Haló noviny | Rubrika: Téma | Strana: 9
Od převratu v osmdesátém devátém už uplynulo 22 let a situace se stále opakuje. Jako by neexistovalo žádné poučení. Znovu a znovu je tu snaha – často neuznaných či zneuznaných, leckdy odštěpenců a odpadlíků, ale nejednou i z momentální situace těžících nadšenců, jindy naopak exhibicionistů, ale nejčastěji moci chtivých – vyšplhat se do velké politiky.
Že stále ještě netušíte, o čem je řeč? Některé se objeví na politickém nebi rychle a stejně tak zaniknou. Jiné krátce zazáří jako ta největší hvězda na čistém nebi, po čase pohasnou, až pomalu odumřou. Jedny se rodí pozvolna, jiné naopak spontánně. Jedny i druhé po čase končí na hřbitově. Jejich smrt bývá pomalá i rychlá. Záleží na situaci – a hodně také na penězích. Ale především na lidech, na každém z nás. Stále nevíte? Tady je nápověda ve zkratkách – KDS, ČMUS, LSU, LB, SD, LSNS, OH, SPR-RSČ, ODA, US-DEU… Jde o hvězdy i hvězdičky, které svého času zazářily na politickém nebi a už dávno vyhasly. Jde o politické strany, které zklamaly voliče.
Politická scéna se po letech poměrně vyčistila. Napravo jsou občanští demokraté, nalevo od středu demokraté sociální, skutečnou levici zastupují pouze komunisté. V současné době stojí ještě více doprava zcela asociální TOP 09 a napravo od středu se plácají i Věci veřejné. V minulém volebním období tu místo nich byly už dnes mrtvá US-DEU a KDU-ČSL, která ve volbách poprvé od převratu propadla. Stranou na jedno použití budou pravděpodobně véčkaři, kteří svými sliby a svěžím vánkem odčerpali v loňských volbách hlasy zleva i zprava. Mediální tváři Radka Johna naletělo hodně voličů. Mnozí už brzy litovali.
Strany na jedno použití
Nové strany vznikají z různých pohnutek. Předseda komunistů Vojtěch Filip má svoji teorii. Tvrdí, že ty velké stojící napravo – jde především o ODS - potřebují přirozené partnery. »Vědí, že ve volbách nevyhrají nadpoloviční
většinou a potřebují partnera.
Tak si ho vždy vytvoří. A jak si ho vytvoří, tak ho také zničí, protože mu dají trochu jiný politický program.
Nově vytvořená strana na jedno použití odvrhne svůj program - pokud nějaký vůbec má, a začne plnit program ODS nebo nyní i TOP 09. Tím pádem zklame voliče. Tak to je, bohužel se k tomu někteří lidé propůjčí
za ten krátkodobý pobyt v politice.
Je to však dehonestace samotného pojmu politické strany. A to proto, že jsou politické strany, které skutečně nemají ani vlastní program, jako příklad
nám poslouží z minulosti třeba Unie svobody, teď jsou to Věci veřejné.
Ale nakonec i Strana zelených – co na ni bylo ekologického? Že ani nevěděli,
co je biomasa?« prohlásil s jistou dávkou ironie Filip.
Strana zelených na politický hřbitov zatím nepatří. Také nevznikla včera nebo před rokem, ale krátce po listopadu 1989. Větší význam však získala až později, kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali. První zastoupení v parlamentu v historii samostatné ČR dosáhla na podzim 2004, tehdy se stal senátorem nestraník Jaromír Štětina, kterého nominovala. Pokud jde o sněmovnu, pětiprocentní hranici SZ pokořila poprvé a také naposled o dva roky později – obsadila šest poslaneckých křesel, stala se součástí koalice a ve vládě získala čtyři posty ministrů. Čtyři roky poté však už ve volbách propadla – ještě předtím se však rozpadl její poslanecký klub. Letos v létě měla SZ 1500 členů.
Proč vlastně nové strany stále vznikají? »Mnozí mají svou specifickou představu a chtějí ji realizovat tím, že založí politickou stranu. To není ve světě nic neobvyklého, objevuje se to v mnoha zemích, ve většině z nich však tyto nově vzniklé strany neuspívají,
« tvrdí politoložka Vladimíra Dvořáková. Vznik nové strany je podle ní vždy jednodušší ve chvíli poklesu důvěry v tradiční politické strany, kdy lidé touží po nějaké nové alternativě.
Smrt si vybírala svou daň
napravo i nalevo
Velký úhyn zaznamenaly politické strany ve druhé polovině 90. let. Tehdy byl založen politický hřbitov. Největší čistkou byly volby v roce 1996. Ještě před nimi se sloučila KDS s ODS. Jen si vzpomeňme – Ivan Pilip, Václav Benda a jeho syn Marek Benda.
Pokud by nedošlo ke sloučení KDS s ODS, KDS by čekala jistá smrt. Zkouškou ohněm ostatně prošla už dřív - koalice obou už čtyři roky předtím zvítězila ve volbách. Ne všichni křesťanští demokraté však skončili v náručí Václava Klause, druhé křídlo přešlo plynule k Josefu Luxovi do KDU-ČSL.
O pět let později zabránil jisté smrti Demokratické unie její šéf Ratibor Majzlík sňatkem s Unií svobody. Ta vznikla jako nechtěné dítě po tzv. sarajevském atentátu v roce 1997, kdy se část členů oddělila od ODS, která na konci roku 1997 čelila skandálu s nelegálním financováním strany. Mnohým se nelíbilo, že její tehdejší vedení v čele s Václavem Klausem odmítlo přijmout politickou odpovědnost a podezření vyšetřit. Části strany v čele s Janem Rumlem a Ivanem Pilipem se nepodařilo Klause svrhnout. Unie svobody se dožila 13 let – úmrtní list jí byl vystaven 1. ledna 2011.
Na konci roku 2001 se však spojila s Demokratickou unií v US-DEU.
»Strana končí...«
»Strana končí, protože se jí dlouhodobě
nedaří nabídnout voličům takový program, který by je oslovil,« řekl nad »rakví« US-DEU poslední předseda, exposlanec Jan Černý. Zdůraznil, že Unie svobody jako první bývalá parlamentní strana v polistopadové historii končí bez jakýchkoliv neuhrazených závazků a pohledávek.
Ze životopisu strany připomeňme, že už v roce 1998 se US dostala do sněmovny. Brzy se stala součástí nesoudržné Čtyřkoalice (US, KDUČSL, ODA, DEU: 1998-2002). Ze čtyřkoalice, jejíž vznik byl reakcí na opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD, byla postupně trojka, pak dvojka. Záminkou byl obrovský nesplácený dluh ODA. Hrobařem čtyřkoalice se stal Karel Kühnl. Spory uvnitř strany a její postupný rozpad předznamenal její vstup do vlády s ČSSD v roce 2002. V následujících volbách v roce 2006 US-DEU však získala pouze 0,3 % voličů.
Ve volbách 1996 skončil na hrobníkově lopatě i Levý blok. Jeho předseda Jaroslav Ortman marně přesvědčoval voliče, že »jen levice opřená alespoň
o tři strany může pevně stát na parlamentní půdě«. Voliči dali přednost jistotě - tehdy Zemanově ČSSD a Grebeníčkově KSČM. Obdobně dopadla i SDL pod vedením Josefa Mečla. Do sněmovny se v tomto přelomovém roce nedostali ani moravisté.
Z politické scény v polovině 90. let zmizela i LSU, nepodařený slepenec Františka Trnky, a s ním i Zemědělská strana. Stejně tak dopadlo Občanské hnutí (později Svo b o d n í demokraté, stejně jako později i SDLSNS, která se v roce 1996 po dlouhých sporech mezi národními socialisty - v čele byl Jiří Dienstsbier - a liberály vedenými Vavřincem Bodenlosem rozštěpila). V roce 1998 vznikla ČSNS, která však v mimořádných volbách v témže roce propadla. Mimořádné volby byly konečnou pro SPRRSČ Miroslava Sládka.
Nejdelší život měla ODA
A jděme ještě dál. Koncem roku 2001 vznikla z prostředí iniciativy »Děkujeme, odejděte« liberální politická strana Cesta změny (CZ), jejím předsedou se stal Jiří Lobkowicz. Nejdřív však došlo ke sporu mezi iniciátory a lidé kolem Moniky Pajerové odešli a založili stranu Naděje. Ve volbách do sněmovny na jaře 2002 Cesta změny neuspěla (0,27 % hlasů), na podzim téhož roku však získala v Senátu jedno křeslo. Díky ní se stal senátorem nestraník Martin Mejstřík, bojovník proti MDŽ a za likvidaci KSČM. O dva roky později v červnu 2004 kandidovala CZ v prvních volbách do Evropského parlamentu – společná kandidátka s US-DEU, Liberální reformní stranou a ODA pod názvem Unie liberálních demokratů však přilákala jen necelých 1,7 % voličů a do EP nedostala. V listopadu pak neuspěla v senátních volbách. I s její podporou se však dostal do Senátu Karel Schwarzenberg (člen ODA, navrhla ho US-DEU).
Konzervativní strana ODA se dobrovolně rozpustila s končícím rokem 2007. Z malých, po řadu let však také vládních stran (byla ve vládách Václava Klause a Josefa Tošovského), opustila politickou scénu jako zatím nejstarší dítě zrozené po listopadu 1989. Vznikla na sklonku roku 1989 a oficiálně zaregistrována byla v březnu 1990. Její kořeny však sahají až k disidentským bytovým seminářům v 80. letech.
Poté, co přestala být vládní stranou, vliv ODA postupně upadal a zastoupení ve sněmovně ztratila. Za ODA byl kdysi zvolen senátorem Karel Schwarzenberg, v jejich řadách byla i Vlasta Parkanová, než přestoupila k lidovcům a později k TOP 09. Působil v ní i pozdější lidovecký ministr kultury Václav Jehlička a také současný ministr spravedlnosti, už dlouhá léta občanský demokrat Jiří Pospíšil.
Řada malých stran, které postupně vznikaly, nedosáhla potřebného výsledku k tomu, aby se dostala do parlamentu. Zároveň však získala takový počet hlasů, že mohla se státním příspěvkem ještě několik let přežívat. Za všechny jmenujme třeba Stranu důchodců za sociální jistoty.
Dejme si pozor na hezké tvářičky
V roce 2009 vznikla Strana práv občanů-zemanovci, která se profilovala jako středolevá strana. Ve volbách do sněmovny v roce 2010 získala 4,33 % hlasů. Poslanecká křesla tak nezískala, ale na skromné živobytí jí státní příspěvek stačí. Obdobně je na tom Suverenita-blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu, která se také loni nedostala do dolní komory parlamentu, když ji podpořilo pouze 3,67 % voličů. Tolik jen příklad.
Tyto a jim podobné malé politické subjekty odčerpávají voliče stranám velkým. Ty o odstavec výš jmenované určitě volila řada lidí, kteří svými názory stojí ve středu či nalevo od středu politického spektra. A tak bezesporu ubrali voliče především sociální demokracii.
Snadnější to patrně mají nováčci se známými tvářemi, které zakládají nové politické subjekty názorově napravo. Ty totiž mají obvykle dost velkou publicitu v médiích a řada z nich k nim také neskrývá svou přízeň. A navíc jim nejednou fandí i určitá skupina podnikatelů.
Z poslední doby jmenujme z nových hvězdiček na politickém nebi nedávno založenou Akci nespokojených občanů–ANO 2011 podnikatele Andreje Babiše, jejímž protipólem je NS-LEV 21 založená bývalým předsedou ČSSD, expremiérem Jiřím Paroubkem. K oběma se v rozhovoru na str. 3 vyslovuje politoložka Vladimíra Dvořáková.
Poslanec Jiří Dolejš na sobotním zasedání ÚV KSČM upozornil mj. na to, že v současnosti kromě politického tlaku proti levici dochází k mocenskému boji uvnitř pravice a lze předpokládat snahu opět využít před volbami marketinkového triku s tzv. novými tvářemi a subjekty. »Mnozí lidé mají pocit, že tyto novostrany přinesou něco nového, že vyřeší krizi. Ale je to jen hra mnohdy i s hezkými tvářičkami,
se kterou musíme počítat,« uvedl. Tuto tendenci, která už jednou ovlivnila voliče v jejich neprospěch (Věci veřejné), podle něj mylně podněcují i někteří odboráři.
Kdo z nováčků na politické scéně rozšíří řadu náhrobních kamenů na politickém hřbitově, ukážou až sněmovní volby.
