Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Místopředsedkyně PSMiroslava Němcová: Dobrý večer, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás i v tuto pokročilejší hodinu zaměstnala ještě na chvíli návrhem zákona, který předložila skupina poslanců a který se týká odškodnění obětí okupace z roku 1968,zjednodušeně řečeno.

Nejprve,než vás seznámím velmi stručně s tím průběhem projednávání v Poslanecké sněmovně, dovolte mi, abych vám poděkovala za vstřícnost, sjakou jste projednali tento návrh ve vašich specializovaných výborech. Bohužel jsem se mohla zúčastnit pouze projednávání ve dvou ze tří výborů.

V tom jednom projednávali jste to téma ve chvíli, kdy jsme my ve Sněmovně hlasovali a bohužel jsem nemohla tomuto vašemu jednání být přítomna. Nicméně v těch dvou výborech to bylo velmi konstruktivní, cítila jsem snahu Senátu se tomuto tématu velmi usilovně věnovat a vylepšit jistým způsobem to, co se nám Poslanecké sněmovně nepodařilo.

Tedy tím se dostávám k tomu, jakým způsobem byla tato předloha v Poslanecké sněmovně projednávána a nakonec znění, jaké bylo přijato.

My jsme, tedy skupina předkladatelů,poslanců,tento návrh předkládali dvakrát. Poprvé jsme neuspěli v roce 2003, tehdy Sněmovna ten návrh zamítla úplně, proto jsme se rozhodli, protože jsme cítili potřebu oběti této okupace odškodnit, tak jsme se nechtěli vzdát této snahy, a proto jsme předstoupili před Sněmovnu s návrhem znovu, a to v roce 2004.

Nechci vás příliš dlouho zaměstnávat mým úvodním slovem, protože vaše výbory tento zákon projednaly, a myslím, že jsou vám i známé jednotlivé úvahy, které nad ním vedla Poslanecká sněmovna.

Kdybych je měla velmi zestručnit, tak řeknu, že největší debata byla nad tím, jaká výše odškodného má být přiznána jak pozůstalým po obětech po této okupaci, tak jaká výše odškodného má být přiznána těžce a lehce zraněným.

Druhou oblastí, kterou Poslanecká sněmovna také zvažovala, bylo to, kdo má tuto agendu mít ze státních institucí na starosti, tedy kdo bude zúřadovávat tuto agendu a kdo bude vyplácet případné odškodné.

Bavili jsme se také na téma, které zaznělo i ve vašich výborech, tj., že by bylo vhodné, aby toto odškodné platili ti, kteří tyto újmy způsobili. Nicméně jsme přesvědčeni o tom, že tato jednání, jakkoli tomu požadavku rozumím, tak tato jednání, tedy mezivládní jednání a pokus o vymáhání na agresorech a okupantech, aby zaplatili toto odškodnění, by znamenalo, že ti, kteří byli poškozeni, se ho také nemusí nikdy dočkat.

To je velmi stručné shrnutí našeho projednávání.

Na závěr mi dovolte, abych pouze konstatovala, že znění, které vám bylo posláno a měli jste je k dispozici na začátku vašeho projednávání, bylo znění velkého kompromisu. My jsme jako navrhovatelé navrhovali vyšší částky odškodného. To, co bylo průchozí Sněmovnou, máte před sebou, a já jsem samozřejmě byla u jednání ve výborech a vím, že zde byla i snaha vylepšit to, co se nám v Poslanecké sněmovně nepodařilo.

Pane místopředsedo, považovala bych v tuto chvíli za dostatečné mé úvodní slovo a budu sledovat rozpravu dál a pokud bude případný dotaz na mě, velmi ráda jej zodpovím. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje kolegu Jiřího Nedomu a přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 39/5 a 39/6.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil jako svého zpravodaje pana kolegu Josefa Jařaba a přijal usnesení, které je v tisku č. 39/3 a 39/4.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, kterým jsou tisky č. 39/1 a 39/2. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Václav Jehlička, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Období, které následovalo po 21. srpnu 1968 a trvalo 21 let, lze charakterizovat slovy: agrese, teror, násilí, smutek, stagnace, úpadek. Naše společnost utrpěla v té době obrovské nenahraditelné škody a to, co řešíme v tomto potřebném návrhu zákona, je vlastně jen malý zlomek těch obrovských škod. Přesto si myslím, že návrh zákona je velmi potřebný.

Za škody, které byly způsobeny občanům České republiky okupací vojsk Sovětského svazu a dalších zemí tehdejší Varšavské smlouvy od srpna 1968 do června 1991, kdy tato vojska odešla, jsou dle mezinárodního práva odpovědné ty státy, případně jejich právní následovníci, které se na okupaci Československa podílely. Nutno říci, že z jejich strany však dosud k žádnému vyrovnání ve vztahu ke zmařeným lidským životům a k dalším obětem na zdraví našich spoluobčanů nedošlo.

Sněmovnou předložený návrh zákona tuto otázku neřeší, ale ani také nevylučuje. Myšlenkové východisko návrhu zákona spočívá v názoru, že stát si občané zřídili mj. proto, aby je bránil před vnějším nepřítelem. V plnění této základní povinnosti Československo selhalo.

Předložená koncepce tedy nepovažuje poskytnutí odškodnění českým státem za pouhé přechodné opatření, po kterém má následovat mezinárodní vymáhání odškodnění po skutečných pachatelích, cestu pro takový postup však neuzavírá.

Původní návrh poslaneckého návrhu zákona, jak již se zmínila paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, odškodnit pozůstalé po lidech, kteří byli zabiti, ve výši 1 milionu a ty, kteří byli zraněni s trvalými následky, ve výši 500 000 Kč, tedy výrazně převyšoval úroveň stabilizovanou dosud pro srovnatelné situace v dřívějších zákonech. Byly to tyto zákonné úpravy:

Zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce. Těm náležela jednorázová finanční částka 100 000 Kč. Dále zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 - těm náležela jednorázová peněžní částka také ve výši 120 000 Kč. Podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a dalším osobám - rovněž 120 000 Kč, a dále zákon č. 172, o odškodnění osob odvlečených do Sovětského svazu nebo do táborů, které Sovětský svaz zřídil v jiných státech, náležela částka 72 000 Kč za každý rok odvlečení.

V Poslanecké sněmovně vyvolal návrh diskuzi a pokud ponecháme stranou technické aspekty, pouze v otázce, jaká je přiměřená výše odškodnění.

Druhý otazník, který je s návrhem spojený, je, zda je třeba požadovat odškodnění od skutečných pachatelů, ponechala, jak již jsem říkal, Sněmovna stranou.

Myslím, že Senát by neměl ani jeden z těch otazníků ponechat stranou. Stejně jako naši kolegové poslanci víme, že určité možné odškodnění bylo mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik upraveno nechvalně známou Smlouvou o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa z roku 1968, dále navazující Dohodou o odchodu sovětských vojsk z roku 1990 a dále Dohodou o vypořádání majetkových a finančních otázek z roku 1992 a dále v roce 1996 byla mezi Českou republikou a Ruskou federací přijata Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci.

Víme také o dalších otaznících. Pokud by škody měli hradit pachatelé tehdejší mezinárodní agrese, např. to, že s ostatními státy tehdejší Varšavské smlouvy, které se na okupaci podílely, nebyly uzavřeny žádné smlouvy, i to, že Spolková republika Německo nepřevzala všechny bývalé závazky Německé demokratické republiky. Stejně známe názory, že pro Českou republiku není výhodné na mezinárodním poli otvírat odškodnění. Existují obavy, abychom se podobným způsobem nestali adresátem žádosti o odškodnění týkajících se např. některých rakouských Němců po druhé světové válce.

Z uvedených důvodů nejspíše předkladatelé formulovali návrh, aby odškodnění provedl český stát jako právní nástupce Československé socialistické republiky, principiálně z důvodu, že nejen nechránila své občany před agresí, ale v mnohých případech ani neumožnila, aby se odškodnění domáhali na základě smlouvy o dočasném pobytu vojsk a následujících dohod.

V diskuzi ve výborech Senátu se však ukázalo, že v této komoře je zájem tyto otázky znovu podrobit zkoumání a zaujmout k nim vlastní stanovisko. Některé návrhy tedy požadují, aby se Česká republika znovu pokusila trvat na odpovědnosti tehdejších agresorů, čímž by taky mohla splnit i svou odpovědnost, kterou její předchůdkyně nechala, dá se říci, vyšumět. Stejně je tomu tak i co se týče výše odškodnění.

Zde se také ozvaly ve výborech zásadní argumenty. Zejména senátoři, kteří jsou služebně mladší, mohu-li to tak říci, vznesli názor, že se nemohou cítit vázáni dosavadní v zásadě jen zvykově zavedenou výší obdobných odškodnění, které se ve srovnatelných zákonech pohybovalo, jak již jsem říkal, okolo sto tisíc až sto padesát tisíc korun. Bylo by možná třeba změnit i výši odškodnění i v dříve přijatých zákonech.

Stejně tak silně zazněl argument, že ostatní odškodnění jsou často doprovázena jinou sadou zvýhodnění, např. v oblasti důchodové či zdravotní, zatímco odškodnění, které pojednává návrh skupiny poslanců a které dnes projednáváme, mají pouze jednorázovou povahu.

Z těchto důvodů předkládají dva výbory - Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a hospodářský výbor - Senátu návrh na zvýšení navrženého odškodnění. Úroveň představuje kompromis ve výši méně než 50 procent původního návrhu poslanců, kteří zákon předložili, což je trojnásobek výsledného návrhu Poslanecké sněmovny. Vynásobili jsme tedy částky koeficientem 3.

A dále předkládají všechny výbory, které projednávaly návrh zákona, tzn. ty dva jmenované a ještě Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doprovodná usnesení, která mají společnou myšlenku, v podstatě téměř stejnou formulaci, jen mírně se liší. A v tomto usnesení se obracejí na vládu ČR, aby se snažila získat odškodnění od těch, kteří škody způsobili a aby se prozkoumala i případná odpovědnost pokračovatelů Komunistické strany Československa, která na okupaci a škodách při ní způsobených má také svůj zásadní podíl.

O rozsahu odškodnění se nebudu zmiňovat, protože to máte ve svých dokumentech k tomuto zákonu.

Jen se zmíním o tom, jaký je odhad ekonomického dopadu. Ve variantě, ve které je to navrženo dvěma našimi výbory, by předpokládaný dopad zákona na státní rozpočet činil maximálně 250 milionů Kč, v původním poslaneckém návrhu se předpokládalo 600 milionů Kč. Tato částka, jak jste informováni, bude odčerpávána v průběhu tří rozpočtových let a přesné vyčíslení dopadu na státní rozpočet lze jen těžko určit, protože nejsou k dispozici přesné údaje o obětech za celé období pobytu okupačních vojsk.

Chtěl bych ještě říci, že spolu se zpravodaji obou výborů a s předsedy obou výborů jsme udělali určitou syntézu tří doprovodných usnesení. Vyústilo to v návrh doprovodného usnesení, pod kterým je podepsán pan kolega Balabán, pan kolega Jařab a já. Bylo to diskutováno rovněž s dalšími senátory a myslíme si, že toto znění, které jste před chvílí dostali na lavice, je jaksi nejkvalitnější a myslím si i formulačně a obsahově nejlepší a chtěl bych vás požádat o podporu tohoto návrhu doprovodného usnesení.

Zároveň, abych nemusel v rozpravě zbytečně vystupovat, chtěl bych vás požádat i o podporu pozměňovacích návrhů, které obsahuje příloha usnesení hospodářského výboru a našeho garančního výboru.

Nyní bych vás seznámil s návrhem usnesení našeho výboru:

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 6. schůzi konané dne 16. března 2005 po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Jan Hálka, po odůvodnění návrhu zákona zástupkyni navrhovatelů paní místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR poslankyní Miroslavou Němcovou, po zpravodajské zprávě senátora Václava Jehličky a po rozpravě

A druhým usnesením našeho výboru je doporučení, aby Senát přijal doprovodné usnesení s textem tohoto doprovodného usnesení, jak jsem již řekl, a požádal vás, že by bylo dobré neschvalovat toto naše doprovodné usnesení, ale usnesení, které jste teď dostali a je vůlí všech tří výborů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana zpravodaje Jiřího Nedomy, zda chce vystoupit? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové.

Chtěl bych jenom podotknout, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se rovněž zabýval tímto návrhem zákona o odškodnění některých obětí okupace Československa zmíněnými pěti státy, že jsme velice diskutovali tuto záležitost.

Po mé zpravodajské zprávě vystoupil na našem výboru i předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, senátor Václav Jehlička a po rozpravě jsme přijali následující usnesení, které zní:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

A protože ještě nebyly tady přečteny a jsou krátké, tak bych si je dovolil přečíst:

V § 4 odst. 1 částku 150 000 Kč nahradit částkou 450 000 Kč,

v § 4 odst. 2 písm. a) částku 70 000 Kč nahradit částkou 200 000 Kč,

v § 4 odst. 2 písm. b) částku 30 000 Kč nahradit částkou 90 000 Kč.

V § 7 odst. 1 vypustit slovo „správní“ tak, aby vedle správních poplatků to bylo osvobozeno i od případných soudních poplatků.

Kromě toho výbor určil mě jako zpravodaje a pověřil předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Vedle toho výbor přijal ještě doprovodné usnesení, které nebudu číst, které jste dostali. A rovněž tak bych se přimlouval za hlasování pro doprovodné usnesení, které je společným doprovodným usnesením všech tří výborů, kde se záležitost projednávala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana kolegy Jařaba, jestli si přeje slovo. Ano. Máte slovo.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, málokdo by asi argumentoval, že oběti sovětské okupace si odškodnění nezaslouží. To je to málo, co my jako legislativci můžeme udělat, že k tomu nějak přispějeme, aby se tak stalo.

Otázky samozřejmě jsou: kdo má toto odškodnění platit, za co, za jaké období, jak se to všechno bude realizovat. Tento šlechetný a dobrý úmysl pochopitelně putuje v jakési síti právních předpisů, které už tady citoval garanční zpravodaj, ale i historických epizod. O tom všem jsme při zasedání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které bylo věnováno tomuto tisku, diskutovali.

Nebudu tady samozřejmě opakovat celou tuto diskuzi, tato diskuze je aspoň pro mě svým způsobem stále otevřená, ale došli jsme k jakémusi závěru, kterým chceme, jak už jsem říkal, přispět tím málem k tomu, abychom odškodnili některé oběti této historické tragédie a následujících let.

Vystupuji proto, že jsme původně navrhovali také trojnásobné zvýšení tohoto odškodnění, ale po rozhovoru a po debatě, kterou jsme měli ve výboru s paní místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, která říkala, že by to bylo do jisté míry ohrožením tohoto aktu, jsme nenavrhovali toto zvýšení, nicméně při včerejším novém zasedání výboru jsme se dohodli, že je samozřejmě na každém z členu výboru jak bude hlasovat. A členové výboru se více méně hlásí k původnímu našemu návrhu, který jsme neschvalovali. Proto to tady říkám, že náš výbor vlastně začal také tím původním návrhem, který vyšel z výborů ostatních.

Jinak bych snad jenom přečetl 26. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze 6. schůze, která se konala 23. března 2005.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny poslanců Miroslavy Němcové zpravodajské zprávě senátora Josefa Jařaba a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení. Ten se týká zrušení slov „správní poplatky“, protože by to mohly být poplatky jiné a dále určuje zpravodajem výboru pro projednávání na schůzi Senátu mě a pověřuje mě jako předsedu výboru, abych toto usnesení předal předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně, kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo.

Otevírám proto obecnou rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan kolega Jaromír Štětina, takže pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chtěl bych poprosit o strpení, protože to, co budu teď říkat, je relevantní a bude se týkat podstaty věci, podstaty projednávaného zákona.

Chtěl bych se omezit pouze na diskuzi o zodpovědném subjektu, a to ještě úže, než je to v návrhu doprovodného usnesení uvedeno, k vyjádření, že Senát žádá vládu, aby vyzvala k účasti na tomto aktu spravedlnosti právní nástupce KSČ, která s okupačními vojsky a politickými orgány okupačních sil aktivně spolupracovala.

Tím se díváme do minulosti a přijetím tohoto usnesení se s minulostí budeme svým způsobem vyrovnávat. A když už mluvím o minulosti, chtěl bych vás seznámit s těmito tiskovinami, které mám v ruce, které se jmenují Mladá pravda s podtitulem „Za antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství“. Má to být časopis Komunistického svazu mládeže, kde je celá řada falsifikací naší nedávné historie.

Není to ale jenom falsifikace naší nedávné historie. Tyto tiskoviny se týkají velmi silně naší přítomnosti. V těchto časopisech, které jsou volně prodávány a zcela svobodně distribuovány na veřejných místech, se vyzývá k třídnímu boji, ke svržení demokratického režimu, k použití síly, k použití třídního boje, odvolávání se na teroristickou část marxisticko-leninského učení, na leninismus.

Nejzajímavější na tom ovšem je, že tato tiskovina má tiráž, ve které je napsáno, že se redakce nachází v ulici Politických vězňů 9, Praha 1. To je, pokud vím, adresa Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy, té strany, která bude zítra u vás v dolní Sněmovně, spolurozhodovat o osudu naší vlády.

Myslím si, že Komunistická strana Čech a Moravy vydáváním těchto materiálů porušuje trestní zákon č. 140/1991 Sb., ve znění následujících změn. Jde zejména o § 260, kde se říká, že kdo podporuje a propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo kdo hlásá rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět roků.

Proč to tady říkám ve vztahu k zákonu, který projednáváme? Tady mluvíme o minulosti a jestliže se nevypořádáme s minulostí, můžeme očekávat další přestupování zákonů a další komunistické zločiny. Prosím, podpořte tento návrh změny zákona a doprovodné usnesení ve znění, jak je to předloženo. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Dále se o slovo hlásí kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, nechci prodlužovat dnešní příjemný večer, nicméně dovolte i mně se zastavit dvěma poznámkami u návrhu zákona, který máme před sebou.

Jedna poznámka se týká výše odškodnění obětí agrese „spojeneckých vojsk“ v roce 1968. Vím, že to, co nám bylo předloženo Poslaneckou sněmovnou, je těžce vydobytý kompromis, a já všem iniciátorům tohoto návrhu děkuji za to, že tento souboj podstoupili. Chtěl jsem jenom upozornit na to, že to je svým způsobem tristní obrázek situace, ve které se stále ještě, 15 let po převratu, nacházíme. Šetříme prostě na vyrovnání se se svou vlastní minulostí.

Domnívám se, že na těchto věcech by náš stát šetřit neměl, že prostě tak, jak se se svou vlastní minulostí vyrovnáme, jak se vyrovnáme s oběťmi onoho strašného komunistického režimu, potom na základech tohoto vyrovnání budeme stavět novou demokracii. Když toto vyrovnání neuskutečníme, nebo ho provedeme jen tak naoko, pak tyto základy nikdy nebudou pevné. My se prostě musíme rozhodnout, jak se k této minulosti postavíme.

Proto vás prosím, byť je mi jasné, že když Senát navýší odškodné tak, jak navrhují výbory, Poslanecká sněmovna s tím bude mít problémy, ale myslím si, že pro ono gesto, pro ono poselství bychom to měli v Senátu udělat.

Druhá poznámka se týká doprovodného usnesení, které přijaly výbory, nakonec máme před sebou čtvrtou verzi. Také se přimlouvám za to, že stylisticky by bylo vhodné předat čtvrtou verzi. Hovoří se tam o tom, že by vláda měla oslovit právní nástupce KSČ. O tomto problému jsme diskutovali ve Výboru pro lidská práva a petice. Já jako člověk, který se touto záležitostí zabývá, vím, že to je velmi problematické najít právního zástupce KSČ, protože holt strana, o které zde mluvíme, nemluvíme zde o KSČM, se nikdy veřejně jako právní zástupce nedeklarovala. Je ale bezesporu nástupcem myšlenkovým, ideovým, je nástupcem personálním, je personálně propojena s bývalou partají a je dokonce i nástupcem hmotným v některých věcech, které se týkají majetku a nemovitostí, které tato partaj užívá.

Nechci zde spílat proti Komunistické straně Čech a Moravy, ale chci upozornit na to, že toto je konkrétní případ, kde tato partaj, v uvozovkách nová, obnovená, demokratická, se mohla jasně ukázat, jak se s minulostí vyrovnala. Mě by docela zajímalo, jak pánové a dámy z této strany v Poslanecké sněmovně hlasovali.

To je asi vše, takže i já se přimlouvám za to, abychom doprovodné usnesení přijali, byť samozřejmě nezavazuje vládu k ničemu, je to zase jenom projev toho, co si horní komora PČR o této záležitosti myslí.

Druhou věcí, kterou je možné zmínit, je, že doprovodné usnesení neznamená to, že bychom, přijme-li ho vláda za své, toto odškodnění oddálili. Doprovodné usnesení je konstruováno tak, že vláda vyplatí odškodné a následně se pokusí tyto prostředky vymoci jak na vládách zemí, které zde jsou citovány, tak na případném nástupci Komunistické strany Československa. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo z vás ještě, kolegyně kolegové, chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo.

Obecnou rozpravu proto končím a ptám se zpravodajů, zda chtějí vystoupit.

Přeje si vystoupit kolega Nedoma? Ne.

Přeje si vystoupit kolega Jařab? Ne.

Přeje si vystoupit kolega Jehlička? Ne.

Přeje si vystoupit paní předkladatelka? Ano.

Místopředsedkyně PS Miroslava Němcová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte jenom pár závěrečných poznámek k tomu, co zde zaznělo.

Chtěla bych vám říci, že souhlasím prakticky se všemi vystupujícími, protože se všichni nějak vyrovnáváme s předlohou, kterou máme před sebou a chceme docílit co možná nejlepšího výsledku.

Víme zároveň, čím jsme limitováni. Jak my v dolní komoře, tak vy víte, jaká obtížnost může nastat poté, kdy se do Sněmovny tento zákon vrátí, a já jsem samozřejmě tím posledním, kdo by vám navrhoval například to, abyste jej nevraceli. Opravdu tuto ambici nemám, v žádném případě nechci jakkoliv ovlivňovat vaše rozhodnutí.

Mé poznámky se týkají zejména toho, že jsem byla dvakrát účastna jednání ve výborech, kde jsem shodou okolností dostala stejnou otázku, která byla tou nejnepříjemnější, protože se mi na ni nejhůře odpovídalo. Tato otázka zněla: Co si myslím, že nastane, až Senát vrátí tento zákon Poslanecké sněmovně, zda si myslím, že vámi vrácený zákon projde v podobě vaší, naší, nebo zda vůbec ještě bude platit.

Neuměla jsem na to odpovědět. Také od toho se odvíjí to, co zde říkal pan senátor Jařab v tom slova smyslu, že opravdu v žádném případě nejsem proti tomu, aby se navyšovaly částky tak, jak navrhujete, ale veškeré mé obavy plynou pouze z toho, zda vůbec ti postižení nějaké odškodnění dostanou.

Jednání v Poslanecké sněmovně nakonec bylo takové, že my jako navrhovatelé jsme měli velmi jednoduchou volbu: buďto jsme mohli přijmout to, že zákon stáhneme a oběti nedostanou nic, nebo přistoupíme na takto drasticky snížené částky. Žádnou jinou volbu jsme neměli. A volíte-li z těchto dvou možností, pak alespoň, když si promítnu vaši dnešní debatu zde i debatu ve výborech, volili byste jako my, tedy alespoň něco je lepší než nic.

Tím vysvětluji, jak došlo ke snížení částky v Poslanecké sněmovně, proč jako navrhovatelé jsme na ni přistoupili, a také to, co jsem říkala ve vašich výborech.

Souhlasím s tím, jak je obtížné stanovit jakoukoliv částku za ztrátu života, za ztrátu zdraví. Víme dobře, že to nelze, že každá částka je málo. Zároveň souhlasím s tím, co zde řekl pan senátor Jehlička na téma, jak obtížně se odhaduje možný dopad na státní rozpočet.

Pramení to opravdu z toho, že my jako předkladatelé jsme se nedopátrali ve všech archivech všech skutečností, které by nám v tomto odhadu mohly více pomoci. Závěrem tedy k tomuto konstatování se možná hodí to, že i vám jako nám byla, myslím, doručena tato kniha (ukazuje), která se týká sovětské okupace Československa. Tak je kniha nazvána. Na ní spolupracovala řada historiků a v závěrečné části knihy jsou vyjmenovány oběti, které jsou nám známé z archivů, ke kterým jsme se dostali.

Samozřejmě, že tento zákon umožní, abychom se více dozvěděli o možném počtu poškozených, než jsme měli k dispozici. Kdo jste se do této knihy díval, měli jste zatím ten čas a mohli jste ji otevřít, dobře víte, že mezi oběťmi v prvních dnech byly i děti. Pokud jsem se nepřehlédla, pak nejmladší obětí prvních dnů okupace bylo osmileté děvčátko. Když se podíváme na další průběh okupace v dalších letech, jsou tam i pětileté děti.

Tím nechci samozřejmě říkat, že nebyli zdravotně velmi vážně poškozeni i mladí nebo lidé střední generace nebo dokonce i starší. Uvádím to pouze jako příklad, který stojí za to, abychom v tuto chvíli zvážili své rozhodování.

Děkuji vám za vaše projednávání, děkuji vám za vaši vstřícnost a děkuji také za pozměňovací návrhy, které jste podali. Já jako jedna z navrhovatelů předem oznamuji, že se všemi těmito pozměňovacími návrhy souhlasím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška:Děkuji, paní poslankyně. Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě nepadl návrh souhlasu, případně zamítnutí, otevírám podrobnou rozpravu. Do ní je přihlášen pan kolega Jehlička.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové, nyní bych vás seznámil s návrhem doprovodného usnesení, které je tím čtvrtým a bylo vám doručeno do lavic, abychom se zachovali formálně správně. Nyní předkládám návrh usnesení, společný návrh senátorů Balabána, Jařaba a Jehličky.

Okupace Československa cizími vojsky, k níž došlo 21. srpna 1968, těžce poškodila nejen jednotlivce, ale též celou společnost, zbrzdila její rozvoj a uvrhla ji na léta do stavu stagnace i morálního úpadku.

Senát žádá vládu, aby v souvislosti s odškodněním některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky oslovila vlády právních nástupců zmíněných států a požádala o účast na tomto odškodnění.

Současně Senát žádá vládu, aby vyzvala k účasti na tomto aktu spravedlnosti právní nástupce KSČ, která s okupačními vojsky a politickými orgány okupačních sil aktivně spolupracovala.

To je společný návrh doprovodného usnesení. Chtěl bych říct, že nepadl během rozpravy žádný jiný pozměňovací návrh. Máme pouze pozměňovací návrhy, které projednaly a schválily výbory. Přičemž pozměňovací návrhy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a pozměňovací návrhy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jsou totožné. Pozměňovací návrh Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je rovněž obsažen v návrzích těchto dvou výborů.

Doporučoval bych, abychom hlasovali společně o prvních třech pozměňovacích návrzích obsažených v příloze usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a poté abychom hlasovali o čtvrtém pozměňovacím návrhu, který je společný pro všechny tři výbory.

Po schválení usnesení - vrátit návrh zákona do Poslanecké sněmovny - musíme hlasovat o předloženém doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, za návrh, jak budeme hlasovat. Ptám se ještě kolegy Nedomy, zda chce vystoupit. Kolega Jařab také ne. Končím podrobnou rozpravu. Znělkou svolávám kolegyně a kolegy na hlasování.

Prosím, pane zpravodaji, řiďte naše hlasování.

Senátor Václav Jehlička: Ano. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravua Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které jsou v příloze usnesení těchto výborů označeny 1, 2, 3 a týkají se všechny § 4.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 116. Zaregistrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Nyní budeme hlasovat o bodu 4, který je obsažen jak v usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice,takVýboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Týká se § 7 odst. 1 - vypustit slovo „správních“. Rovněž je to usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 117. Registrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Nyní bychom měli schválit návrh - vracíme návrh zákona s přijatými pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 118. Registrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji pane zpravodaji.

A ještě souhlas s pověřením. Pověřujeme - je návrh - pověřit kolegu Václava Jehličku a kolegu Jařaba odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 119. Zaregistrováno 58. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Pane předsedající, nyní musíme ještě schválit doprovodné usnesení, které jsem před krátkou chvílí přednesl.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Tady jsem trochu předběhl, ale myslím, že i to bude součástí vašeho poslání v Poslanecké sněmovně. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko - ano. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko - ne. Děkuji.

Hlasování č. 120. Registrováno 58. Pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Děkuji, pane předsedající. Když dovolíte - zapomněl jsem odpovědět jako zpravodaj na otázku pana senátora Mejstříka - tím bych chtěl také zakončit své vystoupení. Jediný komunistický poslanec v Poslanecké sněmovně nepodpořil odškodnění okupace z období od 21. 8. 1968 až do odchodu sovětských vojsk.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, děkuji pane zpravodaji. Především děkuji vám, paní místopředsedkyně a vašim kolegům, kteří jste vypracovali tento návrh zákona. Děkuji.