Mladá fronta DNES | rubrika: Kraj Karlovarský
Fórum
Co jen může student psát o své škole? Vzhledem k tomu, že píše do médií, tak jen chválu. Výsledek? Ubíjející nuda, patetičnost a fádnost. Jak se ale z tohoto bludného kruhu vymanit? Asi už zbývá jenom upřímnost.
Na otázky, jaké to je na ostrovském gymplu, odpovídám automaticky, že skvělé. Jednak se tím zpravidla vyhnu dalším otázkám, ale při hlubší úvaze však musím uznat, že vůbec nelžu. Jistěže se málokomu bude ve škole líbit každý den, každá hodina (pryč s patetičností), avšak právě v Ostrově mě okamžiky nudy potkávají co možná nejméně.
Je tam snad pořád zábava? No, rozhodně je pořád co dělat. To především díky nadšení mnohých kantorů pro pořádání všemožných besed, výletů a jiných akcí, setkávajících se s nemenším nadšením ze strany studentů. Někdy naroste toto nadšení do tak bizarních podob, jako byly tři výjezdy do Prahy v jednom týdnu.
Nejprve (tuším, že to bylo úterý) jsme měli možnost vidět premiéru filmu Zatemněná demokracie režiséra Olivera Maliny v kině Světozor o neonacismu, nacionalismu a extremismu. Premiéry se účastnili lidé jako premiér Jan Fischer, ministr vnitra Martin Pecina, ale i spisovatel Arnošt Lustig a další fundovaní lidé přeživší holocaust, kteří po promítání na dané téma diskutovali. Ruku na srdce, jak často člověk takovou věc zažije?
Ve středu se šlo jenom do školy, to není tak zajímavé, ale ve čtvrtek už zase vesele do hlavního města na jedno z posledních představení hry Odcházení od Václava Havla v Divadle Archa. Hodnotit dílo pana Havla? Myslím, že na to jsou tu jiní a beztak si na ně musí každý vytvořit názor sám, čemuž se při přímé konfrontaci prostě nelze vyhnout. Po čtvrtku přišel zákonitě pátek a pozorný čtenář si jistě domyslí, co se neodvratně muselo stát. Ano, jelo se do Prahy. Tentokrát již s celodenním programem, totiž dopolední prohlídkou Senátu ČR a možností rozhovoru se senátorem Jaromírem Štětinou o práci válečného reportéra a světovém politickém dění a se senátorem Janem Horníkem o práci senátora a legislativním procesu. Poté jsme byli vypuštěni do centra naší krásné Prahy, abychom se k večeru opět sešli ke zhlédnutí hry Teremin v Dejvickém divadle Hra o ruském vynálezci, s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Byla fantastická, místy vážná, místy komická, jinde zas hrůzyplná, ale vždy zajímavá a podnětná. A takto byl tedy završen onen pražský maratón.
Rozhodně netvrdím, že takové věci jsou na denním pořádku. Zpravidla se podobné akce ekonomičtěji rozplánují a především není povinnost všech se účastnit. Ovšem vědomí, že je tu ta možnost, člověka nemůže než těšit.
Foto popis| CESTOVALI ZA ZÁBAVOU I POUČENÍM. Studenti ostrovského gymnázia si tři dny užili v Praze.
Foto autor| FOTO: ARCHIV
O autorovi| MATĚJ DRAŽIL, Gymnázium Ostrov
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj
Co jen může student psát o své škole? Vzhledem k tomu, že píše do médií, tak jen chválu. Výsledek? Ubíjející nuda, patetičnost a fádnost. Jak se ale z tohoto bludného kruhu vymanit? Asi už zbývá jenom upřímnost.
Na otázky, jaké to je na ostrovském gymplu, odpovídám automaticky, že skvělé. Jednak se tím zpravidla vyhnu dalším otázkám, ale při hlubší úvaze však musím uznat, že vůbec nelžu. Jistěže se málokomu bude ve škole líbit každý den, každá hodina (pryč s patetičností), avšak právě v Ostrově mě okamžiky nudy potkávají co možná nejméně.
Je tam snad pořád zábava? No, rozhodně je pořád co dělat. To především díky nadšení mnohých kantorů pro pořádání všemožných besed, výletů a jiných akcí, setkávajících se s nemenším nadšením ze strany studentů. Někdy naroste toto nadšení do tak bizarních podob, jako byly tři výjezdy do Prahy v jednom týdnu.
Nejprve (tuším, že to bylo úterý) jsme měli možnost vidět premiéru filmu Zatemněná demokracie režiséra Olivera Maliny v kině Světozor o neonacismu, nacionalismu a extremismu. Premiéry se účastnili lidé jako premiér Jan Fischer, ministr vnitra Martin Pecina, ale i spisovatel Arnošt Lustig a další fundovaní lidé přeživší holocaust, kteří po promítání na dané téma diskutovali. Ruku na srdce, jak často člověk takovou věc zažije?
Ve středu se šlo jenom do školy, to není tak zajímavé, ale ve čtvrtek už zase vesele do hlavního města na jedno z posledních představení hry Odcházení od Václava Havla v Divadle Archa. Hodnotit dílo pana Havla? Myslím, že na to jsou tu jiní a beztak si na ně musí každý vytvořit názor sám, čemuž se při přímé konfrontaci prostě nelze vyhnout. Po čtvrtku přišel zákonitě pátek a pozorný čtenář si jistě domyslí, co se neodvratně muselo stát. Ano, jelo se do Prahy. Tentokrát již s celodenním programem, totiž dopolední prohlídkou Senátu ČR a možností rozhovoru se senátorem Jaromírem Štětinou o práci válečného reportéra a světovém politickém dění a se senátorem Janem Horníkem o práci senátora a legislativním procesu. Poté jsme byli vypuštěni do centra naší krásné Prahy, abychom se k večeru opět sešli ke zhlédnutí hry Teremin v Dejvickém divadle Hra o ruském vynálezci, s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Byla fantastická, místy vážná, místy komická, jinde zas hrůzyplná, ale vždy zajímavá a podnětná. A takto byl tedy završen onen pražský maratón.
Rozhodně netvrdím, že takové věci jsou na denním pořádku. Zpravidla se podobné akce ekonomičtěji rozplánují a především není povinnost všech se účastnit. Ovšem vědomí, že je tu ta možnost, člověka nemůže než těšit.
Foto popis| CESTOVALI ZA ZÁBAVOU I POUČENÍM. Studenti ostrovského gymnázia si tři dny užili v Praze.
Foto autor| FOTO: ARCHIV
O autorovi| MATĚJ DRAŽIL, Gymnázium Ostrov
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj
