Četl jsem vyjádření pana senátora, která poskytl novinářce Andree Cerqueirové. A jako občan této země, účastník dvou misí OSN a obyčejný volič jsem si musel položit pár otázek. Kdo je vlastně pan Štětina? Studenoválečník, komunistobijec, amerikanofil - člověk co se snaží za každou cenu zaujmout alespoň populární pózou, když už na skutečné postoje asi nezbývají síly? Bezpartijní senátor za stranu jejíž program je spíše než zelené barvy – prostě šedý?
Kde asi zůstal pan novinář, dobrodruh ze sibiřských a azijských řek? Kde teří jeho Matylda , kde asi kotví loď „Chvála bláznovství“? Kde pak jsou časy, kdy neohroženě vezl plnou tatru krámů (cituji Mejstříka) , které pomohly v lidem v Bosně a tak trochu i černému trhu? Kdy utahaný na zpáteční cestě nevěřícně kroutil hlavou (podobně jako jeho epigon Mejstřík) nad etnickým čištěním prováděném Chorvaty v Zadaru. Stejně byli překvapeni chorvatskou výzbrojí a výstrojí , zcela nepochybně provenience bývalé NDR, které se noví majitelé (BRD) promtně takto zbavovali. .
Opravdu mu dnes zbývá jen dštít oheň a síru a tím na sebe upozorňovat podobně smýšlející voliče ? Je to volání : „kluci zvolte mne zase, já jsem Váš“ . Já přece znám Vaše snadná hospodská a nebo internetová (diskuse na Novinkách .cz) řešení a recepty na cokoliv. Něco jiného je , když podobné hlouposti napíše pan xy, ale vyjádření člověka s jeho renomé vyrážejí dech. Kde je však jeho přínos pro budoucnost? Bude jen v otevírání dávné i nedávné minulosti na níž se opravdu, ale opravdu nedá nic změnit?
Nový Štětina (zaštítěný tím starým) nám předkládá k věření lesy v Kurdistánu vypálené napalmem. Kde byl onen napalm vyroben , to neřeší. Stovky zlikvidovaných vesnic. Samo sebou se vše stalo dříve rukou diktátora. Nevím, asi jsem byl v jiném Kurdistánu, ale na lesy jsem tam nenarazil (natož na spálené) a na spálené stovky vesnic také ne. Viděl jsem tam ovšem důsledky turecké okupace . A vidím jak vyhlíží Irák dnes pod americkou správou.
Věřil bych panu Štětinovi, kdyby psal padni komu padni. Saddámovi , výrobcům napalmu, stejně jako Turkům nebo albánským teroristům co vyhánějí Srbské rodiny. Ale jeho psaní nebo výroky pro novináře mi připomínají silně články z Rudého práva v roce 1971. Svět pana senátora je najednou černobílý. Zlí Rusové, zlí Srbové a hodní Američané, chdáci Kosovští Albánci. Respektive jejich politika buď na jedné straně hodná zatracení a nebo na straně druhé , jak jinak do nebe velebení. Vojenská síla USA (rozuměj také zisky zbrojních koncernů) jsou pro pana senátora zárukou – dokonce záštitou míru a to prosím i s doktrínou vedení preventivních válek. Ne jedné války , hned několika.
Kdo a nebo co asi sebralo kdysi objektivnímu Stětinovi zbytek „barev spektra“? Nechce se mi věřit, že by snad za to dostal dobře zaplaceno. Nebo si zajišťuje teplé místečko v senátu na další volební období, protože je v naší vlasti (jeho volebním obvodě) stále dost těch co mají barvy pirátské vlajky za vlastní a pochopení snadnou a hodnou. Tak si kladu otázku, neplive ten nový Štětina tomu dřívějšímu Štětinovi tak trochu do obličeje. Která je jeho opravdová tvář. Ta neohrožená a nebo ta druhá? Nevím a nechci si odpovídat sám.
Pavel Skácel
