Návrh zákona byl přikázán Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Martina Mejstříka. Výbor nepřijal žádné usnesení a návrh byl rozdán jako tisk č. 53/2. Garančním výborem je určen Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor také nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání máme jako tisk č. 53/1, zpravodajem je pan senátor Jaromír Štětina, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy.
Senátor Jaromír Štětina: Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já, protože tu nemáme pana předkladatele, chopím se úkolu, abych vás seznámil s novelou tohoto zákona, poněvadž myslím, že s tím se podrobně zatím seznámili jenom členové oněch dvou výborů, kteří novelu zákona posuzovali.
Je to novela zákona z roku 2002, o válečných veteránech. Ten zákon z roku 2002 jasně určuje, kdo je to válečný veterán. Tehdy, když se schvaloval, tak se o ten zákon vedla veliká bitva a v podstatě válečným veteránem je několik kategorií lidí. Abyste měli představu, já v té explikaci toho zákona vám řeknu pouze, kdo to je, poněvadž ta novela spočívá v rozšíření těch, na které se ten zákon bude vztahovat. Zatím tedy je válečným veteránem ten, kdo vykonával službu v Československých legiích, to už je velmi málo lidí samozřejmě. Kdo sloužil jako příslušník Československé armády v zahraničí v letech 1939-45, ve spojenecké armádě v letech 1939-45, je považován za veterána, též je považován za veterána příslušník 1. československé armády na Slovensku v letech 1939-45 a patří sem také kategorie účastníků válečných odbojových operací od 15. března 1939 do 8. května 1945. To jsou ti skutečně naši starší spoluobčané, veteráni někdejších konfliktů.
Pak sem patří ovšem i nová generace veteránů, a to jsou příslušníci naší nebo spojenecké armády, kteří konali po stanovenou dobu službu v místě ozbrojeného konfliktu nebo některé z mírových operací.
Toto jsou všichni, na které se ten zákon vztahuje. Ten zákon se zabývá sociální péčí o veterány, především je tam celá řada konkrétních bodů, kterak se stát veteránům věnuje.
Novela tohoto zákona je velmi jednoduchá a myslím si, že velmi užitečná. Ta novela říká, že tyto kategorie, které jsem vám před chvílí vyjmenoval, se mají rozšířit i o příslušníky - o policisty. Netýká se to mnoha lidí, je to asi 50 nebo 60 lidí dosud, ale pravděpodobně s dalšími válečnými konflikty naši policisté budou sloužit ve válečných konfliktech stejně jako příslušníci Ministerstva obrany. Čili novela navrhuje a je nám předkládána ke schválení, abychom schválením této novely doporučili, aby se tato novela vztahovala i na policisty, kteří pracují ve stejně obtížných podmínkách.
Tu novelu projednávaly dva výbory, jak už tady řekl pan předseda, a ani jeden z těch výborů, ať už to byl Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, nebo garanční Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, nepřijal žádné usnesení. V garančním výboru bylo hlasováno o tom, jaké usnesení přijmout, ale celá řada členů toho výboru se zdržela hlasování, takže usnesení žádné nebylo. Pokusím se vysvětlit proč.
Především ještě v době zasedání výboru minulý týden byly snahy některých zástupců organizací veteránů prosadit některé další sociální výhody. My jsme se o to pokoušeli, ale nakonec jsme usoudili, že to tam dávat nebudeme, ty jejich připomínky, takže hlavním důvodem, proč zřejmě nebyl výborem schválen tento návrh, bylo to, že součástí tohoto, a na to upozorňuji velmi důrazně, že součástí této novely je přílepek.
Je tam v této novele, která má z policistů udělat také veterány, když si to zaslouží. Najednou se tam objevil přílepek, který připojila Poslanecká sněmovna, a je to přílepek novely zákona č. 148, o ochraně utajovaných skutečností. To je zákon, který vůbec nesouvisí s tím zákonem o veteránech a smyslem toho by mělo být, že tento zákon by měl mít prodlouženou platnost dále od června t. r. do 31. prosince 2005, takže kdyby platnost tohoto zákona nebyla prodloužena, Parlament do konce června nepřijal novou normu, kterou už posoudila vláda, znamenalo by to, že po červnu přestane existovat předpis pro jednání bezpečnostních prověrek.
Na obou výborech se o tom samozřejmě diskutovalo, byly tam hlasy pro i proti a jelikož výbory nepřijaly usnesení, tak vlastně tento oříšek k rozlousknutí byl ponechán nám zde na plénu. Je tady připraveno několik pozměňovacích návrhů. Ty pozměňovací návrhy jsme jako zpravodajové připravili společně - já a zpravodaj Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Mejstřík. Děkuji vám za pozornost.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pane kolego posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se zpravodaje Výboru pro vzdělávání atd. kolegy Mejstříka, jestli chce vystoupit. Nechce. Ptám se pléna Senátu jestli podle § 107 našeho jednacího řádu chce někdo navrhnout nezabývat se touto novelou. Nikoho nevidím. Otvírám v tom případě obecnou rozpravu. Pan senátor Jiří Liška do obecné rozpravy, pan místopředseda má samozřejmě právo.
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Je to téměř symbolické, že novelu zákona o válečných veteránech projednáváme teď, v době, kdy nejen naše republika, ale celá Evropa, možná celý svět vzpomíná, resp. si připomíná 60. výročí ukončení 2. světové války a my v podstatě máme možnost i tímto způsobem si připomenout zásluhy našich veteránů při bojích za svobodu naší vlasti.
Kolega Štětina to již tady říkal, že ten návrh zákona vychází z toho, že dnes se na nebezpečné zahraniční mise nevysílají pouze členové Armády ČR, ale také policisté, kteří často slouží ve stejně náročných a stejně riskantních a rizikových podmínkách jako jejich vojenští kolegové a jako takové má svoji logiku, že by i oni měli být válečnými veterány. Myslím si, že je potřeba, abychom tuto myšlenku přivítali.
Vzpomínám si na ty dlouhé diskuze konce minulého století mezi bojovníky za svobodu s dalšími válečnými veterány i na účastníky novodobých misí. Nakonec se všichni shodli na tom, že je potřeba, aby tu zůstala legionářská tradice. Nakonec z té tradice žije naše armáda. Faktem je také to, že za posledních sto let většinou naši vojáci bojovali zejména v zahraničí a myslím si, že i proto musíme podporovat tyto naše novodobé legionáře. Odvážné muže a ženy, kteří nasazují svůj život za hranicemi České republiky na obranu míru, svobody, demokracie. I když se možná někomu dnes zdá, že se to děje někde daleko a že se nás to přímo netýká. Opak je v mnoha případech pravdou.
Na druhé straně bych chtěl v rámci projednávání tohoto zákona o válečných veteránech upozornit na jednu skutečnost, že máme několik různých zákonů, ve kterých se snažíme definovat závazky státu vůči těm našim občanům, kteří nasazovali, případně přímo obětovali své životy ve jménu České nebo případně dříve Československé republiky. Samozřejmě cítím ten rozdíl mezi dnešními profesionály, kteří pomáhají udržovat mír a pořádek v Afghánistánu nebo v Iráku, na Balkáně, v zemích bývalé Jugoslávie a mezi druhým odbojem, mezi politickými vězni i mezi obětmi invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, ale faktem je to, že se stále bavíme o stejném principu, že stále jednáme - v uvozovkách - o ceně lidského života. A tady si myslím, že by to mohl být jeden z takových vážných úkolů pro Senát, abychom se pokusili všechny zákony tohoto typu uvést do jakéhosi souladu, abychom nemuseli čelit obviněním, že některého bojovníka, resp. že některé oběti takových bojů si vážíme více a některého zase méně. Pravdou je to, že v mnoha případech tyto výtky a tyto připomínky jsou na místě.
Nakonec, vážené kolegyně a kolegové, ještě drobná poznámka k tématu, o kterém se již také zmiňoval kolega Štětina, a to je k tomu tzv. přílepku ke změně zákona o ochraně utajovaných skutečností. Pravdou je to, že to je novela, která nesouvisí s projednávaným návrhem, také je pravdou, že již po čtvrté zde máme návrh na prodloužení účinnosti současně platného návrhu a pravdou je také, že vláda neplní své sliby. Ano, pane ministře, vláda neplní své sliby, protože za uplynulé roky téměř nijak nepokročila, přesto, že již před třemi lety slibovala, že předloží zcela nový zákon. Vzpomínám si, že jsme naposledy o tomto tématu hovořili před rokem a vzpomínám si také, že to byl náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který prosadil právě ten termín, který byl navrhován tehdy na dobu neurčitou, že jsme tam prosadili ten stávající termín, a to je konec června. Když jsem se díval do pozměňovacích návrhů, které chystá předložit kolega Mejstřík s kolegou Štětinou, musím říci, že přesto, že já jsem tehdy byl tím, kdo tento pozměňovací návrh předkládal z důvodů, abychom donutili vládu k větší aktivitě, tak pravdou je to, že zákon o ochraně utajovaných skutečností zkrátka naše země musí mít. A nevyřeší to to, že to vyškrtneme a že od 30. června ten zákon přestane platit. To zkrátka možné není. To si myslím, že není cesta, kterou by měli jít odpovědní účastníci legislativního procesu. Tak to zkrátka nejde. Pokud nejsme schopni donutit jinými prostředky vládu, aby naplnila své sliby, tak to rozhodně není to, že zrušíme platnost zákona, bez kterého bychom neobstáli před našimi zahraničními partnery. Zkrátka to nejde a myslím si, že takový návrh jako odpovědní politici podpořit nemůžeme přesto, že - opakuji znovu - nesmíme se uspokojit s tím, že vláda slibuje a neplní, ale ne takovouto formou. Děkuji vám.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásil se pan senátor Jiří Stodůlka a připraví se pan senátor Martin Mejstřík.
Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já musím vystoupit opět k proceduře. Podle § 106 našeho jednacího řádu je: na jednání Senátu o návrhu zákona se zúčastní jeho navrhovatel, který zákon odůvodní. Já mám ten pocit, že tam nikde není, že se může zúčastnit, ale že se zúčastní. To znamená, že tady má být přítomen na jednání. Já požaduji, aby tento zákon nebo toto projednávání bylo přerušeno, termín uplyne ve středu 4. května, kdy zasedá Senát. Pokud nejsme schopni navrhovatele sem dostat dnes, je třeba počkat s tím do středy příštího týdne.
Ale tento stav, kdy Senát bude projednávat zákony bez navrhovatele, může vyvolat precedent, kdy nám přestanou navrhovatelé vůbec chodit na jednání Senátu. A mám ten pocit, že tuto praxi bychom měli zatrhnout v samém počátku.
Pamatuji si ještě na začátku jednání Senátu, kdy jsme dokonce žádali předsedu vlády o potrestání tehdejší ministryně spravedlnosti Parkanové, že se nedostavila na projednávání návrhu zákona, s tím, že jí to neukládá Ústava ani jednací řád.
Mám ten pocit, že v tomto jednacím řádu už je to zakotveno a měli bychom to striktně požadovat. Není prostě možné se tvářit, jako že se nic neděje. Děkuji.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: S faktickou připomínkou pan senátor Pospíšil, prosím.
Senátor Jiří Pospíšil: Ano, pokud přerušíme projednávání tohoto zákona, vytvoříme nebezpečný precedent, a tento precedent bude velmi nebezpečný v tom, že vláda, která nepošle ani jednou ministra na projednání i těchto zákonů, tak bude mít automaticky zaručen souhlas Senátu.
Vymysleme prostě něco jiného, ale ne, proboha, toto.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Je přihlášen pan senátor Mejstřík. Ale byl zde procedurální návrh kolegy Stodůlky, takže o něm bychom měli bez další rozpravy hlasovat. A tento návrh zněl, přerušit projednávání tohoto bodu do té doby, než se sežene předkladatel. A pokud se nesežene předkladatel? To je moje otázka, na kterou mám právo, protože naši lidé se snažili sehnat někoho ze čtyř a nezdařilo se. Příští týden nám končí lhůta ve středu 4. května.
S faktickou připomínkou se ještě hlásí paní senátorka Rögnerová.
Senátorka Helena Rögnerová: Vážení kolegové, myslím si, že kolega Stodůlka má pravdu a že se dá přeci přerušit tento bod do okamžiku, kdy seženeme předkladatele, nejpozději však do středy 4. května, kdy se pak k tomuto zákonu můžeme postavit tak, že nepřišel předkladatel a tudíž máme možnost to vyjádřit třeba zamítnutím. Ale není to určitě tak, jak říkal pan kolega Pospíšil.
Podporuji návrh kolegy Stodůlky a upřesňuji ho, abychom hlasovali o přerušení do okamžiku, kdy budeme mít předkladatele, nejpozději do středy 4. května, kdy uplyne lhůta.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Procedurální návrh byl podán a bude se o něm hlasovat. Nejprve znělkou svolám senátorky a senátory k hlasování.
Je jasné, o čem budeme hlasovat? Hlasujeme o návrhu kolegy Stodůlky doplněného návrhem kolegyně Rögnerové, abychom přerušili projednávání tohoto bodu nejdéle do středy 4. května s podmínkou, že samozřejmě přijde navrhovatel, anebo nepřijde…
Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh přerušit tento bod, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.
Hlasování č. 5 bylo ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 28, proti 12. Návrh byl zamítnut.
Budeme pokračovat, přihlášen je pan senátor Martin Mejstřík, který má slovo.
Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, vůbec se mi nechce vystupovat po tom předchozím extempore, protože si myslím, že si opravdu zakládáme na nebezpečný precedent a nedokáži si představit, jak se zachovám, když sem přestanou předkladatelé chodit.
Ale nešť. Doplnil bych slova pana garančního zpravodaje. Mám dojem, že zde nebylo zcela jasně uvedeno, že šlo o společnou zpravodajskou zprávu, takže tímto se zpětně omlouvám, jestli to řečeno nebylo.
Dovolte mi reagovat na proběhlou diskuzi, a to ve dvou bodech.
Zareaguji nejdřív na pana místopředsedu Lišku, jenom možná o doplnění. On se zde zmínil o problému západního a východního odboje, že bychom neměli rozlišovat mezi tímto odbojem.
Já si dovolím mírně zaprotestovat. Pamatuji si velmi dobře na bouřlivé debaty při 50. výročí ukončení druhé světové války, kdy se tento problém řešil právě při projednávání zákona, který se původně jmenoval zákon o odškodnění našeho odboje. A tam se strhla velká půtka, která nedopadla dobře, jejíž meritum tkvělo v tom, že si samozřejmě musíme vážit odboje, ale problém byl s tím, že zejména někteří příslušníci východního odboje se potom zapletli velmi nepěkně s komunistickou totalitou a s komunistickou mocí, takže tam samozřejmě pořád tento podtext je.
Druhá věc. Bylo zmíněno 60. výročí ukončení 2. světové války a dovolte mi upozornit přece jenom na problém, který já cítím jako velký, a právě proto, že máme vlastně toto kulaté výročí. Zákon o válečných veteránech tak, jak platí, je velmi stručný. A v podstatě tento zákon našim veteránům nezaručuje nic moc. Já vám přečtu, co našim veteránům přináší.
Ministerstvo se v něm za prvé zavazuje, že umožní občanským sdružením, která sdružují válečné veterány, bezplatné využívání objektů, s nimiž ministerstvo hospodaří, tzn. poskytne jim, když to trochu zjednoduším, zadarmo klubovny nebo jednací sály.
Za druhé, zabezpečuje oslavy Dne válečných veteránů.
A za třetí, zřizuje a spravuje domovy péče o válečné veterány.
To je v podstatě vše, co my tímto zákonem veteránům deklarujeme.
Co se rozumí pod domem péče o válečné veterány? Jde v podstatě o domov důchodců pro ty, kteří nemají příbuzné nebo blízké, kteří by se o staré nebo přestárlé veterány starali, takže ministerstvo zřídilo domovy důchodců pro veterány. Ti si samozřejmě péči minimálně částečně platí, většinou si ji platí absolutně.
Zdá se mi to velmi málo a připomínám znovu, že je zde 60. výročí a my v podstatě jsme se velmi narychlo s kolegou Štětinou pokusili dostat tam i jiné věci, což se nám nepodařilo, protože opravdu jsme si uvědomili nedostatečnost zákona pozdě a je to složitější.
Tímto jenom předesílám, že jsme zde shledali ještě tři problémové okruhy, které bychom se pokusili vyřešit v budoucnu nějakou drobnou novelou, byť už to nestihneme do výročí.
A to je problém povyšování válečných veteránů, těch, kteří odejdou z činné služby, ten není zajištěn. Dále vymezení toho, kdo je oprávněnou osobou pro vydání osvědčení, což trochu souvisí s problémem, o kterém jsem hovořil úplně úvodem. A to, co já cítím jako největší náš dluh, je zajištění sociálního zabezpečení těch lidí, kteří bojovali buďto v minulosti za svobodu Československa, anebo bojují nyní. Toto sociální zabezpečení je prostě tristní a v podstatě závisí na vůli ministerstva, není deklarováno zákonem.
Tady vidím problém, který bychom se měli pokusit do budoucna vyřešit.
Když už jsem si vzal slovo, přikročil bych k poslední věci, která byla avizována, a to je náš pozměňovací návrh. Zmínil jsem se o hlasování v našem výboru. Tam tento pozměňovací návrh neprošel těsnou většinou jednoho hlasu. Proto jsme jako výbor nepřijali žádné usnesení.
Tento pozměňovací návrh v sobě zahrnuje legislativně-technické věci, které samozřejmě problémem nejsou, na nich bychom se shodli. Ale jde zejména o onen přílepek. K němu bych řekl toto.
Nejenom, že to zde v Senátu pranýřujeme, já mnoho nepamatuji, ale za ty dva roky pokaždé a od svých déle sloužících kolegů vím, že tomu tak je prakticky od vzniku Senátu, ale jsem bytostně přesvědčen o tom, že to je jednání nezákonné. Na tento problém jsme už narazili nepletu-li se, na minulé schůzi Senátu a domnívám se, že byť dávám za pravdu panu místopředsedovi Liškovi, že to je velký problém v tom, že by měla fakticky skončit platnost zákona o ochraně utajovaných skutečností, proboha, my jsme zákonodárným sborem, musíme dodržovat zákony. Jednací řád je zákonem.
Konečně třetí poznámka, ne nepodstatná. Občanská demokratická strana, a já s tím naprosto souhlasím, zde oprávněně kritizuje stav našich zákonů, to, jak jsou komplikované, složité, nepřehledné. Tyto přílepky bezesporu poslouží, v uvozovkách, dobré věci, že se vylžeme z nějakého problému, který jsme nedokázali řešit regulérní cestou, přitom ale tak strašně komplikujeme uživatelům zacházení s našimi zákony. Uvědomte si, že zákon o ochraně utajovaných skutečností vyjde ve Sbírce zákonů pod zákonem o válečných veteránech. Přitom to je samozřejmě jednoduchý, téměř primitivní příklad, nicméně člověka, který bude hledat zákon o utajovaných skutečnostech těžko napadne, že má hledat, proboha, v zákoně o válečných veteránech. Dopad na veřejnost v zákonech, které zde plodíme, je strašlivý a přitom my ho neustále zhoršujeme místo toho, abychom ho zlepšovali.
Proto z tohoto důvodu navrhnu vypuštění tohoto přílepku a nechť vláda a Poslanecká sněmovna najdou legální cestu, která bude odpovídat standardům tak, aby tyto zákony měly hlavu a patu a byly komfortní pro uživatele. Děkuji za pozornost.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Jiří Liška, připraví se senátor Jaromír Štětina.
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vracím se ke svému původnímu vystoupení, kde jsem oceňoval práci našich policistů na zahraničních misích, ale zapomněl jsem k tomu dodat, že navrhuji, protože tady ještě nebylo řečeno schválit, schválit návrh této novely.
Pokud jde o diskuzi týkající se přílepků, myslím, že pokud se shodneme na tom, že tento stav je pro nás dále nevyhovující, je potřeba jít normální rozumnou cestou, tzn. upozornit Poslaneckou sněmovnu, že například od 1. ledna 2006 zkrátka budeme všechny návrhy, které sem budou přicházet a nebudou to návrhy čisté, zamítat. Na tom se ale musíme dohodnout a musíme předem Poslaneckou sněmovnu varovat. Kroky, které bychom udělali teď, považuji za nešťastné, obzvlášť v tomto konkrétním případě.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.
Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám několik poznámek ke dvěma bodům. Nejdříve k meritu věci, jestli policisté ano, nebo ne.
Policisté ano. Jsou to policisté, kteří slouží ve stejných válečných podmínkách jako příslušníci našich ozbrojených sil Ministerstva obrany. Týká se to především našich policistů v Basře, týká se to našich policistů, kteří slouží v jednotkách UN například v Kurdistánu, kteří budou sloužit v jednotkách ISAF například Afgánistánu, kde se podmínky neliší od normálních bojových podmínek. Myslím, že je potřeba tento zákon přijmout.
Teď se dostávám ke druhému bodu. Skutečně navrhuji, abychom se s těmi přílepky jednou provždy vypořádali. V našem garančním výboru z devíti přítomných byli tři pro, abychom Poslanecké sněmovně toto vrátili s pozměňovacím návrhem, který tento přílepek nepřijme. Situace je taková, že neustálým přijímáním těchto naprosto nepochopitelných přílepků a složitých konstrukcí pro naše klienty, občané naší země jsou našimi klienty, znevažujeme sami sebe. Za mnou chodí mí přátelé, kteří říkají: Proboha, přijměte už v Poslanecké sněmovně zákon, že tři roky nebudete žádný zákon měnit.
Přicházejí za mnou jiní přátelé, kteří říkají: To už si teď bude muset každý řezník kvůli zákonům, které nám připravujete, najmout právníka, aby se vůbec v těchto zákonech vyznal. My tyto zákony přece děláme pro lidi. Jak už říkal kolega Mejstřík, když se najednou objeví v zákoně o veteránech něco naprosto jiného, co si potom naši občané mají myslet o práci vlády, o práci Senátu?
Přimlouvám se za to, abychom tento přílepek sprovodili ze světa. Děkuji vám za pozornost.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Adolf Jílek, připraví se senátor Jiří Pospíšil.
Senátor Adolf Jílek: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, diskuze se svezla od podstaty problému k tomu, jestli se budeme bavit o přílepcích, nebo ne. Může tady být svaté nadšení, že nikdy žádný nepřijmeme, ale stejně ho přijmeme znovu a znovu, protože nám nic jiného v mnoha případech nezbývá, protože řešit to jiným způsobem, tzn. schválením změny zákona, který by měl jeden řádek, přičemž proces v takovém případě trvá 6 až 12 měsíců, kvůli jednomu řádku, který by se připojil k nějakému zákonu, je rychlejší. Bohužel Sněmovna si na to v některých případech hodně zvykla, ale v tomto případě si myslím, že toto téma není natolik odtažité, protože veteráni, armáda a utajované skutečnosti spolu souvisejí, ale mějme také zdravý rozum, protože představa, že od 1. července letošního roku nebudeme mít zákon o utajovaných skutečnostech, tzn. že všichni naši představitelé, kteří jsou v orgánech NATO a v dalších, z nich budou vyloučeni, protože nebudeme mít zajištěnu ochranu utajovaných skutečností, mě děsí.
Vím, že původní představa byla, aby vláda činila. Vláda činí a řeší své vnitřní problémy, nikoliv problémy, které jsou problémy tohoto státu a našich lidí.
Zbytek pozměňovacích návrhů jsou drobné legislativně-technické úpravy a myslím si, že nestojí za to kvůli těmto malým, drobným úpravám to vracet do Sněmovny. Děkuji.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má senátor Jiří Pospíšil, připraví se senátor Jiří Stodůlka.
Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, zpravodaj tady položil vlastně otázku, co si mají naši občané myslet v případě, že schválíme takovýto přílepek. Myslím si, že bychom jim to měli říci jasně, že naše vláda pracuje špatně. Vždyť to není tím, že bychom něco zanedbali my, nebo že bychom si vymysleli nějaký „flons“, že bychom si tam tento přílepek dali pro srandu. Vždyť ten zákon by prostě skončil svou platnost.
Ten zákon skončil svou platnost. Ten zákon měl svou platnost právě proto, že vláda byla zavázána, aby do určitého termínu vypracovala zákon nový. Ale ten zákon nevypracovala. Za této situace, kdy hrozilo, že naši důstojníci zůstanou v shapeu před zavřenými dveřmi a řeknou: Vy na toto jednání nemůžete, protože vy nemusíte držet utajované skutečnosti, tak jsme přijali prodloužení toho termínu.
Teď to přijímáme podruhé. V podstatě my zachraňujeme následky špatné práce vlády. Ještě jsem chtěl říci k těm návrhům o sociálním zabezpečení veteránů.
Je dobré mít někdy také paměť. Když se tento zákon přijímal, tak se výslovně mluvilo o tom, že to je zákon, který má ocenit mravně a morálně a že to není žádný zákon o sociálním zabezpečení. A já myslím, že bychom si měli napřed prostudovat debatu, když se přijímal minule, kdy jsme teď z něj udělali zákon o jakémsi sociálním zabezpečení určité skupiny, já myslím, že by to nebylo dobře a zvlášť proto ne dobře, že tam je ten problém těch dvou ministerstev.
Pak ještě pro přesnost bych chtěl říci, že v Iráku žádní policisté nesloužili. Tam sloužili vojenští policisté a vojenští policisté jsou služebně zařazení vojáci. Jenom tak mimochodem.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má senátor Stodůlka. Připraví se pan senátor Jiří Zlatuška.
Senátor Jiří Stodůlka: Vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsem byl přehlasován ve svém názoru na výklad jednacího řádu Senátu, tak si dovolím navrhnout doprovodné usnesení Senátu z dnešní schůze přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech a zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - senátní tisk č. 53.
Senát upozorňuje navrhovatele zákonů, že dle § 106 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, jsou povinni se dostavit na jednání Senátu o jimi navržených zákonech.
O tomto usnesení bychom měli hlasovat po skončení obecné nebo podrobné rozpravy. Děkuji vám.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Předpokládám, že bude tento návrh usnesení všem k dispozici. Slovo má senátor Jiří Zlatuška. Připraví se senátor Martin Mejstřík.
Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl vystoupit nikoliv meritorně k tomuto zákonu, ale k té poznámce kolegy Jílka o tom, jak složité by bylo takovéto změny realizovat standardním procesem.
Domnívám se, že korektní postup z Poslanecké sněmovny by byl předkládat každé zasedání Sněmovny jeden prázdný zákon, kterým se mění všechny možné potřebné věci, které Poslanecká sněmovna považuje za vhodné a takto, abychom takovéto změny probírali v jednom balíku tak, aby se meritorní debata mohla soustředit na ty příslušné drobné změny.
Myslím si, že ten způsob, který je v Poslanecké sněmovně rutinně volen, totiž že se takovéto změny přidávají k jiným textům, které pojednávají o věcech, které z různých hledisek může být, řekněme, žinantní odmítat kvůli tomu, co je k nim přilepeno. To je vrcholně nekorektní a navíc to odvádí Senát od práce nad podstatou těch zákonů, které zde máme posuzovat.
Děkuji.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má senátor Martin Mejstřík. Připraví se senátorka Jitka Seitlová.
Senátor Martin Mejstřík: Vážený Senáte, opravím kolegu Pospíšila. Prodlužujeme ten termín potřetí. To je taková drobnost ne zcela důležitá.
Co se týče merita věci, opravdu tam ani na našem výboru nebyl problém s tím zařadit policii mezi veterány, nicméně domnívám se, že tato novela v podstatě nijak nesouvisí s 60. výročím konce války, takže bychom mohli ten zákon s klidným svědomím vrátit do Poslanecké sněmovny a nic se nestane.
Co se týče toho, co já se naopak domnívám, že jsme měli udělat k tomuto kulatému výročí, a to posílit pocit těch veteránů, že opravdu si jich vážíme a oceňujeme jejich oběti nejen tím, že dostanou nějaký metál nebo osvědčení, ale tak to bohužel v té novele není.
Pan kolega Pospíšil hovořil o té filozofii toho zákona, že v podstatě měl být jenom zákonem, kterým prokážeme čest veteránům tím, že je budeme jmenovat veterány. Ale původní smysl zákona, to je ty ostatní požitky, měly být řešeny jinak, ale už v tomto zákoně, jak jsem to četl, tak ty požitky najednou, protože ta potřeba byla cítěna, tak už se tam dostaly, byť v minimálním a nedostatečném měřítku.
Takže ani to není ten problém. Problém je ten, že my jsme vždy ochotni někomu připnout medaili nebo mu dát nějaký diplom, ale pakliže ho máme ocenit nějakým způsobem, který opravdu má váhu, tak do toho se nám příliš nechce, a to mi vadí.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Už se mi objevila zase. Kolegyně Seitlová má slovo. Vy jste mi totiž zmizela z displeje.
SenátorkaJitka Seitlová: Pane předsedo, dámy a pánové, já už jsem v tomto Senátu poměrně dlouho, už jsem pamětník a opravdu musím říci, že přílepky jsou něčím, co je nezdravé a neprospívá naší legislativě, ale mě zajímá speciálně tento přílepek.
My hovoříme obecně o tom, že přílepky jsou špatné a dokonce tady zaznělo, jak zachraňujeme situaci. Položme si tu otázku jinak. Třikrát na tomto plénu jsme hovořili o tom, že zákon o ochraně utajovaných skutečností je špatným zákonem.
Proto chceme ten nový, a proto vláda dostala úkol. My ji nemůžeme nějakým způsobem přikázat, aby ten zákon připravila. Ale každým přílepkem, kterým prodlužujeme tu dobu platnosti toho špatného starého, vlastně tolerujeme a umožňujeme takové jednání vlády. I my jsme tím schválením toho přílepku v tu chvíli odpovědni za to, že bude platit dál tento špatný zákon.
I takto je potřeba se podívat na to, co schvalujeme. To rozhodnutí není tak jednoznačné, že něco zachraňujeme. My tolerujeme to, že dále platí velmi špatný zákon a vláda neplní svoje povinnosti.
To bych ráda řekla.
A ještě druhou věc, moc ráda bych podpořila to stanovisko, které tady řekl pan senátor Mejstřík, že bychom neměli ty, kteří se obětují za vlast a často obětují své zdraví a velmi, velmi mnoho ze svého života, že bychom je neměli oceňovat jenom skutečně tím, že jim dáme medaili, ale skutečně bychom měli myslet i na to, abychom je ocenili i sociálně. Právě v té těžké situaci, do které se díky tomu, že obětovali za vlast, dostali. Děkuji.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Josef Zoser má slovo. Ještě stále má. Už ne. Nikdo další se mi nehlásí. Končím obecnou rozpravu.
Navrhovatel je nepřítomen, o něm budeme hlasovat potom v dodatečném usnesení. Poprosil bych garančního zpravodaje. Prosím, máte slovo.
Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedo. Je nám všem jasné, na jaké dva okruhy se nám rozpadla diskuze. Když nemyslím tedy to usnesení, o kterém budeme hlasovat zvlášť, ta diskuze se rozpadla, jestli přílepek ano, nebo ne a jestli schválit to, že i policisté sloužící v zahraničí mají právo na to být veterány.
Já bych navrhoval, abychom, až se dostaneme k hlasování, pane předsedo, o těchto dvou věcech hlasovali zvlášť. Myslím si, že bychom měli asi hlasovat, jestli máte ty pozměňovací návrhy před sebou, že bychom měli hlasovat najednou.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já se omlouvám, přeruším vás. My máme návrh, který předložil místopředseda Senátu, schválit. Takže teď se vyjadřujete k obecné rozpravě. V případě, že by tento návrh neprošel, postupujeme do podrobné rozpravy a tam nám pak řeknete, jakým způsobem se bude hlasovat. Omlouvám se, že jsem vám skočil do řeči.
Ale teď se vyjadřujete k obecné rozpravě.
Senátor Jaromír Štětina: Takže my budeme, pane předsedo, nyní hlasovat o návrhu pana místopředsedy.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky, nechám. Tak jestli byste se posadil ke své kartičce. Kolega Mejstřík chce jako zpravodaj druhého výboru se vyjádřit? Nechtěl ani na začátku. Takže nejprve znělku.
Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 71, kvorum 36, pro 53, proti 3, návrh byl schválen.
A budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení, jak nám je přednes kolega Stodůlka. Já budu číst jenom text, ne, že se to vztahuje k tomuto zákonu. Senát upozorňuje navrhovatele zákonů, že podle § 106 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, jsou povinni se dostavit na jednání Senátu o jimi navržených zákonech. Připomínku k tomuto usnesení? Žádná není, nechám o něm hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 72, kvorum 37, pro 67, proti nikdo, návrh byl schválen, končím projednávání tohoto bodu.
