Lidové noviny | strana: 1
| ÚHEL POHLEDU Tak tedy Telecom by mohli nakonec privatizovat sociální demokraté a komunisté! Myslím, že představa nepřítomnosti u posledního obřího sousta, které zbývá politickým stranám ohlodat, vyvolává největší pohyb v tom obskurním kabaretu, kterému se říká česká politická scéna. Nedělejme si iluze o neslučitelnosti ideologií. Nějaké ideály reprezentují snad jednotliví poslanci či senátoři, kteří za ně mohou ručit autentickými postoji a životem. Jinak není v české politice autentické nic. Ani pravice, ani levice. Rétorika před voliči, to snad ještě, ale v zákulisí jsme svědky cynické spolupráce. K možnému pohoršení nad pokusem sociální demokracie o společné vládnutí s komunisty je možné připomenout si pár událostí. "Nemáte nám po panu profesorovi co nabídnout," popsali mi někteří kandidáti na prezidenta svoji návštěvu v poslaneckém klubu komunistů. Grebeníček, jako seriózní partner v bezskrupulózním obchodě, se vzápětí nadýmal u svého prezidenta se sklenicí na balkoně v Lánech. V den výročí komunistického puče odmítá tentýž Grebeníček na stránkách tohoto listu pojem puč, a tak nám to poprvé od listopadu 1989 dává písemně a černé na bílém. Letos 25. února byl na Staroměstském náměstí, pod balkonem, ze kterého pozdější vrah Klement Gottwald vyhlásil konec demokracie a nástup totality, vztyčen kříž s ostnatým drátem. Svíčky, které pod ním lidé zapálili, hořely na památku popravených, zastřelených, umučených při výsleších. Četl se seznam čtrnácti set obětí komunismu. Některé z nich mají svá jména na pomníku před kriminálem v Uherském Hradišti. Přesně tam, kde "upřímnou snahu vybudovat u nás sociálně spravedlivější a svobodnější společnost, ... neboť únor 1948 nebyl žádným komunistickým podvodem na lidových masách" (Miroslav Grebeníček), rozvíjel rozbíjením lebky o zeď, mlácením obuškem a elektrickým proudem Grebeníček otec. Třeba na mladém valašském sedlákovi z naší rodiny, který zemřel na následky mučení krátce po propuštění z dlouholetého žaláře. Grebeníček mladší si libuje, jak KSČ dostala v únoru 1948 do ulic statisíce lidí a jiní ne. Ale paní Naďa Kavalírová, předsedkyně Konferedace politických vězňů, byla mezi studenty, kteří tehdy šli bránit demokracii na Hrad. Pět let seděla v lágru, pět let neviděla své dítě, manžel jí mezitím zemřel. Požaduje zrušení komunistické strany, dokud je čas. Den po výročí komunistického puče jí v MF Dnes vzkazuje prezident země Václav Klaus: "Petici požadující zákaz komunistické strany dělají lidé, kteří nebyli schopni se vyrovnat s vlastní komunistickou minulostí." Co tedy chcete po sociální demokracii? Tato země je delší dobu hračkou pro všechny strany z hlediska výhodných mocenských obchodů. Jste pokrytci, všichni s námi spolupracujete, popsal situaci v českém parlamentu komunista Miroslav Ransdorf. U sociální demokracie ovšem hrozí zásadní nebezpečí. Když mediálně neobratného, ale historicky poučeného přesvědčeného antikomunistu a autentického socialistu Vladimíra Špidlu vyhnali v panické hrůze z klesajících preferencí po neúspěšných evropských volbách, vyměnili ho za obratného Stanislava Grosse, který voličům socialistů (!) upřímně popisuje své spekulace s pozemky. A pod jeho vedením následovala série mnohem drtivějších porážek. Pohřeb sociální demokracie Co myslíte, že by se stalo v příštích volbách, kdyby místo hledání alternativy autentické demokratické levice, která k historii země patří, vyměnila sociální demokracie zbytek věrohodnosti za udržení u moci? U té očekávané privatizace Telecomu, u které ovšem chce být kdekdo? Též by bylo pozoruhodné vysvětlování voličům, jak to sociální demokracie myslela s jednou z priorit svého vládnutí, tedy se vstupem do EU. Dávní internacionalisté, naši staří dobří komunisté, jsou dnes přesvědčenými nacionalisty, xenofoby, iracionálními a nebezpečnými. Z ideové výstroje moderní evropské sociální demokracie by zbylo rezavé brnění a rozpadlý štít. Snadný cíl pro komunistické ovládnutí levice. K tragédii celé demokratické scény a znechucení voličů. A k volbám nastoupí ukázněně kdo asi? A ještě něco osobního. Já, nevolič sociální demokracie, musím myslet na památku svého dědečka, ševce, který byl jako předák sociální demokracie hned v únoru 1948 vyhozen bolševiky z práce. Spojení s komunisty odmítal. Byl na komunistickém seznamu tří nejnebezpečnějších a naprosto nepřijatelných sociálních demokratů na Moravském Slovácku. Při žních v roce 1948 si způsobil otravu krve, to ho zachránilo před starým Grebeníčkem. Pochováván byl s odznakem sociální demokracie na klopě. Jeho spoluodbojář z protifašistické nekomunistické skupiny řekl nad rakví: "A nyní skloňme hlavy. Pochováváme posledního sociálního demokrata!" Až pustíte komunisty k faktické moci, bude to pohřeb sociální demokracie bez špetky cti. Břetislav Rychlík režisér |
