Instinkt | rubrika: Bez obalu | strana: 64
Senátor Jaromír Štětina poskytl soukromý azyl Gruzínci Timuru Borčašvilimu poté, co mu jej odmítl udělit český stát. Někdejší spolupracovník čečenského prezidenta Aslana Maschadova, zabitého v roce 2005, měl Českou republiku opustit, Štětina ale tvrdí, že mu v Gruzii v případě vyhoštění hrozí smrt.
* Jaký máte důvod k ukrývání Timura Borčašviliho?
Především ho neskrývám. Já ho nemám doma.
* Ale pomáháte mu skrývat se.
To ano, ale ani nevím, kde teď je. Pouze to, že je v Praze, protože jsem s ním ve spojení telefonem.
* Ale asi i tak svým postupem porušujete zákon.
To si nemyslím. Odvolávám se na paragraf 28 trestního zákona o krajní nouzi: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.“ Dělám to všechno proto, že mu chci zachránit život. Kdyby byl vypovězen z České republiky, nebo dokonce deportován zpátky do Gruzie, tak ho dříve nebo později zabijou jako řadu jeho kolegů.
* Jakým způsobem se něco takového stane?
Například se zmizí. Tady ten člověk – jmenuje se Azbijev (J. Š. ukazuje na článek v novinách – pozn. red.) zmizel 24. října 2009. A podobných případů je spousta. Italského novináře, kterého Timur Borčašvili hostil doma, chytili, svázali, položili na cestu, dali přes něj desku a několikrát přejeli náklaďákem. To byl také jeden z důvodů, proč se Timur rozhodl utéct.
* A tímto způsobem si Rusové podle vás vyřizují účty s lidmi, kteří kdysi spolupracovali s prezidentem Maschadovem?
Buďto to jsou agenti ruské Federální služby bezpečnosti (FSB), což je vlastně bývalá KGB, jenom se teď jinak jmenuje, a kteří například zabili moji dobrou kamarádku Annu Politkovskou, nebo jde o bojůvky promoskevského prezidenta Kadirova. Ten má svoji šestitisícovou armádu složenou z mafiózních ozbrojenců a ti loví všechny ty, kteří bojovali proti ruské armádě.
* Odbor azylové a migrační politiky českého ministerstva vnitra tvrdí, že čečenská i ruská federální vláda naopak velmi stojí o to, aby se čečenští uprchlíci vrátili do vlasti.
Když jsem si to poprvé v tom jejich odůvodnění o neposkytnutí azylu přečetl, tak jsem se musel smát. Že by byla dnešní Čečna pro bývalé bojovníky proti ruské armádě nějakým růžovým sadem, je naprostý blábol. Jeden za druhým tito lidé přicházejí o život. Jejich rodiny jsou perzekuovány. Agenti FSB a agenti Kadirova loni zabili jednoho Čečence ve Vídni. Evropa je plná psanců. Jsou to tisíce lidí, kteří bloudí po Evropě a snaží si zachránit život, a Borčašvili je jedním z nich.
* Obvinil jste BIS, že s ruskou tajnou službou spolupracuje. Jak jste na to přišel?
Já jsem nic takového neřekl. To jsou všechno novinářské články.
* Cituji z novin: „Například česká BIS je partnerskou organizací ruských tajných služeb. Pokud ony požádají, aby žádostem o azyl vyhověno nebylo, tak tyto žádosti české úřady zamítnou.“
Řekl jsem na tiskové konferenci, že existuje silná politika appeacementu k Ruské federaci a že se odehrává na všech úrovních – vládní, parlamentu i na úrovni tajných služeb, jako je BIS, a to je pravda. Ale to, co třeba teď napsal pan Gabal v novinách, že jsem řekl, že BIS s ruskou Federální službou po mně a po Timurovi jedou, tak to je úplný nesmysl. Taková pitomost by mě v životě nenapadla.
* Česká zahraniční politika je podle vás tedy teď k Rusku vstřícná a zároveň je diskriminační vůči jeho nepřátelům?
Co se týká například udělování víz Čečencům, tak to určitě hraje roli. Ale je to i celkové ovzduší, které tady existuje. Když jsem se například zeptal prezidenta Klause, proč je jeho politika vůči Rusku tak submisivní, podíval se na mě a řekl: „Znám vaši pozici k Rusku, ale vy si musíte uvědomit, že Rusko je dnes normální, demokratická země.“ To je ale hluboký omyl pana prezidenta. Rusko je země autokratická, směřující ke zvláštnímu druhu diktatury.
* Jako jeden z důvodů, proč u nás Borčašvili nedostal azyl, uvádí ministerstvo vnitra fakt, že přijel do České republiky na falešný pas.
On to udělal proto, že neměl svůj pas a bál se o život, tak vzal pas svého bratra. Rozumíte? Žádání o azyl v těchto podmínkách není žádný běžný právní akt. Ti lidé jsou naprosto psychicky a fyzicky vyčerpaní. Já bych jednou rád spočítal, kolik uprchlíků před Hitlerem odjíždělo na falešné pasy, protože nemohli v nacistickém Německu získat žádný jiný.
* A o český azyl prý požádal až poté, co se mu nepodařilo přejít hranice do Rakouska.
To je prostě tak, že člověk, který je v bezprostředním nebezpečí života, dělá věci, které se normální právní struktuře v demokratické zemi nemusí líbit. Jenom to, že chtěl zpátky do Rakouska, není důvod, abychom ho vypovídali a nechali ho zabít.
* Takže on v Rakousku už byl, než přišel do České republiky?
On tam byl, ale pouze v tranzitu. Jelikož měl zájezd až do České republiky, tak prostě pokračoval v cestě do Prahy.
* Proč ale v Česku nepožádal po svém příjezdu o azyl hned? Proč se pokusil dostat zpátky do Rakouska?
Tady mu někdo řekl, nejspíš jeho krajané: „Prosím tě, tady ti ten azyl nedaj! Tys měl zůstat v Rakousku!“
* Někdo si ale může myslet, že tam chtěl přejít kvůli lepším ekonomickým podmínkám.
Někdo by si to mohl tak vysvětlovat, ale není tomu tak. Já toho kluka znám. Tomu člověku jde o život. Podívejte se. Každá země má směrná čísla, kolik má příjímat uprchlíků. Šéf azylového oddělení ministerstva vnitra pan Hajšman jako státní úředník to musí samozřejmě respektovat a zřejmě to dělá, ale já si myslím, že tady hraje roli ještě jedna věc. On rozhoduje o osudech možná tisíců lidí a myslím, že je ohrožen tím, čím jsem byl ohrožen já, když jsem pracoval ve válce jako novinář, a tedy efektem vyhoření. Oni ti lidé pro něj v určitém okamžiku přestávají být lidmi a začínají být jen případy. To se projevilo i v tom případu s Timurem.
* Ministr vnitra Pecina říká, že by měl Borčašvili znovu zažádat o azyl, protože jinak se to všechno nedá vyřešit.
Má to jeden háček. Když podá znovu žádost o azyl, znovu půjde do vězení, kde už seděl rok, aniž by ho někdo odsoudil. U nás máme totiž velmi zvláštní azylový zákon, který dovoluje, aby byli lidé třeba léta ve vězení, aniž by je k tomu někdo odsoudil. Stačí k tomu jenom pokyn příslušných úředníků ministerstva vnitra.
* To mluvíte o utečeneckém táboře?
Ano. Je to detenční zařízení v Poštorné u Břeclavi. Tam jsem Timura našel.
* Jak vypadá život uprchlíků v detenčním táboře?
Mají jen jednu výhodu oproti normální base, a sice, že tam je jeden telefon – pevná linka na chodbě –, o který je samozřejmě rvačka. A přes tento telefon, kterým se nikam pořádně nedovoláte, si máte zařídit právníky, překladatele a všechno ostatní.
* Jak budete tedy dál postupovat? Co panu Borčašvilimu poradíte?
Myslím, že by měl přijmout nabídku pana ministra, který jasně řekl, že mu chce pomoci, a znovu zažádat o azyl. Myslím, že tady došlo k pochybení a šéf oddělení pan Hajšman by měl čestně přiznat, že udělal chybu, v tom novém jednání by měl tyto nové skutečnosti zohlednit a Timurovi azyl udělit.
* Nezdá se vám, že někdy ta vaše snaha někomu pomoci přechází až v umanutost? Hučín, Čunek nebo teď Borčašvili.
Něco vám povím. Já dělám všechno pro to, abych už v podzimních senátních volbách nebyl zvolen. Moje menšinové názory jsou velice široké a známé a já se sám zbavuju jakési většinové podpory. Bylo by mnohem jednodušší paroubkovat. Udělat si průzkum, co lidi chtějí, a potom to vykřikovat. To já ale dělat nemůžu. Zvláště ve věcech, kde jde o život člověka.
Jarom ír Štětina fi6. 4. 1943 v Praze senátor za Prahu 10 N 1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze 1968 nastoupil jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta 1978 dostudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie 1990 v lednu odjel jako zpravodaj Lidových novin do Moskvy, kde pak působil tři roky 1993-1994 byl šéfredaktorem Lidových novin 1994 založil soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je také spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni je autorem několika stovek různých statí, deseti knih, mnoha desítek dokumentárních filmů a velkého množství rozhlasových a televizních pořadů je přes třicet let ženatý, má dospělého syna a dva vnuky
Foto autor| / foto: tomáš nosil
Foto popis| Prezident Klaus mi řekl: „Znám vaši pozici k Rusku, ale vy si musíte uvědomit, že Rusko je dnes normální, demokratická země.“ To je ale hluboký omyl.
* Jaký máte důvod k ukrývání Timura Borčašviliho?
Především ho neskrývám. Já ho nemám doma.
* Ale pomáháte mu skrývat se.
To ano, ale ani nevím, kde teď je. Pouze to, že je v Praze, protože jsem s ním ve spojení telefonem.
* Ale asi i tak svým postupem porušujete zákon.
To si nemyslím. Odvolávám se na paragraf 28 trestního zákona o krajní nouzi: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.“ Dělám to všechno proto, že mu chci zachránit život. Kdyby byl vypovězen z České republiky, nebo dokonce deportován zpátky do Gruzie, tak ho dříve nebo později zabijou jako řadu jeho kolegů.
* Jakým způsobem se něco takového stane?
Například se zmizí. Tady ten člověk – jmenuje se Azbijev (J. Š. ukazuje na článek v novinách – pozn. red.) zmizel 24. října 2009. A podobných případů je spousta. Italského novináře, kterého Timur Borčašvili hostil doma, chytili, svázali, položili na cestu, dali přes něj desku a několikrát přejeli náklaďákem. To byl také jeden z důvodů, proč se Timur rozhodl utéct.
* A tímto způsobem si Rusové podle vás vyřizují účty s lidmi, kteří kdysi spolupracovali s prezidentem Maschadovem?
Buďto to jsou agenti ruské Federální služby bezpečnosti (FSB), což je vlastně bývalá KGB, jenom se teď jinak jmenuje, a kteří například zabili moji dobrou kamarádku Annu Politkovskou, nebo jde o bojůvky promoskevského prezidenta Kadirova. Ten má svoji šestitisícovou armádu složenou z mafiózních ozbrojenců a ti loví všechny ty, kteří bojovali proti ruské armádě.
* Odbor azylové a migrační politiky českého ministerstva vnitra tvrdí, že čečenská i ruská federální vláda naopak velmi stojí o to, aby se čečenští uprchlíci vrátili do vlasti.
Když jsem si to poprvé v tom jejich odůvodnění o neposkytnutí azylu přečetl, tak jsem se musel smát. Že by byla dnešní Čečna pro bývalé bojovníky proti ruské armádě nějakým růžovým sadem, je naprostý blábol. Jeden za druhým tito lidé přicházejí o život. Jejich rodiny jsou perzekuovány. Agenti FSB a agenti Kadirova loni zabili jednoho Čečence ve Vídni. Evropa je plná psanců. Jsou to tisíce lidí, kteří bloudí po Evropě a snaží si zachránit život, a Borčašvili je jedním z nich.
* Obvinil jste BIS, že s ruskou tajnou službou spolupracuje. Jak jste na to přišel?
Já jsem nic takového neřekl. To jsou všechno novinářské články.
* Cituji z novin: „Například česká BIS je partnerskou organizací ruských tajných služeb. Pokud ony požádají, aby žádostem o azyl vyhověno nebylo, tak tyto žádosti české úřady zamítnou.“
Řekl jsem na tiskové konferenci, že existuje silná politika appeacementu k Ruské federaci a že se odehrává na všech úrovních – vládní, parlamentu i na úrovni tajných služeb, jako je BIS, a to je pravda. Ale to, co třeba teď napsal pan Gabal v novinách, že jsem řekl, že BIS s ruskou Federální službou po mně a po Timurovi jedou, tak to je úplný nesmysl. Taková pitomost by mě v životě nenapadla.
* Česká zahraniční politika je podle vás tedy teď k Rusku vstřícná a zároveň je diskriminační vůči jeho nepřátelům?
Co se týká například udělování víz Čečencům, tak to určitě hraje roli. Ale je to i celkové ovzduší, které tady existuje. Když jsem se například zeptal prezidenta Klause, proč je jeho politika vůči Rusku tak submisivní, podíval se na mě a řekl: „Znám vaši pozici k Rusku, ale vy si musíte uvědomit, že Rusko je dnes normální, demokratická země.“ To je ale hluboký omyl pana prezidenta. Rusko je země autokratická, směřující ke zvláštnímu druhu diktatury.
* Jako jeden z důvodů, proč u nás Borčašvili nedostal azyl, uvádí ministerstvo vnitra fakt, že přijel do České republiky na falešný pas.
On to udělal proto, že neměl svůj pas a bál se o život, tak vzal pas svého bratra. Rozumíte? Žádání o azyl v těchto podmínkách není žádný běžný právní akt. Ti lidé jsou naprosto psychicky a fyzicky vyčerpaní. Já bych jednou rád spočítal, kolik uprchlíků před Hitlerem odjíždělo na falešné pasy, protože nemohli v nacistickém Německu získat žádný jiný.
* A o český azyl prý požádal až poté, co se mu nepodařilo přejít hranice do Rakouska.
To je prostě tak, že člověk, který je v bezprostředním nebezpečí života, dělá věci, které se normální právní struktuře v demokratické zemi nemusí líbit. Jenom to, že chtěl zpátky do Rakouska, není důvod, abychom ho vypovídali a nechali ho zabít.
* Takže on v Rakousku už byl, než přišel do České republiky?
On tam byl, ale pouze v tranzitu. Jelikož měl zájezd až do České republiky, tak prostě pokračoval v cestě do Prahy.
* Proč ale v Česku nepožádal po svém příjezdu o azyl hned? Proč se pokusil dostat zpátky do Rakouska?
Tady mu někdo řekl, nejspíš jeho krajané: „Prosím tě, tady ti ten azyl nedaj! Tys měl zůstat v Rakousku!“
* Někdo si ale může myslet, že tam chtěl přejít kvůli lepším ekonomickým podmínkám.
Někdo by si to mohl tak vysvětlovat, ale není tomu tak. Já toho kluka znám. Tomu člověku jde o život. Podívejte se. Každá země má směrná čísla, kolik má příjímat uprchlíků. Šéf azylového oddělení ministerstva vnitra pan Hajšman jako státní úředník to musí samozřejmě respektovat a zřejmě to dělá, ale já si myslím, že tady hraje roli ještě jedna věc. On rozhoduje o osudech možná tisíců lidí a myslím, že je ohrožen tím, čím jsem byl ohrožen já, když jsem pracoval ve válce jako novinář, a tedy efektem vyhoření. Oni ti lidé pro něj v určitém okamžiku přestávají být lidmi a začínají být jen případy. To se projevilo i v tom případu s Timurem.
* Ministr vnitra Pecina říká, že by měl Borčašvili znovu zažádat o azyl, protože jinak se to všechno nedá vyřešit.
Má to jeden háček. Když podá znovu žádost o azyl, znovu půjde do vězení, kde už seděl rok, aniž by ho někdo odsoudil. U nás máme totiž velmi zvláštní azylový zákon, který dovoluje, aby byli lidé třeba léta ve vězení, aniž by je k tomu někdo odsoudil. Stačí k tomu jenom pokyn příslušných úředníků ministerstva vnitra.
* To mluvíte o utečeneckém táboře?
Ano. Je to detenční zařízení v Poštorné u Břeclavi. Tam jsem Timura našel.
* Jak vypadá život uprchlíků v detenčním táboře?
Mají jen jednu výhodu oproti normální base, a sice, že tam je jeden telefon – pevná linka na chodbě –, o který je samozřejmě rvačka. A přes tento telefon, kterým se nikam pořádně nedovoláte, si máte zařídit právníky, překladatele a všechno ostatní.
* Jak budete tedy dál postupovat? Co panu Borčašvilimu poradíte?
Myslím, že by měl přijmout nabídku pana ministra, který jasně řekl, že mu chce pomoci, a znovu zažádat o azyl. Myslím, že tady došlo k pochybení a šéf oddělení pan Hajšman by měl čestně přiznat, že udělal chybu, v tom novém jednání by měl tyto nové skutečnosti zohlednit a Timurovi azyl udělit.
* Nezdá se vám, že někdy ta vaše snaha někomu pomoci přechází až v umanutost? Hučín, Čunek nebo teď Borčašvili.
Něco vám povím. Já dělám všechno pro to, abych už v podzimních senátních volbách nebyl zvolen. Moje menšinové názory jsou velice široké a známé a já se sám zbavuju jakési většinové podpory. Bylo by mnohem jednodušší paroubkovat. Udělat si průzkum, co lidi chtějí, a potom to vykřikovat. To já ale dělat nemůžu. Zvláště ve věcech, kde jde o život člověka.
Jarom ír Štětina fi6. 4. 1943 v Praze senátor za Prahu 10 N 1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze 1968 nastoupil jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta 1978 dostudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie 1990 v lednu odjel jako zpravodaj Lidových novin do Moskvy, kde pak působil tři roky 1993-1994 byl šéfredaktorem Lidových novin 1994 založil soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je také spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni je autorem několika stovek různých statí, deseti knih, mnoha desítek dokumentárních filmů a velkého množství rozhlasových a televizních pořadů je přes třicet let ženatý, má dospělého syna a dva vnuky
Foto autor| / foto: tomáš nosil
Foto popis| Prezident Klaus mi řekl: „Znám vaši pozici k Rusku, ale vy si musíte uvědomit, že Rusko je dnes normální, demokratická země.“ To je ale hluboký omyl.
