Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Dále vzhledem k tomu, že někteří zpravodajové nebyli přítomni, podvýbor pokračoval i na 3. schůzi, kde přijal usnesení a navrhl další osoby.

O návrzích podvýboru rozhodoval Organizační výbor, který svým usnesením doporučil plénu projednat návrh z 2. schůze podvýboru a návrhy z 3. schůze neprošly. Stalo se tedy, že podvýbor navrhl více osob, než je máte předloženy v daném tisku.

Přednesl bych zde nyní návrh na usnesení Senátu ve znění, jak schválil Organizační výbor:

Senát schvaluje a předkládá prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2006, návrhy na udělení či propůjčení:

Omlouvám se, že nečtu tituly, protože ty jsou součástí jednak tisku a též součástí odůvodnění.

Toto bylo usnesení z 2. schůze podvýboru pro státní vyznamenání, které i Organizační výbor doporučil plénu Senátu ke schválení.

Na své 3. schůzi podvýbor jednak opravil svůj záznam, kdy u návrhu na medaili Za hrdinství navržen na medaili Za statečnost. Tento řád náš zákon nezná a proto prosím, pokud máte někdo ještě původní znění, opravte si u pana Ondřeje Cakla jako technickou poznámku přeřazení, jak jsem četl, na návrh medaile Za hrdinství.

Dále dojednal a navrhl na státní vyznamenání pana Václava Švédu in memoriam, nar. 1921, zemřel 1955, pana Zbyňka Janatu in memoriam, nar. 1932, zemřel 1955, pana kpt. Ctibora Nováka in memoriam, nar. 1902, zemřel 1959, a to na Řád Bílého lva, dále navrhl pana Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera na Řád Bílého lva. Dále navrhl pana Františka Štamprecha, podplukovníka in memoriam, na Medaili Za hrdinství a dále na Medaili Za zásluhy navrhl ještě dodatečně pana Jaroslava Plasse, brigádního generála in memoriam. Dále Mgr. Bc. Ivana Mánka a pana Mgr. Sri Kumar Vishwanathana.

Takže závěrem lze říci, že jeden návrh na usnesení obsahuje jména ze druhé schůze podvýboru schválené Organizačním výborem a o tom bych hlasoval navrhovat an bloc. A o doplnění, které jsem tímto přednesl na pana Václava Švédu, Zbyňka Janatu, Ctibora Nováka na Řád Bílého lva, dále pana Ctirada Mašína, Josefa Mašína, Milana Paumera na Řád Bílého lva. Za další pana Františka Štamprecha Za hrdinství a naposledy Za zásluhy pana Jaroslava Plasse, pana Ivana Mánka a pana Mgr. Vishwanathana bych si dovolil navrhnout plénu Senátu, že bychom hlasovali po jménech.

Takže to je moje zpráva zpravodaje a prosím pana předsedajícího, aby pokračoval v jednání.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo za vaši zprávu. Kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan kolega Štětina, je přihlášen také předseda klubu pan kolega Rakušan, chce mít přednostní právo, takže prosím, pane kolego Štětino, pan kolega Rakušan má přednost jako předseda klubu.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Byl jsem to já, který včera navrhl na Organizačním výboru o tom, abychom hlasovali o usnesení podvýboru č. 2 a č. 3 zvlášť. Taky jsme hlasovali, usnesení č. 2 prošlo, usnesení č. 3 neprošlo, což jsme tedy obdrželi. To, co nám pan zpravodaj teď říkal, má jednu technickou závadu v tom, že nikdo neměl tento jeho doplněk na stole, takže to pouze bylo ve stenu, takže to je jen jedna připomínka.

Já bych chtěl teď naprosto v klidu vysvětlit a nechci opakovat, co jsem říkal předloni a loni a určitě nechci v dnešní době vzbuzovat nějaké emoce. Chtěl bych se zastavit u toho, proč jsem opět u tohoto stolku a proč nemohu to vyznamenání pro skupinu bratří Mašínů podpořit. A soustředit se jen na pojmy, znovu říkám, nikoli na emoce. Ve výkladových encyklopediích včetně Ottova slovníku jsem hledal klíčová slova „poprava, zabití, vražda“. Jsou země, kde je poprav hodně. Čína, Irák, USA. Krajní trest za zločin a teď zdůrazňuji, po soudním nebo předstíraném soudním řízení, kdy znehybněný odsouzený je různě kulturně zbaven života. Někomu je povolen kněz a hamburger, ale nic to nemění na tom, že vždy může dojít k pochybení. Je popraven člověk nevinný, a to buď omylem nebo úmyslně, jak my potom říkáme justiční vraždou jako naše hrdinka dr. Horáková.

Potom bych se soustředil na slovo zabití. A to zabití v boji, ve válce. Není hezké, často ani spravedlivé. Nejde však nikdy o usmrcení člověka, který by byl znehybněný. Vražda. Vražda je usmrcení úmyslné, nikoliv v boji. Důvodů vražd může být celá řada. Jsou však vraždy zvláště zbabělé a zavrženíhodné. Jde o vraždy zajatců a je jedno, ať se jedná o vraždy masové či vraždu jednotlivce. Případy masových vražd všichni jistě dobře známe. Jenom namátkou připomenu Katyně, vražda polských důstojníků, masové hroby v Bosně, Iráku apod. A při usmrcení svázaného jednotlivce bez soudu jako to bylo v případě usmrcení toho policisty, který byl svázán a omámen v případě bratří Mašínů, šlo tedy z tohoto hlediska nepochybně o vraždu. Musím říci, že si vás všech kolegů velmi vážím, ale nechápu některé kolegy, kteří se pokoušejí stále stejně a podobně jako jistý německý politik z doby nacismu věří, že stokrát řečená lež se stane pravdou.

Já protože si myslím, že žijeme v určitém kulturně politickém prostředí, že jsme jacísi západní Slované obklopeni německým živlem, dovoluji si ocitovat, jak se na podobné věci díval rakouský a německý trestní zákoník. Vražda je úmyslné usmrcení člověka.

Rovněž nestačí k vraždě pouhý úmysl nepřátelský, neboť tím právě liší se vražda od zabití, že k vraždě nezbytně se vyhledává úmysl usmrtit. Pro dokonanou vraždu trestají se bezprostřední pachatel, jednatel, jakož i osoby, jež bezprostředně vraždy se účastnily, smrtí. To je z rakouského trestního zákoníku § 134.

Teď německý trestní zákoník. Z roku 1871, rozeznává vraždu, a to je úmyslné usmrcení s rozvahou, § 211 německého trestního zákoníku a za b) zabití, to je úmyslné usmrcení bez rozvahy. To vše, co jsem o tom přečetl, jak v beletrii, tak v popisech knih, které byly o tomto případu napsány, šlo o usmrcení s rozvahou.

A teď ještě k tomu, co jest poprava, jest to výkon trestu smrti, k němuž byl někdo z právní moci odsouzen. Výkon ten se děje v různých státech různým způsobem. A zajímavá věc je, že už o výkonu popravy má i rakouské právo velmi humánní pojednání a značí se, aby snaha byla, aby výkon tento dál se důstojně, bez všeliké vnější okázalosti a tak, aby tím útraty odsouzeného nebyly zbytečně zvyšovány.

Znovu říkám, člověk může být svázán a zabit, ale po soudu. A nebo může být zabit v boji, ale to není svázán a omámen. Jestliže je svázán a je jich hodně těch důstojníků v Katyni, a jestliže je jeden svázaný, jedná se o vraždu masovou nebo vraždu jednotlivce. Věřím, že doplňující návrh neprojde.

Pokud ano, musím říci poslední věc. Pana prezidenta Klause jsem nevolil. Nesouhlasím s jeho vety ani s řadou jeho názorů. Jde však o člověka vzdělaného, s jasnými pevnými konzistentními názory. Věřím, že tuto kauzu bude posuzovat stále objektivně a skupinu bratří Mašínů nevyznamená. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo a teď je na řadě pan kolega Štětina. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dobrý den dámy a pánové. Já bych se nehlásil do rozpravy, kdybych nechtěl mluvit o kandidátech na vyznamenání, kterým jsem měl možnost pohlédnout do očí. Poněvadž teprve pohled do očí člověku řekne, jaký ten který člověk je. Takže pohovořím o těch kandidátech, kteří byli projednáváni v našem příslušném podvýboru a vzpomenu, jak jsem se s nimi setkal.

Jeden z nich je Jindra Štreit. Je navržen na vyznamenání a já jsem všemi deseti pro to, poněvadž patří nejen k našim nejlepším fotografickým dokumentaristům, ale patří k těm umělcům, kteří se dívají na svět nejenom očima a objektivem fotoaparátu, ale také srdcem. Jeho občanské postoje a celý jeho život svědčí o tom, že si to vyznamenání zaslouží.

Druhý je Ondra Cakl, kterého znám celá léta a vím, co si s náckama vytrpěl. Jeho metody práce jsou mravenčí a kdybyste viděli, jakým se vystavuje nebezpečím, když nacistická shromáždění dokumentuje, tak byste mi dali za pravdu, že to je člověk odvážný a to vyznamenání Za odvahu si plně zaslouží.

Pak je tu další z těch, kteří byli na výboru projednáváni, a to je jeden z bratří Mašínů. Jednoho z nich jsem potkal nedávno, kdy byl na pozvání pana Langoše v Bratislavě, do Čech si ještě netroufne, a pro mne to byl skutečně velký zážitek.

Já jsem se mu do očí díval dost dlouho, mluvil jsem s ním a snažil jsem se mu proniknout přes jeho pohled do způsobu myšlení a do jeho uvažování a do toho, co se kdysi odehrálo. Já tady nebudu reagovat na pana předřečníka ani nebudu rozebírat, co to vlastně je zabití,já jenom vím, že válka je svinstvo a veškeré právní rozklady blednou ve smyslu toho, co se ve válce děje a jedno z hlavních pravidel a zákonů války, a ta nejsou psaná, je zásad smutná, možná pro někoho i ohavná, ale je to zásada, jestliže nezabiješ, budeš zabit, a to byl případ bratří Mašínů a pana Paumera.

A proto já si dovoluji, pane předsedající, podat návrh, aby byl bratřím Mašínům udělen Řád Bílého lva III. stupně.

Konečně tady je jeden z adeptů na vyznamenání, kterému jsem do očí pohlédnout nemohl, protože už není mezi živými. Je to pan Otakar Hrubý, bitevní letec, účastník bitvy o Velkou Británii. Ale dávám ho do toho seznamu lidí, se kterými jsem měl možnost toho kouzla osobního poznání, protože jsem nedávno byl na odhalování desky jiného britského letce, pana Balabána a všem těm starým pánům jsem se tam do očí díval a bylo mi, jako bych se díval do očí panu Hrubému.

Já vám o něm přečtu pár řádků, poněvadž si myslím, že to stojí za to vyslechnout, protože si dovolím ho také navrhnout na udělení Bílého lva III. stupně.

Otakar Hrubý, účastník bitvy o Velkou Británii. Narodil se v roce 1913 v Nové Pace a zemřel v roce l993 v Nové Pace. Absolvoval Vojenskou leteckou akademii a pilotní školu v Prostějově v roce 1934 jako stíhací pilot. V červnu 1939 odjel s malou skupinou lidí, mj. se svým kolegou Fejfarem vlakem do Frýdku a 8. června byl převeden jako tramp do polského Krakova. Dostal se do Francie a odtud do Alžíru. Byl v cizinecké legii Sidi bel Abes a byl tam až do vypuknutí války. Pak byl ve francouzském letectvu. Po kapitulaci Francie pokračoval v boji v Tunisu. V Casablance jej převzalo britské válečné loďstvo, které ho přes Gibraltar dopravilo do Anglie. Tam sloužil u 111. britské letecké perutě, kde se jako letec stal účastníkem slavné bitvy o Británii. Byl přeložen na Maltu a přešel k českým perutím v rámci RAF ve 310. a 313 stíhací peruti. Jako bitevní letec absolvoval 218 náletů na tehdy nepřátelská území Francie, Belgie, Holandska a Německa. Doprovázel letecky proslulé lodní konvoje v Severním moři. Přežil dvě těžké letecké havárie.

Původně zařazený do Britského královského letectva jako seržant, ke konci války dosáhl hodnosti Squadern leader. Vedle řady vyznamenání mu bylo uděleno jedno z nejvyšších Distinguest flying frost, to je záslužný kříž leteckých důstojníků a ten řád mu osobně připnul král Jiří VI.

Konec války prožil v anglické nemocnici a do vlasti se vrátil ve 45. roce. Pak byl ve 49. jako kapitán letectva propuštěn a degradován. V letech 50 a 51 byl vězněn v táboře nucených prací v Mírově. Po propuštění mu byla dovolena pouze manuální práce.

Vedle již zmíněného vyznamenání obdržel třikrát Francouzský válečný kříž, pětkrát Československý válečný kříž, třikrát Medaili Za chrabrost a Medaili I. stupně Za zásluhy o republiku. Po listopadu 89 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva a převzal nově založený řád Štefánka. V létě 1990 navštívil dvakrát Londýn u příležitosti 50. výročí vítězné bitvy o Anglii jako člen nejexkluzivnějšího klubu světa a sdružení účastníků bitvy o Británii. Jako jediný ze všech přítomných veteránů byl osloven Královnou matkou.

Já jsem slyšel, že při jednání slovutného podvýboru byla námitka, že pan plukovník má vyznamenání příliš mnoho, že tedy není nutné, aby toho Bílého lva dostal. Já bych k tomu jenom řekl jedno - náš národ má málo hrdinů. A právě proto si myslím, že bychom neměli na některé z nich zapomínat.

Proto si dovolím, vážení kolegové, navrhnout, aby bitevnímu letci Otakaru Hrubému byl in memoriam udělen Řád Bílého lva III. stupně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Teď je přihlášena paní kolegyně Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Dovolte mi, abych jako členka podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání, která se účastnila té druhé schůze, kde se projednávala ta zpochybněná část návrhu, abych si tyto návrhy, protože si myslím, že je to tak správné, osvojila a zde je formálně správně navrhla tak, aby mohly být projednány plénem, protože si myslím, že v prvé řadě plénu přísluší, aby o těchto návrzích rozhodlo. Proto mi dovolte, abych, ten materiál se namnožený rozdává, abych přečetla to, co podvýbor projednal a návrhy tak, jak si myslím, že mají být předloženy, vám zde ocitovala.

Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání doporučil v té další fázi projednávání pplk. ve výslužbě, pana Františka Štamprecha navrhl na Medaili Za hrdinství in memoriam. Brigádního generála Jaroslav Plasse navrhl na Medaili Za zásluhy in memoriam. Mgr. Bc. Ivan Mánek je navržen na Medaili Za zásluhy.

V další skupině jsou: Václav Švéda, Zbyněk Janata, kpt. Ctibor Novák - navrženi na Řád Bílého lva in memoriam. Na Řád Bílého lva navrhuje podvýbor též Ctirada Mašína, Josefa Mašína, Milana Paumera. Nedoporučil k vyznamenání ing. Zdenu Mašínovou, které byl Řád TGM in memoriam již udělen v r. 1998.

Dále podvýbor revokoval své původní rozhodnutí a navrhl na vyznamenání a udělení medaile za zásluhy pana Mgr. Sri Kmara Vishwanathana a toto vyznamenání mu doporučil udělit oproti svému původnímu rozhodnutí.

Já tedy neříkám, že jsou to moje osobní návrhy, ale považuji za správné - a tyto návrhy si osvojuji, protože podvýbor je takto doporučil a způsob hlasování a jakým způsobem o nich bude toto plénum jednat, myslím, že je na místě, aby plénum samo rozhodlo. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně. Prosím pana senátora Balína, který je přihlášen, o slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane řídící, milé kolegyně, vážení kolegové, já se zamýšlím poslední dobou velmi často nad tím, jakým způsobem projednáváme jednotlivé problémy na schůzích Senátu. A byl bych strašně rád, kdybychom dokázali řešit ty problémy v rámci stanovených pravidel a v rámci určitého nastaveného systému. Když tak mě vyveďte z omylu - já se domnívám, že způsob projednávání navrhovaných lidí určitě hodných ocenění, tento systém má na základě zákona i na základě pravidel, která Senát má schválena. A podle mého názoru pravidla jsou v tom, že podvýbor pro státní vyznamenání je jakýmsi orgánem Organizačního výboru. A pro mě pro dnešní projednávání této problematiky je směrodatný modrý tisk pod č. 360. A přiznám se, že jako člen toho zmíněného podvýboru, který se nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit vzpomínané třetí schůze jednání podvýboru, jsem byl docela mile překvapen výstupem, který se k nám na 12. schůzi dostal, protože se domnívám, že signace Organizačního výboru směrem k těm návrhům, které tady jsou, byla naprosto, aspoň z mého pohledu, perfektní, akorát mě trochu mrzelo, že se v bodě 4, který jsme si přesignovali jako bod pod III, změnili z medaile Za statečnost, která samozřejmě - toto ocenění zákon už nezná - ale na to jsem upozorňoval už na zmíněném podvýboru, bez nějaké reflexe, takže to napravujeme teď. Proto bych byl velmi rád, kdybychom projednávali to, co po dnešní schůzi předložil Organizační výbor, tzn. modrý tisk č. 360.

A dovolte mi jednu osobní poznámku. Docela by mě strašně moc zajímalo, co viděl v očích těch, kteří ho vraždili, zavražděný policajt, co v  očích svých vrahů viděl zavražděný účetní. Bohužel už ani jeden z nich nám to neřekne.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím paní kolegyni Palečkovou, připraví se pan kolega Štětina.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vystupuji proto, že mě k tomu - a nechci říci slovo vyprovokoval - protože si kolegy Rakušana vážím a nemyslím si, že by měl v úmyslu někoho provokovat, spíše ve mně vyvolalo potřebu to jeho vystoupení vystoupit také. Já bych vás chtěla jen seznámit - ty, kteří náhodou o této skutečnosti nevědí - jakým způsobem byli popraveni nebo podle mě spíš zavražděni ti ze skupiny Mašínových, kteří neměli to štěstí a byli buď chyceni na útěku a nebo zde v tehdejším Československu, tzn. pánové Švéda, Janata a kapitán Novák. Byli připoutáni k jakémusi zařízení, kde měli na jedné straně připoutány nohy, na druhé straně hlavu a mechanismus po spuštění tyto dvě části tohoto zařízení roztáhl tak, že hlava byla oddělena od těla. Vůbec si nedokáži představit, co viděli oni v očích svých vrahů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím pana kolegu Štětinu. Kolega Rakušan s technickou připomínkou. Pane kolego Štětino, máte smůlu na kolegu Rakušana. Prosím, počkejte chvilku.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, děkuji za slušná, vyvážená slova mé předřečnice. Já jsem měl pocit, že z mého vystoupení jednoznačně vyznělo, že odsuzuji jakoukoliv vraždu, dokonce jsem tam i jmenoval justiční vraždu Milady Horákové. Já odsuzuji způsob tak nelidský, že si to ani zvířata nezaslouží, jaký jste právě vylíčila. Já jenom říkám, že my těm vrahům nenavrhujeme žádné vyznamenání.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Teď prosím, pana kolegu Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já bych vám chtěl oznámit jednu novinku, o které možná všichni nevíte, že před obědem Nejvyšší soud naší republiky plně osvobodil od zbytkových trestů pana kapitána Hučína a otevřel cestu k jeho plné rehabilitaci. Samozřejmě se to vrací ještě ke krajskému soudu, ale já myslím, že ta spravedlnost konečně nastane. Proč se o tom zmiňuji? Mezi ten zbytkový trest patřilo i ozbrojení pana Hučína, který chtěl rozstřílet sochu Klementa Gottwalda. A tento trest posuzoval dneska Nejvyšší soud a Nejvyšší soud k tomu řekl - já to přesně ocituji - „tyto činy, pro které byl odsouzen pan obžalovaný, lze považovat za související s jeho odporem proti komunistickému režimu“. To byl důvod, proč byl pan Hučín osvobozen. To znamená, že i Nejvyšší soud dal za pravdu člověku, který považoval ozbrojený boj proti komunistickému soudu za spravedlivý a možný. Vezměte to, prosím, kolegové, na vědomí, jakož i skutečnost, že tento slovutný Senát již jednou trojici bratří Mašínové a Paumer in memoriam navrhli - buďme konzistentní ve svém rozhodování. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana kolegu Stodůlku.

Senátor Jiří Stodůlka: Dámy a pánové, mně je velmi líto, že již se nemohu setkávat ve svém okolí s panem Janem Pivečkou, který je navržen na státní vyznamenání. Jsem tomu rád, že podvýbor organizačního výboru doporučil tohoto vzácného člověka k vyznamenání a byl bych rád, kdyby pan prezident zvolil tuto naši nominaci, protože ten člověk je - nebo byl - bohužel byl, velmi vzácným člověkem, se kterým jsem se málokdy v životě potkal. Člověk, který se vrátil do České republiky po r. 90, aby zde pomohl mladým lidem vrátit naději do života, jeho nadace, kterou založil, jeho restituovaný majetek, který slouží i dnes po jeho smrti výchově mládeže z narušeného prostředí k tomu, aby se mohli vyučit řemeslu v jeho bývalých zařízeních, to je člověk, který těžko se hledá někde jinde. Byl bych rád, kdyby prošel.

Zároveň tak bych se přimlouval za státní vyznamenání z onoho doplňku, který nám předala paní senátorka pro brigádního generála Jaroslava Plasse, našeho vojenského atašé ve Velké Británii po roce 1945, který má také velké zásluhy na tom, že se Česká republika nebo Československo tehdejší, stalo vlastně členem protihitlerovské koalice. Rád bych, kdyby tento návrh byl posouzen a vzhledem k tomu, že se zdá, že se bude jednat nebo hlasovat o těch jednotlivých jménech z toho dodatku paní senátorky, velmi se přimlouvám za to, aby dostal dostatek hlasů při našem hlasování. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím teď kolegyni Venhodovou. Připraví se pan kolega Jirsa.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jsem ráda, že tady kolega Stodůlka řekl to, co řekl, protože to je přesně to, co jsem měla na mysli. Myslím si, že tito lidé uvedení v té druhé části projednávání podvýborem, protože to projednávání probíhalo dvoufázově z časových důvodů, tak by bylo nespravedlivé, aby např. brigádní generál Jaroslav Plass nebo pplk. František Štamprech a Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, včetně Bc. Mgr. Ivana Mánka - to jsou prostě jména, která nejsou kontroverzní, byla řádně v pracovním jednání projednána a já nevidím důvodu, proč by neměli být navrženi jenom proto, že jsou navrženi ve skupině někým, který pro část tohoto pléna je osobou kontroverzní. Myslím si, že Senát jako plénum by měl individuálně posoudit v té druhé části, dejme tomu jednotlivým hlasováním, a že by opravdu tento návrh měl být projednán tak, jak jsem ho předložila. Já vás o to prosím, protože myslím, že je na místě, aby se každý rozhodl sám a aby každý hlasováním vyjádřil svůj názor na předkládané návrhy. Jenom se mi nezdá spravedlivé, aby někteří lidé z toho byli vyřazeni dopředu jenom proto, že to vázne na nějaké jiné překážce. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Ještě se, kolegyně a kolegové, někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím a prosím, pane místopředsedo podvýboru, abyste se ujal slova a především abyste nám navrhl způsob hlasování o podaných návrzích.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak jsem předznamenal ve své řeči zpravodaje, je tady jeden návrh schválený organizačním výborem, který máte rozdaný - je to modrý tisk č. 360, který obsahuje všech 24 jmen navržených podvýborem, schválených organizačním výborem o předložených vám. Zde si myslím, že by neměl být problém. V diskusi nezazněl žádný návrh na změnu, a proto navrhuji, abychom o tomto návrhu usnesení Senátu na 12. schůzi hlasovali en bloc. Dále zde v diskusi padl návrh na doplnění tohoto návrhu o jména schválená na třetí schůzi podvýboru pro státní vyznamenání, a ta bych přečetl až při vlastním hlasování. A další návrh z pléna na pana Otakara Hrubého na propůjčení Řádu Bílého lva. Takže v tomto směru bych doporučil, abychom hlasovali o jednotlivých jménech. Takže první hlasování bude o návrhu en bloc - návrhu usnesení Senátu tak, jak je v tisku 360 a pak bych si dovolil vždycky každé hlasování jmenovitě uvést. Zároveň se omlouvám kolegyním a kolegům, že nemají dostatečně v předstihu materiál, ale bylo to vyřazením právě celého usnesení ze 3. schůze podvýboru a zde si musí organizační výbor sám určitým způsobem tento postup vyjasnit. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, ptám se vás, zda má někdo výhrady k navrženému způsobu hlasování, tzn. v prvém hlasování en bloc o návrzích, které schválil Organizační výbor a v druhé části po jménech, jak nám to teď předložil pan kolega místopředseda podvýboru. Nevidím, že by byly nějaké výhrady k tomuto způsobu hlasování. Myslím si, že můžeme zahájit hlasování. Prosím, pane zpravodaji, teď budeme hlasovat?

Senátor Karel Tejnora: Teď budeme hlasovat o návrhu na usnesení Senátu ve znění: „Senát schvaluje a předkládá prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2006. A jsou to návrhy, které obsahuje senátní tisk 360. Už jsem je zde na záznam četl, domnívám se, že není pochyb.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, hlasujeme o tisku č. 360. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 25 registrováno 47, pro 44. Návrh byl schválen.

Pane místopředsedo podvýboru.

Senátor Karel Tejnora: Takže dále po zkušenosti s loňskou debatou o tom, jak hlasovat, jsem tomu chtěl předejít a proto jsem navrhl plénu, abychom o dalších - jak byla v rozpravě jména přečtena a navržena - hlasovali jmenovitě. Podle pořadí je návrh na propůjčení Řádu Bílého lva panu Václavu Švédovi in memoriam, panu Zbyňku Janatovi in memoriam, panu kapitánu Ctiboru Novákovi in memoriam.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane místopředsedo, nemohli bychom hlasovat podle třetího usnesení podvýboru tak, jak to jde za sebou? Bylo by to možná jednodušší, přehlednější. Doporučoval bych tento způsob, tzn., že to prvé hlasování by mělo být o panu pplk. Františku Štamprechovi.

Senátor Karel Tejnora: Takže beru to jako návrh. Pokud by toto en bloc o usnesení z třetí schůze neprošlo, tak by nezbylo nic jiného než postupovat po jménech. Takže já tedy přečtu ještě jednou, o čem budeme přesně hlasovat. Senát schvaluje a předkládá prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2006 seznam doplněný o pana pplk. Františka Štamprecha - medaile Za hrdinství in memoriam.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže o tom budeme teď hlasovat, protože o tomto usnesení budeme hlasovat po jménech u všech těch navržených, abychom to nekomplikovali.

Senátor Karel Tejnora: Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, takže hlasujeme o panu pplk. Štamprechovi. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 26 registrováno 47, pro 45. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Dále je uveden brigádní generál Jaroslav Plass, medaile Za zásluhy in memoriam.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 27 registrováno 47, pro 45. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Dalším navrženým na vyznamenání je Mgr. Bc. Ivan Mánek, medaile Za zásluhy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 28 registrováno 47, pro 45. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Další schválený návrh podvýboru byl na Řád Bílého lva pro pana Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 29 registrováno 47, kvorum 24, pro 24. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Další je skupina Václava Švédy, Zbyňka Janaty a kapitána Ctibora Nováka in memoriam, všichni na Řád Bílého lva.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 30 registrováno 48, kvorum 25, pro 31. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Posledním navrženýmna 3. schůzi podvýboru byl Mgr. Sri Kumar Vishwanatham na propůjčení medaile Za zásluhy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 31 registrováno 48, pro 35. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: A posledním z pléna navrženým panem kolegou senátorem Jaromírem Štětinou je návrh na propůjčení Řádu Bílého lva Otakarovi Hrubému. Zpráva k tomuto návrhu vám byla rozdána. Doufám, že diskuse dala dosti času, abyste se mohl každý seznámit s tímto návrhem a proto bych navrhl panu předsedajícímu, abychom o tomto posledním návrhu rozhodli hlasováním.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 32 registrováno 48, kvorum 25, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Karel Tejnora: Já vám všem děkuji za trpělivost, která určitým způsobem vznikla tím, že vám nebyl dodán materiál z 3. schůze podvýboru. Ještě jednou děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dovolte mi, kolegyně a kolegové, abych i za vás poděkoval členům podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání za přípravu a zpracování návrhů na vyznamenání.

Vážené kolegyně a kolegové, na dnešním programu měla být ještě Informace vlády o pořadu jednání Evropské rady konaného ve dnech 15. a 16. června 2006 v Bruselu a o pozicích České republiky. Pan ministr Cyril Svoboda se omlouvá, je schopen přijít dnes až po 17.00 hodině. Myslím si, že by nebylo rozumné na něho čekat. Zítra se pan ministr Svoboda přizpůsobí našemu pořadu jednání. Proto doporučuji ještě, abychom přeřadili tento bod na zítřek jako poslední bod, s tím, že v případě nutnosti v průběhu jednacího dne to upřesníme a pozměníme. Myslím, že to není problém.

Zahajuji hlasování o tom, abychom tento poslední bod našeho dnešního programu přeřadili na zítřek. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 33 registrováno 45, kvorum 23, pro 38, proti jeden. Návrh byl schválen.