Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane ministře, promiňte. Prosím o klid v sále a v předsálí, abychom se důstojně vyrovnali s touto schůzí.

Ministr vlády ČR František Bublan: … či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která vyplynula z návštěvy ČR v roce 2002.

Výhrady vůči platnému znění hlavy 12, která upravuje umisťování cizinců do našich zařízení pro zajištění cizinců, uplatnily organizace zabývající se ochranou lidských práv.

Ministerstvo vnitra jako gestor zákona připomínky vznesené k ustanovením obsaženým v hlavě 12 v předkládaném návrhu zohlednilo. Současně návrh obsahuje úpravy směřující k posílení zabezpečení právních jistot zajištěných a vyhošťovaných cizinců s tím, že součástí řízení o správním vyhoštění bude i posouzení existence překážky vycestování.

Kromě toho se ve smyslu Úmluvy o právech dítěte stanoví zvláštní podmínky pro zajištění dětí ve věku mezi 15 - 18 lety, pobývajících na území bez doprovodu zákonného zástupce. Převedením oprávnění ke zřizování a provozování zařízení, kde budou cizinci umístěni z Policie ČR na Ministerstvo vnitra, kde se předpokládá také využití již Ministerstvem vnitra zřízené organizační složky státu, tj. Správy uprchlických zařízení, se vytváří podmínky k tomu, aby zařízení svým pobytovým režimem byla srovnatelná s přijímacími středisky azylových zařízení.

S ohledem na účel zajištění i nadále nebude moci cizinec zařízení pro zajištění cizinců volně opustit a Policie ČR bude nadále zabezpečovat ostrahu zařízení a provádět eskortu cizinců v zákonem daných případech.

Do návrhu zákona bylo také transponováno právo ES. Jde o směrnici Rady o právu na sloučení rodiny, která stanoví podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států.

Návrh zákona obsahuje opatření k omezení šedé ekonomiky. V případě žádosti o vízum za účelem podnikání cizinec předkládá potvrzení finančního úřadu ČR o stavu daňových nedoplatků a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o zaplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Návrh zákona se také pokouší zajistit důstojné podmínky pro ubytování cizinců na našem území. Princip navrhované právní úpravy spočívá ve stanovení povinnosti ubytovateli při ubytování cizince poskytnout takovou kvalitu ubytování, která odpovídá přiměřené kvalitě ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v místě ubytování.

S pozměňovacími návrhy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Ústavně-právního výboru si dovoluji vyslovit nesouhlas. Děkuji vám za pozornost.

Dovoluji si vás požádat, abyste návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Ondřeje Febera a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/2. Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro záležitosti EU. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Alenu Gajdůškovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 106/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, novela zákona, o které hovořil pan ministr Bublan - č. 326 - o pobytu cizinců na území ČR a o změně dalších zákonů, která se běžně nazývá „cizinecký zákon“, byl předložen poprvé Poslanecké sněmovně v březnu letošního roku. Je to velmi rozsáhlá novela. Obsahuje 200 novelizačních bodů. Rozvíjí několik dílčích témat, která též souvisejí s transponováním závazků z práva ES.

Návrh zákona má upravovat poměry zařízení pro zajištění cizinců. Současná právní úprava byla kritizována ve zprávě Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání. Ve smyslu Úmluvy o právech dítěte se stanoví zvláštní podmínky pro zajištění dětí od 15 do 18 let, povinná školní docházka pro děti do 15 let, to je druhá věc. Dále novela zákona obsahuje body týkající se práva na sloučení rodiny, témata ochrany tuzemských poměrů v oblasti sociální, zaměstnanosti, podnikání, sjednocování vízové EU. Dále chce řešit správní delikty - např. změny v povinnostech ubytovatele cizinců. Do návrhu novely byla rovněž transponována směrnice ES upravující vyžadování dokladů o zdravotním pojištění. Je toho tam celá řada, je to asi 200 bodů, nestačím je všechny vyjmenovat. Tudíž alespoň ty nejdůležitější.

Navrhovaná novelizace zákona je v mnohém krokem vpřed, ale přesto v ní najdeme řadu míst, kde by se měla legislativa zpřesnit či bychom se měli zamyslet nad obsahem a dosahem některých navrhovaných paragrafů, ke kterým přináším pozměňovací návrhy. Ty pozměňovací návrhy budou návrhy z výborů. A budou tu i návrhy, které ve výborech neprošly, a budu je navrhovat jako Jaromír Štětina.

Senátní zahraniční výbor se zabýval čtyřmi pozměňovacími návrhy, z nichž dva doporučil. Je to usnesení č. 57, neboli senátní tisk č. 106/1. Tyto pozměňovací návrhy, ke kterým se vrátím v rozpravě, se týkaly - první z nich, aby žádost o udělení víza nemusela být pouze podávána na českém zastupitelském úřadě ve státě, v němž je cizinec občanem nebo kde má povolen trvalý či dlouhodobý pobyt. Tady zbystřete, to je podstata věci. Myslím, že pan Kubera, pokud tady je, by nám k tomu mohl ještě v obecné rozpravě něco říct, když tento návrh podporoval v rozpravě na výborech.

Výbor tento pozměňovací návrh přijal, aby tento bod byl zrušen, a tím mohla existovat dosavadní praxe, díky níž mohou cizinci žádat o vízum na kterémkoliv českém zastupitelském úřadě. Podotýkám, že ve většině civilizovaných zemí, i v takových zemích jako býval Hongkong, který si velmi zakládal na tom, aby reguloval příliv cizinců, dával víza a prodlužoval víza na svém území, a nehnal cizince zpátky do Evropy, například.

Druhý schválený pozměňovací návrh se týkal bodu 74, § 65 odst. 1a) bod 3. Je to návrh paní senátorky Seitlové. Já ji potom poprosím, jestli by mohla tento návrh, který výbor také schválil a doporučil Senátu ke schválení, jestli by ho mohla objasnit později sama.

Já se k těm dvěma pozměňovacím návrhům ještě vrátím v podrobné rozpravě. Potom se na výboru diskutoval bod, který se týkal překážky ve vycestování. Je chvályhodné, že novelizace cizineckého zákona zohlednila, že policie, než vydá rozhodnutí o správním vyhoštění, musí nově zkoumat tzv. překážku k vycestování. Diskutovalo se o tom jak u lobbistů, tak na výborech, zda tato navrhovaná úprava je dostatečná. Protože v okamžiku, kdy policie zjistí, že se na cizince vztahuje překážka vycestování, by vůbec neměla rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. To je samozřejmě logické, když zjistí policie, že je nějaká překážka, neměla by vydávat rozhodnutí o tom, že ten cizinec musí opustit naše území.

Dále se na výboru diskutovalo o § 124, o zajištění cizince neboli o stanovení věkové hranice cizince, od které může nastat detence cizince. Jedná se o mladistvé, resp. o nezletilé mezi 15 a 18 lety. Podle navrhované novelizace zákona, která k nám přišla z Poslanecké sněmovny, detence nezletilého cizince bez doprovodu může nastat už od 15 let, tzn. že v podstatě do vězení v tom středisku, nebo je omezena svoboda toho mladého člověka mezi 15 a 18 lety. Z hlediska Úmluvy o právech dítěte by měly být detence těchto cizinců možné až od 18 let. I k těmto dvěma návrhům bych se potom rád vrátil v podrobné rozpravě.

Mimo garanční výbor tento návrh zákona projednával Ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 39, je to senátní tisk č. 106/2 - vrátit projednávaný vládní návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Jedná se o usnesení senátního tisku č. 106/2. Tento pozměňovací návrh budu podporovat.

Cizinecký zákon také projednával jako třetí výbor - Výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení č. 156, senátní tisk č. 106/3 a doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tj. bez pozměňovacích návrhů.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, garanční Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje - vrátit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, a o změně některých dalších zákonů Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení č. 57 jako senátní tisk č. 106/1 a které jsem tu již zmiňoval. To je moje zpráva, pane předsedající, garančního zpravodaje. A jestli mohu, tak na ukončení se zároveň hlásím do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Obecnou rozpravu jsem ještě neotevřel, pane kolego. Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Výboru pro záležitosti EU paní senátorka Gajdůšková. Přeje. Prosím, má slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, musím vystoupit, protože náš návrh usnesení je odlišný od návrhů ostatních výborů. A považuji za svou povinnost přece jenom pár větiček na zdůvodnění.

Výbor pro záležitosti EU projednával navrhovaný zákon především z pohledu souladu s právem ES. Návrh novely je transpozicí směrnice Rady č. 2003/86 ES, která stanoví podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členského státu.

Dále směrnicí Rady 2003/110 Evropských společenství o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Dále bylo transponováno rozhodnutí Rady 2004/17 Evropských společenství upravující vyžadování dokladů o zdravotním pojištění jako náležitost udělení jednotného schengenského víza.

V oblasti sjednocování vízové politiky Evropské unie je v novele odkaz na přímo použitelný v Unii předpis ES, nařízení ES 239/2001. Další mezinárodním dokumentem, který novela reflektuje, jak už zde bylo řečeno, je Úmluva o právech dítěte. Impulsem k předložení této rozsáhlé novely byla především změna hlavy XII., která upravuje otázky související s umisťováním cizinců do zařízení pro zajištění cizinců a výhrady organizací, zabývajících se ochranou lidských práv. To spolu s faktem, že novela reflektuje potřeby praxe a je v souladu s právem Evropských společenství, vedlo Výbor pro záležitosti EU k přijetí následujícího usnesení: Po odůvodnění zástupce předkladatele pana Mgr. Miroslava Koudelného, náměstka ministra vnitra, mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní zpravodajko a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Ondřej Feber? Přeje. Tak prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Také Ústavně-právní výbor zkoumal tuto velice obsáhlou právní normu, a to ve smyslu její ústavnosti s naším právním řádem a dospěl k závěru, že je třeba podat pozměňovací návrh, a to k bodům, které se týkají ubytování. Přesto, že se jedná o zákon, který je komplexním receptářem pro policii ve vztahu k cizincům, Ústavně-právní výbor je názoru, že co se týče ubytování zbytečně nadměrně ingeruje do práce jiných orgánů, které jsou příslušny kontrolovat stav ubytování, jakými jsou například hygiena, nebo orgány na úseku živnostenském a zbytečně subsiduje jejich činnost. Také dochází k tomu, že by občané například naší země byli diskriminováni tím pojetím, jak bylo vsunuto do návrhu zákona pod bodem 101, to znamená, že by úroveň ubytování těchto občanů ČR oproti úrovni ubytování cizinců nebyla tak důsledně kontrolována jako pomocí tohoto zákona. Proto je zde návrh na vypuštění bodu 100 a 101. Na tom se usnesl Ústavně-právní výbor dne 20. července na své 39. schůzi a všichni máte k dispozici usnesení tohoto výboru 106/2, kde v příloze je návrh na vypuštění těchto bodů, jak jsem již řekl a také souvisejících bodů v oblasti správních deliktů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první avizoval do diskuse přihlášku pan senátor Štětina, takže mu dávám slovo jako senátorovi.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych si dovolil říci krátkou preambuli, která se týká tohoto zákona a jelikož budeme jako další projednávat zákon o azylu, považujte ho dopředu jako preambuli i k tomu zákonu, abych to nemusel opakovat a ušetřil čas. Týká se obou. Ještě vás chci poprosit o strpení a o to, abyste mi věřili, že to, co vám budu říkat, je relevantní k tomu zákonu.

My jsme se pustili do projednávání těchto dvou zákonů a obě ty novely se týkají pobytu cizinců na našem území. Obě byly vypracovány a předloženy Poslanecké sněmovně Ministerstvem vnitra. Obě novely zpřísňují a konkretizují legislativu týkající se cizinců a zohledňují tím situaci, v níž se náš stát, stejně jako jiné země, ocitatá díky rozvíjejícímu se terorismu. Přísnější kontrola, přísnější podmínky, přísnější a podrobnější zkoumání cizinců, jejich pohybu, registrací, udělování azylu atd. Život sám si vyžaduje tvrdá legislativní opatření a měli bychom tuto skutečnost ať se nám líbí, či nelíbí, uvítat.

Přesto však bych si dovolil upozornit na jeden velmi důležitý aspekt této tvrdosti a potřebu postupovat uvážlivě a s výhledem do budoucnosti. Já bych vás upozornil, dámy a pánové, na kontext, v němž se mohou obě zmiňované novely ocitnout. Dovolte mi několik, resp. dva příměry, které pomohou objasnit, co mám na mysli. Jistě si vzpomínáte na masakr, k němuž došlo před několika týdny v uzbekistánském Andijonu. Vojáci tam na náměstí postříleli najednou takřka tisíc lidí. Palba byla namířena proti cizím osobám, mezi mrtvými bylo mnoho žen a dětí. Svět tento masakr zaznamenal, média jej sdělila čtenářům, divákům a posluchačům, politici se k němu nevyslovili nebo jen opatrně zvedli lehce kárající prst - a tím to skončilo. Zavzpomínejte, dámy a pánové, ještě hlouběji do historie. V roce 1947 britští vojáci v Amritsaru postříleli na podobném náměstí 500 lidí ze strojních pušek. Svět se otřásl a americarské vraždění znamenalo začátek konce britské nadvlády nad Indií. Jakoby odstup mezi Andijonem a Amritsarem přinesl zásadní posun hodnotových měřítek.

Před několika dny zákeřné teroristické údery v Londýně připravily o život několik desítek lidí, Evropa se otřásla odporem nad barbarskou zákeřností a londýnské vraždy se staly na dlouho tématem č.1 pro politiky, média i občany. Odlišné posuzování obou nedávných masakrů andijonského a londýnského opět už pokolikáté znamená nebezpečné vytváření obrazu občanů světa druhé kategorie. A to znamená vítr do plachet pekelných mesiášů, kteří chtějí brát tíhu na svá ramena, s planoucíma očima volají: Jsme jim lhostejní, záleží jim jen na nich samotných, přestože jsou mocní a bohatí, nic pro ně neznamenáme. Cesta do pekel je dlážděna altruismem. Obvykle už pak stačí málo ideologické zdůvodnění, vymytí mozků autoritou, rychlá přeměna nadšení ve fanatismus. Spasitelský fanatik si naloží na záda několik kil semtexu a jde vyhodit metro, autobus, kostel ve jménu národa, víry, velkého učitele, předků, či čehokoliv jiného, jen když je důvod k sebeobětování, které povznáší duši k mesiášovi.

Je čím dál tím jasnější, že proti teroru musíme použít ruku v ruce dvě metody - eliminování silou, policejními i vojenskými postupy, ale zároveň jeho prevencí. Bez prevence teroru nebudou k ničemu žádné bombardéry B 52, raketové systémy, helikoptéry Chinook a základny v Quantanamu.

K prevenci teroru patří více než co jiného úcta k jinakosti, ohleduplnost k cizí kultuře a víře, neustálá přítomnost humanistických principů v politických postupech i legislativách, odumření euroatlantické nadřazenosti a cílevědomé a nerozlišované chránění lidských práv bez ohledu na to, je-li to v Anglii či Střední Asii, v Americe či Africe. Tato zásada se týká i našich dvou novel zákonů. Jejich zvýšená restriktivnost podle mého názoru nesmí odporovat již nastíněným principům prevence. Samozřejmě se můžeme jako stát bránit proti přílivu uprchlíků a vidět v každém z nich potencionálního vrhače bomb. Můžeme se uzavřít a počet cizinců drasticky snižovat tím, že podmínky jejich pohybu ztížíme a uměle zkomplikujeme. Jistým způsobem se to našemu Ministerstvu vnitra daří umělým vytvářením pověsti České republiky, kde nemá cizinec na růžích ustláno. Nedopusťme však, abychom získali pověst státu, který zvolil xenofobii za prostředek obrany svých zájmů.

Aplikace novel tak, jak je máme před sebou, by pomáhala u řady cizinců do Česka přijíždějících a v Česku žijících vytvářet tentýž pocit, že jsou tu považováni za občany světa druhé kategorie. To odporuje zásadě prevence terorismu, o níž jsem hovořil. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, a dále se do rozpravy přihlásila paní kolegyně Janáčková, které dávám slovo.

Senátorka Liana Janáčková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, neumím tak vzletně hovořit, jako můj předřečník pan senátor Štětina, o lidských právech. Já to vidím z té druhé stránky, a sice z patnáctileté praxe starostky v městském obvodě Mariánské Hory a Hulváky, a sice jak benevolence přináší problémy do každodenního života. Já se pokusím udělat nějaký takový malý exkurs do příkladu.

Tím, že se vstupem do Evropské unie otevřely hranice, tak se otevřely i netušené možnosti pro občany z Evropské unie, pro které jsme my třeba na nějaké vyšší úrovni společenské i ekonomické, a proto se k nám rádi přemisťují. Budu mluvit konkrétně. Ostrava je v současné době asi půl - tři čtvrtě roku záchytným místem pro slovenské rodiny, pro početné slovenské rodiny z východu Slovenska, které sem jezdí za účelem sloučení rodin. Ono není těžké samozřejmě v Ostravě najít kohokoliv příbuzného pro tyto slovenské rodiny. My v Ostravě těch slovenských rodin tam máme víc. Opravdu podmínka sloučení rodiny tam v tom případě existuje.

Další postup těchto lidí, kteří sem přicházejí, a opravdu, jedná se o deseti, dvanáctičlenné rodiny, je takový, že přijdou na cizineckou policii a řeknou: „Tam a tam se nám líbí, tato adresa, tam chceme, ať nám napíšete pobyt.“ Cizinecká policie, aniž by zjistila vlastníka bytu nebo té nemovitosti, kde se rodina chce hlásit, podívá se jenom pouze do tzv. registru bytového fondu, zdali to není nebytový prostor nebo skladový prostor nebo průmyslový objekt. Pokud zjistí, že to opravdu v souladu je a uvedená adresa nějakým způsobem odpovídá tomu, že se jedná o bytový objekt, tuto rodinu do kteréhokoliv bytu napíše.

Znamená to potom, že pokud jsou slušní ti občané, že přijdou na radnici na ohlašovnu, a tak se stane, že ve dvoupokojovém bytě místo pěti dekretovaných lidí je najednou patnáct. Sami si umíte představit všechny dopady ve všech strukturách, ve všech možnostech života, které to přináší, nejenom jim samozřejmě, ale i okolí, sousedům atd.

My jsme se obrátili na oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie s požadavkem, aby rozhodnutí o pobytu cizince podle § 73, což je v tomto současném zákoně, aby součástí toho správního řízení byl rovněž vlastník bytu nebo nemovitosti, kde se ta rodina bude hlásit. Odpověď byla taková, že to nejde, protože to není v zákoně. Přestože oni se řídí pouze právním výkladem tohoto zákona a myslíme si, že ve správním řízení je možné, aby byl přizván vlastník. Přesto se tak dosud nedělo, a proto si myslím, že v tomto případě, který nejenom obcím, prosím vás pěkně, nevystupuji teď pouze za obce, ale za všechny vlastníky, za všechny z vás, kterým se může stát to samé, že se vám do bytu ubytuje někdo a vy o tom vůbec nevíte a nemáte právo k tomu něco říct.

Takže za vás všechny bych chtěla, abychom udělali pozměňovací návrh v § 73, kde se jedná o povolení pobytu a následně § 87g, kde se jedná o povolení k trvalému pobytu, což časově je mezi prvním a druhým tři roky pro členy států Evropské unie, a kde za slova „policie vydá povolení k pobytu formou správního rozhodnutí“ bychom vložili slova „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k pobytu hlásí“. Paralelně potom v § 87g policie vydá povolení k trvalému pobytu formou správního rozhodnutí a chci vložit „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k trvalému pobytu hlásí“.

Chtěla bych upozornit, že to není jenom ta skutečnost, že vlastník je odsunut úplně na druhou kolej, že to, že dostanou cizinci tzv. trvalý pobyt nebo vůbec pobyt nebo průkaz k pobytu, opravňuje je to k tomu v souladu s českým zákonem, aby šli tzv. na sociální dávky. A jenom pro ilustraci, tato slovenská rodina, která je desetičlenná, a není to jedna rodina, je jich samozřejmě daleko víc, se nastěhovali do toho dvoupokojového bytu na Slovensku, měli 10 000 slovenských korun, tady šli na 26 800. Myslím si, že nejsme tak bohatí, abychom si toto mohli dovolit.

Já nechci tímto samozřejmě zároveň říct, že podporuji rasismus, xenofobii a všechny další věci. Ne. Jenom uvážlivé rozhodnutí, zdali vlastníci mají, nebo nemají právo hovořit do toho, kdo v jejich majetku bydlí nebo se zdržuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám a ptám se, kdo ještě se hlásí do rozpravy. Pan ministr Bublan, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji, pane předsedající. Jen několik poznámek k tomu, co už zde zaznělo v těch pozměňovacích návrzích, anebo co je v usnesení výborů. Začnu paní senátorkou Janáčkovou, abych to nezapomněl.

Já o tom problému vím a samozřejmě mám takovou trošku výhodu v tom, že jsem v té praxi pracoval a my jsme narazili na případ, že jsme na jedné adrese našli asi 35 Vietnamců bydlících a oni nám ještě v něčem podnikali nekalém, tak jsme si říkali, to mají asi nějaký velký dům nebo vilu a nakonec se zjistilo, že je to garsonka. Takže chápu tyto problémy.

Nicméně tady je takový trošku problém, a ten je v tom, že cizinec, který dostává správní rozhodnutí o povolení buďto k trvalému nebo dlouhodobému pobytu, tak to nedostává na tu konkrétní adresu od policie, ale dostává to na pobyt na území České republiky. A z toho důvodu si myslím, že ten majitel nemovitosti nemůže být účastníkem toho správního řízení o udělení pobytu. On by si to měl ověřit, nějak ošetřit, smlouvou nebo jiným způsobem, ale policie nerozhoduje o tom, kde ten člověk bude bydlet, a to správní řízení není o tom, kde bude bydlet, ale že bude pobývat na území České republiky. S tím názorem nemohu souhlasit.

Ještě k tomu, co zde zaznělo od pana senátora Štětiny. Nedomnívám se, že nejenom náš azylový zákon, ale i ten způsob udělování azylu, pobytu cizinců že je tvrdý. Naopak tento zákon změkčuje některé věci. Samozřejmě zpřísňuje ty podmínky pro to udělení některých statutů, ale současně k těm cizincům je hodně otevřený.

Oni budou mít v budoucnu daleko lepší podmínky pro ubytování, protože bude odpovídat třeba azylovým podmínkám. Přitom jsou to cizinci, kteří k nám přišli nelegálně, překročili tzv. zelenou hranici a přesto se k nim chováme velmi dobře. Navíc, protože znám podmínky a praxi ostatních států EU, s ostatními ministry vnitra to často konzultuji, myslím si, že jsme na tom co do úrovně velmi dobře a jsme na tom lépe než jiné státy, resp. vycházíme jim velmi vstříc.

Zaznělo tady, že bychom měli udělovat víza na každém našem zastupitelském úřadu, ale pouze v zemi, kde člověk má trvalý pobyt. Rozpor je v tom, že by tomu tak mělo být i v jiných zemích, kde máme zastupitelský úřad.

Uvedl bych vám jednu skutečnost, která možná není příliš známá, ale už dnes je praxe taková, že naše zastupitelské úřady nechtějí udělovat víza občanům z některých třetích zemí, a to z jednoduchého důvodu. Jedná se o země z oblasti Středního a Blízkého východu, o některé středoafrické republiky. Ne všichni jsou schopni rozpoznat pravost dokladů, platnost víz apod. Jsou to velice složité otázky. Přitom to neděláme jenom my, ale i další země EU, že to zkrátka omezily. Existuje jakýsi nepsaný seznam, ale jsou země, kterým se to nedělá, a to vyloženě z hlediska bezpečnosti, nic jiného v tom nehraje roli.

Nevidím to proto jako omezení těchto cizinců, nebude se to vztahovat na všechny, ale budou to skutečně jednom vybraní. Na tom bych trval, protože bychom si zvyšovali bezpečnostní riziko.

Na jakýsi náš seznam jsme se dostali ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a se zpravodajskými službami a dohodli jsme se, že těmto občanům bychom víza chtěli vydávat pouze v místě jejich trvalého nebo dlouhodobého pobytu.

Ještě k umístění dětí ve věku mezi 15 - 18 lety. To není tak, že by byly jako ve vězení, že jde o něco, co je omezuje, ale my tam toto ustanovení máme úmyslně z toho důvodu, že vycházíme z praxe. Jsou to děti v tomto věku, které zde nikoho nemají, jsou zde naprosto samy, bez rodičů, a dnes a denně jsou zneužívány ke krádežím, k prostituci, jde zkrátka o obchod s lidmi. Pokud tyto děti v tomto věku necháme volně, pak je skutečně vystavujeme daleko většímu riziku a nebezpečí, než když budou v zařízení pro cizince, i když je to zařízení hlídané policií a jsou tam různá omezení. V tomto případě se ale domnívám, že minimálním zlem je to, že devadesát dní budou muset v tomto zařízení pobývat. Navíc je tato doba zkrácena pouze na 90 dnů.

Pokud je pustíme volně do světa, předhazujeme je různým mafiím a skupinám, které je sem vlastně i dostaly, zvláště z balkánských zemí. Tyto děti jsou sem importovány účelově, jsou využívány především k drobným krádežím, k prostituci a podobným jevům, které jsem zde vypsal. Tudíž i s tímto návrhem si dovoluji nesouhlasit.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Stále ještě je otevřená obecná rozprava. Slovo má paní kolegyně Seitlová, připraví se kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane ministře, pane předsedající, dovolte, abych odůvodnila pozměňovací návrh, který je ve vašem tisku 106/1 pod bodem 2. Je to pozměňovací návrh, který přijal Výbor pro obranu, zahraniční věci a bezpečnost. Tento návrh jsem předkládala ve výboru proto, aby mohl být řádně projednán, abych nepřekvapovala na plénu, a také proto, abyste právě měli možnost se s ním dostatečně seznámit.

Tento pozměňovací návrh se dotýká bodu, který je novelou otevírán, upravován, je to tedy pozměňovací návrh, který je obsahem modrého tisku v usnesení, nicméně dotýká se věci, o které pan ministr nehovořil nebo není součástí cílů, pro které byla novela předkládána. Týká se doplnění znění § 65, který stanovuje, kdy může být cizinci uděleno rozhodnutí k trvalému pobytu bez předchozího dlouhého pobytu.

Proč s tímto návrhem přicházím? Dámy a pánové, jestli si vzpomenete, že jsme tady, v Senátu, před nedávnem přijímali zákon, který se týkal možnosti nabývání občanství těch Čechů, kteří odešli do zahraničí, tím, že jsme prodlužovali termín, do kdy mohou prohlášením opětně nabýt zpět české občanství, aniž by ztratili občanství, které nyní mají v zemi, kde třeba dlouhodobě pobývají. Tento návrh leží v Poslanecké sněmovně, je po prvním čtení, takže si myslím, že je jistá naděje, že by mohl být i přijat.

Je ale řada těch, kteří by se dnes rádi stali českými občany, jsou ochotni se vzdát svého občanství, které nabyli, a fakticky doba, která je ze zákona jednoznačně dána, je doba osmi až deseti let, aby mohli získat trvalý pobyt, pokud nejsou občany EU, tam jsou to tři roky, a teprve poté, co získají trvalý pobyt, mohou nabýt české občanství ve zkráceném termínu, pokud se narodili na území ČR. To je samozřejmě doba velmi dlouhá.

Na toto téma jsem debatovala, měla jsem řadu konsultací se zástupci a odpovědnými pracovníky, kteří se zabývají touto agendou, včetně pana náměstka, ale bylo mi řečeno: my dáváme trvalý pobyt velmi rychle. Pak je ale otázka, podle jakého paragrafu. A pan náměstek mi citoval paragraf 65 písmeno b), ve kterém se říká, že vydání takového povolení k trvalému pobytu může být uděleno bez předchozího osmi nebo desetiletého nepřetržitého pobytu v ČR, a to z důvodů humanitárních nebo jiných důvodů hodných zřetele, zejména byl-li v minulosti státním občanem ČR.

Českou republiku máme od roku 1993. Podle konzultace s právníky naší legislativy v tomto případě nemůže být řeči o tom, že je tam nějaké právní nástupnictví, je to prostě tak, že je tam jasně řečeno „Česká republika“.

Dobrá, může se stát, že zahraniční Čech, který se bude chtít vrátit do České republiky a bude chtít české občanství, si řekne: Aha, mohl bych být tím, kdo je hoden zvláštního zřetele, nicméně jistě uznáte, že taková formulace je velmi nejasná a já osobně mám několik případů z poslední doby, kdy se lidé na mě obracejí a ptají se: Prosím vás, jak můžeme tedy získat české občanství? Z toho zákona se to nedovím. Nehledě k tomu, že v tomto paragrafu je vyjmenováno deset zcela speciálních, zvláštních případů, poměrně velmi ojedinělých, kdy je možné právě takovéto občanství získat. To znamená, že jsou přesně definováni.

Dámy a pánové, myslím si, že to není nic v rozporu s tím, co má Ministerstvo vnitra na mysli. To, co navrhuji, je skutečně upřesnění a navození takového právního stavu, který by byl jednoznačný a jasný jak pro postup ministerstva, tak také pro ty, kteří jsou uživateli práva, tzn. pro druhou stranu, aby občan jasně věděl: ano, s odvoláním na tento paragraf se mohu obrátit na cizineckou policii a žádat, abych mohl mít udělené zpětné občanství v kratším termínu, než je oněch osm nebo deset let.

Je možná pravdou, já jsem dostala odpověď od pana ředitele Urbana, že se bude zkracovat ta doba osmi let na pět let, nicméně zatím ani v Poslanecké sněmovně takový návrh není, možná je ve vládě, ale i to by byla jistě velmi dlouhá doba. Takže to je obsah mého pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, připomínám, že jsme v obecné rozpravě. Slovo má kolegyně Gajdůšková, připraví se kolegyně Janáčková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu jenom velmi stručná. Jen bych chtěla upozornit na to, že body 100 a 101 předlohy hovoří o ubytování, definují ubytovatele a definují podmínky, které jsou potřebné k tomu, aby byl navázán vztah ubytovatel. Na toto ustanovení, na tuto definici a na toto vymezení v praxi velmi čekají a já si myslím, že je to je jedna z věcí, kterou ten zákon přináší jako pozitivní. Stejně tak u těch dalších pozměňovacích návrhů, které přišly z výborů, především z Ústavně-právního výboru, se jedná o vypuštění kvality toho ubytování se zdůvodněním, že bychom měli mít srovnání s tím, co je poskytováno občanům České republiky. Ale já se domnívám, že to je všechno trošku jinak, že je to o něčem jiném. Protože v ubytovacím zařízení pro cizince, azylovém zařízení, jsou klienti jenom po dobu, než se rozhodne o udělení azylu. Čili je to o něčem úplně jiném než o tom, že by občané České republiky měli státem zajištěnu nějakou úroveň ubytování, nebo ne. Takže já se přimlouvám za to, abychom schválili ten návrh zákona tak, jak je nám předložen.

A ještě k té době trvání o rozhodnutí azylu. Tak, jak jsem měla možnost hovořit s lidmi, kteří v těchto zařízeních pracují, je skutečně trošku problém právě v délce rozhodování soudů o udělení, či neudělení azylu, protože ti klienti jsou skutečně v tomto zařízení pouze po tu dobu, než se o azylu rozhodne, pak už je na nich, jak se v republice budou chovat a co zde budou podnikat a jak se o sebe postarají. Nicméně každý den, který v azylovém zařízení cizinci stráví, samozřejmě hradíme my jako stát. I když ty částky nejsou enormní, ale když je načítáme, samozřejmě je potřeba i o tomto mluvit. To je trošku apel jednak na pana ministra vnitra, ale také na pana ministra spravedlnosti.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolegyně Janáčková, připraví se kolega Schovánek.

Senátorka Liana Janáčková: Já nechci mluvit dlouho, ale pan ministr řekl, že to cizinecká policie dává souhlas s tím, že ti cizinci mohou být na území České republiky. Já jsem viděla ten pas, který oni dostávají, je to fialové a stejně velké jako pas, je to průkaz pro pobyt cizince na území, ale je tam kolonka pobyt a v tom pobytu je konkrétní adresa. A s tou konkrétní adresou oni jdou na ty sociální dávky. Podmínka trvalého pobytu není podmínkou sociální potřebnosti, ale podmínkou vstupu do systému, resp. podmínkou nároku na dávku a její výplatu. Citováno z § 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, takže to je evidentní. Sice námitka je, že to je evidenční charakter de facto jenom těch lidí a oni možná, že tam bydlí a možná, že tam nebydlí. Ale to jsou konkrétní věci, kdy oni se opravdu nastěhují do bytu, jdou na radnici a jdou na dávky. A vlastník s tím nemůže nic dělat. Takže ne, že to je povolení, že mohou na našem území být, ale oni nežijí ve vzduchoprázdnu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, kolega Schovánek má slovo, připraví se kolega Feber.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní kolegyně Janáčková mne předběhla, já jsem chtěl vystoupit na podporu jejích pozměňovacích návrhů. Mne rovněž znepokojilo vyjádření pana ministra, že se vydává povolení k trvalému pobytu jaksi na neurčito na území České republiky. Já se domnívám, že vydávat povolení k trvalému pobytu někde pod mostem, to je absurdní záležitost a velmi mne to znepokojilo. Myslím si, že když někdo chce trvale bydlet na našem území, tak asi má představu, kde chce trvale bydlet, a pak by ten vlastník toho objektu měl o tom vědět, že se mu někdo chce do jeho objektu nastěhovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má kolega Feber.

Senátor Ondřej Feber: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, kolegyně Gajdůšková zde před chvíli zpochybnila určitým konkrétním způsobem návrh Ústavně-právního výboru na vypuštění ustanovení týkajícího se ubytování a já považuji za svou povinnost jako zpravodaj k tomu taky něco říci, vrátit se k tomu. Já si nemyslím, že by skutečně mělo docházet k diskriminaci. Ubytování je ubytováním a vztahují se na něj obecné předpisy a zvláště předpisy z oblasti hygieny, živnostenství, jak jsem již tady řekl. A nerozlišujme tedy. Navíc policie má tímto ustanovením, které my navrhujeme, aby bylo vyňato, možnost sankcí toho ubytovatele, pokud zjistí nějakou jinou úroveň než vůči jiným občanům. A není tam žádné ustanovení, které by zařizovalo dohled té policii. Protože první je dohled a upozornění příslušných orgánů, které to mají ve své kompetenci hlídat, aby tam byly dodrženy hygienické podmínky a další. A teprve pak nastávají sankce, ale ty sankce by měly být prostřednictvím těch příslušných orgánů, nikoliv policie. Čili na to upozorňujeme a myslíme si, že tady je rezerva v řadách policie, aby činnost dohledu prováděla, nikoliv aby hned přistupovala k nějakým zvláštním opatřením pomocí zvláštního zákona. Dochází taky tímto k nepřímé novele ostatních zákonů, a to z hlediska ústavně-právního nepřímými novelami nemůžeme podporovat.

Navíc v dnešním zákoně ubytovatel je jasně definován, jeho povinnosti jsou tam také definovány, tak si nemyslíme, že bychom to měli rozšiřovat a měnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, do rozpravy se dále přihlásil kolega Volný, má slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, pan ministr má samozřejmě pravdu v tom, že to rozhodnutí je na trvalý pobyt v České republice. Ono nemůže být na nějakou konkrétní adresu, protože pak by se ten člověk nikdy už nemohl nikam přestěhovat, protože by to bylo v rozporu s tím povolením. Takže povolení skutečně musí mít jen na pobyt v České republice a kolikrát on se za tu dobu, kdy tady bude mít povolený pobyt přestěhuje, musí být jeho věcí.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, byl jste posledním přihlášeným, kdo se další hlásí? Nikdo. Rozpravu končím a pane ministře já se vás ptám, jestli se na závěr rozpravy chcete vyjádřit? Takže prosím, vyjádřete se.

Ministr vlády ČR František Bublan: Já jen k tomu, co požadovala paní senátorka Seitlová, tam je pouze demonstrativní výčet toho zvláštního zřetele, tzn., že to může být i jinak, a ta praxe skutečně taková je, že to není pouze Česká republika, ale jsou to i ty předchozí názvy. Takže považuji to trošku za nadbytečné, ale jinak k tomu mám celkem neutrální stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Nikdo už se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu a ptám se pana ministra, jestli se na závěr rozpravy chce vyjádřit? Nechce, děkuji. Ptám se zpravodaje Ústavně-právního výboru Febra? Nechce. Ptám se kolegyně Gajdůškové, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Takže pan kolega Štětina jako garanční zpravodaj má slovo. Také nechce.

V rozpravě zazněl návrh schválit. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že se počty v lavicích změnily, dovolím si všechny odhlásit. Znovu se přihlaste. Příchozí upozorňuji, že jste byli odhlášeni, proto se znovu přihlaste.

Budeme hlasovat o tom, že schválíme zákon ve znění, ve kterém byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Je přítomno 48 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 160 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 7, proti 10. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh zákon zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil kolega Feber, připraví se kolega Štětina.

Senátor Ondřej Feber: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám ještě jeden pozměňovací návrh, který vyplynul až ze studia zákona po jednání výboru. Jedná se o zcela jednoduché záležitosti spíše technického charakteru.

Cizinecký zákon je velice obsáhlá norma. Aby bylo jasno, protože každou chvíli prochází nějakými změnami a aby s tímto zákonem mohly řádně pracovat orgány policie, navrhuji, aby byl vložen nový článek 3, kterým se zmocňuje vyhlášení ve Sbírce zákonů úplného znění zákona, protože ne všichni, kteří budou zákon používat, mají k dispozici elektroniku.

V posledním článku návrhu zákona je ustanovení, kterým se pozbývá platnost ustanovení novely. Jestliže novela ruší platnost ustanovení, která jsou v novele, je třeba, aby tam bylo znění, jak je v novele. Vkládají se tam pouze slova navíc, nic to nemění na podstatě věci. Je to ale legislativně-technicky správné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Štětina - jako senátor. Máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Dámy a pánové, chtěl bych říci více podrobných slov o některých pozměňovacích návrzích, které jsem avizoval.

První pozměňovací návrh, který je v usnesení č. 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátní tisk č. 106/1, se týká § 52 odstavec 1 písmeno c). Jde o víza.

V zájmu ochrany bezpečnosti státu stojí v návrhu zákona, který k nám přišel: …udržení veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo v zájmu plnění smlouvy může být požadováno, aby žádost o udělení víza byla podána na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen trvalý či dlouhodobý pobyt.

Toto znění náš výbor napadl. Znění se mi zdá také nesmyslné. Jde tam o základní slovíčko, že to může být. Kdybych chtěl přednést, jaké důsledky to bude mít, musel bych upozornit na to, že se to sem dostalo z podnětu Ministerstva zahraničních věcí. Je samozřejmě odůvodněno také bezpečnostními hledisky a mezinárodním terorismem, o kterém jsem již hovořil. Tím možná bude i pan ministr argumentovat, pokud ještě nastoupí k tomuto zákonu. Z právního hlediska se jedná o neurčitý termín - může být. Může to být vykládáno různě a tím se nahrává korupčnímu podhoubí. Bude zcela na pravomoci příslušného úředníka, zda člověka pošle někam do tramtárie, nebo nikoliv.

Současná praxe je taková, že žadatelé o pobytové vízum mohou tak učinit na kterémkoliv českém úřadu v zahraničí, a nemusí jezdit ze země svého původu. Prakticky se to velice často řeší tím, že lidé zajedou do Bratislavy, tam o vízum požádají a zase se vrátí zpátky.

Proti tomuto návrhu jsou asi tyto argumenty: ne všechny osoby, které chtějí o vízum požádat, se mohou vrátit do země svého původu. Nezapomeňte, že je spousta zemí, které jsou ovládány terorem, lidé sem přijíždějí a nemohou se vrátit. Znám několik případů běloruských obránců lidských práv. Když si pro vízum budou chtít jet do Minska, tak je tam posadí za mříže. To ale není jediný důvod. Hovořil jsem o poznámce pana senátora Kubery, která se mi velice líbila. Když si vezmete, že tady budet obchodník z Peru a bude potřebovat změnit nebo prodloužit vízum, nepoletí přes celý oceán do Limy. Když tento návrh přijmeme, tím vysloveně budeme tvořit negativní ovzduší zejména pro byznysmeny, pro obchodníky, kteří chtějí u nás působit.

Proto navrhuji odstavec c) bod 1 § 52, neboli bod 65 vypustit. To je můj návrh v souladu s návrhem, který jsme projednávali na našem výboru.

Dále je druhý pozměňovací návrh, který se týkal paní senátorky Seitlové. Nebudu se k němu vyjadřovat, protože ho dostatečně objasnila. Až se mě budete pane předsedající ptát, jaké je mé stanovisko, bude kladné.

Třetí pozměňovací návrh je ten, který předložil Ústavně-právní výbor jako usnesení č. 39/106/2. Týká se posuzování úrovně ubytování a sankcí. Až budeme hlasovat celý pozměňovací návrh, navrhuji hlasovat společně všechny body, které máte před sebou.

Dále mi dovolte, abych mimo tyto tři pozměňovací návrhy, o nichž jsem hovořil a které byly schváleny na příslušných výborech, ještě předložil za sebe a za ty, kteří mi to pomáhali vytvářet a kteří tomu rozumí, to jsou většinou lidé, kteří dělají s cizinci v různých pobytových střediscích, žijí tam a problémy je pálí, další návrh. V předloženém návrhu z Poslanecké sněmovny se nově stanovuje povinnost policie vyjádřit se k překážce vycestování v případě, kdy je cizinci vydáno rozhodnutí o vyhoštění.

Já už jsem to naznačil, že v případě, kdy policie zjistí, že se na cizince vztahuje překážka vycestování, by se neměla vůbec rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. Totiž takové rozhodnutí postrádá svůj smysl. Zákon neřeší, jak má správní orgán naložit se situací, kdy dojde ke stanovisku, že existuje překážka vycestování. Dovedu si představit praxi, ve které, přestože se zjistí, že překážka je natolik závažná, že ohrožuje sám život žadatele, nebo ohrožuje jeho zdraví mučením, vydá policie rozhodnutí o správním vyhoštění, protože litera zákona mu neumožňuje jinak. Z této úpravy prostě nevyplývá, že pokud se vyskytne překážka vycestování, tou nejzávažnější je samozřejmě ohrožení života, nesmí býtí rozhodnutí vydáno. Kromě toho, že řadě lidí, a já znám desítky takových případů, nejen hrozí mučení nebo přímo smrt, když budou vydáni do země odkud přišli, odporuje tento návrh Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jedná se o čl. 3 - zákaz mučení a nelidského zacházení. Jestli bychom to přijali, tento zákon, aniž bychom se k němu vyjádřili, tak bychom ty lidi vystavili skutečně vážnému nebezpečí.

Konečně pátý pozměňovací návrh - je to vlastně pozměňovací návrh druhý mimo ty, které schválily výbory - týká se těch dětí mezi 15 a 18 lety. Já jsem to viděl. Není to pravda, že ta detence je něco příjemného. Ve velké části případů vůbec není pravda, že ta děcka jsou vystavena nějakému nebezpečí, že se zvrhnou k prostituci, nebo ne. Já bych si prostě nedovolil paušalizovat. A skutečně si myslím, že bychom těm dětem mohli dát možnost, aby nebyly neustále prostě zavřeny v tom, co se vězení velice podobá.

Proto navrhuji to, co máte před sebou. Máte před sebou takovýto papír (abyste se v tom vyznali, já se vám pokusím to ukázat). Je to papír, který je potištěn z obou stran, na rozdíl od všech těch papírů. Já to nechci číst, pane předsedající, jakým způsobem by se ta záležitost měla řešit. Je to ten delší text na oboustranně potištěném papíře. To je zhruba všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vzhledem k tomu, že jsme předložené pozměňovací návrhy dostali až nyní na stůl, já se domnívám, že by měly zaznít, že byste je přečíst měl.

Senátor Jaromír Štětina: Mohu je přečíst, pane předsedající. Ale celá řada z nich jsou procedurální a v podstatě se jedná jenom o přečíslování.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stejně si myslím, že by měly zaznít, přečtěte je.

Senátor Jaromír Štětina: Dobře, jestli si myslíte, že je to tak důležitější, já to tak udělám.

Čili pátý pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 106)

128. V § 124 odst. 1 se za slovo „cizince“ vkládají slova „staršího 18 let“.

A konečně

8. V čl. I bodu 134, v § 143 odst. 1 vypustit slova „ v případě dětí do 18 let pětkrát denně“.

Jelikož jste dostali i ten druhý pozměňovací návrh z těch tzv. nevýborových, já se ještě vrátím - je to ten pozměňovací návrh, který se týká překážky vycestování. Přečtu ho také. Ten se týká bodu 124 neboli překážky vycestování. Přečtu ho také. Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 106). Text tohoto pozměňovacího návrhu je:

V čl. I bodu 124, v § 120a na konci odst. 1 doplnit větu „Rozhodne-li policie, že se překážka vycestování na cizince nevztahuje, uvede tuto skutečnost v odůvodnění rozhodnutí o správním vyhoštění“.

Jen krátce dovolte, abychom se v tom vyznali. Teď jsme se seznámili s tím, co jste dostali od výborů, se třemi pozměňovacími návrhy a se dvěma pozměňovacími návrhy, které jsem předložil. A ještě budeme - až budeme probírat hlasování - budeme mít ty dva nové pozměňovací návrhy přišlé z pléna. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Ptám se, kdo ještě další se hlásí do podrobné rozpravy? Pan ministr. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím reagovat na ten pozměňovací návrh týkající se § 52, tj. udělování víz. Abychom to zbytečně nedramatizovali, jak má někdy pan senátor Štětina ve zvyku. To je pouze o udělení víz, a nikoliv prodlužování. Pokud tady bude někdo z Peru, a bude chtít prodloužit vízum, tak ho nikam zpátky nepoženeme. To je jedna věc. A druhá věc. Nebude to na libovůli rozhodnutí nějakého úředníka, jak by to třeba zavdávalo důvod ke korupci. Ale bude to rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí, které třeba ve spolupráci se zpravodajskými službami vymezí určité země, kde bychom skutečně měli dodržet ta pravidla, že to musí být ve své domovské zemi nebo v zemi, kde má dlouhodobý pobyt apod. A jsou to bezpečnostní důvody. Dělají to i ostatní země, má to svůj důvod, věřte mi.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Nemám nikoho přihlášeného do podrobné rozpravy. Takže rozpravu končím. Ještě kolegyně Janáčková chce zřejmě přečíst svůj pozměňovací návrh. Prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Pan předsedající se zrovna na mě nepodíval, když jsem se hlásila, takže se omlouvám. Chápu, že jsou možná nějaké dohady, zdali to je, anebo není legislativně správně. Možná, že se dopouštíme nějakého průlomu. Možná si někdo myslí, že věci nesouvisejí spolu.

Přesto podávám tento pozměňovací návrh.

V § 73 odstavec 1 za slova „policie vydá povolení k pobytu formou správního řízení“ vložit slova „kde účastníkem správního řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k pobytu hlásí“. Za druhé v § 87g odstavec 1 za slova „policie vydá povolení k trvalému pobytu formou správního rozhodnutí“ vložit slova „kde účastníkem řízení je majitel domu či bytu, kde se cizinec k trvalému pobytu hlásí“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Jiného přihlášeného nemám, takže podrobnou rozpravu končím a nyní se ptám postupně zpravodajů jednotlivých výborů, jestli se chtějí vyjádřit. Pan kolega Feber - nechce, paní kolegyně Gajdůšková - nechce. Takže bych nyní žádal kolegu Štětinu, aby nás seznámil… pardon, pan ministr by se měl vyjádřit k proběhlé podrobné rozpravě. Nechce. Takže pan zpravodaj z garančního výboru by nám řekl, jakým způsobem budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Jenom v krátkosti ten průběh rozpravy, abychom si to ujasnili, pane předsedající. Vystoupila paní senátorka Gajdůšková, která navrhla vrátit ve znění Poslanecké sněmovně, což naše ctěné plénum neodhlasovalo, potom vystoupil senátor Feber, který ten svůj pozměňovací návrh, který je již v pořadí šestý z těch pěti, které jsme měli, paní senátorka Janáčková, která přednesla ten pozměňovací návrh, jak tady mluvila před chviličkou. Pak vystoupil pan ministr Bublan, pak paní senátorka Seitlová vysvětlovala svůj pozměňovací návrh, který je v té základní pětici. Paní senátorka Gajdůšková znovu apeluje vrátit ten zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, znovu vystupuje senátorka Janáčková, senátor Schovánek, pan senátor Feber brání návrh Ústavně-právního výboru, pan senátor Volný se vyslovuje, znovu pan ministr Bublan a tím skončila podrobná rozprava. Padly v ní další dva pozměňovací návrhy.

Já bych si dovolil, pane předsedající, provést tím hlasováním.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Dobře, takže já vás svolám. Pan garanční zpravodaj bude potom předčítat jednotlivé návrhy, o kterých budeme následně hlasovat.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26. Pane kolego, nyní vás prosím, abyste řekl, v jakém pořadí budeme hlasovat a četl jednotlivé pozměňovací návrhy.

Senátor Jaromír Štětina: Jako první pozměňovací návrh číslo 1 usnesení číslo 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost - to je ten zákon - děkuji, já se omlouvám, já jsem tady ještě nikdy nehlasoval. Už to svítí. Je to ten, který se týká žádostí o udělení víz. Já už to nebudu znovu zdůrazňovat, jenom charakterizuji ten zákon. Čili nechme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana ministra? Negativní. Stanovisko pana zpravodaje? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 161 z přítomných 56 senátorek a senátorů při kvoru 29 se pro vyslovilo 33, proti bylo 8. Tento návrh byl přijat. Pane zpravodaji, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Pozměňovací návrh č. 2 - usnesení č. 57 Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátní tisk 106/1 - je to onen pozměňovací návrh, který vám tady objasnila paní senátorka Seitlová. Budeme oba dva tyto body, které předložila, doporučuji hlasovat dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Je to tedy návrh dvě a tři dohromady. Pane ministře, vaše stanovisko? Negativní. Pan zpravodaj? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 162 z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro se vyslovilo 42, proti byli dva. Také tento návrh byl přijat. Pane kolego, další návrhy.

Senátor Jaromír Štětina: To je pozměňovací návrh č. 3, který předložil Ústavně-právní výbor jako usnesení č. 39. Je to ten, který tady obhajoval, pan kolega senátor Feber a týká posuzování úrovně ubytování a sankcí.

Já navrhuji, vážení kolegové, aby celý ten pozměňovací návrh byl hlasován společně, to znamená máte ho před sebou jako senátní tisk 106/2.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Dobře, pan ministr - stanovisko? Stanovisko pana ministra je negativní. Stanovisko pana zpravodaje garančního - kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 163 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti byli 4. Také tento návrh byl přijat. Pane kolego, další návrh pozměňovací.

Senátor Jaromír Štětina: Je to ten čtvrtý, který už není výborový, to je ten, který jsem předkládal já. Týká se překážky ve vycestování. Připomenu, že tam navrhuji doplnit větu: Rozhodne-li policie, že se překážka o vycestování na cizince nevztahuje, uvede tuto skutečnost v odůvodnění rozhodnutí o správním vyhoštění.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Stanovisko pana ministra? Negativní. Stanovisko pana zpravodaje? Kladné. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování poř. č. 164 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 16, proti 4. Pane zpravodaji, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Pátý pozměňovací návrh se týká § 124, zajištění cizince. Jde tam, jestli v detenci bude člověk už od 18, nebo jestli tam bude už od 15 let. Pozměňovací návrh říká, že by to mělo být až od 18 let.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane…

Senátor Jaromír Štětina: Já bych navrhoval, abychom těch osm bodů hlasovali dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže budeme hlasovat o všech osmi bodech.

Senátor Jaromír Štětina: V podstatě tam jde o přečíslování těch odstavců, tak bych doporučoval pro urychlení, abychom hlasovali dohromady.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Ano. Stanovisko pana ministra? (Ministr: Všech osm negativních.) Pan ministr nesouhlasí se všemi osmi body návrhu. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Všech osm kladné.) Děkuji a zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 165 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 17, proti byli 4. Tento návrh nebyl přijat. Pane kolego, další návrh.

Senátor Jaromír Štětina: Teď bychom hlasovali o návrzích, které přišly dnes z pléna, a když dovolíte, já bych dal přednost dámě, a je to ten pozměňovací návrh paní senátorky Janáčkové.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Budeme hlasovat o obou bodech najednou?

Senátor Jaromír Štětina: Ano.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana ministra?

Ministr vlády ČR František Bublan: Negativní.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko zpravodaje?

Senátor Jaromír Štětina: Negativní.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Také negativní. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 166 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 23, proti bylo 5, tento návrh nebyl přijat. Další návrhy prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Štětina: A nyní zde máme dva návrhy z pléna pana senátora Febera. Já se přiznám, že nevím, který mám nechat hlasovat dřív a nevím ani, pod jakými čísly jsou. Jestli bych mohl poprosit pana Febera, aby nám je připomněl. Můžu, pane předsedající?

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Prosím jako technickou pan kolega Feber.

Senátor Ondřej Feber: Pod číslem 1 je vydání plného znění toho nového zákona, aby to měla policie k ruce, a to druhé je úprava pozbytí platnosti ustanovení, které je v novele tak,aby bylo legislativně-technicky správné.

Senátor Jaromír Štětina: To jsou oba dva ty pozměňovací návrhy, nebo ten první?

Senátor Ondřej Feber: První je úplné znění a druhý je technický.

Senátor Jaromír Štětina: Budeme hlasovat najednou, doporučujete? Najednou. Také doporučuji najednou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Na návrh garančního zpravodaje budeme hlasovat najednou o těchto bodech. Stanovisko pana ministra?

Ministr vlády ČR František Bublan: Neutrální.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Jaromír Štětina: Kladné.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kladné. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 167 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, pane zpravodaji?

Senátor Jaromír Štětina: Ano, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vyčerpali a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Já si dovolím vás ještě znovu svolat.

Přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 168 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti byl 1, návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna letošního roku pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jaromír Štětina a senátor Feber, a zároveň se jich ptám, zda se svou rolí souhlasí.

Senátor Jaromír Štětina: Ano.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Oba souhlasí, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Štětinu a Febera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Je přítomno v sále 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 169 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu navrhovateli, všem třem zpravodajům a přejdeme k dalšímu bodu.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, dámy a pánové.