Haló noviny | rubrika: Společnosti a my | strana: 2
Tak to vidím já
Před volbami v »Modré knize« zveřejnila ODS svůj volební program a jak vidíme, byl to scénář ekonomických pokusů na jiných lidech. Tento scénář byl horší než ideologický guru typu Miltona Friedmana, sociálně necitlivý v představách našich kapitalistických komsomolců typu Topolánka. Když ODS zjistila, že jejich program Modrých šancí nemusí zajistit dobrý volební výsledek, na obrtlíku přesměrovali působení svých posluhů v médiích a nasadili sociálnědemokratickou argumentaci, jako byla smlouva s občany o nezdražování zdravotnictví, tisíc korun důchodcům a jiná lízátka, která občané nedostali. Veřejně slíbili, že nebudou zvyšovat spoluúčast pacientů ve zdravotnictví, zavádět školné, deregulovat nájemné bez sociálních kompenzací, usilovat o jednotnou daň atd. Ve volbách jim pak, podobně jako začátkem 90. let, mnoho nepoučitelných důvěřivých lidí dalo hlasy. Nebylo jich však dost, aby ODS mohla vládnout sama, a tak zneužila možnosti »zastupitelské demokracie« k sestavení vlády z politických kariéristů. Trvalo to sice déle než půl roku, ale nakonec vznikla vládní koalice bez morálních skrupulí. Vážného oponenta měla jen v KSČM. Ideální i dnes by pro ně bylo, kdyby KSČM v parlamentu nebyla. Ó, jaká to byla snaha a iniciativa, které se ujal zelený senátor Štětina a jemu sekundovala politická měňavka Mejstřík. Oba dříve ze socialismu profitovali, a to ne malou měrou, dokonce sám Štětina vyrostl z podhoubí komunistické rodiny a toho dříve náležitě využíval. Dali si za úkol zbavit legality KSČM a dokonce si k tomu »demokraticky« ustavili komisi. Využívali fikce, že zločinný byl již systém, který zajistil rozvoj průmyslu na mnohonásobek úrovně před 2. světovou válkou, zbavil zemědělce velkovýrobními technologiemi celoroční dřiny, životní úroveň venkova vyrovnal s městy a chátrající zemědělská stavení se změnila v dobře vybavené rodinné domy. Přitom levné autobusy zajížděly několikráte do každé vesničky. Statisíce lidí se přestěhovaly do nových bytů ze suterénních sklepních místností a příměstských domů, a to za nájemné, které nedosahovalo 10 % průměrných příjmů. Všem bylo přístupné bezplatné zdravotnictví a školství, jejichž úroveň byla považována zahraničními experty za vynikající. A tak by bylo možno pokračovat. A tak přemýšlím a nemohu se zbavit dojmu, že svoboda přesvědčení je pro současné pravicové politiky příliš vágní pojem. Podle těchto antikomunistů je asi zločinem přesvědčení, že v civilizované společnosti má lidská solidarita přednost před sobectvím, sociální spravedlnost může omezovat vlastnění nepoctivě nabytého majetku a osobní prospěch nemá škodit zájmům společnosti. Důkazem je zákaz činnosti Komunistického svazu mládeže ministerstvem vnitra. Důkazem, že k těmto deformacím došlo v názorech zákonodárců, jsou i jevy, jako je legalizace růstu nájemného jen kvůli zvyšování zisku spekulantů s byty a asociálních klonů ODS ve vedení radnic. Přitom muselo být tvůrcům zákona o nájemném zřejmé, že bezbranným seniorům příspěvek k bydlení nepomůže v době krize proto, že holé nájemné převyšuje průměrný starobní důchod, a to přinutí lidi se vystěhovat. Legalizace poplatku za návštěvu lékaře, za vystavení receptu a doplácení na cenu léků je dalším útokem na seniory. To může odradit skutečně nemocné lidi od návštěvy lékaře i tehdy, když to může mít pro ně fatální důsledky. Názorným příkladem je dramatické zhoršení chrupu u dětí a lidí s nižšími příjmy. Další bezbrannou skupinou jsou děti ve společnosti. Na stovkách případů lze dokázat, že školné deformuje úroveň vzdělání. Maturitní vysvědčení i vysokoškolské diplomy na soukromých školách se ve skutečnosti prodávají za školné. Je to legalizovaný podvod pro to, že se vydávají úřední osvědčení o úrovni vzdělání, jaké ve skutečnosti nebylo dosaženo. Paradoxně to nejvíce škodí mladým lidem, jimž by podle zastánců školného mělo školné a soukromé školy zlepšit šance v kariéře. Myslím, že soudný člověk připustí, že takové jevy vykazují znaky zločinného spiknutí proti společnosti. Také jedním z argumentů antikomunistů jsou politické procesy z počátku 50. let a rozsudky smrti. Ale přitom vědí, že v případech, kdy bylo jednoznačně možno prokázat porušení zákona a vinu konkrétním osobám, byli viníci už dávno potrestáni a postižení rehabilitováni. Pro kvalitu a délku lidského života je mnohem zákeřnějším nepřítelem současné politické a společenské klima, vyvolané nekritickým zbožněním osobního prospěchu a majetku. Vede k rostoucímu počtu psychických onemocnění, růstu závislosti na drogách a k rodinným tragédiím se smrtelnými konci. A to se ještě v plné míře nezačal projevovat ve statistice úmrtnosti vliv důsledků zdražování nájemného a poplatků za zdravotní péči. Zato vraždy podnikatelů a miliardové škody ve vytunelovaných bankách názorně ukazují a ilustrují důsledky bezbřehé svobody podnikání podle představ mafiánských podnikavců. V této souvislosti není zanedbatelné ani ovlivňování policejní práce politiky a politického systému gangsterskými klany. A to vynechávám stranou problémy vyvolávané korupcí na všech úrovních, od vládních činitelů po subalterní úředníky obecních úřadů. Myslím si, že by si političtí inkvizitoři i v komisi bývalého pana senátora Štětiny a jeho měňavky měli udělat napřed pořádek ve svých hlavách, než začnou soudit někoho jiného. A vy, voliči, zase dopřát buď nerušené spaní nebo opravdovou demokracii pro všechny. Tak se snažme!
Foto autor| FOTO - internet (2)
Před volbami v »Modré knize« zveřejnila ODS svůj volební program a jak vidíme, byl to scénář ekonomických pokusů na jiných lidech. Tento scénář byl horší než ideologický guru typu Miltona Friedmana, sociálně necitlivý v představách našich kapitalistických komsomolců typu Topolánka. Když ODS zjistila, že jejich program Modrých šancí nemusí zajistit dobrý volební výsledek, na obrtlíku přesměrovali působení svých posluhů v médiích a nasadili sociálnědemokratickou argumentaci, jako byla smlouva s občany o nezdražování zdravotnictví, tisíc korun důchodcům a jiná lízátka, která občané nedostali. Veřejně slíbili, že nebudou zvyšovat spoluúčast pacientů ve zdravotnictví, zavádět školné, deregulovat nájemné bez sociálních kompenzací, usilovat o jednotnou daň atd. Ve volbách jim pak, podobně jako začátkem 90. let, mnoho nepoučitelných důvěřivých lidí dalo hlasy. Nebylo jich však dost, aby ODS mohla vládnout sama, a tak zneužila možnosti »zastupitelské demokracie« k sestavení vlády z politických kariéristů. Trvalo to sice déle než půl roku, ale nakonec vznikla vládní koalice bez morálních skrupulí. Vážného oponenta měla jen v KSČM. Ideální i dnes by pro ně bylo, kdyby KSČM v parlamentu nebyla. Ó, jaká to byla snaha a iniciativa, které se ujal zelený senátor Štětina a jemu sekundovala politická měňavka Mejstřík. Oba dříve ze socialismu profitovali, a to ne malou měrou, dokonce sám Štětina vyrostl z podhoubí komunistické rodiny a toho dříve náležitě využíval. Dali si za úkol zbavit legality KSČM a dokonce si k tomu »demokraticky« ustavili komisi. Využívali fikce, že zločinný byl již systém, který zajistil rozvoj průmyslu na mnohonásobek úrovně před 2. světovou válkou, zbavil zemědělce velkovýrobními technologiemi celoroční dřiny, životní úroveň venkova vyrovnal s městy a chátrající zemědělská stavení se změnila v dobře vybavené rodinné domy. Přitom levné autobusy zajížděly několikráte do každé vesničky. Statisíce lidí se přestěhovaly do nových bytů ze suterénních sklepních místností a příměstských domů, a to za nájemné, které nedosahovalo 10 % průměrných příjmů. Všem bylo přístupné bezplatné zdravotnictví a školství, jejichž úroveň byla považována zahraničními experty za vynikající. A tak by bylo možno pokračovat. A tak přemýšlím a nemohu se zbavit dojmu, že svoboda přesvědčení je pro současné pravicové politiky příliš vágní pojem. Podle těchto antikomunistů je asi zločinem přesvědčení, že v civilizované společnosti má lidská solidarita přednost před sobectvím, sociální spravedlnost může omezovat vlastnění nepoctivě nabytého majetku a osobní prospěch nemá škodit zájmům společnosti. Důkazem je zákaz činnosti Komunistického svazu mládeže ministerstvem vnitra. Důkazem, že k těmto deformacím došlo v názorech zákonodárců, jsou i jevy, jako je legalizace růstu nájemného jen kvůli zvyšování zisku spekulantů s byty a asociálních klonů ODS ve vedení radnic. Přitom muselo být tvůrcům zákona o nájemném zřejmé, že bezbranným seniorům příspěvek k bydlení nepomůže v době krize proto, že holé nájemné převyšuje průměrný starobní důchod, a to přinutí lidi se vystěhovat. Legalizace poplatku za návštěvu lékaře, za vystavení receptu a doplácení na cenu léků je dalším útokem na seniory. To může odradit skutečně nemocné lidi od návštěvy lékaře i tehdy, když to může mít pro ně fatální důsledky. Názorným příkladem je dramatické zhoršení chrupu u dětí a lidí s nižšími příjmy. Další bezbrannou skupinou jsou děti ve společnosti. Na stovkách případů lze dokázat, že školné deformuje úroveň vzdělání. Maturitní vysvědčení i vysokoškolské diplomy na soukromých školách se ve skutečnosti prodávají za školné. Je to legalizovaný podvod pro to, že se vydávají úřední osvědčení o úrovni vzdělání, jaké ve skutečnosti nebylo dosaženo. Paradoxně to nejvíce škodí mladým lidem, jimž by podle zastánců školného mělo školné a soukromé školy zlepšit šance v kariéře. Myslím, že soudný člověk připustí, že takové jevy vykazují znaky zločinného spiknutí proti společnosti. Také jedním z argumentů antikomunistů jsou politické procesy z počátku 50. let a rozsudky smrti. Ale přitom vědí, že v případech, kdy bylo jednoznačně možno prokázat porušení zákona a vinu konkrétním osobám, byli viníci už dávno potrestáni a postižení rehabilitováni. Pro kvalitu a délku lidského života je mnohem zákeřnějším nepřítelem současné politické a společenské klima, vyvolané nekritickým zbožněním osobního prospěchu a majetku. Vede k rostoucímu počtu psychických onemocnění, růstu závislosti na drogách a k rodinným tragédiím se smrtelnými konci. A to se ještě v plné míře nezačal projevovat ve statistice úmrtnosti vliv důsledků zdražování nájemného a poplatků za zdravotní péči. Zato vraždy podnikatelů a miliardové škody ve vytunelovaných bankách názorně ukazují a ilustrují důsledky bezbřehé svobody podnikání podle představ mafiánských podnikavců. V této souvislosti není zanedbatelné ani ovlivňování policejní práce politiky a politického systému gangsterskými klany. A to vynechávám stranou problémy vyvolávané korupcí na všech úrovních, od vládních činitelů po subalterní úředníky obecních úřadů. Myslím si, že by si političtí inkvizitoři i v komisi bývalého pana senátora Štětiny a jeho měňavky měli udělat napřed pořádek ve svých hlavách, než začnou soudit někoho jiného. A vy, voliči, zase dopřát buď nerušené spaní nebo opravdovou demokracii pro všechny. Tak se snažme!
Foto autor| FOTO - internet (2)
