Olomoucký deník
Olomouc – Smutný příběh o nemoci, stáří a lásce si přivezla ze své dvouměsíční praxe v Německu Petra Janiková, studentka CARITAS – Vyšší odborné školy sociální Olomouc. Včera se sešla s ostatními studenty na nádvoří školy, kde společně vložili další kameny do Sochy příběhů. Už podeváté přiblížili životy lidí, s nimiž se na svých školních praxích setkali. „Byla jsem v Německu, v Herfordu v domově pro seniory, kde jsem se setkala s téměř osmdesátiletou paní Helgou. V domově je krátce, slyší pouze přes naslouchátko, a i tak špatně rozumí, a proto bývá často neklidná a nervózní. Neustávající bolest nemocné nohy ji připoutala na vozík,“ řekla dvaadvacetiletá dívka. Manžela paní Helgy, trpícího těžkou demencí, přijali do domova o něco dřív než ji. Nežijí spolu, jsou každý na jiném patře. „Zasáhlo mě setkání, kdy mě paní Helga požádala,abych jí umožnila návštěvu manžela. Setkání s mužem snášela bolestivě, nereagoval na její oslovení, když se ho chtěla dotknout, odtahoval se a nechápal, proč tam přišla, nevěděl, kdo je. A to spolu žili v manželství celý život. Promě to bylo i za ni velice vnitřně bolestivé, a tak jsem se rozhodla, že tohle musí vědět ostatní lidé, že se to může stát,“ popsala.
V Německu po dva měsíce pracovala jako sociální pracovnice v domově pro seniory. „Připravovala jsem různé programy, aktivity. Na každý den týdne mají dané, co, kdy a jak bude, mají harmonogram. Sociální práce je u nás a v Německu rozlišná,“ vysvětlila s tím, že praxe ji hodně inspirovala. „Pracovníci tamního zařízení kladou důraz na začlenění do společnosti, na skupinovou práci se seniory. Například v domově, kde jsem byla, byla neskutečně rodinná atmosféra a cítila jsem se tam velice dobře. Chtěla bych se tam ještě podívat,“ uvedla Janiková, která svá studia na olomoucké vyšší odborné škole skončí příští rok v červnu. „Pro studenty jsou tyhle praxe důležité. Školu jsem si vybrala i z toho důvodu, že jsou tady hodně začleněné a člověka obohacují. Jednak osobně, ale i po profesní stránce. Je to skvělá škola,“ dodala.
Budoucí sociální pracovníci vložili často neuvěřitelné příběhy do sochy letos podruhé. „Měli jsme okolo třiceti studentů, převažovalo tuzemsko a z tohoto pohledu jsou příběhy, které přinesli, méně dramatické než ty, které vozí studenti sociální a humanitární práce třeba z uprchlického tábora. Ale to je jen první pohled, když se do nich člověk začte, tak zjistí, že to drama není sice tak bombastické navenek, ale odehrává se uvnitř,“ řekl Ivo Mludek, iniciátor projektu.
Socha příběhů a v ní vložené kameny symbolizují těžké osudy lidí, s nimiž se studenti potkali na svých praxích. V tomto originálním uměleckém díle se od roku 2006 shromažďují příběhy lidí mimo jiné z Ugandy, Francie, Ukrajiny, romských osad na východním Slovensku, Rumunska, Kosova, ale i ze zařízení sociálních služeb v České republice. Kmotrem projektu se stal novinář a senátor Jaromír Štětina. Některé z pohnutých osudů vyšly v roce 2008 v knize Socha příběhů a její kameny. Vydání nové knihy s vybranými příběhy je plánováno na polovinu příštího roku.
Foto popis| Petra Janiková
Foto autor| Foto: Deník/Petra Opletalová
Region| Střední Morava
