldovských nebo aspoň husákovských časech sentimentální, takřka neviditelné tělo strany zůstává ponecháno na pokoji. Pak se ale nemohou předseda Filip a ostatní divit, že k nim má nekomunistická veřejnost minimální důvěru. O sympatiích ani nemluvě. Občas slyšíme názor, že KSČM už celkem dlouho těží z toho, že se nepodílí na řízení země a může tedy ostatně klidně kritizovat. A bylo by nejlépe současné komunisty takříkajíc ušpinit mocí a tím jim vzít punc jakési čistoty. Leccos naznačuje, že se takový okamžik může přiblížit, ale je otázkou, do jaké míry by se komunisté nechali do hry vtáhnout, neboť mnohem lépe je jim právě v určitém závětří. A když už by na podíl moci přistoupili, za jakých podmínek by to bylo. A zda by zase na to naopak mohli kývnout sociální demokraté beze strachu, jak se to proti nim případně obrátí. Mnohem frekventovanější otázkou je ale, jak případně přimět KSČM, aby upustila v názvu od slova komunismus. K tomu podle všeho také míří současná senátorská iniciativa a opět padají námitky. Slovo se vypustí, strana se přejmenuje, ale ze scény nezmizí. Jenomže právě toto slovo je pro KSČM do značné míry klíčové. Vedení strany si je toho dobře vědomo, že když se magického termínu komunismus zbaví, může přijít výrazný pokles a někteří zrazení voliči se raději přesunou k ČSSD. To se samozřejmě může stát stejně jako to, že ani kosmetická úprava názvu v zásadě nic nezmění. Přesto se dá správné na požadavku odstranění slova splývajícího s bezbřehou totalitou trvat. Jeho užívání je stejně nepřijatelné, jako je tomu v Německu s termínem nacismus. A těžko pro to hledat omluvu. I kdybychom připustili, že většina námitek proti zákazu KSČM má jistou logiku, pak trvání na komunismu obhajovat nelze. A není nejmenšího důvodu, aby jej česká společnost tolerovala. Historicky zcela netolerantním komunistům. Pokud ti mají v politické soutěži co nabídnout, jistě to přece dokáží i bez symbolu hrůzy, srpu, kladiva, hvězdy a čtyřslabičného slova, které už se člověku ani nechce dokola opakovat.
Jan BEDNÁŘ, moderátor
--------------------
Tolik Ondřej Konrád.
