TÉMA :
„Umístění radarové stanice na území České republiky“
Program:
15:00 hod. Zahájení - předseda VZOB Senátu Richard Sequens
předseda ÚPV Senátu Jaroslav Kubera
Úvodní slovo - předseda Senátu
Informace o postoji a vyjednávání vlády o umístění radarové stanice na
území
- ministr zahraničních
- ministryně
Rozprava
Doslovný přepis : viz příloha
V Praze, dne 16. 4. 2007
Richard Sequens, v.r Josef Zoser, v.r.
předseda výboru ověřovatel výboru
Příloha k zápisu VZOB č. 10 z 11.4.2007
Přepis společné schůze VZOB a ÚPV ze dne 11. dubna 2007
na téma : „Umístění radarové stanice na území České republiky“
(Jednací sál Senátu)
(Jednání zahájeno v 15.02 hodin.)
Senátor Richard Sequens: Milé dámy, vážení pánové, přeji vám krásné jarní
Než bychom začali jednat, velice rád bych přivítal pana premiéra, paní ministryni Parkanovou a pana ministra Schwarzenberga a celý zástup generálů v čele s náčelníkem Generálního štábu. Jsem velice rád, že takto exponovaní lidé si dokázali najít v této hektické době čas a přijít mezi nás.
Radarová stanice je žhavým tématem již několik měsíců. Slova jako radar, rakety, základna, ochranný deštník atd. jsou skloňovány ve všech pádech, a tak jsme usoudili, že je třeba tuto diskusi, která je velice potřebná a nutná, převést na půdu Senátu, že se pokusíme zbavit ji mythologie, iracionálna a ideologie, kterou je bohužel tato debata zatížena. Zahájíme tak na půdě parlamentu věcnou, otevřenou a tolik potřebnou debatu.
Využiji toho, že se na této společné schůzi podílí ústavně-právní výbor, jehož pan předseda je zkušený matador a vynikající řečník na rozdíl ode mne, takže mu předám slovo, aby se ujal řízení naší společné schůze. Pane kolego, prosím, vyměňme si cedulky, abychom nemátli.
Senátor Jaroslav Kubera: Dámy a pánové, vítám vás, protože se jedná o společnou schůzi dvou výborů, konstatuji, že ověřovateli zápisu budou na ústavně-právní výbor senátor Jiří Oberfalzer a za VZVOB Josef Zoser.
Ujal jsem se toho, že budu moderovat z toho důvodu, že budu velmi přísný. Tato naše sešlost by se měla oprostit od argumentů typu, že je to paralela, když jsme tady měli ruské rakety, je to totéž – podobné úvahy by tady neměly zaznít. Žádná paralela to není. Tady se svobodně rozhodujeme, můžeme svobodně říci ne a nic zvláštního se nestane, než to, že si budeme muset koupit ještě 20 gripenů, několik raket a zavést znovu povinně základní vojenskou službu, abychom se navždy mohli bránit sami.
Vítám vás a v úvodu předávám slovo předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, paní ministryně, páni ministři, otázka umístění radarové stanice s americkým personálem na území ČR se stala předmětem určité politické demagogie na české politické scéně a dokonce i v některých evropských zemích. Dnes existují dva krajní postoje, z nichž jeden odmítá z protiamerických pozic jakoukoli diskusi o této problematice, druhý potom vítá umístění radaru bez výhrad a nebere ohledy na právní zakotvení této otázky a názory občanů. Senát Parlamentu ČR odmítá tyto krajní postoje a chce se stát podobně jako v jiných případech místem pro seriozní a politicky odpovědnou diskusi o této problematice.
Při vědomí závažnosti reálných hrozeb mezinárodního terorizmu s odpovědností ke spojeneckým vazbám je třeba otázku boje s tímto nebezpečím brát odpovědně a hledat efektivní prostředky k řešení tohoto problému a nezneužívat jej pro krátkodobé cíle domácího politického boje.
Z těchto důvodů jsem rád, že předseda vlády Mirek Topolánek, paní ministryně obrany Vlasta Parkanová, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministr pro evropské záležitosti Saša Vondra přišli dnes mezi nás, senátory, vysvětlit strategii a současný postoj vlády ČR. Vítám, že pan premiér souhlasil s tím, že jednání bude veřejné a přístupné médiím. Věřím, že jeho informace i informace ostatních nám všem pomohou k lepšímu pochopení celého problému. Je to důležité, protože v případě dohody o výstavbě radaru, proběhne její ratifikace v obou komorách parlamentu, a tak i dnešní první oficiální informace nám pomohou při našem dalším rozhodování.
Děkuji, vážené kolegyně a kolegové za to, že jste přišli.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane předsedo. Nyní předávám slovo předsedovi vlády ČR Mirku Topolánkovi.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, v úvodu mi odpusťte můj stav, poslanecká imunita je horší než senátorská, protože chrání můj imunitní systém daleko hůř, než tomu bylo v dobách, kdy jsem zasedal v těchto lavicích. Proto jsem v poslední době více nemocný než dříve. Nejsem zcela v pořádku.
Několik slov úvodem. Jsem velice rád, že jednání je veřejné. To, že se o této záležitosti jedná pět let, víme jen několik měsíců. Rozdíl proti minulým politickým reprezentacím je v tom, že zatímco předtím to bylo v režimu tajné a nevěděl o tom nikdo, ani opozice, dnes konečně můžeme veřejně o této věci jednat. Tato vláda to bude dělat po celou dobu vyjednávání až do rozhodnutí, které – jak správně řekl pan předseda Kubera – není předem dáno.
Je to naprosto svobodné, svébytné, svrchované rozhodnutí českého parlamentu, v případě referenda lidu České země, v případě prezidentské smlouvy samozřejmě ratifikováno prezidentem. Prosím druhý slide.
Je třeba říci, že tato vláda striktně respektuje všechny dřívější dokumenty, z nichž ten zásadní je bezpečnostní strategie České republiky schválená v roce 2003, kde se jednoznačně – až se k tomu dostaneme – o ochraně proti balistickým střelám hovoří a vychází to z tehdejších jednání Špidlovy vlády se Spojenými státy americkými, specielně ministrem obrany Jaroslava Tvrdíka v té době. Samozřejmě ta jednání probíhala po dlouhá léta, ještě Paroubkova vláda schválila rekognoskaci terénu. Na základě této rekognoskace americká strana svým způsobem vybrala nebo předvybrala případné umístění nebo lokalizaci toho zařízení, o kterém bude řeč.
My jsme k tomu přišli v době, kdy fakticky po nástupu této vlády jsme 25. ledna dostali notu Spojených států amerických, kterou jsme druhý den na tiskové konferenci – stalo se to ve večerních hodinách – oznámili veřejnosti. To byla první veřejná informace, kterou vláda, kterákoliv vláda za posledních pět let udělala v této věci. My jsme na tu notu odpověděli 28. 3., kdy vláda rozhodla a touto notou Spojeným státům americkým diplomatickou cestou podle zvyklostí v diplomacii potvrdila, že souhlasíme se zahájením jednání o umístění protiraketové obrany, nebo prvků protiraketové obrany na českém území.
Ty důvody – a ta diskuse byla velmi bouřlivá a velmi dlouhá – jsou celkem jasné. Budeme o nich hovořit ještě dále, ale mimo jiné proto jsme tak dlouho o tom jednali, abychom na rozdíl od Poláků už v naší notě vymezili naši pozici. Každý, kdo měl možnost se seznámit s hlavními tezemi, protože ta nóta je v režimu, vyhrazené, ale ty hlavní teze jsou veřejné, tak ví, že jsou tam postiženy všechny výhrady, které v té diskusi posledních týdnů a měsíců zaznívaly nejenom z opozičních lavic, ale i veřejnosti. My si od toho slibujeme při vyjednávání nikoliv nějaké nadstandardní vztahy, nicméně posílení v oblasti investic, technologií, vzdělání, výzkumu, vývoje. Mimo jiné budeme chtít renegociovat současnou smlouvu o ochraně investic, která je pro nás velmi nevýhodná.
Harmonogram jednání byl několikrát zveřejněn, ale přesto už je dneska trochu přesnější, odhaduje se, že to jednání bude trvat 9 až 12 měsíců, takže teprve po této době se můžeme setkat zde v Senátu a v Poslanecké sněmovně s tím typem smluv, které náleží schvalování Parlamentu pro vaše rozhodování.
První jednání se Spojenými státy americkými proběhne 10. až 11. května letošního roku v Praze. Všechny informace, které máme, jsou informace, které jsou z doby před zahájením vyjednávání. Prosím další slide. Přece jenom proběhla celá řada průzkumů veřejného mínění, takové ty ostré černobílé průzkumy ano – ne až po takové ty měkčí – a toto je jeden z nich – kdy si 56 % obyvatel starších 18 let myslí, že by měla česká vláda zahájit vyjednávání a důkladně vyjednávat o případném umístění této radarové stanice a nabídku přijmout či odmítnout až na základě vyjednaných podmínek, což si myslím, že daleko přesnější otázka, která vymezuje to, že ti lidé opravdu věří tomu, že se ty podmínky dají vyjednat, neříkají apriori ne. Ta otázka je přesnější než: chcete na svém území radarovou základnu? Ano, ne. Dalších 7 % Čechů se domnívá, že nabídku by česká vláda měla přijmout co nejdříve bez zdlouhavých jednání, to jsou, řekl bych, takoví ti tvrdí amerikanisti, a to snad ani není možné a odmítavý postoj vyjádřilo 27 % respondentů, 10 % nemá názor. Prosím další slide.
Na otázku, která je možná ještě obecnější: Je důležité, aby Česká republika byla chráněna proti raketové hrozbě? Odpovídá více jak dvě třetiny – 68 % lidí, že určitě nebo spíše. Ti se domnívají, že by Česká republika měla být chráněna proti raketové hrozbě. Čtvrtina lidí – 25 % takovou ochranu nepovažuje za důležitou, přibližně 7 % lidí na to neumí odpovědět. Za důležitou považuji ochranu České republiky před balistickými střelami nejčastěji příznivci ODS – 78 % strany zelených 85 %, méně často považují takovou ochranu za důležitou zejména příznivci ČSSD – 56 % a KSČM 55 %. Přesto se podívejte, že takto položená otázka nevyvolává ty laciné protiamerické postoje a lidé se nad tím zamýšlejí spíše z toho praktického hlediska. Další slide.
Vláda České republiky v souladu s bezpečností strategií České republiky do roku 2003 je hluboce přesvědčena, že umístění protiraketové obrany na území České a Polské republiky zvýší bezpečnost České republiky. Proti hrozbě, proti které Česká republika chráněna doposud není, ani článek 5 Washingtonské smlouvy nás nechrání samozřejmě proti balistické střele vystřelené z území tzv. „darebáckého“ státu, jak se uvádí, nebo organizace, která by se mohla a nebo už se zmocnila balistické střely. Nechrání, nechrání samozřejmě ani naše chemické závody, nechrání ani naše jaderné elektrárny, ani naše kulturní památky.
My se domníváme – a já si myslím, že když se nad tím začne uvažovat takto, tak drtivá většina lidí pochopí, že Česká republika není chráněna a umístěním tohoto deštníku začne být chráněna proti těmto nahodilým nebo méně početným balistickým střelám s nějakým nosičem. Slide č. 6.
Tady na tom je vidět pro srovnání – pokrytí toho amerického systému protiraketové obrany zahrnuje i zařízení umístěná na území České republiky a Polska. Ty časté výhrady, které slyšíme například z Ruské federace, ale i některých zemí na západ od nás – z Německa, někdy dílčím způsobem z Rakouska a některých dalších zemí, části francouzské reprezentace – samozřejmě musí každého vést k tomu, jakým způsobem by ten protiraketový deštník měl být budován dále. A myslím si, že nejenom my, ale celý rozumný demokratický svět je přesvědčen, že by takový protiraketový deštník měl pokrývat celou euroatlantickou civilizaci a nejlépe i Ruskou federaci, která ostatně už podobné radary u velkých měst dávno buduje. Slide č. 7.
Protiraketová obrana je určitou snahou nalézt odpověď, která je z nejrůznějších bezpečnostních strategií posledních let velmi frekventovaná, a to je rostoucí hrozba balistických raket.
Technologie jejich výroby je už dnes k dispozici v celé řadě velmi těžce vypočitatelných režimů, případně i některých nestátních aktérů (teroristických organizací, separatistických hnutí apod.). Tyto zbraňové systémy nepodléhají významnému zákazu či zásadním omezením (jako např. jaderné zbraně v rámci smlouvy NPT).
Řada demokratických států se v roce 1987 stala součástí dobrovolného kontrolního režimu raketových technologií, Technology Control Česká republika se stala členem v roce 1998. Tento dobrovolný kontrolní režim vznikl v situaci narůstajícího rizika šíření raketových technologií a představuje soubor kontrolních opatření, týkajících se uvedených ekologií, včetně zařízení a komponentů, které jsou klíčové pro vývoj a výrobu raketových nosičů zbraní hromadného ničení a snaží se omezit jejich šíření.
Příklad Severní Koreje ukazuje, že je to velmi komplikovaný úkol a že nelegální trh s těmito technologiemi se dále rozvíjí.
Slide č. 8.
Pro západní civilizaci, pro západ, jehož součástí je Česká republika, je situace samozřejmě znepokojující. My se angažujeme v celé řadě misí v problematických regionech, setkáváme se zde s politiky a s politikou režimů, které jsou sousední nebo které přímo v těch zemích, kde my dneska operujeme, jsou nebo mohou být vůči nám nepřátelsky naladěny a v zásadě, jak už jsem uvedl, jsou těžce vypočitatelné nebo nevypočitatelné. Pokud tyto režimy disponují, nebo by mohly disponovat balistickými raketami, například v době uvedení tohoto systému potenciálně do provozu kolem roku 2012, které jsou schopny nést konvenční a nebo i nekonvenční hlavice, tak to oprávněně považujeme za hrozbu, oprávněně to je v naší bezpečnostní strategii už z dob Vladimíra Špidly a této hrozbě samozřejmě může být vystavena nejenom Česká republika, ale fakticky celá Evropa, USA, resp. jednotky nasazené v těchto rizikových regionech nebo krizových regionech.
Protiraketová obrana dlouhodobě vyvíjená je jedním z pokusů, jak tuto hrozbu minimalizovat, a proto se ve vývoji těchto systémů angažují nejenom USA, ale i celá řada dalších zemí, jako je Izrael, Japonsko, řada evropských států, třeba Francie, ale také Severoatlantická aliance.
Slide č. 9
Samotné riziko ohrožení České republiky, evropského prostoru nebo euroatlantického prostoru balistickými raketami, jež jsou v držení tzv. „darebáckých států“, případně teroristických organizací je samozřejmě citlivě vnímáno a nějakým způsobem promítáno do řady dokumentů již po řadu let.
Strategická koncepce NATO, která toto poprvé zmiňuje, je už z roku 1999, v EU je ten dokument z roku
Slide č. 10
Na základě zadání pražského summitu NATO v roce 2002 byla na alianční půdě zpracována a v Rize v loňském roce schválena tzv. Studie proveditelnosti společné protiraketové obrany Severoatlantické aliance (tzv. MD). Myslím si, že už v Rize bylo konstatováno, že úkol zpracovat Studii proveditelnosti byl splněn, objevilo se to i v závěrečné deklaraci v odstavci č. 25 z tohoto summitu NATO.
Myslím si, že summit v Rize je určitým klíčovým mezníkem v aliančních úvahách o MD evropské provenience nebo evropského území Aliance. Na základě této studie byla deklarována technická proveditelnost MD na území Evropy a bylo rozhodnuto o pokračování práce nad tímto projektem. Těžiště práce v nejbližších měsících, možná letech, bude v hodnocení politických, vojenských implikací včetně aktualizace hodnocení raketových rizik apod.
Slide č. 11
Když summit přijal utajovanou zprávu k MD, tak se samozřejmě objevily i první náznaky politických a vojenských implikací, jak už jsem zmínil, v budování systému. Ta zpráva je postavena na výsledcích Studie proveditelnosti a zdůrazňuje potřebu zohlednit při aliančních úvahách existenci národních systémů. Je zřejmé, že technicky pokročilý a svým způsobem unikátní americký systém MD bude hrát, a bylo to takhle i míněno, významnou roli i v průběhu nadcházejících aliančních konzultací, případně rozhodnutí.
Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že úvahy o zapojení ČR do US systému MD jsou zcela v souladu s plány Studie proveditelnosti a propojení takto vytvořeného systému s aliančním (začne-li se samozřejmě budovat) by nemělo činit žádné problémy. Naopak alianční studie doporučuje, aby při obraně Evropy byly využity již instalované komponenty.
Spojené státy americké už v průběhu příprav summitu v Rize ubezpečily spojence, že otázka kompatibility amerického systému s aliančním systémem velením a řízením je klíčovým faktorem, na který kladou velký důraz.
V minulých týdnech, kdy započala jednání na úrovni Aliance jak na formálních, tak na neformálních rozšířených zasedáních NATO v Bruselu to bylo znovu potvrzeno.
Slide č. 12
V nótě, kterou jsme odpověděli 28. 3. Spojeným státům americkým, jsme zdůraznili, že budeme usilovat, aby Radar byl v budoucnosti začleněn do architektury vznikajícího aliančního systému MD. A byl to explicitní požadavek, který jsme až při jednání vlády do této nóty vkomponovali. Dokud se tak nestane, bude ČR považovat své jednání s USA za naplňování poselství článku 3 Washingtonské smlouvy, aby bylo účinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku, resp. relevantních bodů strategických dokumentů, jako je již zmíněná Bezpečnostní strategie NATO z roku
Pokládám to za absolutně klíčovou pasáž celé té diskuse a vláda, moje vláda v této záležitosti pouze navazuje na to, co bylo učiněno do té doby, než jsme se ujali zodpovědnosti.
Jak už jsem řekl, v centrále v Bruselu, a nejenom tam, v NATO se všichni zodpovědní reprezentanti zabývají MD velmi intenzivně. Jednali o tom
Na expertní rovině ČR v alianci prosazuje intenzivní jednání o zadání rižského summitu, v nejbližších dnech by měly být upřesněny termíny převážně podzim – zima 2007 pro konkrétní úkoly. Půjde o expertní vyhodnocení dopadu potencionálního rozšíření MD do Česka a Polska a studii proveditelnosti alianční MD o vyhodnocení dlouhodobých hrozeb balistickými raketami. Ostatní úkoly by měly být řešeny průběžně do konce roku 2007 tak, aby summit v roce 2008 mohl rozhodnout o dalším postupu projektu alianční MD.
Další slide
Právní otázky, které jsou často zmiňovány, související s umístěním radaru na území ČR, se odvíjejí především od tří tématických okruhů. Za prvé od diplomatické nóty ČR a USA. Za druhé z přehledu mezinárodních smluv, které by měly být předmětem jednání mezi oběma zeměmi a za třetí účast parlamentu v rozhodování o zřízení americké základny.
Další slide.
Nóta, jak americká, tak naše odpověď z 28. 3., představují právně nezávaznou politickou dohodu. ČR dala pouze najevo, že zahájením jednání není dotčeno její konečné rozhodnutí o umístění radaru, které požaduje český právní řád, to je souhlas Parlamentu ČR. Je to tam explicitně uvedeno.
Další slide.
Nóta má dvě přílohy. První se věnuje umístění radaru, kde samozřejmě ještě také není definitivně rozhodnuto, i když se řešení předjímá, a příloha B tvoří obecný rámec pro provádění přípravných a průzkumných prací. Příloha B podrobně vymezuje, jaké přípravné práce mohou Spojené státy v prostoru případného umístění radaru podnikat.
Další slide.
V příloze B je popsáno velmi podrobně, co Američané mohou a co nemohou, přičemž ČR přislíbila při těchto přípravných pracích poskytnutí součinnosti. Veškeré přípravné práce mohou být prováděny pouze v souladu s českým právním řádem. Náklady na přípravné práce hradí USA, až na některé výjimky. Ostraha prostoru a věci, které vyplývají z bývalého užívání, např. odstraňování nevybuchlé munice a případné další náklady tohoto typu. Upozorňujeme v této příloze USA, že dokud nevstoupí v platnost příslušná smlouva, bude ČR v souladu se zákonem o zajišťování obrany ČR vlastníkem všech nových staveb ve vojenském újezdu. Samozřejmě vybízíme americkou stranu k využívání služeb českých dodavatelů, což může být samozřejmě předmětem dalšího jednání v rámci těch nejméně čtyř jednání, která se předpokládají.
Další slide.
Jaké mezinárodní smlouvy by měly být předmětem jednání mezi oběma zeměmi. Je to hlavní dohoda o protiraketové obraně, dvoustranná doplňující dohoda k dohodě mezi stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, o tom se velmi často hovoří, je to ta NATO SOFA, dohoda o obranné spolupráci, prováděcí dohody, dohoda mezi vládou ČR a vládou USA o opatřeních k ochraně utajovaných vojenských informací.
Další slide.
Hlavní dohoda se bude zabývat výstavbou, údržbou, podporou, provozem a bezpečností radaru a podobnými souvisejícími otázkami. Budeme chtít, aby tato hlavní dohoda obsahovala pro ČR zvýšené bezpečnostní záruky ze strany USA. Je to prezidentská smlouva, gestorem této smlouvy by mělo být Ministerstvo zahraničních věcí.
Další slide.
Ona dvoustranná doplňující dohoda o statutu tzv. NATO SOFA vstoupila v platnost již 30. listopadu 2000. Dvoustranná doplňující dohoda k této již podepsané dohodě bude podrobně upravovat některé otázky, které jsou řešeny obecně platnou dohodou pouze v obecné podobě. ČR již obdržela americký návrh, který nyní posuzují příslušné útvary ministerstva obrany a ministerstva zahraničních věcí. Je to rovněž prezidentská smlouva, gestorem bude ministerstvo obrany. Prezidentská smlouva, jak víme, k ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor parlamentu v případě souhlasu daného v referendu a je sjednávána zásadně prezidentem republiky.
Další slide.
Dohoda o utajovaných informacích, ta je platná z roku l995, probíhají renegociace, je to vládní smlouva a gestorem je MO.
Jaká bude účast parlamentu v rozhodování o zřízení americké základny? Souhlas s pobytem ozbrojených sil USA na území ČR musí dát nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů. Souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv prezidentské kategorie musí dát nadpoloviční většina přítomných poslanců a senátorů. Souhlasu Parlamentu ČR bude třeba v každém případě k ratifikaci hlavní dohody a dvoustranné doplňující dohody NATO SOFA. Takže jedná se o sérii hlasování, kdy jedno hlasování bez druhého nelze oddělit a každé hlasování může být neúspěšné a tím ukončit další jednání.
Co se týká otázky referenda, velmi často zmiňované, právní řád ČR v současnosti nepředpokládá, aby se o zřízení vojenské základny cizího státu rozhodlo ve referendu. Ústava ve svém článku 2, odst. 2 říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Takový obecný ústavní zákon, který by upravoval referendum na celostátní úrovni, však zatím nebyl přijat a k přijetí ústavního zákona, ať už obecného nebo zvláštního, speciálního, je podle článku 39 odst. 4 Ústavy třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Článek 23, já ho možná vynechám, je to spíš obecné vysvětlení, jakou komunikační strategii chce vláda zvolit, aby vysvětlovala jednotlivým skupinám, jaké jsou hlavní zásady toho vysvětlování a myslím si, že tím v této chvíli nebude zdržovat.
Toto je informační brožura Radarová stanice v Brdech, která byla distribuována počátkem března. Myslím si, že dále stojí za zmínku speciální vydání časopisu ministerstva obrany A Report věnované právě monotématicky protiraketové obraně.
Myslím, že můžeme ukázat webovou stránku, toto je webová stránka spuštěná 4. 4. ve l4.OO, hlavním administrátorem webu je MZV.
Nevím, jestli mám teď, v závěru své prezentace, začít odstraňovat některé opravdu zbytečné a někdy uměle vyvolávané mýty. Možná jenom stručně některé z nich.
Mýty a fámy o radaru.
Bude radar napájen vlastní elektrárnou s jaderným pohonem? Ne, ve spojitosti s radarovou stanicí nebude použita absolutně žádná jaderná energie. Bude napojena na běžnou rozvodnou síť a bude mít zálohový zdroj energie, jako mají nemocnice, vodárny, metro apod. Předpokládaná potřeba energie je cca 1,2 megawatt, k pokrytí celé základny asi 4 megawatty. Jako záložní zdroje budou použity 2 až 3 diesel generátory, každý o výkonu 1,5 megawatt.
Další mýty, které opravdu jsou mezi lidmi, a ten, kdo je vyvolává, se tak samozřejmě dopouští poplašné zprávy, radar prý způsobí neplodnost u mužů a radiové záření rakovinu. Nejsou známy žádné případy, že by rada způsoboval neplodnost a rakovinu a neexistuje žádná souvislost mezi přítomností radaru a zvýšeným počtem rakoviny či neplodnosti. Možnost způsobování zdravotních problémů na veřejnost v okolních oblastech je nepravděpodobná. Při zvažování možného poškození zdraví přichází v úvahu pouze elektromagnetické záření, které způsobuje při překročení stanovených limitů zahřátí organismu. Zatížení těsně pod limitem nemá žádné účinky, které poškozují zdraví, a na rozdíl od radioaktivního záření se nenačítá. Navíc toto frekvenční záření produkované radiolokačním vysílačem je anténou vysíláno do určitého směru. Tento kužel probíhá tak vysoko nad zemí, že nikdo není vystaven záření, jehož intenzita by stála za zmínku. Navíc musí být dodrženy všechny české hygienické, ekologické a zdravotní předpisy, což americká strana plně akceptuje. Je ale důležité zdůraznit, což se také mnohdy neví, že radar bude většinu času vypnutý. Během této doby samozřejmě nebude vyzařovat žádné automatické záření a tudíž ani teoreticky nemůže být zdraví škodlivý.
Bude umístěn na vyvýšeném místě, paprsek bude kmitat v prostoru cca 13 x 13 stupňů a vždy bude mít elevaci minimálně dva stupně a vždy bude mířit jedním zájmovým směrem. To znamená, lidé se v žádném případě nemohou dostat do styku s paprskem.
Zařízení bude v provozu pouze během zkoušek a v případě ohrožení, tedy poté, co získá od družic včasné výstrahy, informace o odpálení nepřátelské střely.
Co se týče zdravotních rizik v okamžiku zapnutí zařízení, automatické záření může způsobit ohřívání, jak už jsem řekl, ale pouze u osob, které se pohybují v bezprostřední blízkosti zařízení. Existuje zdravotní studie pro již budované radary tohoto typu, byl zpracován jejich překlad, který bude následně zveřejněn a posouzen odborníky na tuto oblast i v ČR.
Resort Ministerstva obrany v této souvislosti velmi úzce spolupracuje s Národní referenční laboratoří pro neionizující automatická pole a záření Státního zdravotního úřadu, která na základě poskytnutých technických údajů radaru vypracuje vlastní studii možného vlivu na zdraví obyvatel. Jakákoli rizika spojená se zářením budou dále vyloučena vytyčením přísně hlídané zóny, kam nebude povolen vstup. Zakázaná oblast bude vymezena značkami.
Takové fámy, jako že dojde k vysidlování obcí, že nebude fungovat televizní a radiový signál, to se snad již podařilo médii rozptýlit, jsou to nesmysly.
Velmi nebezpečný mýtus, který je v médiích frekventován je mýtus, že američtí vojáci budou mít zaručenu beztrestnost. Přesné podmínky jurisdikce budou samozřejmě stanoveny až během jednání, ale již nyní je jisté, že při vyjednávání budou obě strany vycházet z principu smlouvy o statutu sil, které jsou běžné u států NATO, to je smlouva NATO SOFA. Tam platí, že pokud se voják dopustí protiprávního jednání mimo službu na veřejnosti, podléhá jurisdikci hostitelského státu. Pokud se dopustí přestupku ve službě, podléhá jurisdikci vysílajícího, svého mateřského státu. Přesná pravidla pro všechny případy jsou samozřejmě věcí dalších jednání.
Povinností členů cizího vojska, civilistů a jejich příbuzných je respektovat zákony hostitelské země, která se právně nazývá přijímací země. Dále v souladu s článkem 7 § 4 ujednání SOFA si bude hostitelský a vysílající stát vzájemně asistovat při zatýkání členů vojska, civilistů, jejich příbuzných vysílajícího státu v přijímacím státu a budou si vzájemně asistovat při všech nezbytných krocích vyšetřování.
Další mýty, jako že základna zvýší hrozbu teroristického útoku na ČR, není předpokládáno. Současné ohrožení vyplývá primárně nikoli z toho, jaká technická vojenská zařízení členské země NATO nebo EU na svém území vytváří či hostí, nýbrž z toho jaké vyznávají kulturní a civilizační hodnoty, z toho, jaké na mezinárodním poli prosazují myšlenky demokracie a dodržování lidských práv nebo z toho, že se účastní stabilizačních vojenských operací. Všechny tři předpoklady pro nás platí.
Deset tisíc zapnutých mikrovlnných trub nemusím, myslím, komentovat, je to pitomost. Výkonnost radaru 500 megawattů, je to pouze 200 kilowattů. Technická obsluha radaru používá olověné obleky. Nikoli. Myslím, že to pro úvod úplně stačí.
Chtěl bych říci, že my opravdu máme zájem, abyste vy, ale nejenom vy, ale buď vaším prostřednictvím i přímo česká veřejnost dostali veškeré relevantní informace, kterých se vám po celé čtyři roky vyjednávání minulých vlád nedostalo. Děkuji vám za pozornost.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji předsedovi vlády, Mirku Topolánkovi a dávám slovo panu ministru zahraničních věcí Karlu Schwarzenbergovi, kterého tady také mezi námi vítám. Pan kolega Sequens ho tady neuvítal jen proto, že on je současně naším kolegou. Takže ho vítám a má slovo.
Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutné senátorky a senátoři. Po pravdě řečeno, poněvadž pan premiér tady měl dosti vyčerpávající projev k této záležitosti a nechci vás nudit tím, že bych vám vlastně jenom opakoval jinými slovy to, co je, tak bych to spíše chápal tak, že bych vám byl v diskusi k dispozici. Kdybyste chtěli slyšet ještě nějaké dodatečné informace, pokud je vůbec máme. Jedna věc je jasná, že jednání během příštích devíti měsíců bude asi dosti tuhé, poněvadž samozřejmě my máme svoje představy, Američané mají své představy, a tudíž to bude delší vyjednávání, kde také musíme naše zájmy jasně prosadit.
Druhá záležitost, která je docela zajímavá, co se děje v zahraničí. Zatímco na začátku velké diskuse v západní Evropě a především v sousedním Německu byly hlasy, které se postavily proti tomuto zařízení na půdě Polské a České republiky, velmi kritické hlasy. Diskuse se tam pomalu pootočila a sledujete-li ji pozorně, tak rozpoznáte, že od té doby, co se naši sousedé začali tímto tématem také důkladněji zabývat a nenechali mluvit jen emoce či ještě převzaté nápady jejich bouřlivého mládí po roce 1968, tak pozvolna rozpoznávají, že to má svou důležitost a nutnost.
Ještě jednu věc bych chtěl dodat, pan premiér tady naznačil, které teritorium bude tímto ochranným štítem pokryto. Nesmíme ovšem zapomenout, že NATO myslí samozřejmě také na ostatní členské státy a že ve spolupráci, především na tom teď pracuje Německo a Itálie, jižní Evropu spíše ohrožující rakety středního či krátkého doletu se tam postaví obdobné zařízení, ovšem ne postavené proti interkontinentálním raketám, protože NATO jsou příliš blízko předpokládaným státům, nýbrž proti krátkému a střednímu doletu.
Takže to bude zařizovat evropská část NATO a kolem roku 2012 by měly být oba systémy tak připraveny, že jižní Evropa, ale také západní Evropa a severní Evropa by byly chráněny. To jsem chtěl ještě k tomu dodat a jsem vám k dispozici.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane ministře a nyní má slovo ministryně obrany Vlasta Parkanová.
Ministryně vlády ČR Vlasta Parkanová: Hezké odpoledne, vážený pane předsedo, pane premiére, vážené senátorky a senátoři. Úvodem bych vás chtěla seznámit s posledním jednáním, které proběhlo na úrovni náměstků mezi ministerstvy obrany ČR a Spojených států. Při tomto jednání americká strana opětovně a velmi důrazně zdůraznila a potvrdila, že vybudováním evropského pilíře protiraketové obrany bude chráněna podstatná část území spojenců a přátel na evropském kontinentu.
Pokud jde o otázku předávání informací o celém systému, zvláště pak v zamýšlené radarové stanici, je americká strana připravena odpovědět na jakékoli dotazy včetně otázek týkajících se vlivu na životní prostředí a zdraví, tedy otázek, které budou při práci s veřejností velmi pravděpodobně ty nejfrekventovanější.
Není sebemenší důvod cokoli tajit a maximální transparentnost je zde naprosto samozřejmostí. O tom nás americká strana ujišťuje.
Otázku plánu na vybudování evropské části protiraketové obrany americká strana velmi intenzivně diskutuje s Ruskou federací. K otázce propojení systémů protiraketové obrany USA a NATO bylo při tomto jednání americkou stranou uvedeno, že USA již dlouhou dobu vyvíjejí systém obrany proti balistickým střelám dlouhého dosahu, že zde investovaly nemalé prostředky, že tento systém dále zdokonalují a jsou přesvědčeni, že jeho účinnost se bude i nadále zvyšovat.
Na druhou stranu se NATO nyní soustředí na výstavbu systému obrany proti balistickým střelám krátkého a středního doletu, což USA považují za správné, protože tato „dělba odpovědnosti“ by měla být zachována a systémy by se měly vzájemně doplňovat a posilovat.
USA na základě našeho požadavku slíbily, že svůj záměr budou intenzivně diskutovat s našimi sousedy, konkrétně byla zmíněna SRN a Rakousko.
Nyní mi dovolte několik poznámek k transparentnosti celého procesu. Mezi evropskou veřejností v současné době není otázka, zda a kdy zahájit veřejnou nebo politickou debatu o protiraketové obraně, taková debata dávno probíhá a protiraketová obrana se stala široce diskutovaným tématem. Některé státy se k tomu staví dost zdrženlivě. To víme všichni, kteří tuto problematiku sledujeme. ČR uznává citlivost mnoha otázek, které toto téma zahrnuje, ale v rámci aliance podporujeme maximální transparentnost vůči veřejnosti. Samozřejmě o maximální otevřenost usilujeme i zde především na domácí půdě.
Pokud jde o zástupce resortů ministerstva zahraničních věcí a ministerstva obrany, pravidelně se účastní diskuse s občany a zástupci místních samospráv, poskytuje rozhovory pro média, účastní se debatních pořadů se zástupci velvyslanectví USA, pravidelnější jsou konzultovány otázky informování veřejnosti a snaha je poskytovat maximální objem technických i dalších informací. Celá řada z nich zde již zazněla a ještě zazní v dalším vystoupení.
V následujících setkáních s veřejností bude nutné, aby se kromě nás, představitelů politické sféry, diskuzí zúčastňovali experti z jednotlivých odborných oblastí – zdravotnictví, ekologie, elektrotechnologie a dalších. Půjde o to, aby tito odborníci dokázali veřejnosti, která často trpí pouze iracionálním strachem z neznáma, podávat kvalifikované a detailní informace. Kdybychom je my tlumočili veřejnosti, z našich úst nebudou znít tak důvěryhodně jako z úst odborníků.
V této souvislosti jsme požádali o aktivní spolupráci americkou stranu, aby tyto informace poskytovala českým expertům.
Pokud jde o další etapu, společně s náčelníkem generálního štábu generálem Pickem chystáme objet řadu obcí v dotčeném regionu. Mým přáním je, aby nás provázeli odborníci z výše uvedených oblastí, tedy někdo za oblast zdravotnictví a za oblast ekologie.
Pokud jde o dopady možného umístění stanice na vojenský objekt újezd Brdy, k zajištění provozu radarového zařízení včetně obsluhy, bezpečnosti a logistické podpory bude potřeba 150 – 100 osob. Rozlohu zařízení lze na základě zkušeností s podobnými stavbami na území USA odhadnout na
Z pohledu konkrétní odpovědnosti resortu ministerstva obrany je třeba uvést, že Armáda ČR je schopná poskytnout součinnost při umístění prvků protiraketové obrany, pokud jí to vláda ČR a Parlament ČR uloží. S ohledem na výsledky dosavadních technických konzultací chci potvrdit, že Armáda ČR je schopna umístit prvek protiraketové obrany na území vojenského újezdu tak, aby to neohrozilo dosavadní využití vojenského újezdu. Jak už bylo uvedeno v několika tiskových prohlášeních, resort ministerstva obrany ve dnech 2. až 6. dubna minulého týdne, provedl tým pěti expertů protiraketové agentury USA měření a analýzu elektromagnetického pole v několika lokalitách v jihozápadní části brdského vojenského újezdu, v lokalitách, které jsou zvažovány pro možné umístění radarové stanice. Hlavním cílem měření bylo zjistit, zda by zařízení, která jsou aktivní ve vojenském újezdu a v jeho okolí, mohla rušit zvažovaný radar, a naopak zda by zvažovaný radar neomezoval vysílání stávajících zařízení. Podle informací od zástupců expertních týmů by se v návaznosti na prohlídky, které proběhly v červenci loňského roku – v době vlády Paroubka, a toto vše je v návaznosti na to – až do poloviny května 2007 by se měly uskutečnit následné prohlídky zvažovaných lokalit. Tým bude zhruba v počtu 25 osob a měl by se zaměřit na podrobné hydrologický a geologický průzkum, kvalitu infrastruktury, inženýrských sítí apod.
V této souvislosti bych chtěla znovu zdůraznit, že ani plánovaný pobyt technických specialistů USA ve vojenském újezdu Brdy nepředjímá rozhodnutí o zapojení ČR do systému protiraketové obrany USA. Samozřejmě, že je to výhradně na Parlamentu ČR.
Případným umístěním radarové stanice na území brdského újezdu nebude dotčeno postupné a dlouho plánované otevírání okrajových částí újezdu. Možná jste zaznamenali, že na velikonoční sobotu jsme 7 dosud uzavřených oblastí zpřístupnili veřejnosti, zatím v termínu víkendy a svátky. Bude záležet na tom, jak se budou návštěvníci v lokalitách chovat. V případě, že věci budou probíhat bez problému, jsme připraveni otevírat další prostory. Chtěla bych zdůraznit, že v této souvislosti radar a zpřístupňování nejsou spojeny. Turistické stezky budou otevřeny bez ohledu na to, zda radar bude či nebude v újezdu umístěn.
Kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost. Ráda bych vám představila pana plukovníka Ing. Ladislava Košnera, který je expertem na raketovou techniku. Ve svém vystoupení by popsal určité technické aspekty. Možná tím předem odpoví na řadu eventuelních vašich dotazů. Děkuji vám za pozornost.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, paní ministryně. Prosím pana plukovníka, aby se ujal slova.
Plukovník Ing. Ladislav Košner: Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, pane premiére, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámil s některými aspekty protiraketové obrany. Prosím další slide.
Tady vidíte obsah, kterým se budu zabývat. Cílem této prezentace je podat základní technické informace o struktuře a činnosti systému. Jde o informace, které jsou veřejně přístupné na internetových stránkách, například agentura MTI MIL, tam jsou informace volně přístupné včetně některých expertiz na životní prostředí.
Další slide. V prvé řadě bych se chtěl zmínit o tom, k čemu je tento systém budován. Je budován především k tomu, aby ničil balistické řízené střely, které jsou jedním z nejúčinnějších zbraňových prostředků. Proč jsou vysoce účinné? Jednak se na daný prostor cíle dostávají ve vysokých výškách a velkou rychlostí a je poměrně složité je ničit. Trajektorii jednotlivých fází řízených střel můžeme ničit do části startové, střední fáze letu a závěrečné fáze. V závislosti na tom, jaký mají dosah, dělíme je na mezikontinentální, dlouhého dosahu, středního dosahu a krátkého dosahu. Pokud jde o radar, který má být potencionálně umístěn v ČR, jen určen především k detekci cílů a k odstřelování těchto balistických řízených střel na středních fázích letu.
Další slide. Co se týče protiraketové obrany jako takové, je to čistě obranný systém, který nám dává souborem určitých obranných opatření reakci na skutečnou hrozbu. Cílem je přispět k zajištění kolektivní ochrany spojenců před případným ohrožením balisticky řízeným střelám. Je to velice složitý a vysoce sofistikovaný systém vzájemně propojených a doplňujících se jednotlivých prvků tohoto systému. Skládá se ze senzorů vlastního zbraňového systému a systému velení a řízení celého komplexu.
Prosím další slide. Tady máte možnost vidět, jak jsou jednotlivé části propojeny. Jestliže máme prostor odpálení balisticky řízených střel, tak v této fázi jsou nejprve detektovány jednotlivými senzory, které jsou buď v kosmu, nebo radiolokátory včasné výstrahy dalekého dosahu. V této fázi je možné ničit cíle buď chemickými lasery na palubě letounu, nebo antiraketami, případně protiraketovým systémem TAT. Problém je dostat se do dostatečné blízkosti potenciálně rizikových zemí v takových vzdálenostech, aby byly balisticky řízené střely ničeny, v této startové fázi jsou relativně pomalé a dají se poměrně s vysokou efektivitou ničit.
Střední fáze, tj. ta část, která se v současné době projednává v ČR a v Polsku – cíle jsou sledovány senzory včetně radaru diskriminačního nebo i střeleckého, který může být potenciální v České republice, a samozřejmě prostředky ničení jsou případné interceptory, o nichž se jedná v Polsku.
Co se týče závěrečné fáze, chtěl bych zdůraznit, že je velice krátká. Časově je to kolem půl minuty. Má vysokou rychlost a velice složitě se ničí a je zde největší dopad na území, kde žijí obyvatelé. Není, kde by se zbytky raket mohly zničit, případně shořet.
Prosím další slide.
Co se týče současného stavu realizace systému protiraketové obrany USA, v současné době jsou vybudovány radary v USA, ve Velké Británii, v Dánsku, v Grónsku a v Japonsku. Chtěl bych zdůraznit především otázku Japonska, kde byl v minulém roce umístěn radiolokátor podobného typu, o jehož umístění se diskutuje v ČR. Je umístěn v silně zalidněné oblasti. Víte, jaký je přístup Japonců k přírodě a k životnímu prostředí, pokud by byla vysoká škodlivost, tento prostředek by si v zalidněné oblasti rozhodně neumístili.
Co se týče protiraket, v současné době je rozmístěno 16 kusů a je plánováno, že do konce roku 2008 bude 36 kusů.
Prosím další slide.
Jaké jsou prostředky likvidace balisticky řízených střel v jednotlivých fázích letu? Při startové fázi jsou to letecké a laserové systémy umístěné na palubách letounů, palebné raketové systémy ničící kynetickou energií, námořní protiraketový systém IGIS a protiraketový systém TAT.
Ve střední fázi letu jsou protiraketové řízené střely typu GMI, palebný raketový systém KEI a námořní protiraketový systém IGES.
V závěrečné fázi jsou to protiraketové systémy TAT, PATRIOT, avšak modifikace 3, MEADS a protiraketový systém EROW.
Zmínil bych se o likvidaci balisticky řízených střel ve střední fázi letu. Jestliže jsme se dostali do střední fáze letu, balistická řízená střela je identifikována senzory z kosmu a dále je vyhodnocována její poloha od přehledových radiolokátorů dalekého rozsahu ať již pozemního charakteru, nebo námořního ze systému IGES. Odtud tyto informace po jejich vyhodnocení stanovují sektor ohrožení a zároveň dávají aktivace radiolokátorům diskriminačním ve verzi buď námořní SBX či pozemní XBR. To je potenciální lokátor, který by mohl být umístěn na území ČR.
Po aktivaci těchto radarů je přesně detekována trajektorie a pravděpodobné místo dopadu na cíl. Na základě toho je vypočítáno optimální místo zničení balisticky řízené střely antiraketou. Diskriminační nebo střelecké radary jednak sledují vlastní balisticky řízenou střelu, ale zároveň provádějí i navádění antirakety na balisticky řízenou střelu. Ve vysoké výšce dochází k ničení a pouze zlomky zhruba do 5 % dopadají na vlastní povrch země. Jsou to malé zlomky, nejsou to velké úlomky ať už balistické řízené střely nebo vlastní antirakety. Cyklus závislosti na typu rakety je možné opakovat nejvýše dvakrát, v některých případech i třikrát. Je to dáno vzdálenostmi a především velice krátkou dobou na ničení balistických řízených střel.
Na dalších snímkách se pokusím ukázat modelovou situaci. Jestliže by senzory v této oblasti zjistily odpálení rakety, na základě senzorů se stanovuje výseč tzv. sektor ohrožení, kde balistická řízená střela může dopadnout.
Na základě toho aktivací dalších prvků dochází k upřesnění výpočtu trajektorie, k aktivaci střeleckých lokátorů a k aktivaci antiraket.
Na základě těchto prvků dochází k vlastnímu navedení antirakety na cíl. Jestliže si vezmete, že v těchto místech je ČR, předpokládaný bod střetu antirakety s balistickou řízenou střelou se nachází někde v oblasti Černého moře. V žádném případě nedochází k ohrožení ČR, pokud by byla použita druhá antiraketa, jsme někde v oblasti Balkánu.
Toto vysvětlení je zároveň i odpovědí na interpelaci pana senátora nebo jeho dotaz na paní ministryni. Další snímek prosím.
Co se týče jednotlivých prvků protiraketové obrany. Na tomto prvku vidíte jednotlivé antirakety. V jejich horní části je umístěn vlastní prvek EKV. Je to prvek, který provádí vlastní ničení balistické řízené střely, a k tomu ničení dochází střetem tohoto prvku s balistickou řízenou střelou. Není tam žádná nálož, ale jestliže si vezmete, jakou rychlostí se balistická řízená raketa pohybuje, na druhé straně antiraketa – rovněž téměř 10 tis. metrů za vteřinu, tak tam dochází ke vzniku velké kinetické energie a k vlastnímu shoření obou prvků. Dál.
Na tomto snímku jsou jednotlivé druhy radarů, které jsou požívány. Další snímek.
A tady bych se chtěl malinko zastavit u jednotlivých bezpečnostních aspektů. (Chyby na snímku.) Tam došlo k malému pohádání jednotlivých systémů Windows či případně verzí PowerPointu. Ale jestliže si vezmeme, že tady máme radiolokátor, tak v ose radiolokátoru, to znamená, že radar může být pouze 2 stupně, ne 20, tam došlo při vlastním převedení k chybě, tam jsou 2 stupně nad úrovní osy, což znamená, že ve vzdálenosti
Co se týče bezpečnostního pásma. V okruhu do
Tento kužel, který tu je znázorněn, odpovídá zhruba průměru
Tady jsou jednotlivé základní parametry, porovnání radaru přehledového typu RAT-31, který je v současné době uváděn do provozu na postavení Nepolice; a tady parametry radaru, potenciálního radaru systému PRO. Je vidět, že už jenom rozměr fázové plochy antény – na jedné straně máme
Co se týče výkonu tak, jak tady říkal pan premiér, výkon radaru je 170 KW, který je zprůměrovaný, avšak v impulsu, to znamená ten impuls, který je vyslán do prostoru, je od 0,8 až 4,5 MW. Ten impuls je velice uzounký a ten potom zabezpečuje to vlastní přesné navedení antirakety na cíl. Další snímek.
Na tomto snímku vidíte řez možné konfigurace radarové základny. Jestliže si tady vezmeme vlastní aktivní plošnou fázovou anténu, která se skládá téměř… (předsedající omylem spustil znělku; pobavení v sále)… ze 70 tis. aktivních polovodičů, ta nám zabezpečuje postupným zapojováním jednotlivých segmentů vytvoření toho úzkého paprsku a anténa je uložena v nosníku antény, který je dále uložen na věžovém podstavci a umožňuje natáčení celého anténního systému do stanoveného sektoru. Protože to je vysoce výkonné zařízení, je zde nutný chladicí systém. A tak, jak tady bylo rovněž řečeno, v zadní části při tomto řešení jsou uloženy i dieselagregáty, které zabezpečují náhradní zdroj elektrické energie. Zařízení jako takové není v žádném případě rozsáhlé. Další snímek prosím.
Na tomto snímku je konkrétní umístění tohoto radaru na Marshallových ostrovech, konkrétně ostrov Kwajalein. Jestliže si vezmete, že tento ostrov má rozměry zhruba
A co se týče toho radaru, jak tady bylo řečeno, potenciálně umístěný v ČR, než by byl umístěn, prošel by upgradem. Další snímek.
Tady jsou pouze ve stručnosti ty kroky, se kterými vás seznámila paní ministryně, které byly již provedeny nebo v budoucnu budou provedeny. Pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane plukovníku. Těm, co se smáli té znělce, tak musím připomenout, že jsem se dodneška také smál předsedajícím, když stiskli znělku. Ony ty knoflíky jsou nebezpečně blízko. Ten jeden je na mikrofon a druhý na znělku. Naštěstí ty knoflíky odpalující raketu jsou jištěny mnohem bezpečněji, takže se to nemůže tak snadno stát, že by to někdo omylem spustil. Já děkuji panu plukovníkovi a slovo má místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra.
Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Dobrý den. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. My jsme tady měli detailní brífink konkrétní, do, řekl bych, velkých detailů, čili já se v té závěrečné poznámce za vládu omezím na dvě věci. Jedno je určitá praktická zkušenost z domácí politiky, která se vám možná může hodit, to druhé je poznámka spíš strategická.
Čili za prvé z oblasti domácí politiky. Já jsem měl dnes oběd s Johnem Prescottem, vicepremiérem britské vlády, který má svůj volební obvod v York Shire, přesně v té oblasti, kde je jeden z radarů v rámci systému strategické protiraketové obrany; je to ten radar v Fylingdales. Já jsem se ho ptal, co to vlastně znamená pro něj prakticky. To je oblast trošku jiná, než je Japonsko, příklad spíše interakce s přírodou, protože je to v oblasti národního parku a nejsou s tím za ta léta, co to tam funguje, žádné špatné zkušenosti. Místopředseda vlády Prescott, který, zdůrazňuji, je ryzí environmentalista. Já myslím a premiér to tady může potvrdit, měl s ním snídani, s tím naším trošku někdy i skeptičtějším pohledem na módní debaty na téma globálního oteplení, jsme s ním měli oba poměrně živou debatu a je to člověk, který je ochranář, ekolog a jeho poselství je naprosto jasné: Žádný problém z hlediska této interakce není.
Mluvil jsem také poměrně nedávno s Jeffem Hoonem, což je stávající britský ministr pro Evropu a nedávno byl také ministrem obrany, to byla jeho předchozí funkce a měl na starosti ten poslední upgrade, poslední modernizaci radaru ve Fidingdales; nabízel mimochodem, že i tam je možnost udělat exkurzi a seznámit se s ním. Říkal: Žádný problém s tím není, my bychom klidně rozšířili naši účast na tomto systému, nemáte se čeho bát. Jedinou věc, kterou si pohlídejte, až ty systémy budete rozmísťovat, tak samozřejmě si vám do cesty budou lehat různí radikální pacifisté, my s tím máme bohaté zkušenosti a je pak samozřejmě dobré být na to připraven a ten materiál tam umět transportovat i vzduchem, čili spíše přihlížejte k takovýmto věcem.
A upozorňuji, oba to jsou labourističtí politici, žádní jestřábi. A já to samozřejmě říkám, protože někteří z vás máte volební obvod k tomu velmi blízko, čelíte různým fámám a dezinformacím, čili myslím si, že je tady celá řada příkladů nebo zkušeností, které pak mohou v praktické komunikaci s lidmi pomoci. A stejně tak je určitě možno zorganizovat i exkurzi do Japonska, kde je zase interakce vzhledem k městům s velkou hustotou osídlení. To tady už zaznělo. Čili to je ta moje poznámka první.
Má poznámka druhá se týká soudržnosti transatlantického pilíře nebo vůbec spolupráce na úrovni Amerika-Evropa. My, když jsme usilovali o rozšíření Aliance a o náš vlastní vstup, tak jsme tak činili, protože jsme byli pevně přesvědčeni, že udržení euroamerického spojenectví je něco, co je ve vitálním zájmu této země. A asi není náhodou, že díky poloze zhruba ve stejném geopolitickém prostoru ČR i Polsko patří k těm státům, které pevnost této vazby vytrvale hájí a také asi není náhodou, že to jsou ty dvě země, které v této fázi budování systémů byly osloveny.
My samozřejmě si ponecháváme svobodu rozhodování, to všechno tady zaznělo, budou probíhat jednání, jak říkal pan ministr zahraničí, velmi tvrdá a rozhodná, ve kterých budeme hájit naše zájmy. Zároveň si ale dovoluji poznamenat jednu věc, která s tím souvisí. Kdyby Američané, a to je jeden z častých mýtů, které se tu také šíří, že se vymění administrativa a nový demokratický prezident, bude-li zvolen, rozhodne jinak. Já jsem působil ve Spojených státech v letech, které předcházely 11. září, čili upozorňuji velmi jiná situace, kdy otázky vnitřní bezpečnosti tam byly brány více na lehkou váhu nežli nyní, a tehdy se vlastně i ta diskuse rozhodla, jak se půjde dál. Mimochodem, bylo to v době vlády prezidenta Clintona. Byl to on, kdo podepsal zákon o rozmístění dalších prvků protiraketové obrany. A já si jsem stoprocentně jist, ať bude v USA zvolen kdokoliv, že v tom systému budování protiraketové obrany budou pokračovat.
Samozřejmě může být diskuse o tom, jestli ročně na to alokovat 12 mld. dolarů nebo 16 mld. dolarů. Tady demokrati jsou vždycky větší holubice, republikáni jsou větší jestřábi, ale v tom systému se bude pokračovat. Američané nabídku rozšířit ten strategický systém do Evropy učinili ze dvou důvodů. Za prvé to samozřejmě posiluje ochranu jejich území, včetně jejich vojsk v zahraničí, za druhé, je to nabídka chránit i spojence a z té mapy je to krásně vidět.
Když samozřejmě všichni Evropané by se postavili k této nabídce zády, tak co to bude mít za následek? Nikoliv to, že by Američané rezignovali na budování toho systému. Budou ho jenom budovat tak, aby chránil jejich vlastní území. A to je nejjednodušší cesta k tomu, jak z NATO udělat skutečně jenom vyčpělou byrokratickou instituci, kde se sice budeme scházet, budeme tam platit své úředníky, ale ten článek pět, který je tedy jádrem – společný závazek o tom, že se budeme bránit, budeme toho druhého bránit v případě ohrožení, bude samozřejmě podminován. A já bych byl velmi rád, abychom toto měli na paměti.
Pokud by výsledkem konání Evropanů bylo to, že se Američané uzavřou v nějaké ulitě, prostě si instalují nějaký lepší zámek a Evropa zůstane zranitelná v důsledku svých vlastních chybných kroků, tak pak samozřejmě si za to tento kontinent, včetně nás, musí nést své následky.
A myslím si, že je toto pro ty země v Evropě, které myslí, řekněme, atlanticky nebo chtějí, aby ta transatlantická vazba zůstala pevná, klíčový bod v jejich rozhodování. A není náhodou, že na tomto se ta Evropa občas dělí, někteří cítí tu věc silněji, někteří slaběji. Ty země, které se k tomu staví pozitivně jako Británie, Dánsko, Polsko, Holandsko, jsou přesně ty země, které v rámci debat stojí pevně za tím, aby ta transatlantická kotva, aby NATO mělo nadále svůj význam.
A já si myslím, že my, jakkoliv povedeme tvrdě ta vyjednávání a budeme chtít dosáhnout maxima i pro nás, bychom toto měli na paměti mít, protože jsme vstupovali do NATO proto, že jsme byli přesvědčeni, že to je skutečně v našem vitálním zájmu a stejně tak zůstává v našem vitálním zájmu, aby ta vazba zůstala pevná. Děkuji.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji místopředsedovi vlády ČR a otevírám rozpravu a rovnou demokraticky omezuji délku příspěvku časem tři minuty. Jako první se přihlásil senátor Jan Rakušan. Má slovo.
Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, nemohu souhlasit s tím, aby rozhodnutí o umístění radarové základny záleželo na odborném pohledu zákonodárců. A hned se vám pokusím vysvětlit proč.
Jsem lékař a mám z interního oboru dvě atestace. Mnozí moji kolegové jsou daleko vzdělanější, mají atestací více, jsou kandidáty či doktory věd, docenty, profesory na vysokých školách. Svou odbornost získávali desítky let. Není možné si představit, že laik – poslanec či senátor – může za několik měsíců dosáhnout takové odborné způsobilosti, aby mohl o problému radarové základny kvalifikovaně a zodpovědně rozhodovat.
Přiznejme si a řekněme to nahlas a jasně: Jde o politické rozhodnutí, zda chceme či nechceme cizí vojenské základny na našem území v jiném režimu, než jak to přísluší naší zemi jako členu Severoatlantické aliance.
Dovolte mi prosím ještě dvě krátké poznámky. To, že někteří naši poslanci či senátoři navštíví podobná zařízení jinde ve světě, jim kvalifikaci a odbornost skutečně nijak nezvýší. Je to stejné, jako kdyby nás kolega Sequens nechal z galerie přihlížet operaci, kterou provádí. Nemyslím si, že by se některý z diváků stal kvalifikovaným a výborným chirurgem.
A nakonec ještě poznámka k demokracii a k referendu. Nyní projevím, a omlouvám se za to, značnou dávku idealismu, ale občané by neměli být zváni k volbám a k referendům, aby potvrdili či nepotvrdili názor toho či onoho politického seskupení, ale aby dali najevo politikům svoji vůli, jak má být tato země spravována a kam má směřovat. Děkuji za pozornost.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane senátore, i za to, že jste dodržel časový limit. Dalším přihlášeným je pan senátor Luděk Sefzig. Má slovo.
Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení ministři, kolegyně a kolegové, já jsem jeden ze tří senátorů, kteří sousedí přímo s vojenským újezdem Brdy, a musím říct, že diskusí nejenom po emailových adresách, ale i v terénu máme několikrát týdně mnoho.
Já jsem velice rád, že byla uzavřena jedna fáze rozhodování, a to byla fáze, která začala v roce
Jsem rád, že explicitně vyjádřila, že není předurčený výsledek toho jednání, protože teď jsme přišli do té fáze rozumové. V té rozumové fázi se budeme rozhodovat a zvažovat všechna rizika, která provoz takového zařízení s sebou přináší. Jenom úplný laik a úplný bláhovec si může myslet, že žádná rizika toto zařízení nepřináší. Ale my musíme zvážit únosnost těch rizik právě v souvislosti s umístěním radaru a s umístěním a vůbec s ochranou euroatlantické civilizace. Před 1. světovou válkou byla doba, kterou jsme nazývali „veletok“, krásné období, byl vynalezen parní stroj, byly známy elektromotory, začalo se létat a všichni si mysleli, jaké nastalo krásné období, ejhle za několik let byla 1. světová válka, lidstvo se nepoučilo, přišla druhá světová válka.
Kupodivu z obou těch válek nás osvobodila ta nejsilnější mocnost tehdy – Spojené státy americké, které mají doposud naštěstí svoji armádu pod takovou demokratickou kontrolou lidu, svého lidu, o které se mohlo občanům bývalého Sovětského svazu i našim občanům v době totality jenom zdát.
Já jsem požádal hlavního hygienika, aby prověřil – a myslím si, že to ani nemůže jinak udělat, že vláda v podobě našeho hlavního hygienika prověří všechna hygienická kritéria provozu tohoto zařízení včetně rizik, která mohou vzniknout při různých haváriích. Pak budeme určitě moci poměrně dobře zvážit, zda umístíme radar či neumístíme. Protože na mě pokřikují, že mi čas letí, já to vím, myslím, že tři minuty jsem ještě nemluvil, mám jeden velice důležitý dotaz v této fázi. Paní ministryně řekla, že se zvažuje i jiné umístění, než jen na okraj tohoto vojenského újezdu. To je pro mě, jako pro senátora, který s tímto okrajem přímo sousedí a obec Trokavec je v mém volebním obvodu, otázka zcela zásadní. Američané totiž vyhověli našim požadavkům, požadavkům naší armády, a umístili to plánované umístění radarové základny dali na okraj proto, aby nebylo omezeno cvičení. A teď bych, prosím vás, chtěl, abyste všichni dobře poslouchali, aby nebylo omezeno cvičení dělostřelectva. Kdo zná ten vojenský prostor, já ho znám velice dobře, tam je několik cílových ploch – v tom jihozápadním prostoru… (předsedající senátor Kubera: váš čas už vypršel, pane senátore). …jsou tři cílové prostory. Já se domnívám, že až do tohoto prostoru bude umístěný radar, dojde k tomu, že nakonec se zjistí, že to umístění těch cílových ploch je příliš blízké, že to je příliš vysoké riziko pro tak drahé zařízení a že pak bude následovat jednání o zrušení těchto cílových ploch. A proto bych chtěl požádat, abyste zvážili, zdali ty cílové plochy nezrušit rovnou a neposunout radar více do vnitra vojenského újezdu. A tím vám zaručuji, že by výrazně poklesl odpor obyvatel, který tam s tím radarem souvisí a který je vcelku pochopitelný, protože se bojí těch změn. Zatím nejsou ještě dokonalé informace o tom, jaké výkony – to zatím dostáváme po částech. Ale chtěl bych, aby vláda, potažmo
Senátor Jaroslav Kubera: Ano, budeme to muset zkrátit, naštěstí pan senátor Štětina má jenom otázky, ale chtěl reagovat premiér. Má slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já se omlouvám, chci reagovat a současně se rozloučit, bohužel mám další program. Ale přece jenom jsem chtěl reagovat na některé věci. Já mám pana senátora Rakušana rád, on to ví, nicméně pokud kritizuje tuto vládu za něco, co jeho vláda dělala zcela tajně a opozice o tom ani nevěděla, tak mi to připadá trochu farizejské a on mi to jistě odpustí.
Co se týká referenda – kdyby zákonodárce nebo ten, kdo tvořil ústavu předpokládal, že se podobné otázky budou řešit referendem, nedával by tam kogentní naprosto explicitní ustanovení, které říká, jaký poměr senátorů a poslanců má v takové věci rozhodnout. Myslím si, že to je celkem jasná odpověď. To, že může proběhnout referendum, to je otázka rozhodnutí Poslanecké sněmovny a Senátu, která je rovněž dána celkem jasně ústavou při rozhodování třípětinového speciálních zákonů o referendu, o umístění radarové jednotky atd. Myslím si, že to také nebylo úplně korektní.
Už vůbec si nemyslím, že poslanci a senátoři přicházejí do Parlamentu ČR jako laici. Jsou to lidé z různých oborů, samozřejmě jsou to lidé ve své většině velmi vzdělaní, nebo vzdělanější, než je průměrný vzorek české populace. Jsou poslanci a senátory mj. protože jim lidé v jejich volebním obvodu, okrsku, kraji, svěřili tu zodpovědnost rozhodovat. A nikdo od nich neočekává, že se této zodpovědnosti zbaví a skryjí se za rozhodování ještě větších laiků, lidí, kteří nikdy nebudou mít tolik informací. Myslím si, že to také nebylo úplně korektní.
A poslední poznámka – k tomu mě přivedla ta diskuse, myslím, že to byl Luděk Sefzig, že toto rozhodování je poměrně jednoduché a my jsme ho v historii už několikrát zažili – myslím jako Češi, myslím jako národ, myslím jako střední Evropa, myslím jako Evropa. Je to rozhodování mezi appeasementem, mezi přizpůsobením se situaci, nebo jak by řekl klasik, „něprotivlenije zlu nasilijem“ - už jsem si vzpomněl – radši rusky, německy – radši na to zapomenu. To znamená určitý poraženecký princip, který vedl k Mnichovu, který vedl ve svém praktickém důsledku ke druhé světové válce, který vedl k celé řadě válek ve světě jenom proto, že demokratický svět neměl odvahu, neměl chuť, neměl vůli, bál se, nebo mu to připadalo příliš jako nepříjemné do těch věcí zasahovat. A pak je druhá možnost – vyrovnat se s tím, že existují na světě velmoci typu Spojené státy americké, které, ať se nám to líbí nebo nelíbí, tu roli toho světového obránce toho pořádku vykonávají. Já myslím, že jsme na správné straně, že jsme na straně těch, kteří nepodléhají appeasementu, kteří nechtějí za sebe nechat rozhodovat druhé a že zodpovědně za těch devět, dvanáct měsíců budeme spolurozhodovat my poslanci a vy senátoři o té věci s odpovědností, kterou nám dali naši voliči.
Já vám děkuji. Musím se rozloučit, musím odejít a přeji vám za těch devět až dvanáct měsíců, kdy se v té věci potkáme ještě nejméně desetkrát, mnoho zdaru. (Potlesk.)
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji vám, pane premiére. Slovo má Jaromír Štětina.
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové. Já mám otázku a ta otázka směřovala buď na dva pány ministry, nebo na pana premiéra. A jelikož nám tu zůstal jenom jeden pan ministr, tak tu otázku budu směřovat panu ministru Schwarzenbergovi. Pan premiér tady ve svém exposé hovořil o hlavní dohodě o protiraketové obraně a také o tom, že Česká republika bude usilovat o to, aby hlavní dohoda obsahovala pro Českou republiku zvýšené bezpečnostní záruky ze strany USA. Já bych se chtěl zeptat, pane ministře, jestli tato formulace znamená, že Česká republika bude při jednání s Amerikou požadovat garanci vojenské pomoci v případě, když bude Česká republika napadena třetí zemí, a to včetně napadení, které není napadení onou solitérní raketou, o níž jsme dnes hodně vyslechli. Chci se zeptat, jestli dokonce neuvažuje Česká republika o polském vzoru, o nějaké spojenecké smlouvě se Spojenými státy. Děkuji.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane senátore. Prosím pana ministra.
Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: K této otázce bych rád řekl následující:
Naše obrana je samozřejmě zásadně postavena na spojenectví v NATO, na řečeném článku 5 spojenecké smlouvy NATO, který zavazuje všechny v případě nouze si pomáhati.
Nicméně si musíme uvědomit, že NATO se sice velice rozšířilo během posledních let, to je pravda, ale zařízení NATO se nerozšířila úplně tak rychle, jako se rozšířilo NATO jako takové. Tudíž už umístění tohoto radaru, po pravdě řečeno, zvyšuje samozřejmě naši bezpečnost. To je naprosto jasné.
K tomu bych chtěl dosáhnout v jednání s USA, že bychom dostali ještě další záruky.
Nerad bych se teď o tom déle šířil, poněvadž je tady samozřejmě otázka spolupráce s Polskem. Polsko má své představy, ovšem Polsko uvažuje ještě o jedné možnosti, o které Česká republika neuvažuje, totiž, že by se v Polsku postavily rakety, které by také sloužily nikoliv k obraně proti interkontinentálním raketám, nýbrž spíše k obraně polského teritoria vůči blíže pozicovaným raketám. Polsko konkrétně znepokojuje, že Rusko má nejen na ruském teritoriu rakety, nýbrž také na běloruském teritoriu a je jim to trochu blízké, a jsou to také rakety krátkého doletu, které by v případě konfliktu Polsko opravdu ohrožovaly. Chtěli by tudíž mít také jisté rakety pro obranu polského teritoria.
My tím ohroženi nejsme a já bych tudíž toho času také neuvažoval o umístění nějakých raket na českém teritoriu, nepovažoval bych to za správné. Nicméně jisté posílení bezpečnostních záruk bych uvítal, a to doufáme v jednání dosáhnout. Děkuji mnohokrát.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane ministře. A dále se přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková, má slovo. Je mi líto, že jsem byl tak benevolentní a že právě teď musím zkrátit limit na dvě minuty, ale není v tom žádný úmysl, všichni další už budou mít také jenom dvě minuty.
Senátorka Alena Gajdůšková: Dobře. Vážený pane předsedo, paní ministryně, pane ministře, kolegyně a kolegové.
Oceňuji snahu přiblížit technické parametry vojenské základny, ale musím být upřímná a říci, že je mi to vcelku jedno, protože rozhodování není o tom, zda jaké technické základny budou, ale rozhodování je o tom, zda budou na území ČR vojáci cizí moci, za jakých podmínek, v jakých souvislostech mezinárodně politických, strategických, zda budeme mít a jaký budeme mít vliv na rozhodování o využití této síly.
Chtěla bych říci dvě věci. Za prvé. Pan Vondra byl, pokud vím, velvyslancem v USA. Prezident má také jasnou politickou příslušnost. Není možné říci, že tehdejší opozice o věci nevěděla. A já se tedy domnívám, jestliže věděla a chtěla ODS tuto věc prosadit, mělo to být tématem voleb. Jestliže nebylo, nemá nikdo z nás mandát rozhodovat o tak závažné věci, jako je umístění cizí mocnosti na našem území, to rozhodování nemůže být zde v parlamentu, nemáme na to morální oprávnění.
Za druhé. Už Masaryk řekl, že musíme dělat politiku světovou. Euroatlantická vazba je pro nás důležitá. Patříme ke stejnému civilizačnímu okruhu, vnímáme a uznáváme stejné hodnoty. Ale mezi tyto hodnoty patří také důvěryhodnost, tj. dodržování závazků. A ČR má jasné závazky ve vztahu a jako člen Severoatlantické aliance, ale také jako člen EU.
Senátor Jaroslav Kubera: Třicet vteřin.
Senátorka Alena Gajdůšková: A seriózní partner své závazky plní.
Nelze tedy – znova opakuji – z morálního hlediska rozhodnout o dvoustranné záležitosti, pokud toto téma nebude tématem voleb nebo vyhlášeno v referendu.
A základní podmínkou pro rozhodování Parlamentu musí být zapracování do systému NATO a ve vazbách na EU.
To jsou naše závazky a to jsou naše povinnosti.
A na konec jednu poznámku. Minulé vlády o vojenských základnách veřejně nemluvily, protože nebylo o čem. Ony totiž neměly záměr je stavět. Děkuji.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji. Chce reagovat velmi stručně pan ministr zahraničí? Ano, prosím.
Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Já bych se pokusil ještě to objasnit. Tento systém není stavěn v protikladu k alianční smlouvě s NATO, naopak je stavěn na domluvě s NATO. Já sám společně s premiérem jsem jednal s generálním tajemníkem NATO v Bruselu, jeho náměstek byl před týdnem v Praze.
Je úplně jasné, že také vedení NATO vítá toto zařízení. Problém je, že sice NATO od pražského summitu a potom také po summitu v Rize, se odhodlalo vybudovat vlastní „deštník“. Nicméně toho času technicky a finančně je schopno postavit obranu pouze proti raketám krátkého a středního doletu, což právě v jižní Evropě činí jako všem předtím mně čest vám říci.
Na interkontinentální rakety mají toho času opravdu fungující zařízení pouze dvě mocnosti na světě, tj. americký systém a existuje také jistý ruský systém proti interkontinentálním raketám. To je technický stav. Tudíž až NATO vybuduje svoji část, jak na tom pracuje v jižní Evropě, tak se spojí tyto dva systémy. A vůbec zde neexistuje rivalita, nebo že by NATO bylo vysloveně proti tomu. Naopak všichni na tom spolupracují také s výhledem na budoucnost. V jaké formě v budoucnosti, až to tady bude postaveno, až NATO vybuduje svůj vlastní štít, začlenění bude, dneska ještě nevíme. Je naprosto jasné, že ČR už ve své odpovědi, a také až budu za deset dní ve Washingtonu, tak to podtrhnu, usiluje o to, aby začlenění tohoto systému do systému NATO bylo co nejjasnější a nejcílenější. To bych ještě jednou rád podtrhl.
Dovolil bych si ještě, jsa také senátor, se vyslovit k otázce referenda nebo ne. Nejsem úplně zásadní nepřítel referenda. Jsou lidé, kteří to považují vlastně za systém, který vede k populismu a demagogii. Za jistých podmínek může být referendum docela užitečné.
Nicméně jsem toho názoru, že my zákonodárci, ať jsme poslanci či senátoři, v těchto věcech nemáme vycouvat z odpovědnosti, hodit to na referendum, abychom sami nemuseli vyslovit jasné stanovisko. Je samozřejmě příjemnější z této odpovědnosti vycouvati, nicméně jsme zvoleni na to a měli bychom princip ústavního přádku ČR dodržet. Ústavní pořádek ČR je postaven na zastupitelské demokracii, nikoliv tedy na referendech, jako je tomu například ve Francii, kde ta možnost je mnohem rozšířenější. Ale já jsem velice proti tomu, abychom vždycky najednou, poněvadž se nám to hodí, změnili ústavu. Změny ústavy, které jsou dělány výlučně, abychom se vyhnuli nějakým choulostivým politickým situacím, choulostivému rozhodování, považuji za velice, velice nešťastné. Děkuji mnohokrát.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane ministře. Dále má slovo paní senátorka Jana Juřenčáková.
Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. Chtěla bych využít příležitosti přítomnosti odborníků a chtěla bych vznést krátkou poznámku a krátké dotazy.
Pro protiraketový systém je radarová stanice stejně důležitým systémem jako raketové odpalovací zařízení, ničí se jako první v pořadí a v současném světě nemusí být ničena balistickými raketami, ale třeba teroristickým útokem, např. rakety typu kaťuša známe z Palestiny, nebo minomety.
Ptám se: Kdo bude střežit okolí základny v okruhu cca
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, paní senátorko za stručnost. Pan náčelník generálního štábu potom odpovědi shrne, bylo by lepší asi na konec, abychom teď nezdržovali, a viděl jsem, že si děláte poznámky, pane generále, takže byste pak odpověděl na tuto otázku po vyčerpání diskusních příspěvků.
Dalším přihlášeným je senátor Jiří Oberfalzer, má slovo.
Senátor Jiří Oberfalzer: Nebudu zdravit, abych šetřil čas.
Že Německo pochopí, že tento obranný systém bude chránit i teritorium tohoto našeho významného souseda, v to jsem pevně doufal. Že Rusko odehraje svoji obvyklou vyděračskou hru, že nejdřív bude protestovat a pak z toho něco vyzíská na mezinárodním fóru, také není nic nového. Nová je samozřejmě jenom energetická politika tohoto člena EU, tj. Německo a jde o plyn a o naftu. Osa Berlín – Moskva je nadále dosti řekl bych varující.
Otázka umístění do jiných prostorů, o které tady mluvil i soudruh, pardon, kolega Sefzig (oživení v sále, smích) … No, soudruh původně nebylo sprosté slovo, ono se vyskytuje i v Homérovi, jestli to nevíte, ale dobře.
Já jsem byl osloven voliči, protože i v mém obvodu jsou Brdy, jestli by nebylo možné tuto základnu situovat do míst, kde byla raketová základna Rudé armády, protože to místo je dosud poznamenáno přítomností těchto vojsk a způsobilo by to menší škodu. Čili prosím potom vojáky, aby nám odpověděli na tuto otázku.
A konečně otázka jakýchsi finančních kompenzací. Bývá zvykem, že takové akce jsou doprovázeny nějakými investicemi do infrastruktury apod., jestli o tomto se jedná a dá se s tím počítat?
A poznámka k druhé světové válce. Nejen peacement, ale naprosté podcenění nebezpečí vedlo k rozpoutání této války. A tady mluvíme o úplně stejné věci. Budeme-li podceňovat nebezpečí, dostaneme se do stejné situace.
ODS nemohla mít ve volebním programu raketové základny, nevěděla, že se o nich jedná, nicméně ústava a naše mandáty nás opravňují k tomu, abychom o této věci jednali, i když jsme je neměli ve svých volebních programech. Děkuji.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Jiří Nedoma, má slovo.
Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, paní ministryně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já si na rozdíl od kolegyně Gajdůškové nemyslím, že bylo zbytečné, že jsme se tady měli možnost seznámit třeba s technickými parametry radaru, protože jako někdejší technik radiolokátoru, pokud jsem se některé parametry dozvěděl, tak je mi okamžitě jasné, čeho je třeba nebo není třeba se z hlediska zdravotního nebo vlivu na životní prostředí toho bát.
Proto bych měl ještě jeden dotaz na pana plukovníka, který nám tady hovořil o vzájemném ovlivňování se s leteckou dopravou, resp. to, jak radar ovlivňuje letecký provoz. Mne by zajímalo naopak, jaké je ochranné pásmo pro radar tak, aby třeba z hlediska bezpečnosti nemohlo dojít k jeho ohrožení v civilním čase, čili jak velký bude zakázaný prostor kolem radaru a případně ke konkrétní dislokaci radaru, která sportovní letiště tohle to může omezit, resp. omezit jejich provoz. Děkuji dopředu.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Jiří Pospíšil, má slovo.
Senátor Jiří Pospíšil: Dámy a pánové, vynechám formální oslovení, půjde to rychleji.
I kdybychom takovou základnu radarovou stavěli sami a bylo to v zájmu naší obrany, nebylo by to v rozporu s regulemi NATO. Čili já se domnívám, že ano, měli bychom jednat o nějakých kompenzacích, něco bychom za to těm Američanům zaplatit měli, protože naši bezpečnost to nepochybně zvýší.
Spolupráce několika členských zemí NATO není mimo reguli této organizace a Washingtonskou smlouvu bychom si měli přečíst už konečně celou poté, co kolega kladl zde dotazy, a bylo jasné, že ji nečetl. A tam je právě ten článek 3, který takovouto spolupráci členských zemí předpokládá. Čili postup není mimo Washingtonskou smlouvu, je plně v jejím rámci a je zaměřen na zvýšení bezpečnosti všech členských zemí. I kdyby se zvýšila jen bezpečnost naší země, ani to by nebylo v rozporu s Washingtonskou smlouvou.
Tolik na vysvětlení senátoru Rakušanovi a ještě některým, kteří o tom tady mluvili.
A právě na rozdíl od pana senátora já si kvalifikovaný k rozhodování v takovýchto věcech připadám. Také mám jenom dvě atestace a jsem v psychologii vzdělanější, ale je pravda, že také obrannou politikou se zabývám dlouho a poctivě. Jsem k tomu kvalifikován nejen svým životem politickým, ale i životem řekl bych celým, včetně 21 let života v okupované zemi, takže si připadám dostatečně kvalifikovaný na to, abych věděl, kdy mohu rozhodovat o bezpečnosti své země a kdy jsem nesměl rozhodovat o bezpečnosti své země, naopak, kdy jsem byl okupován a nikdo se mě neptal. Tady příležitost rozhodovat o tom mám, a zejména jsem kvalifikován svým mandátem. Mí voliči mě do Senátu volili právě proto, abych rozhodoval, věděli, že rozhodovat umím, a dokonce proto, že věřili, že v důležitých věcech, zejména ve věcech obrany, rozhodnu v souladu s jejich přáním. Jejich přání znám a samozřejmě se tomu rozhodování bránit nebudu.
Kdo si připadá nekvalifikovaný, ať nerozhoduje.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane senátore. A nyní prosím pana generála Vlastimila Picka, aby odpověděl na dotazy, které zde zazněly. Máte též jenom limit.
Náčelník generálního štábu generál Vlastimil Picek: Vážené senátorky, vážení senátoři, dobré odpoledne. Já jsem si tady poznamenal pár věcí.
Nejdříve bych chtěl reagovat na adresu pana senátora Sefziga, který hovořil o vojenském výcvikovém prostoru nebo o újezdu Brdy. Chtěl bych říci, že tam je celkem 8 cílových ploch. Je pravda, že jsem dostal za úkol najít určité místo, které by nebylo blízké obydlí, kde žijí lidé. Tyto prostory samozřejmě máme vytipovány, jsou cca
Tolik k tomuto dotazu.
Co se týká vlastní obrany prostoru, kde může být vybudována tato radarová stanice, tak i vlastní obrana tohoto prostoru bude předmětem jednání, které začne v květnu.
Jinak my předpokládáme, že za normálních okolností tato radarová stanice bude chráněna našimi letouny Gripen v normálním režimu pohotovostního systému. Co se týká vnitřního perimetru, tak to, co víme, tak bude tam posádka zhruba od 150 do 200 lidí, kteří budou mít pouze lehké pěchotní zbraně. Co se týká vnějšího perimetru, bude to samozřejmě předmětem jednání a uvažuje se o normální agentuře.
Jeden pan senátor tady vzpomínal stará postavení raketových vojsk. Jen jsem si stačil poznamenat, já bych se vás nejdříve musel zeptat, máte na mysli S 200 nebo S 300? Ne, vážně. Samozřejmě, postavení těchto raket v České republice tady byla, v Brdech, to co bylo, to byly rakety nižšího doletu, to nebyla tato velká postavení. Já bych potřebovala vědět konkrétně, o které prostory se jedná.
Pane předsedo, děkuji a teď bych poprosil pana plukovníka Košnera.
Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě, máte slovo, pane plukovníku. Děkuji, pane generále.
Plukovník Ladislav Košner: Pane předsedo, já bych si dovolil odpovědět na dotaz pana senátora Nedomy, co se týče, když v současné době je vzdušný prostor nad vojenských újezdem Brdy omezen prostorem LKR, teď z hlavy nevím, kterým, který se pravidelně vyhlašuje, tak v dobách, kdy se provádí střelba nebo letecký výcvik, tak aby byla dodržena bezpečnost. Jak jsem se zmiňoval v krátkém seznámení ohledně protiraketové obrany, předpokládá se kolem postavení radiolokátorů, že bude zakázaný prostor, který bude v průměru devět kilometrů. Do výšky
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane plukovníku. Dále požádám o slovo pana kolegiálního předsedu výboru senátora Sequense.
Senátor Richard Sequens: Pan kolega mě vyvolal trošku dřív, než jsem si představoval. Já jsem myslel, že promluvím až úplně nakonec. Všem vám strašně moc poděkuji, všem členům vlády, všem členům generálního štábu, všem kolegyním a kolegům, hostům za to, že jste přišli na naše společné jednání a jen takový můj malý dojem: aniž bychom se domlouvali s panem premiérem a paní ministryní Parkanovou a dalšími, tak tam zazněla stejná slova. Mýty, iracionálno, ideologie, dialog atd. Já si myslím, že skutečně je nejdůležitější na celé věci, aby se vedl otevřený dialog. Teď mi někdo řekne, že dialog je záležitost dvou lidí a já jsem si toho vědom. Zkrátka je třeba o celé věci otevřeně hovořit tak dlouho, dokud budou nezodpovězené otázky. Jakmile otázky zodpovíme, tak můžeme jednat. A myslím si, že to dnešní společné setkání je dobrým signálem, dobrým začátkem a to jsem vám chtěl říci. Ještě jednou děkuji za vaši účast a přeji krásný den a dávám slovo zpátky svému dnešnímu alter ego.
Senátor Jaroslav Kubera: Který bude mít samozřejmě poslední slovo. To já si nenechám odebrat, protože já jsem ani neměl šanci vystoupit. Já jen řeknu jednu věc, která mě zaujala. Já když sleduji, a tady se to projevuje i ve výzkumu, jak strašně záleží na tom, jak položíte otázku. Když položíte otázku, jestli si někdo přeje válku, tak dostanete stoprocentní odpověď, že nikdo. Když položíte otázku, zda má vláda zahájit jednání, tak skoro všichni v klidu řeknou, že ano, protože to ještě nic neznamená.
Já řeknu příhodu s bývalým velvyslancem Spojených států panem Cabanisem, se kterým jsem se loučil, když končil svou diplomatickou misi. Já přesto, že nemám s umístěním radaru žádný problém, tak jsem ho upozorňoval na trauma, které Američané těžko chápou. Oni jsou skutečně otevření, připraveni informovat, říci všechno, ale to trauma, které my jsme zažili tím, že na rozdíl od nich jsme byli obsazeni, oni v podstatě ještě nikdy obsazeni nebyli, takže to problém bude. A také se ukazuje, že je, a já si myslím, že takovéto jednání přispělo k tomu, aby to tak velký problém nebyl.
Samozřejmě, že by byl optimální celosvětový protiraketový systém, jak by si někdo přál, aby se do toho zapojili všichni, ale ono to tak ve světě zatím nefunguje.
Já bych chtěl poděkovat Přemku Sobotkovi, který přišel s tou myšlenkou, abychom jak senátory tak veřejnost mohli seznámit s relevantními informacemi, nejenom s tím, co píší velmi populisticky některá média, nakonec nikdo jim to právo nemůže upřít. Chtěl bych poděkovat premiérovi a ministrům za to, že se zúčastnili a snad mohu říci jménem Senátu, že předpokládáme, že budeme dostávat průběžné informace včetně důvěrných o průběhu jednání o umístění radaru v ČR.
Vám všem děkuji za aktivní přístup a těším se na další podobné setkání. Nashledanou, děkujeme.
(Jednání ukončeno v 17.07 hodin.)
