V této rubrice uveřejňujeme názory,které přišly na adresu Týdeníku Rozhlas a Českého rozhlasu. Redakce si vyhrazuje právo na jejich úpravu. Ne se všemi stanovisky se redakce Týdeníku Rozhlas ztotožňuje.
K TÝDENÍKU
Námět na seriál
Přečetl jsem si příspěvek senátora Jaromíra Štětiny s titulkem Kdo má na svědomí šest mrtvých?(TR č.36/2009). Myslím, že popisovaný příběh Vladimíra Hučína by klidně mohl posloužit jako námět pro rozhlasovou hru nebo televizní seriál. Jaroslav Klíma
Poděkování a pobouření
Velmi jsem ocenila,že v Týdeníku Rozhlas č.35/2009 Milan Šefl upozornil na plánované uvedení odvážného publicistického pořadu Bez bázně na ČT2 (27.srpna ve 21.20)i na podezřelé peripetie,které tomuto kroku předcházely. Bohužel došlo na jeho slova a dokument režiséra Víta Olmera sledující práci sedmi českých investigativních novinářů byl z programu opět stažen,jak se dle autorova sdělení již dříve jednou stalo -zda na poslední chvíli,nemohu posoudit,ale zjistila jsem přinejmenším,že večer kolem půl desáté téhož dne se už webové stránky České televize tvářily,jako by pořad s tímto názvem nikdy neexistoval. Tento vývoj mě velmi pobouřil. Nemám o demokracii v České republice zvlášť vysoké mínění,ale výše popsané manýry mocných hodnotím jako do nebe volající.
MUDr. Kateřina Seltenreichová, Praha
Planetu si sežereme sami
V článku s titulkem Vrabci o tom cvrlikají (TR č.36/2009)Jan Halas tvrdí,že „politici tohoto druhu si nevidí na špičku nosu“.
Oním druhem politiků má na mysli současného českého prezidenta,jehož výrok,že „přece Vltavu nikdo neposlouchá,takže peníze ze státního rozpočtu na její vysílání by byly vyhazovány oknem“,už vstoupil do dějin. Takoví politici podle autora článku „netuší,že lidé bez kulturních potřeb se pomalu,ale jistě stávají neovladatelnou smečkou, která nakonec zničí i je“. Obávám se,že nic z toho není pravda. Je nebezpečné pokládat takové politiky za blbce. Oni vidí o hodně dál než na špičku vlastního nosu,přinejmenším do konce volebního období,a někteří berou v úvahu i šance v tom příštím. Tenhle obzor se ovšem nekryje s obzory kulturního vývoje národa,tedy s jeho konzumizací. Ta probíhá pomaleji a následky nepostihnou „politiky,co si nevidí na špičku nosu“,ale až jejich nástupce. Proč by to ty současné mělo tedy zajímat? Sporné je také,že by se „lidé bez kulturních potřeb“ stávali neovladatelnou smečkou. Stávají se spíšdocela snadno ovladatelnou a manipulovatelnou masou, která nezná nic než zákony konzumu,a to ostatní jí může být ukradeno. Nedovedu si představit,co by tento vývoj mohlo zastavit,protože je zakotven v základním,zhoubném parametru kapitalismu - čím víc se spotřebuje,tím se ekonomice daří lépe. Takže si planetu postupně sami sežereme,ale asi se s tím nedá nic dělat,protože v krátkodobém horizontu lidského života statistická většina chce právě tohle. Pavel Branko,Bratislava
Zaměření Meteoru mi vyhovuje
V TR č.34/2009 byl na tomto místě otištěn příspěvek posluchačky Elišky Svobodové s titulkem K životu patří duchovno. Rád bych připojil svůj názor. Pisatelka vytýká pořadu Meteor, že staví hlavně na přírodovědě, a míní,že přírodověda to,co si nelze osahat,co nelze dokázat, považuje za nevědecké. Dotkla se ještě mnoha dalších závažných skutečností jako „konzumní způsob života,jednostrannost informací,nové poznatky,které nelze dokázat,nové metody bádání ve vědě vyžadují celistvost“ a doporučuje redakci Meteoru přehodnocení výběru příspěvků tak,aby pořad s novými myšlenkami a metodami vědeckého bádání posluchače seznamoval. To Meteor přece dělá. Autorka však tím míní zařadit do vysílání příspěvky s duchovní tematikou. Jsem přesvědčen,že tím by se pořad svému poslání zpronevěřil. Ani mně se vše v Meteoru nelíbí,například Divnopis bych oželel,ale hlavní - tedy přírodovědné - zaměření pořadu by mělo zůstat. Jinak už by to nebyl Meteor. Přírodní vědy se duchovnem nezabývají,to musí posluchačka hledat v jiných pořadech. A problémy,kterých se dotkla,s přírodními vědami přímo nesouvisejí. Nevím,co je míněno slovy „poznatky,které nelze dokázat,a nové metody vyžadují celistvost“,ale domnívám se,že neví,co se vědeckým důkazem rozumí. Milan Urban,Kladno
Ještě k Hidden Child
V článku o organizaci Ukrývané dítě (TR č.35/25009)autorka píše:„Meisselova ulice“. Ta se ale jmenuje Maiselova. Článek má titulek Život s šesticípou hvězdou,ale paradoxně je právě o těch Židech,kteří prožili válku v ilegalitě,tedy bez té hvězdy. Rozhlasový pořad Hidden Child, na nějž článek upozorňoval a který stanice Praha vysílala 29.srpna,byl hezký. Petr Pavlovský
***
SLOSOVÁNÍ MĚSÍCE
Vydavatelství Radioservis zařazuje všechny objednávky ze svého zásilkového obchodu nad 1000 Kč do Slosování měsíce o hodnotné novinky z katalogu. V září se soutěží o3CD Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye. Jména výherců budou zveřejněna 1.října na www.radioservis-as.cz. V TR budou uvedena v č.42/2009. Výherci Slosování měsíce srpna:Iva Nováková,Úholičky;MVDr. Klára Pospíšilová,Velké Hamry;Jaroslav Vomela,Rumburk.
Foto popis| Dokument Víta Olmera se na obrazovku ČT nedostal ani napodruhé
