Haló noviny | rubrika: Komentáře - názory - polemika | strana: 5
Den co den již desátý měsíc televizní reklama upozorňuje, že se blíží výročí konce komunismu a začátek svobody. A že tehdy, v oněch listopadových dnech, nikdo netušil, že se tak stane. Ale již se v tomto propagandistickém televizním a vůbec mediálním zápalu zapomíná, že když padala železná opona a formoval se bipolární americký svět, také nikdo netušil, a hlavně si nepřipouštěl, že přijde čas umíráčku také kapitalismu. Léta plynula, a hle, účtování je tady. Neříká se snad, že všechno je relativní? Kolik papíru se popsalo neoliberálními teoriemi, které hlásaly, že se dosáhlo až na samotný konec historie. Že už se nebudeme k ničemu vracet, že před námi je pouze věčný kapitalismus...
Netrvalo ani dvacet let, abychom se přesvědčili o této falešnosti. Jak se potvrzuje, co různí Koniášové nechtějí přiznat, že po dosažení vrcholu (nejen hory, ale také moci, světovlády) přichází sestup dolů, někdy takový ústup se podobá pádu do propasti, někdy dochází jen k pozvolné ztrátě nadvlády, která je pojmenována odchoden bez pocty.
Historie bývá nejen spravedlivá, ale také zlomyslná. Toho jsme přímými svědky. Jako nůž vražený do zad pýchou se dmoucího Wall Streetu. Trůn světového kapitalismu. Velebený, ale také proklínaný. Vtírá se stará moudrost - pýcha předchází pád! Nikdo nevaroval a když se někdo takový našel, tak byl zesměšňován. A nejen zesměšňován. Podívejme se do naší politické kuchyně, co se napachtili naši přičinliví senátoři v čele s panem Štětinou, než sepsali obsáhlý žalovací spis o údajné škodlivosti komunistů a jejich strany a podali návrh na »proklepnutí« této strany, zdali se chová ústavně. I taková obecná fráze o »potřebě systémové změny« je vydávána za protistátní čin, jenž si žádá exemplární řešení - zákaz činnosti a bůhvíjaké další sankce. Senátoři ve své horlivosti narazili a sklízejí posměch.
Tento jejich apel se ozval jako naschvál v době, kdy se světové metropole otřásají pochody nezaměstnaných a provoláváními: »Pryč s kapitalismem!« »Chceme práci!« Všimněte si, že nežádají jen nějakou »změnu systému«, ale jsou velice konkrétní a adresní. Navíc tamější zákonodárci nesepisují žaloby na nositele těchto obvinění, že »ohrožují společenský pořádek!« (Umíte si představit, co by si různí Štětinové počali, kdyby na demonstraci zaznělo z hrdel zástupů »Pryč s kapitalismem!«?)
Ve světě se něco takového děje běžně. A nejen na ulicích, kde se hladovějící dovolávají svých občanských a lidských práv, vedeni intelektuální elitou. Krize kapitalismu se projevila také na mezinárodních shromážděních nejvybranějších mužů a žen politiky, ekonomiky, společenských vědátorů i četných zákonodárců, vládních i státních činitelů. A i tady se ozývají požadavky radikálních řešení, aby se kapitalismus změnil, dostal lidskou tvář, byl »zušlechtěn« a zbaven tradiční vlčí podoby. Co se tím rozumí? Byl nastolen jakýsi soubor nových »kvalit kapitalismu«?
Mohu začít tím nejzbožnějším přáním srbského místopředsedy vlády, který je »hluboce přesvědčen, že je potřeba sociálně odpovědných kapitalistů«. (Bože, kde je vzít?) Ve švýcarském Davosu na Světovém ekonomickém fóru byly vyjádřeny požadavky na formování »pružného kapitalismu«. Britský přední ekonom nastolil tezi o »kapitalismu se svědomím«, francouzský prezident tvrdil, že budoucnost má »morální kapitalismus« (a hned se vtírá otázka, zda je morálka slučitelná s bezohledným vykořisťováním?), další britský vědec je přesvědčen, že »sobeckému kapitalismu odzvonilo«. Za vzorový kapitalismus začal být považován takový, který podléhá rozhodující roli státu a rozsáhlému systému sociální ochrany námezdně pracujících.
Každý z těchto modelů představuje podstatnou či zásadní »systémovou změnu«, neboť takové požadavky, které nastolují odstranění egoistických spekulací, protekce bohatých (tj. odstranění sociální nerovnosti), a které nastolují společnost založenou na spravedlnosti a nezatíženou honbou za spotřebou a ziskuchtivostí, nenechávají na současném kapitalismu kámen na kameni. A to jsem do tohoto kratičkého přehledu nezahrnul Latinskou Ameriku, kde se nejpopulárnějším slovem stalo slovo »socialismus«.
Co si s tím Štětinové počnou? Jak bude kapitalismus vypadat na konci krize, kterou vyvolal, je předmětem mnoha kritických úvah. Podle některých prognóz se tímto malomocenstvím poznamenaným kapitalismem světová civilizace může trápit až do roku 2020. Bude kapitalismus na konci tohoto nápravného procesu ještě podobný tomu dnešnímu?
Jedno pravidlo praví: Nic nemá být považováno za definitivní.
Netrvalo ani dvacet let, abychom se přesvědčili o této falešnosti. Jak se potvrzuje, co různí Koniášové nechtějí přiznat, že po dosažení vrcholu (nejen hory, ale také moci, světovlády) přichází sestup dolů, někdy takový ústup se podobá pádu do propasti, někdy dochází jen k pozvolné ztrátě nadvlády, která je pojmenována odchoden bez pocty.
Historie bývá nejen spravedlivá, ale také zlomyslná. Toho jsme přímými svědky. Jako nůž vražený do zad pýchou se dmoucího Wall Streetu. Trůn světového kapitalismu. Velebený, ale také proklínaný. Vtírá se stará moudrost - pýcha předchází pád! Nikdo nevaroval a když se někdo takový našel, tak byl zesměšňován. A nejen zesměšňován. Podívejme se do naší politické kuchyně, co se napachtili naši přičinliví senátoři v čele s panem Štětinou, než sepsali obsáhlý žalovací spis o údajné škodlivosti komunistů a jejich strany a podali návrh na »proklepnutí« této strany, zdali se chová ústavně. I taková obecná fráze o »potřebě systémové změny« je vydávána za protistátní čin, jenž si žádá exemplární řešení - zákaz činnosti a bůhvíjaké další sankce. Senátoři ve své horlivosti narazili a sklízejí posměch.
Tento jejich apel se ozval jako naschvál v době, kdy se světové metropole otřásají pochody nezaměstnaných a provoláváními: »Pryč s kapitalismem!« »Chceme práci!« Všimněte si, že nežádají jen nějakou »změnu systému«, ale jsou velice konkrétní a adresní. Navíc tamější zákonodárci nesepisují žaloby na nositele těchto obvinění, že »ohrožují společenský pořádek!« (Umíte si představit, co by si různí Štětinové počali, kdyby na demonstraci zaznělo z hrdel zástupů »Pryč s kapitalismem!«?)
Ve světě se něco takového děje běžně. A nejen na ulicích, kde se hladovějící dovolávají svých občanských a lidských práv, vedeni intelektuální elitou. Krize kapitalismu se projevila také na mezinárodních shromážděních nejvybranějších mužů a žen politiky, ekonomiky, společenských vědátorů i četných zákonodárců, vládních i státních činitelů. A i tady se ozývají požadavky radikálních řešení, aby se kapitalismus změnil, dostal lidskou tvář, byl »zušlechtěn« a zbaven tradiční vlčí podoby. Co se tím rozumí? Byl nastolen jakýsi soubor nových »kvalit kapitalismu«?
Mohu začít tím nejzbožnějším přáním srbského místopředsedy vlády, který je »hluboce přesvědčen, že je potřeba sociálně odpovědných kapitalistů«. (Bože, kde je vzít?) Ve švýcarském Davosu na Světovém ekonomickém fóru byly vyjádřeny požadavky na formování »pružného kapitalismu«. Britský přední ekonom nastolil tezi o »kapitalismu se svědomím«, francouzský prezident tvrdil, že budoucnost má »morální kapitalismus« (a hned se vtírá otázka, zda je morálka slučitelná s bezohledným vykořisťováním?), další britský vědec je přesvědčen, že »sobeckému kapitalismu odzvonilo«. Za vzorový kapitalismus začal být považován takový, který podléhá rozhodující roli státu a rozsáhlému systému sociální ochrany námezdně pracujících.
Každý z těchto modelů představuje podstatnou či zásadní »systémovou změnu«, neboť takové požadavky, které nastolují odstranění egoistických spekulací, protekce bohatých (tj. odstranění sociální nerovnosti), a které nastolují společnost založenou na spravedlnosti a nezatíženou honbou za spotřebou a ziskuchtivostí, nenechávají na současném kapitalismu kámen na kameni. A to jsem do tohoto kratičkého přehledu nezahrnul Latinskou Ameriku, kde se nejpopulárnějším slovem stalo slovo »socialismus«.
Co si s tím Štětinové počnou? Jak bude kapitalismus vypadat na konci krize, kterou vyvolal, je předmětem mnoha kritických úvah. Podle některých prognóz se tímto malomocenstvím poznamenaným kapitalismem světová civilizace může trápit až do roku 2020. Bude kapitalismus na konci tohoto nápravného procesu ještě podobný tomu dnešnímu?
Jedno pravidlo praví: Nic nemá být považováno za definitivní.
