www.hydromagazin.cz
Přednáška a promítání fotografií ve Slatiňanech. Na besedě o cestování nás čeká cestovatelská perlička. Svými fotografiemi a vyprávěním nám Petr Ferro Kolínský a Dominik Hradil přiblíží svoje zážitky při výpravě do Afghánistánu. V této zemi v posledních desetiletích zmítané krvavými válkami propluli v r. 2006 na nafukovacím člunu - Matyldě - panenskou řeku Band-e-Amir v obtížně přístupném údolí centrálního Hindúkuše a poznali srdečné obyvatele této oblasti. Výpravy se mj. zúčastnil spoluvynálezce tohoto geniálního člunu J. Štětina. Beseda pod názvem "S Matyldou do Afghánistánu" se koná v úterý 4. března od 19.00 hod. ve Společenském domě ve Slatiňanech.
...ze článku v HYDRU 4/06...
Band-e-Amir
Řeka pramení ve stejnojmenných jezerech v provincii Bamián. Nemá jednoznačné pojmenování a v mapách se lze setkat ještě s názvy Jakovlang, Gazak, Balchab, Guzar, Šolgara a Balch. Dříve byla řeka levým přítokem Amudarji, ale dnes je z ní ve vyprahlých rovinách postupně všechna voda rozvedena do zavodňovacích kanálů, a řeka tak zmizí a vypaří se z políček okolo Balchu a Mazar-e-Šarifu.
My jsme řeku spluli z Jakovlangu (2550 m) za soutěsku Šafa (460 m). Po vodě jsme tak sestoupili o 2090 m. Délka splutí byla 370 km, pádlovali jsme 11 dní. Průměrný spád řeky byl 0,56 %, v peřejích v hlavním proryvu dosáhl na délce několika desítek kilometrů hodnoty 1,5 %. Řeka je klidnější v hlubokých kaňonech, kde volně teče po plochém dnu, a největší spád a peřeje tvoří v úsecích, kde se probíjí kamenitými údolími.
Nejobtížnější místa se nacházejí těsně před samotnými kaňony a také v místech bočních přítoků. Obtížnost vody se pohybuje od WW I a II ve štěrkovištích a vápencových kaňonech až po mnohakilometrové úseky WW IV s peřejemi WW V v žulovém proryvu pohořím. Pozor také na 70 metrů vysoký vodopád Gazak. Průtok řeky se pohyboval od několika kubíků pod Jakovlangem až do několika desítek kubíků na spodním toku. Podrobná kilometráž bude uvedena v připravované knížce „S Matyldou v Afghánistánu“.
....ze článku...
...Pokračujeme pomalu, ostré zatáčky najíždíme při břehu v napětí, co nás čeká za nimi. Je to tak jedna ku jedné – jednou to vyjde a můžeme pokračovat, jednou musíme přistát a jít prohlížet. Nevím, jestli jsem víc upádlovaný nebo utrmácený od věčného lezení po kamenitém břehu. Spád řeky se dramaticky zvyšuje. Kaskáda má mnoho kilometrů, řeka ale udržuje konstantní obtížnost. Zklidňuje se až vjezdem do vápencového kaňonu. Vjezd po plochém dně nemá spád, ale ukazuje nám další lahůdku – kamenné bludiště.
Velké bloky jsou nepravidelně rozesety v poklidném toku vody tak, že z lodi není vidět průjezd. Musíme lézt po kamenech a zapamatovat si, za kterým kam uhnout, protože některé průjezdy jsou příliš úzké. Pracujeme v pomalém tempu, téměř v zastavení loď otáčíme do kolmých směrů a bludiště zdoláváme. Podobná nás v následujících dnech potkají ještě několikrát a je to pokaždé výjimečný zážitek. Kdyby ale v bludištích teklo o půl metru víc vody, pomalé manévrování by nepřicházelo v úvahu a jednalo by se téměř o nejetelná místa. Táboříme v kaňonu, spíme pod širákem a v leže na zádech pozorujeme úzkou stuhu tmavnoucí modré oblohy mezi okraji skal dvě stě až tři sta metrů nad sebou...
...ze článku v HYDRU 4/06...
Band-e-Amir
Řeka pramení ve stejnojmenných jezerech v provincii Bamián. Nemá jednoznačné pojmenování a v mapách se lze setkat ještě s názvy Jakovlang, Gazak, Balchab, Guzar, Šolgara a Balch. Dříve byla řeka levým přítokem Amudarji, ale dnes je z ní ve vyprahlých rovinách postupně všechna voda rozvedena do zavodňovacích kanálů, a řeka tak zmizí a vypaří se z políček okolo Balchu a Mazar-e-Šarifu.
My jsme řeku spluli z Jakovlangu (2550 m) za soutěsku Šafa (460 m). Po vodě jsme tak sestoupili o 2090 m. Délka splutí byla 370 km, pádlovali jsme 11 dní. Průměrný spád řeky byl 0,56 %, v peřejích v hlavním proryvu dosáhl na délce několika desítek kilometrů hodnoty 1,5 %. Řeka je klidnější v hlubokých kaňonech, kde volně teče po plochém dnu, a největší spád a peřeje tvoří v úsecích, kde se probíjí kamenitými údolími.
Nejobtížnější místa se nacházejí těsně před samotnými kaňony a také v místech bočních přítoků. Obtížnost vody se pohybuje od WW I a II ve štěrkovištích a vápencových kaňonech až po mnohakilometrové úseky WW IV s peřejemi WW V v žulovém proryvu pohořím. Pozor také na 70 metrů vysoký vodopád Gazak. Průtok řeky se pohyboval od několika kubíků pod Jakovlangem až do několika desítek kubíků na spodním toku. Podrobná kilometráž bude uvedena v připravované knížce „S Matyldou v Afghánistánu“.
....ze článku...
...Pokračujeme pomalu, ostré zatáčky najíždíme při břehu v napětí, co nás čeká za nimi. Je to tak jedna ku jedné – jednou to vyjde a můžeme pokračovat, jednou musíme přistát a jít prohlížet. Nevím, jestli jsem víc upádlovaný nebo utrmácený od věčného lezení po kamenitém břehu. Spád řeky se dramaticky zvyšuje. Kaskáda má mnoho kilometrů, řeka ale udržuje konstantní obtížnost. Zklidňuje se až vjezdem do vápencového kaňonu. Vjezd po plochém dně nemá spád, ale ukazuje nám další lahůdku – kamenné bludiště.
Velké bloky jsou nepravidelně rozesety v poklidném toku vody tak, že z lodi není vidět průjezd. Musíme lézt po kamenech a zapamatovat si, za kterým kam uhnout, protože některé průjezdy jsou příliš úzké. Pracujeme v pomalém tempu, téměř v zastavení loď otáčíme do kolmých směrů a bludiště zdoláváme. Podobná nás v následujících dnech potkají ještě několikrát a je to pokaždé výjimečný zážitek. Kdyby ale v bludištích teklo o půl metru víc vody, pomalé manévrování by nepřicházelo v úvahu a jednalo by se téměř o nejetelná místa. Táboříme v kaňonu, spíme pod širákem a v leže na zádech pozorujeme úzkou stuhu tmavnoucí modré oblohy mezi okraji skal dvě stě až tři sta metrů nad sebou...
