Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych v krátkosti odůvodnil návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. V krátkosti proto, že předmětný návrh byl podrobně projednán ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu.
V oblasti podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů energie návrh zákona přináší zejména dlouhodobou garanci výkupních cen a zajišťuje tak stabilní podnikatelské prostředí, po kterém intenzivně volají potenciální investoři.
Zároveň volitelný systém příplatků k tržním cenám elektřiny umožňuje uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na liberalizovaném evropském trhu.
Kromě podpory elektřiny návrh zákona zavádí i podporu biopaliv v dopravě v návaznosti na směrnici EU č. 30/2003, a to systémem kvót pro obchodníky s palivy pro dopravní účely. Tato podpora je realizována formou změny zákona o ovzduší.
Dovolte mi, abych se závěrem vyjádřil k výsledkům projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu.
Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje schválit pozměňovací návrhy týkající se omezení podpory těch zdrojů, které jsou pro Českou republiku nevýhodné jak z ekonomického, tak i enviromentálního hlediska. Dále v oblasti podpory biopaliv přináší výrazné zjednodušení administrativy v dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi výrobci paliv a obchodníky s palivy.
Garanční výbor Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje návrh zákona schválit ve znění Poslanecké sněmovny.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zmíněné pozměňovací návrhy považuji za přínosné a dovoluji si vyjádřit podporu návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů předložených Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/2.
Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Mitlener, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.
Ještě předtím vás chci informovat, že spolunavrhovatelem tohoto návrhu zákona je také ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Vzhledem k tomu, že ministr má právo vystoupit kdykoliv, nic neporuším, přestože jsem vyzval kolegu Mitlenera, když dám teď slovo panu ministrovi, takže pane zpravodaji, slovo dostanete vzápětí.
Pane ministře, jako spolunavrhovatel máte právo se vyslovit.
Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Chtěl bych vás ubezpečit, že mé zranění (bouřlivá odezva mezi senátory) není důsledkem ani vládní krize, ani nízké míry vnitrostranické demokracie, ani Velikonočního pondělí, ale už neděle. Bylo způsobeno jízdou na kole.
Nyní vážně, a to velmi krátce k tomuto zákonu. Je to asi jedno z mých posledních vystoupení na půdě Senátu jako ministra životního prostředí, protože v nejbližší době bude na Úřad vlády doručena má demise, a proto bych chtěl v úvodu poděkovat za spolupráci, které si opravdu velmi vážím. Opravdu si velmi cením toho, že Senát zákony z mé rezortní oblasti posuzoval velmi uvážlivě a prakticky vždy o nich rozhodl správně. Proto bych si vás dovolil požádat o stejně uvážlivé rozhodování i dnes, kdy máte před sebou vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
Je to zákon, který považuji za velmi významný i z pohledu dosaženého konsenzu, protože byl připravován mnoho měsíců ve spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí. I když se na některé dílčí oblasti na dění v naší zemi naše názory liší, dosáhli jsme tady konsenzu a jsem přesvědčen, že předloha, která pak opustila Poslaneckou sněmovnu a došla do Senátu, je předlohou velmi vyváženou, která skutečně dává prostor pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v této zemi, kombinuje osvědčený systém pevných výkupních cen, který zatím u nás platil na základě vyhlášky energetického regulačního úřadu, platí v Německu, Francii, Rakousku, se systémem tržním tak zvaných bonusů, který se uplatňuje ve Španělsku. Právě kombinace obou těchto možností přinese snížení ekonomických nákladů celého systému.
Mohl bych samozřejmě říci, že k předložení návrhu zákona je potřeba směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/77, ale jsem přesvědčen, že předložený návrh zákona má mnoho dalších konkrétních výhod pro Českou republiku, ať už je to otázka snižování emisí skleníkových plynů, které jsou u nás stále o třetinu vyšší než činí průměr EU, ať už je to dispozice těchto zdrojů přímo v České republice, kdy není potřeba je dovážet. Jedná se o kladný přínos bilance zahraničního obchodu.
Využívání obnovitelných zdrojů je výrazně decentralizováno, pozitivně přispívá k bezpečnosti rozvodné sítě. Jsem přesvědčen, že jedním z kladných impulsů tohoto zákona může být významné využívání především biomasy a tím i nové pracovní příležitosti pro rozvoj venkova. V neposlední řadě je to samozřejmě otázka ochrany životního prostředí.
Chtěl bych poděkovat senátním výborům, které se podrobně zabývaly touto předlohou a chtěl bych ocenit usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který jako garanční výbor doporučil ke schválení předloženého návrhu v nezměněné podobě.
K usnesení hospodářského výboru se případně vyjádřím ještě v rozpravě. Chtěl bych říci, že snaha o úpravu pasáže k biopalivům podle mého názoru není šťastná, protože v Poslanecké sněmovně na základě velkých diskuzí přijala v této oblasti několik nařízení. Samozřejmě jsme zastánci rozvoje biopaliv, ale není to cílem této předlohy, je to pouze VVTK /?/. Proto si myslím, že není důvod upravovat tuto pasáž.
K větrné energii, která je také předmětem velkých emocí, bych chtěl říci, že Ministerstvo životního prostředí připravilo určitou mapu včetně metodiky, kde jasně říkáme, která území z hlediska ochrany přírody jsou možná pro rozvoj této formy energetiky, a zároveň k tomu dodávám, že to samozřejmě nic nemění na kompetencích samosprávy, případně na úrovni místních referend se rozhodnout, že v tom či onom regionu nejenom z důvodu ochrany přírody a krajiny, ale i z důvodu jiného zájmu občanů tato energie využívána nebude.
Omezení podpory jenom na určitou velikost by ovšem znamenalo, že by u nás nebyla instalována zařízení moderní a v podstatě bychom neumožnili vůbec rozvoj tohoto segmentu, ať už po stránce investiční, nebo po stránce využití potenciálu českého a moravského území.
Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za možnost zde vystoupit a přeji vašemu rozhodování hodně úspěchu.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, a nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru Jaroslava Mitlenera, aby nás seznámil se zprávou garančního výboru. Prosím.
Senátor Jaroslav Mitlener: Dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi předložit zpravodajskou zprávu o zákonu k podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Jedná se o vládní návrh zákona, který byl asi rok diskutován ve Sněmovně a nakonec byl přijat ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který vyšel z hospodářského výboru Sněmovny.
Zákon má čtyři části. V první z nich se jedná o podpoře elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů, což odpovídá směrnici 2001/77 ES. Česká republika se zavázala zvýšit podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na 8 % v roce 2010. Pro vaši informaci je to asi 4,2, a to díky hydroelektrárnám.
Je to indikativní cíl, který bude postupně vyhodnocován v jednotlivých zemích a bude se diskutovat o tom, jak se v kterém segmentu daří tento cíl plnit.
Podpora se týká proto všech druhů obnovitelných energií, sluneční, geotermální, vodní, biomasy včetně bioplynu, také plynu ze skládek a z uzavřených dolů.
Zákon nařizuje povinný výkup za určenou cenu pro regionální distribuční nebo přenosové soustavy nebo vyplácení zelených bonusů podle množství vyrobené elektřiny. V praxi regulátor určí na každý rok cenu elektřiny podle typu zdroje, a to tak, aby byla zaručena návratnost zařízení na výrobu elektřiny.
V druhé části zákona je související změna zákona o hospodaření energií, tedy technická věc.
Ve třetí části zákona se jedná o podporu biopaliv v dopravě, tzn. bioethanolu, bionafty, tedy změnou zákona o ovzduší, jak zde bylo řečeno už pány ministry. Jedná se o opatření podle směrnice 2003/30 Evropského společenství, která stanoví podíl 5,75 % biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot, zase pro rok 2010. Jenom připomínám, že v současné době je to něco přes 1 %.
Poslední, čtvrtá část zákona pojednává o účinnosti zákona, ta je v obvyklém znění.
Zákon o obnovitelných zdrojích je postaven na myšlence podpory využívání obnovitelných zdrojů energie z důvodů ochrany životního prostředí. Vzhledem k závazkům České republiky dosáhnout podílu 8 % v r. 2009, se zákon změnil na normu s řadou konkrétních opatření, která zajistí splnění tohoto cíle, samozřejmě na úkor jiných cílů, např. podpora lokálních zdrojů na úkor velkých. Prakticky u všech zdrojů se po zavedení podpory podle tohoto zákona automaticky předpokládá technologický rozvoj a pokrok ve zkoumání jejich vlivů, který nyní možná ani nedohlížíme.
Autoři zákona předpokládají, že finanční podporou zaručující rentabilitu dojde k takovému rozvoji a nasazení příslušných technologií, že závazek 8 % Česká republika splní. Dotaci zaplatí spotřebitelé v odhadovaném sedmiprocentním zvýšení ceny elektrické energie.
Jak už jsem jednou řekl, 8% závazek je indikativní cíl, který se během času bude vyhodnocovat. A proto vás poprosím, abyste si znění zákona a celou diskuzi kolem něho velmi dobře pamatovali, protože nepochybně se k němu budeme časem ještě vracet.
Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh zákona včera a přijal usnesení doporučit Senátu přijmout zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, abyste k ní mohl na závěr zaujmout stanovisko.
Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Adolf Jílek? Ano, již se k tomu chystá, prosím.
Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane místopředsedo. Musím, protože náš výbor přijal jiné usnesení. Chtěl bych jenom dodat, že tento zákon tak, jak se ve Sněmovně projednával více než rok, tak na výboru zaujal také, byl projednáván minulý týden téměř dvě hodiny a tento týden bylo dokončeno projednávání, takže celkem tři hodiny jsme projednávali tento zákon.
A nakonec výbor, i přes můj návrh, který byl schválit, schválil pozměňovací návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení výboru. Poměr hlasování byl 6 : 5, když jeden člen výboru byl nepřítomný.
Čili pozměňovací návrhy byly schváleny velmi těsně, ale taková je situace.
Náš Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení k tomuto zákonu, kterým doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.
Pozměňovací návrhy jsou v tisku č. 40/2. Předpokládám, že pokud se tento zákon dostane do podrobné rozpravy, pozměňováků bude celá řada a budeme tady sedět možná několik hodin. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. A jsem povinen se vás zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový mezi námi není a proto otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že mám dvě písemné přihlášky, takže jako první promluví senátor Jaromír Štětina a po něm senátor Jan Horník. Dále se do obecné rozpravy elektronicky přihlásili senátoři Josef Novotný a Jaroslav Kubera.
Prosím, pane senátore Štětino.
Senátor Jaromír Štětina: Dobrý den, pane místopředsedo, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové.
Zákon, který dnes budeme posuzovat, to není zákon, který přijímáme pro sebe, to je opravdu zákon, který přijímáme pro své děti a pro své vnuky. A řekl bych, že potřebujeme tento zákon. A potřebujeme tento zákon takový, aby měl stanovena jasná pravidla, aby poskytl investorům jistotu čitelných podmínek pro podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů a aby umožnil spotřebitelům odebírat ekologickou elektřinu, a to i tehdy, kdyby nám to EU směrnicí neukládala.
Zákon, který dnes projednáváme, je tedy mimořádně důležitý. Přesto bychom neměli přehlížet některé jeho dost významné nedostatky. Mezi ně počítám zejména to, že výhodné podmínky by se nyní vztahovaly, podle tohoto znění, které tady máme, i na velké zdroje, které nelze považovat za ekologické a žádoucí, např. velké vodní přehrady, spalování biomasy ve velkých konvenčních tepelných elektrárnách nebo nepřiměřeně rozsáhlé parky větrných elektráren.
Je žádoucí, po vzoru legislativy jiných evropských zemí a v souladu s cílem Evropské směrnice, omezit v § 3 zmíněného návrhu zákona velikost podporovaných zdrojů tak, abychom podporovali zdroje skutečně ekologické a decentralizované. To je hlavní námitka, kterou tady přednáším.
Druhým nedostatkem předlohy zákona je nejistota, která vzniká investorům a podnikatelům ohledně ceny, s níž mohou počítat při přípravě projektů a zajišťování úvěrů. V návrhu zákona se cena stanoví až v r. 2006. Myslím si, že by bylo výhodné, kdyby byla stanovena už v roce 2005, aby byli malí investoři méně znevýhodňováni.
A třetí závažnou mezerou v zákoně je zafixování nepřiměřeně výhodných cen jako cen minimálních pro směsné spalování biomasy s uhlím (§ 6 zákona). Současná cena by v tomto případě měla být stanovena jako cena maximální a nikoliv minimální.
Vážení kolegové, dovoluji si ještě jednou zdůraznit, že tento zákon naše veřejnost očekává s velikým napětím a prosím, pečlivě ho posuzujte. Jsem připraven podporovat pozměňovací návrhy, které se zaslouží o nápravu některých nedostatků, které tento zákon zatím má.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jan Horník, po něm promluví senátor Josef Novotný.
Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v podstatě mně pan kolega Štětina vzal pár slov z úst. Nicméně chtěl bych apelovat na to, aby se naše země konečně přičlenila k těm zemím, které se rozhodly pro budoucnost svých dětí připravit lepší životní prostředí.
Když projíždím pravidelně z míst, odkud pocházím, podkrušnohorským zlomem, tak vidím ta zvěrstva, která napáchaly elektrárny na fosilní paliva, a bohužel příroda se není schopna tak rychle dát dohromady, jak bychom to všichni očekávali. My té přírodě bohužel ještě přisazujeme. Obávám se, že v této republice jsou velmi silná energetická lobby. V podstatě to zažíváme i na základě návrhu ministra Urbana, kdy se chce Severočeská uhelná a Mostecká uhelná společnost privatizovat směrem k ČEZu. Obávám se, že ČEZ má připraveny i další projekty, které půjdou do oblasti alternativních zdrojů energie a bude mít tu výhodu, na rozdíl od drobných a středních investorů, v tom, že má obrovské miliardové zisky, které tam může okamžitě do toho vrhnout a v podstatě nám ten trh jako takový „vycucne“.
Bohužel nový zákon, který je tady připraven a na který doopravdy už léta čekáme, neřeší tuto záležitost, a obavy z toho, že by na trhu mohlo dojít k významným pohybům cenovým v oblasti štěpky dřevěného odpadu, jsou určitě na místě.
Byť tento zákon není ideální, a bohužel asi na tom má svůj podíl Poslanecká sněmovna, kde bylo hodně pozměňovacích návrhů, přesto bych se přikláněl k tomu, abychom ho schválili, abychom konečně něco měli na stole, abychom mohli vůbec začít.
Ale pak je asi ten druhý úkol. Pokud se to nepodaří prosadit nám tady v Senátu, připravit do budoucna, a to do velmi krátké doby, novelizace tohoto zákona, které by tento zákon vylepšily a které by daly zejména té branži, která v podstatě tady dneska neexistuje, jasné signály, kam by tato republika do budoucnosti měla v oblasti obnovitelných zdrojů energie postupovat.
Co mi ještě na zákonu vadí všeobecně, že je tam citováno v podstatě dvanáct zákonných norem a vyhlášek, dokonce včera jsem se na výboru dozvěděl, že by měla přijít vlastně třináctá od ředitele České energetické agentury, když jsem se zeptal, jakým způsobem bude ERÚ stanovovat výkupní ceny. Bylo mi řečeno, že např. u větru by měly být limity průměrné roční rychlosti 5,2 m/s a 1500 hodin v provozu. To jsou asi věci, které se dají v jistých lokalitách České republiky splnit. Bylo by to takové omezení, že by se nestavěly tyto zdroje v místech, kde vítr není a v České republice bohužel máme několik instalací, které jsou postaveny na velmi špatných lokalitách, kde jsme daleko pod 4,5 m/s větru v ročním průměru.
Abych nemluvil dlouho, nechci zdržovat. Chci pouze apelovat na to, abychom se pokusili zákon schválit, třeba i s dobrými pozměňovacími návrhy. Budu pro to hlasovat. A měli bychom se pak pokusit použít všech našich sil, aby i v Poslanecké sněmovně v podstatě naše pozměňovací návrhy prošly a zákon nakonec vstoupil v platnost. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátor Josef Novotný.
Senátor Josef Novotný: Pane místopředsedo, páni ministři, vážení kolegové. Úvodem oznamuji, že jsem předpojatý, protože provozujeme v našem městě jednu z těch kotelen, které štěpku spalují.
Zúčastnil jsem se celého legislativního procesu a byla to skutečně složitá cesta, než se tento zákon dostal sem.
Na druhou stranu poučení, jak v Poslanecké sněmovně, tak i v našich výborech, mám v tom, že skutečně lobby velké energetiky tady hraje svou roli a zákon podle toho vypadá. Zákon je velice závažný a dotýká se všech, nás všech obyvatel, týká se přímo šesti až deseti procent průmyslu, protože tento průmysl dřevařský je napojen na tuto současnou zejména štěpku, a jsou to cihláři, papírny, dřevodeskaři, nábytkáři a další.
Celý zákon je poplatný velké energetice a jsou tam i některé věci, které jsou pro mě naprosto nepochopitelné, např. podpora důlního plynu. To je sice maličkost, ale tyto věci se řeší jiným způsobem, jinou podporou, a tohle je jaksi bonbónek ještě navíc. Proč je tam vodní energetika neomezená, když velké elektrárny jsou dávno zaplacené, jsou z nepochopitelných důvodů v majetku energetické společnosti a přehradní nádrže jsou v majetku státu a stát se o ně musí starat.
Tam tedy podpora je naprosto zbytečná a nechápu, jak se tam dostala, nebo spíš chápu…
To nejhorší už tady bylo řečeno kolegy přede mnou. Je to směsné spalování. Směsné spalování, abych to přiblížil, protože jsem zároveň profesí energetik, je v podstatě přisypání stávající dřevní štěpky do uhlí a spálení zejména ve fluidních kotlích, které jsou o něco lepší než ty původní, a 30 % z energetické vydatnosti paliva se spotřebuje na elektřinu a zbytek se prožene chladícími věžemi.
Takto vypadá ekologie v podání České republiky v současné době.
Současní provozovatelé těchto kotlů - a není to jenom ČEZ, ten je tam dokonce v menšině, 55 % jsou jiní výrobci a už si to vyzkoušeli - s minimálními investicemi tuto štěpku přisypou do uhlí a získávali v roce 2003 a 2004 neoprávněnou podporu ve výši jedné miliardy korun. Poté Energetický regulační úřad tuto podporu zarazil, nicméně každému občanovi vytáhl stokorunu z kapsy. Za to jsem zaslechl na výborech a při projednávání jen takovou nejasnou omluvu: Nepovedlo se nám to.
To je jen poznámka k tomu, jak se ta politika dělá a co od ní můžeme očekávat v provedení v tomto zákoně.
Včera jsem byl na Výboru pro životní prostředí přítomen. Exministr ze Spojeného království Wilson tam hovořil o obnovitelné energetice a hovořil jsem s ním na téma směsného spalování. U nich je to povoleno dočasně na dobu deseti let a nikdo ho nevyužívá, protože omezení, která tam jsou, jsou tak nevýhodná, že by si to nikdo nedovolil, vejít se do podmínek, které v legislativě jsou. U nás je to naprosto bez omezení.
Dále budu hovořit o štěpce. V současné době dřevní štěpka neexistuje žádná volná. Jakýsi přetlak zelené štěpky, kterou se v duchu výkupních cen znetvořených pokusili asi dva soukromníci vytěžovat z lesů, a této zelené štěpky v současné době je teoreticky 5 milionů krychlových metrů. Celá tato biomasa, kdyby se vytěžila, představuje 4 dvacetimegawattové bloky, je to asi 0,8 % z celkové spotřeby republiky v obnovitelných zdrojích. A to je všechno.
Pokud se bavíme o směrnici 77 a dodržujeme ji, to znamená, že budeme dělat systém teplárenský, podporovat jej a že budeme podporovat systémy ….., které jsou s vysokou účinností a všechno teplo z biomasy se využije.
Pokud nebudeme takto postupovat a budeme to dělat…. způsobem, tak se bavíme o 11 dvacetimegawattových blocích. A je to všechno. Všechno, co je v lese, zmizí v těchto zdrojích a nic víc neexistuje.
Pak musím říci záležitost velice nepříjemnou, protože směrnice zase hovoří o tom, že by se měly odstraňovat překážky atd. My tam hovoříme, jak řekl tady kolega Horník, o dvanácti, třinácti předpisech, hovoříme o tom, že ministerstvo, regulační úřad a všichni budou stanovovat jakési předpisy, jak se toto celé bude odvíjet, a cílem je 8 %. A nezajímá nás hospodářský dopad, nezajímá nás vlastně nic jiného, jenom abychom splnili 8 %. Takto je zákon postaven. Já tvrdím, že 8 % nesplní skoro žádná evropská země, snad kromě dvou nebo tří v r. 2010. Pro nás to je pouze indikativní cíl, nejsme nijak sankcionováni, tak nebuďme papežštější než papež.
Na druhou stranu nejsem proti tomuto zákonu obecně, nejsem proti stanovení mantinelů, naopak, ale v tom, jak ten zákon nakonec byl znetvořen nebo dotvořen, tak prostě jej podpořit nemohu.
Co bude následovat? Výrobci a současní odběratelé štěpky, pokud se jim výrazným způsobem změní podmínky pro podnikání, budou samozřejmě své škody vyčíslovat, uplatňovat na Úřadu pro hospodářskou soutěž, uplatňovat je arbitrážně atd.
Z historie vzniku třeba té ceny v roce 2003 mohu uvést, že na základě posudku tří profesorů z ČVUT stanovil energetický regulační úřad cenu. A titíž profesoři, aniž by přišli o kulaté razítko, stanovili pro letošní rok cenu místo 2,50 - 1,50. A nic se neděje. Takhle se u nás dělá energetická politika. Takhle málo stačí, abyste do toho procesu vstoupili a připravili podklady buď pro jeden, nebo pro nějaký jiný extrém. Tohle ten zákon umožňuje a bude umožňovat právě těm, kteří mají kulatá razítka, nebo kteří budou vytvářet předpisy mimo zákonnou normu, mimo vůli Parlamentu, ale dopadne to všechno na naše obyvatele.
Dřevní štěpku zatím nelze v České republice pěstovat. To je zjištění, které byste měli všichni vědět. Snažíme se to všude možně říkat. Vůbec si nedovedu představit, že bych zde zákon, pozměňovací návrh zákona o zemědělském půdním fondu předložil, přestože to mám tady připraveno. Na to tvůrci vůbec neslyšeli, přestože jsem se jim to snažil všelijak podstrčit a zabudovat do toho zákona. Protože v současné době zhruba 150 ha plantáží záměrně pěstované štěpky jsou v podstatě pokusy, matečnice - a zatím nejsou žádné výsledky, protože se tím dlouhodobě zabývám.
V zákoně jsou nějaké opravitelné nedostatky, jsou to dva zásadní pozměňovací návrhy, které bych potom předložil. Jeden se týká omezení výkonového - tak jako třeba v Německu bylo dvacet megawattů, a i to se ukázalo jako moc na velké Německo. Tak u nás by tam mělo být několik stupňů. Potom je to výchozí podmínka, ze které by se vycházelo při investování, tzn. nějaká vstupní cena. Z toho by se odvíjel buď pokles nebo nárůst ceny o těch 5 %, jak je uvedeno. Zatím nejde v současné době takové zařízení ani projektovat. O ekologických hlediscích, kdy se tady předpokládají obrovské převozy, nevzniknou pracovní místa, protože proč by vůbec vznikaly, když stačí vzít štěpku z trhu a začít tu směs spalovat a zvednout cenu, protože jakási ta regulace to dovolí, a podle toho se bude odvíjet stupeň biomasy ze současného trhu. Nevznikne regionální energetika, a sice, že by v místě vzniklá biomasa se zpracovávala na energie, a že by nedocházelo k tomu, že z Ostravy se doveze štěpka, tam je velká produkce dřeva a štěpky, vozí se do Hodonína, a pak se z Hodonína zase dráty převádí elektřina do Ostravy.
Na závěr bych řekl: my se tady pořád tváříme, že jsme ve spěchu, teď jsme v politické krizi, nebo jsou věci strašně složité, ty normy. Dokonce tady padlo, že tady budeme s pozměňovacími návrhy do večera. Tohle nejsou pro mě hlediska pro to, abych zákon v tak špatné podobě, jak je, podpořil, a navrhuji ho zamítnout v této podobě.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Jaroslav Kubera. Po něm senátoři Mejstřík, Brýdl, Balabán, Sefzig.
Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, já začnu paradoxně střetem zájmu, ač se vám bude zdát, že střet zájmu s tímto zákonem vůbec nijak nesouvisí. On s ním souvisí velmi. Jestli někdo chce vidět střet zájmu v krystalické podobě, v čisté podobě, v úplně jiné, než v té, o které my mluvíme, kde střílíme naprosto vedle, tak tady, když si ten zákon přečte, tak tam najde všechno, co potřebuje. Je to boj na život a na smrt. Je to velký byznys. A ti, kteří říkají, že vláda přijala špatný závazek - 8 % - přijala správný závazek z jejího hlediska. Ona věděla, že tak si zajistí přijetí tohoto zákona.
Rád jsem slyšel, jak svým vnukům a dětem zajišťujeme, že budou ročně platit o 1000 až 3000 Kč navíc za energii. To jim skutečně tímto zákonem zajišťujeme.
Je to typický příběh, kdy je zaobaleno do ekologických zájmů něco úplně jiného. Je to velmi tvrdý byznys. A bylo to vidět i na tom, jaké spory vedli dva ministři, každý za jiný resort, protože každý z nich hájil jiné zájmy.
Dát investorům jistotu. Já se ptám, proč některým investorům chceme dát jistotu? Investor nikdy nemá jistotu, protože může investovat špatně. A my tady jistým investorům chceme najednou dát jistotu. Proč jiní výrobci, jiní investoři takovou jistotu danou zákonem nemají? Já nemám nic proti malým vodním elektrárnám, proti větrníkům. Ať si vyrábí a zkusí na trhu svou energii prodat. Když se jim to zadaří, dobře. Ale jsem zásadně proti tomu, aby na vyčištění jednoho litru špinavé vody bylo spotřebováno pět litrů čisté pramenité vody. My budeme pěstovat obilí, abychom potom - jak už se objevilo v tisku - jsme ho potom pálili, protože jsme zjistili, že jeho výhřevnost je téměř stejná, jako výhřevnost hnědého uhlí. Pro mě je taková věc naprosto nepřijatelná a může ji kdokoliv zaobalovat, do čeho chce. Pokud jde o to, že bychom získali pracovní místa - ta bychom získali instalací dynam, kterými, kdyby nezaměstnaní točili a pravidelně by se střídali a vyráběli by elektřinu, bylo by to možná levnější, než dávat ke každé větrné elektrárně větrák, který s ní bude točit v době, kdy nefouká vítr.
To je důvod, proč já nemůžu pro tento zákon hlasovat, protože si nemyslím, že by přispěl k ekologii. Naopak ta touha upřednostnit malé na úkor velkých je sice chvályhodná, ale má jednu vadu. Potom těch 8 % nikdy nejsme schopni dosáhnout.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Martin Mejstřík.
Senátor Martin Mejstřík: Dobrý den, dámy a pánové, páni ministři, pánové předsedající. Je toho moc, a ještě se dneska pobavíme okolo toho zákona. Začnu u pana kolegy Kubery. Pane kolego, mohu-li vám vyřídit skrz pana předsedajícího - jděte se podívat do severních Čech, jak vypadá krajina poté, co jsme ji vydolovali… (Senátor Jaroslav Kuberaz místa, razantně:Já tam už padesát let bydlím…) V tom případě se vám divím, jak můžete říct to, co říkáte. Smyslem toho zákona je tedy řešit to, co jsme tady napáchali za padesát let. Prostě, uvědomme si, že takhle hospodařit s touto zemí už nejde. Uvědomili si to v Evropě, uvědomili si to ve Spojených státech, v jiných rozvinutých demokraciích. Jenom senátoři tohoto typu budou mít pořád svůj rozum. ČEZ nás opravdu nespasí. Pravda je, že ČEZ je schopen splnit 8 %, když jsme se zavázali, výroby, tzn. čisté elektřiny bez jakékoliv konkurence. To je pravda.
Když se podíváme, jaký smysl má mít předkládaná novela. Jsou to dvě věci - jednak splnit tu kvótu, o které jsem hovořil, ke které se Česká republika zavázala, tzn. do roku 2010 vyrábět 8 % čisté elektrické energie.
Tím druhým důvodem předkládané novely je směrnice 2001/77 ES. Nevím, kdo z vás ji četl. Já vám připomenu odst. 19, kde se konstatuje znovu smysl té směrnice. Je jím podpora místního rozvoje. Podpora sociální soudržnosti. Podpora zaměstnání na místní úrovni. Je to podpora, zejména - to tam je - malého a středního podnikání a podpora nezávislé výroby elektrické energie.
Proč to zde zdůrazňuji? Novela, jak nám je předložena, tak se domnívám, že tyto podmínky nesplňuje. Je samozřejmě lépe mít něco, nežli nic, ale já už osobně odmítám přistupovat na tuto taktiku senátní.
Já se prostě domnívám, že novela podporuje jednoho monopolního výrobce elektrické energie, a to je ČEZ. Z tohoto důvodu podpořím pozměňovací návrhy tak, jak je předložil kolega Novotný, protože se domnívám, že částečně tento problém řeší. Mrzí mě, že nepředložil třetí pozměňovací návrh, který avizoval a který někteří z nás dostali do ruky, a ten se týká stanovení hranice pro směsné spalování biomasy s uhlím. To pravděpodobně v té novele zákona zůstane, protože já nejsem schopen teď udělat to, co pan kolega Novotný neudělal, je to příliš narychlo.
Nicméně § 6 odstavec 1 písmeno b) bod 3 hovoří o tom, že budeme podporovat stanovování pevných cen směsného spalování biomasy s uhlím. To je v přímém rozporu se směrnicí EU, kterou jsem zde citoval, je to v přímém rozporu se smyslem této směrnice. Tato směrnice jasně hovoří o tom, že se máme pokusit vytvořit konkurenci na trhu s výrobou alternativní elektrické energie. Jediným producentem směsného spalování je ČEZ, nikdo jiný tímto způsobem postupovat nebude, ale hlavně to není smyslem této směrnice.
Domnívám se proto, že je velkou chybou tohoto návrhu zákona, že toto obsahuje, že chybou Senátu je to, že to tam ponecháme, přitom byť jednoduchým doplněním tohoto paragrafu jsme z toho mohli vyjít, a to tak, že bychom zmrazili cenu, která podporuje směsné spalování na současné úrovni. Tolik úvodem.
Myslím, že se ještě dostanu ke slovu v průběhu obecné debaty. Jestliže by k tomu nedošlo, ještě bych se zastavil u pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, který je uveden pod bodem 2 a týká se omezení instalovaného výkonu výroby pro větrné elektrárny na 0,5 MW. Toto je omezení, které jde naprosto proti logice současného vývoje, oproti logice modernizace, nových technologií a také je v přímém rozporu s tím, kudy se vydala Česká republika prostřednictvím regulačního úřadu, který naopak podporuje větrné elektrárny s větším výkonem, než se hospodářský výbor snaží stanovit. Už jenom proto, že regulační úřad nastoupil jinou cestu myslím, že je nesmysl, abychom se vraceli zpátky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Brýdl.
Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, skoro se omlouvám, že vystupuji, protože to vypadá, že vystupuji téměř za každou cenu a téměř vždy, nicméně tento zákon byl v našem výboru projednán jako ve výboru gesčním, došlo tam k procesu, kdy tam byla řada pozměňovacích návrhů, řada z nich určitě dobrých pozměňovacích návrhů, ale nakonec nebyl žádný přijat a náš výbor přijal návrh „schválit“.
Vystupuji také proto, že mi trochu vyrazil dech pan ministr Urban, když doporučil pozměňovací návrhy hospodářského výboru ke schválení, protože právě proces, který proběhl v našem výboru, ukázal, jak je velmi složité v krátké době ingerovat pozměňovací návrhy, např. takovými, které ingerují do instalovaných výkonů, kde rozhodnutí nemůže být nikdy úplně věcné. Vždycky vypadá jako trochu lobbistické, i když určitě někdy je dlážděno dobrými úmysly.
Mám pocit, že tento zákon je přesnou výpovědí o tom, co vlastně zákon znamená. Tento zákon je samozřejmě plošný, všichni pravděpodobně chápeme jeho smysl a cíl, který nakonec vyplývá poměrně z rozsáhlých civilizačních úvah a statistických údajů. Prostě víme, že jednou neobnovitelné zdroje energie dojdou, víme, že zde nastává jakýsi proces enviromentální, víme, že emise jsou nebezpečné, takže asi víme, že na to musíme reagovat. Proto tady argumentace, zda máme dosáhnout 8 %, Angličané 10 % a do kdy, to pro mne není příliš relevantní, protože to jsou vlastně čísla, která byla stanovena proximativně, nemají žádnou zvláštní hloubku, takže si opravdu myslím, že cílem tohoto zákona není naplnit toto číslo.
Zdá se mi, že cílem tohoto zákona je nastartovat trend. Kolega Kubera možná má pravdu, že v důsledcích spotřebitelé zaplatí zvýšenou cenu, ale my jako spotřebitelé v důsledcích budeme platit vyšší ceny za ochranu životního prostředí a budeme se muset s tím smířit. V civilizačním uvažování buď budeme uvažovat o tom, že snížíme spotřebu a budeme šetřit životní prostředí, anebo že za ochranu životního prostředí budeme platit. Reálně mezi tím nic není. A já jako člověk jsem smířen platit vyšší ceny třeba za energii, protože budu chránit životní prostředí, protože pro naše vnuky to je asi velice významné. Nedělám si iluzi o civilizačním vývoji.
To jsou věci, o nichž jsem nechtěl mluvit, ale právě proto, že tady vznikla situace ingerence i do pozměňovacích návrhů, trochu o tom mluvit musím. Tento zákon je plošný a nastartovává trend, a trend nastartovává správně. Tento zákon má mnoho koncovek, na kterých jsou samozřejmě lobbisté a velmi silní lobbyisté. Vidím uličky, ulice, slepé uličky. Nevadí mi lobbista, který vystoupí, když řekne za koho vystupuje, jaký je jeho cíl, čeho chce dosáhnout, když to má ty atributy lobbismu, který je regulérní například ve Spojených státech.
Vadí mi ale skryté lobbismy, a skrytým lobbismem např. je, když tady kolega Novotný, nechci s ním polemizovat, právě ingeruje do instalovaných výkonů, i když předem řekne, že je předpojatý. To je už pro mě poměrně nebezpečné, ale všechna čest, že kolega Novotný to řekl.
Nevím, jak hospodářský výbor došel k instalovanému výkonu větrných elektráren, a proč je to právě to číslo, když proti němu stojí fakt, že elektrárny vyšších výkonů jsou ekologičtější, a je to pravděpodobně pravda.
Já jsem plný emocí u tohoto zákona. Nesnáším některé elektrárny, a to opravdu velmi výrazně na místech, kde zasahují do krajinného rázu, ale já prostě nemohu s touto emocí žít a musím připustit to, co tady říkal pan ministr, že je udělána mapa, kam se to hodí, protože se to tam hodí z různých důvodů, a kde místně příslušné orgány řeknou, jestli to tam povolí, či nikoliv, protože na to samozřejmě platí stavební zákon, zákon o ochraně životního prostředí, můžou ingerovat dotčené orgány, může ingerovat občan, máme spoustu instrumentů.
Chci tím jenom říci, že je to tak prostě složité, že pokoušet se v této chvíli v krátké době o ingerenci do těchto věcí a říkat, že důlní plyn je tam netypický, také tam původně nebyl, není na místě.
Doporučoval bych, abychom to schválili, protože trend je dobrý, plošně je to nějak nastavené, protože kdybychom tady rozpoutávali bitku, jestli to bude biomasa 5 MW, jestli to u větrných elektráren bude tolik a tolik, doopravdy bychom se utopili v podrobnostech a nakonec by z toho vypadlo něco velmi nedobrého.
Mně je úplně jedno, jak se k tomu zachová Poslanecká sněmovna, jestli nás tam tzv. „zamáznou“, či nikoliv, protože to není naše kritérium, ale bohužel konstatuji, že v této chvíli, to je v nestandardní politické situaci, mám pocit, že Poslanecká sněmovna se může a pravděpodobně bude dva měsíce trápit úplně jinými věcmi, než aby se zamýšlela nad podstatou našich pozměňovacích návrhů, protože vstup do toho je poměrně složitý, možná až politický.
Zkusme být uvážliví, nedehonestujme tím práci těch, kteří si s těmito pozměňovacími návrhy dali práci, některé z nich jsou opravdu třeba i z technického hlediska dobré, ale nepouštějme se do dobrodružství, kdy se budeme hádat o instalaci výkonů, což je docela podstatné, kdy se budeme hádat o státních hmotných rezervách, o biotenolu, o nastavení poměru. Zdá se mi, že na debatu během této hodiny nemáme a že to dopadne špatně. Přitom tento zákon není tak špatný, nastartovat dobrý trend. Zkuste být racionální. Mně je jedno, jestli tady budeme příští týden nebo dnes do večera, bavme se o tom, ale jestli se rozpoutá boj, já budu také bojovat, proč právě pět, proč právě 0,5, budu chtít zdůvodnění, protože chci, aby prošel zákon.
Uznávám, že může projít i změnami, pozměňovacími návrhy, ale pak o ně budu bojovat jako lev, budu to chtít mít věcně zdůvodněné. Nechci jen tak ze srandy říci, že 5 MW je výkon, který připustím. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Milan Balabán a nově se přihlásili senátor Moldan, senátorka Seitlová a senátor Jílek.
Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, původně jsem k vlastnímu zákonu o obnovitelných zdrojích vůbec nechtěl hovořit. Chtěl jsem hovořit jenom k části třetí zákona o ochraně ovzduší, ale přece jenom pár slov, která souvisí s materiálem, který jsme před chvílí projednávali, což je strategie udržitelného rozvoje.
Ve strategii udržitelného rozvoje je mezi východisky jedna velmi krásná věta. Říká se v ní, že v podstatě musíme bojovat za obnovitelné zdroje a za jejich použití všude tam, kde je to technicky nebo ekonomicky schůdné. „Schůdné“ je legislativně moc krásné slovo, ale řekl bych k tomu asi toto:
Technicky je dnes řešitelné skoro všechno. Je to jenom otázka peněz na to, co se technicky vyřeší, to znamená, že se to promítá do druhého slova „ekonomicky“ schůdné. Znamená to, že buď to technicky vyřešíme dobře, a pak je to ekonomicky schůdné, anebo to změníme zákonem. To děláme právě teď. Zákonem deformujeme ekonomické prostředí, čehož si musíme být jasně vědomi. Děláme to s jasným vědomím a svědomím, ale často se odvoláváme na příklady. Tady to zaznělo několikrát, ve výboru také. Například na Německo.
Jenom bych chtěl upozornit na to, že Spolková republika Německo v nedávných dnech rozhodla o masové výstavbě uhelných elektráren, myslím, že se jedná o tři elektrárny: jednu hnědouhelnou, dvě černouhelné. Podíl obnovitelných zdrojů ve vztahu k této investici je v Německu naprosto zanedbatelný. Možná, že i to naznačuje určité trendy, protože když se bavíme o strategii udržitelného rozvoje, bavíme se o rovnováze mezi jednotlivými pilíři a je všeobecně známo, že EU je premiantem v environmentální rovině, v environmentálním pilíři, ale platí za to právě v dalších rovinách. To je ale na svobodném uvážení.
Nyní spíše k té části zákona o ochraně ovzduší, který byl k zákonu o obnovitelných zdrojích připojen. Přiznám se, že s tím mám velké problémy, dokonce musím říci, že návrh, který přišel z hospodářského výboru, považuji za kompromisní, takže bych se možná pokusil vám tuto situaci trochu vysvětlit.
Nikdo nezpochybňuje problematiku míšení bioetanolu do paliva, do benzinu, zjednodušeně řečeno, hovoříme o úrovni 5 % a nastavujeme proces asi takovýto: všichni výrobci bioetanolu odprodají svou výrobu Státní správě hmotných rezerv a ta ji odprodá těm, kteří vyrábějí benzíny, a namíchá se to, přičemž se bavíme v rovině zákona o cenách, protože cena bioetanolu bude stanovena v zákonu o cenách. Z toho pohledu Státní správa hmotných rezerv je v tomto zákoně jako naprosto zbytečný mezičlánek, protože pokud bude stanovena cena a pokud bude stanovena povinnost odběru tak, jak je v zákoně, dokonce sankcionována, pak není vůbec důvod mezičlánek Státní správy a hmotných rezerv.
V tomto zákoně je ještě jedna věc, která je docela bezprecedentní nejen v EU, ale i u nás, a to jsou pokuty nebo penále, které jsou s nedodržením tohoto procesu svázány. Jedná se o to, že pokud výrobce benzínu neodebere biopalivo nebo bioetanol od Státní správy hmotných rezerv nebo od výrobce, pokud změníme zákon, pak podle tohoto zákona musí zaplatit Státní správě hmotných rezerv nejen cenu, která je stanovena podle zákona o cenách, ale ještě 100 % ceny navíc.
Tady se bavíme v objemu prostředků, které se v České republice objevují, o miliardových úrovních, o miliardových hodnotách a řekl bych, že ani nejvyšší dohlížitel nad právem, tj. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nedisponuje takovýmito sankcemi, jaké dáváme v tomto zákoně.
Proto i náš hospodářský výbor, říkám, že je to kompromis, protože v EU se bioetanol zavádí v podstatě bez sankcí, a pokud sankce jsou, je to velká výjimka, je to spíše výjimečné, navrhl, aby pokud to dotyčný neodebere, aby pouze zaplatil cenu neodebraného množství.
Domnívám se, že je to seriózní návrh. I v tomto případě, a to jak ve znění původním, tak ve znění upraveném, si nejsem úplně jist vztahem EU k tomuto problému, protože jednoznačně tady deformujeme trh jednak z hlediska ceny, protože nákup bude možný jenom z jednoho směru a za jednu cenu, jednak z hlediska prakticky monopolu.
V této souvislosti jsme potom snížili i druhou jednorázovou položku z pěti na 3 miliony, ale řekl bych, že tato sankce už je ve vztahu k předchozí naprosto zanedbatelná. Chtěl bych vás poprosit o podporu tohoto návrhu a vidím to skutečně jako kompromisní řešení, protože návrh, který je v zákoně, se tam dostal až v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně, nebyl ve vládním návrhu a jak říkám, je špatný a jsem přesvědčen, že při pohledu z EU bychom se později mohli v této oblasti dostat do velkých problémů. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má senátor Bedřich Moldan.
Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych chtěl vaši pozornost přilákat pár slovy do historie relativně vzdálené, totiž do 70. let, konkrétně do roku 1973, kdy v důsledku izraelsko-arabské války bylo krátké, několikaměsíční embargo, které OPEC uvalil na americké a západní ropné společnosti a v důsledku toho nastal krátkodobý nedostatek ropy a výrobků z ropy, zejména ve Spojených státech.
Tato situace měla velmi zásadní vliv na celý západní svět. Především znamenala krátkodobý, nicméně obrovský, desetinásobný nárůst cen ropy a ropných výdělků a také krátkodobý nedostatek konkrétních výrobků, jako třeba benzinu u amerických pump. To vedlo k tomu, že západní svět začal přemýšlet o významu energie pro civilizaci vůbec a o širších souvislostech, o budoucnosti, o cenách v této souvislosti.
V té době jsme byli totálně izolováni od těchto věcí díky tomu, že v tehdejším Sovětském svazu se ropy těžilo dost a my jsme se cítili naprosto bezpeční, a toto všechno bylo považováno za nějaké poslední křeče kapitalizmu, takže jsme se tomu ani nesmáli, protože jsme o tom nebyli ani informováni. Skutečnost je ale taková, že díky tomu, speciálně v České republice, jsme nikdy teoreticky ani prakticky si neuvědomili, že taková situace jako energetická krize a různé další souvislosti, které s tím souvisejí, mohou vůbec nastat. Proto nejsme psychologicky a vnitřně připraveni na to, že to, co platíme za energii, je jenom přibližně polovina skutečných společenských nákladů, které tato energie stojí. Do ceny energie v současné době nejsou započítávány známé externality, negativní ekonomické náklady, které byly například v našem vlastním centru na univerzitě nedávno spočítány podle dosti přesné metodiky zhruba na úroveň přibližně stejnou, jakou cena, konkrétně elektřiny z našich elektráren, má.
Čili tady nejsme zvyklí na to, že energie je cosi, co v podstatě dočasně naše civilizace využívá díky úspěšnému využívání fosilních zdrojů. Ale tyto fosilní zdroje rozhodně krom toho, že nejsou navěky, nejsou tím konečným řešením. To konečné řešení je zcela nepochybně v obnovitelných zdrojích energie. Otázka samozřejmě je, kdy to nastane, za jakých okolností to nastane. Ale je jasné, že v budoucnosti relativně vzdálené, řekněme tři nebo možná čtyři dekády, to znamená třicet, čtyřicet let, se nepochybně tyto obnovitelné zdroje postupně prosadí.
Jsem přesvědčen, že tento náš zákon je taková vůbec první věc, která se této široké záležitosti dotýká. Jsem přesvědčen o tom, přes velmi četné nedostatky, které tento zákon má a které, dovolím si předpovědět, že pokud přijmeme jakékoliv pozměňovací návrhy, že tento zákon možná dílčím způsobem zlepšíme, ale žádným způsobem ho nemůžeme zásadně vylepšit.
Přesto si myslím, že je to signál, který je velmi důležitý. A proto jsem já osobně přesvědčen, že bychom tento zákon měli schválit. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová a po ní promluví senátoři Adolf Jílek a Martin Mejstřík.
Senátorka Jitka Seitlová: Vážené dámy a pánové, myslím, že zákon, který před námi leží, je zákonem, který zcela nepochybně může do určité míry ovlivnit cenu energie a zatížit tím kapsu každého spotřebitele, který energii využívá. To je nepochybné. Hovoří se o tom, že to budou nějaké haléře, že to bude možná sto, dvě stě, tři sta korun za rok. A je tedy na místě debata kolem toho, zda takové zatížení je účelné, je smysluplné a zda ho máme provést.
Když jsem přemýšlela o návrhu zákona, který před námi leží a o diskuzi, která je vedena, tak jsem si uvědomila jinou věc, jiné rozhodování, a to rozhodování se týkalo také energetiky a týkalo se jaderné energetiky. Ne náhodou jsem při debatě o udržitelných zdrojích a o udržitelném rozvoji hovořila právě o nákladech na jadernou energetiku. Musím říci, že jaderná energetika jako taková je dneska chápána jako levná. Nicméně stát z prostředků samozřejmě veřejných vybudoval jaderné elektrárny v hodnotě řádově stovek miliard korun. Stát jako takový bude muset tyto jaderné elektrárny následně nějakým způsobem sanovat a bude muset sanovat i všechny zbytky po těžbách, jak už jsem řekla, v hodnotě 120 miliard. O tom jsme také rozhodli a to jsou také obrovské náklady, které přenášíme na daňového poplatníka.
A pak je třeba říci ještě jednu věc, že totiž ani cena jaderné energetiky, i když odmyslíme ty náklady, o kterých jsem hovořila, není cenou, která by nebyla určitým způsobem regulována, která by nebyla určitým způsobem zvýhodňována. Je to systém, který funguje a funguje bohužel v řadě zemí, neboť energetika je vždycky nosným odvětvím každé země a je regulována tím, jaká je stanovena výše pojistného, do jaké míry stanovuje garance stát, do jaké míry nese ten dotyčný odpovědnost za škody. To všechno jsou obrovské náklady, které my přijímáme, přijímáme je v České republice poměrně lehce a jaksi jsou brány jako druhořadé.
Ve chvíli, kdy se bavíme o obnovitelných zdrojích, které jsou zcela novým krokem, dobrým krokem a krokem správným směrem, najednou diskutujeme o částkách podstatně menších a najednou uvažujeme, jak tedy toho jednotlivého občana zatížíme. Je to správné, že o tom uvažujeme. Ale jinými energetickými výrobami, které se zdánlivě jeví v tuto chvíli levnější a které jsou také regulované, zatěžujeme podle mého názoru daleko vyšší měrou.
Proto si myslím, že bychom tento návrh, tak jak je, z hlediska obecného měli jednoznačně přijmout. A neměli bychom dělat rozdíl mezi tím, zda zrovna lobuje ten, kdo lobuje za jadernou energetiku nebo ten, kdo lobuje za obnovitelné zdroje. Smysl, cíl je myslím stejný a měli bychom vážit na stejných vahách.
Pokud se týká návrhu zákona, který před námi leží, tak i já se domnívám, že není ideálním právním předpisem, a jak už bylo řečeno, např. doplnění důlních plynů do podpory, která má být poskytována, je nejen nesystémové, ale poněkud podivné, já bych řekla, že opět lobbistické, protože zajištění důlních plynů je povinností každého, kdo těží, a je povinností, aby všechny tyto doprovodné následky po těžbě likvidoval a aby se o ně postaral. A my teď budeme tuto věc ještě dotovat. Domnívám se, že to není úplně správné. A také se domnívám, že nebyly předloženy žádné podklady ekonomické, žádné podklady efektivity vůbec takovýchto využití důlních plynů tak, abychom měli podporu v tomto případě zcela jednoznačnou a jasnou.
Chtěla bych tedy říci, že tak, jak zákon před námi leží, také se objevují určité obavy z hlediska toho, jak bude využíván odpad. Víte, pan senátor Novotný hovořil o biomase, která může být spalována spolu s neobnovitelnými zdroji, pouze jako o štěpce. Já se obávám, že biomasou podle definice, která je v zákoně, může být právě také biologicky rozložitelný odpad a nebo vytříděný komunální odpad. To by mohlo bohužel ve svém důsledku znamenat, že vytřídíme odpad a on pak bude spálen v některé spalovně a nebo možná i někde jinde, v nějakém jiném zdroji, který je zdrojem zastaralým a tím vlastně velmi poškodíme celý ten systém.
Je ale pravdou, že návrh zákona dává kompetenci k dalším vyhláškám, a přestože to neříkám ráda, chci tedy věřit, že v těchto vyhláškách budou věci dostatečně dopřesněny tak, aby k chybám tohoto charakteru nedocházelo.
Mám předložené pozměňovací návrhy, které se týkají také toho, že bych ráda vypustila z návrhu přečerpávací elektrárny, které by podle mého názoru, a nejen mého názoru, neměly být hodné podpory, protože právě přečerpávací elektrárny využívají energii, která vůbec není z žádných obnovitelných zdrojů, ale je energií z jaderných zdrojů nebo z uhelných zdrojů.
Také bych se ráda dotkla a vypustila právě to, že mohou být podporovány velké vodní elektrárny, a nebo případně i to, že fakticky není zcela jasné, jakým způsobem bude realizováno financování, když je tam právě uveden dovětek, že až od r. 2007 bude použit tento systém, který je uveden, a nevíme, co se stane po ty dva roky. Mám tedy připravené pozměňovací návrhy.
Nicméně přesto, že si myslím, že text zákona není ideální, budu hlasovat pro podporu tohoto návrhu v tom znění, jak je, protože se domnívám, že jeho přijetí má daleko větší význam než možná dílčí úpravy, které podle mého názoru mohou být upraveny až v průběhu jeho platnosti. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má senátor Adolf Jílek.
Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jsme u zákona, který ležel v Poslanecké sněmovně déle než rok, nebo ležel, na němž se pracovalo, pracovalo se na něm velmi tvrdě, velmi silně a byl tam velký boj. Velký boj mezi různými skupinami od různých odborníků a různých aktivistů, různých firem. Všichni od ekologů přes zemědělce, zpracovatele, výrobce, všichni hledali cestu, jak do tohoto zákona dát své požadavky, z pohledu oprávněné. A ta cesta byla dlouhá, trnitá. Dopadlo to tak, že to skončilo komplexním pozměňovacím návrhem, který je kompromisem. Je kompromisem, který je, dá se říci, vyvážený, protože míra nespokojenosti všech je zhruba stejná, nejsou tam velké rozdíly.
A teď se ten boj najednou přenáší sem a některé skupiny chtějí opět tady získat trošku víc, trochu lepší postavení, než mají ti ostatní a rozhodit tu křehkou rovnováhu, ke které se Poslanecká sněmovna dlouhou dobu dostávala. Myslím si, že ve Sněmovně to nebylo jednoduché, když si vezmeme, že pouze 106 poslanců bylo pro tento zákon, to není zase tak velké číslo. A mám obavu, že když se některá skupina vytáhne nahoru, jiná se tím pádem potlačí, takže zase to číslo se o něco zmenší.
Z toho důvodu je to opravdu kompromis, je to začátek, je to nastartování něčeho, co si myslím, že je nutné.
Pan kolega prof. Moldan tady říkal něco o tom, jak to bylo v době energetické krize po sedmidenní válce. A my se vlastně k něčemu podobnému, ať chceme, nebo nechceme, blížíme. Nás se to už týkat nebude, ale bude se to týkat našich vnuků, pravnuků, prapravnuků.
A je i na nás, aby nedošlo k tomu, že tam bude najednou obrovský cenový šok. A je to i na nás, protože my spotřebováváme teď to, co je zatím levné, a měli bychom dát nějaké peníze na to, aby se připravily technologie, aby se připravila výroba, aby tyto záležitosti byly nějakým způsobem financovány a aby náklady na energii v budoucnosti byly opravdu přiměřené.
Jeden z mých předřečníků říkal, že Evropa je šampiónem v enviromentální politice a v jejím zavádění. Bohužel zapomněl na jednu věc. Evropa není šampiónem ve vývoji a výzkumu v této oblasti. Šampión je úplně někde jinde, kde se na to dávají peníze úplně jiným způsobem. A tady si myslím, že i z těchto zdrojů lze tento vývoj a výzkum nějakým způsobem více posílit a více mu pomoci.
Přimlouvám se tedy za to, abychom tento zákon schválili v podobě, v které je, a žádám vás o to.
Místopředseda Senátu PetrPithart: Děkuji vám. Slovo má senátor Martin Mejstřík, po něm promluví senátor Josef Novotný, dále jsou přihlášeni senátor Václav Roubíček a senátor Jan Rakušan, pakliže nechce vystoupit jako předseda klubu. Nechce, děkuji.
Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně a kolegové, bylo zde řečeno předřečníkem, že změny, které zde navrhujeme, vlastně rozbíjejí ten křehký kompromis, kterého bylo dosaženo, a jenom proto, že někteří chtějí víc. Nic konkrétnějšího řečeno nebylo. Ale mohu-li hovořit sám za sebe a za ty pozměňovací návrhy, které chci podpořit, a myslím si, že ani jiné nebyly předloženy, tak nejsou o tom, že někteří chtějí víc. Jsou o tom, že se domníváme, že novela, jak je předložena, příliš upřednostňuje jednoho jediného monopolního výrobce elektrické energie, a to je ČEZ. Nikoho jiného my nechceme mírně omezit, takže ani pro nikoho jiného nechceme víc. Chceme víc pro ty, kteří ještě na ten trh nevstoupili, protože nemohli, čekají opravdu na tuto novelu, která měla otevřít pole pro malé a střední výrobce alternativní elektrické energie.
A mohu-li znovu na to upozornit, poprosit vás, abyste tento zákon propustili do podrobného čtení, bude o tom hovořit pan kolega Novotný po mně, mohu-li tedy upozornit, právě první bod jeho pozměňovacího návrhu se snaží tento nepoměr mezi ČEZ a ostatními potenciálními výrobci vyrovnat.
První část jeho pozměňovacího návrhu se týká předmětu podpory, resp. zákona v části první odst. 1, který se nazývá „Předmět podpory“. Upravuje podmínky právě tak, aby podpora směřovala k malému a střednímu podnikání. Rád bych to zdůraznil zejména pro kolegy na pravé straně politického spektra.
Proto také nemohu souhlasit se slovy, teď už nevím kterého z mých předřečníků, který se znovu snažil šanovat ČEZ. Ano, ČEZ je samozřejmě schopen, už jsem o tom hovořil, do r. 2010 už za současných podmínek splnit tu 8% kvótu bez problému. Pravidla jsou tak nastavena, že prostě už nepotřebujeme nikoho jiného, ČEZ to udělá za nás a my se s EU srovnáme se svými závazky. Ale to není smyslem té směrnice.
Jsem přesvědčen o tom, že to tak prostě je, možná ne do roku 2010, možná do r. 2015, ale nezůstali bychom prostě příliš vzadu někde na ocase v EU.
Smysl směrnice jsem zde zdůraznil. To není o tom, abychom podporovali jednu monopolní firmu, která vyrábí elektrickou energii, ale abychom otevřeli konkurenci na tomto trhu a otevřeli trh malému a střednímu podnikateli.
Dovolte ještě poslední poznámku k předřečníkům. Deformace ekonomického prostředí, což zde zmínil pan kolega Balabán. My tímto zákonem nedeformujeme ekonomické prostředí, ekonomické prostředí je zdeformováno už teď a je celou tu dobu, o které hovořil Moldan. Výroba elektrické energie z klasických fosilních paliv je prostě neekologická, je drahá, protože poškozuje životní prostředí. Pan senátor Kubera, který na tom severu bydlí, by o tom mohl povyprávět. Jsou to miliardové položky, které my musíme zpětně do toho prostředí vynaložit, ale tyto položky nejsou v ceně elektrické energie započítány, takže kdybyste je připočetli, dostanete se na cenu, kterou my jakoby dotujeme do „čisté“ energie.
Naopak já se tedy domnívám, že tímto my ekonomické prostředí srovnáváme. A navíc s tou perspektivou, že hovoříme o obnovitelných zdrojích.
Ale chtěl jsem se zeptat vlastně na něco jiného, a to je, mohu-li, k pozměňovacím návrhům hospodářského výboru. Pečlivě jsem si to prošel, byť jsme dostali tyto pozměňovací návrhy teprve včera, moc času na to nebylo, celkem s výjimkou bodu 2, o kterém jsem hovořil, bych s tím i mohl souhlasit. Chtěl jsem se ovšem členů výboru v obecné rovině zeptat.
Bod 7 vašeho pozměňovacího návrhu se týká snižování sankcí za nevykoupení biopaliv. Snižujete sankce. Neznám dejme tomu důvody, já příliš proti snižování sankcí nejsem, ale dejme tomu, z pěti milionů na tři.
Ale v bodu 8 upravujete dodatečně sankce pro ty, kteří nevykoupí bioethanol. Bylo o tom zde hovořeno. Týká se to v podstatě benzinových pump.
Chtěl jsem se zeptat členů výboru, proč v bodu 7 hovoříte jenom o biopalivech a biopaliv je asi deset ve směrnici vyjmenováno, ale v bodu 8 se hovoří už jenom o bioethanolu. Proč jste vyňali tento jediný produkt a chcete sankcionovat jenom tento jediný produkt, když biopaliv je samozřejmě minimálně deset. Děkuji za případnou odpověď.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se nyní přihlásil kolega Josef Novotný.
Senátor Josef Novotný: Nezlobte se, nebudu vás teď už dlouho obtěžovat, ale chtěl bych říci, že nejsem ekologický barbar, který je proti tomuto zákonu. Já jsem byl mezi těmi, kteří pověsili na obnovitelné zdroje celý městský tepelný systém.
Naše kotelna je zatím jediná rentabilní v České republice. Z těch 35 větších nad 1 megawatt, je skutečně tato jediná, která, dá se říct, že vytváří i na odpisy. Jinak všechny ty ostatní si lžou. Po tady tomto uvedení do života zkrachují. Je potřeba říct, z čeho budeme dávat těm obcím na to, často na to mají velké, byť třeba bezúročné úvěry k státnímu fondu životního prostředí. To je potřeba teď hned říct. Znám tu jejich ekonomiku detailně. A mohu říct, že tam už žádný prostor není. Sám provozuji a léta experimentuji s větrnými elektrárnami. Po rekonstrukci střechy si chci dát sluneční kolektor na dům. Čili nejsem nepřítel obnovitelných zdrojů. Naopak. Ale tady bylo řečeno - nějaký křehký smír, nějaký vyvážený zákon. Prosím vás, tento zákon je obrovským porušením jakékoliv rovnováhy. Vstupem na trh je to doslova šok, který rozbourá spoustu věcí, a bude nás z toho ještě dlouho bolet hlava. Čili to je to zásadní, co chci říct. Nechtěl bych být v kůži toho regulačního úřadu, který skutečně bude ten hlavní pachatel toho stavu a bude muset vážit na lékárenských miskách všechny ty vyhlášky a stanovování podpory.
Senát je v pozici, jak býváme obvykle. Během krátké lhůty musíme rozhodnout. Sněmovna na to měla rok, zákon se předtím půl roku nebo rok připravoval. Takže dva roky kolem toho zákona chodím, a vím, jak složitě se vytvářel. Teď jsme schopni udělat jakési malé úpravy, jakýsi symbol toho, že jsme se nad tím zamýšleli, a je na zvážení Sněmovny, jak to dopadne. Anebo zákon zamítnout. Já vzhledem k závažným věcem v tom zákoně jsem prostě toto navrhl.
K pozměňovacím návrhům, nebudu je detailně rozebírat. Ale ty řeší zejména tu záležitost omezení výkonu pro výrobu elektřiny z biomasy. Tím se do toho dostává jak regionální energetika - ono 5 megawatt je okresní až krajské město, pokud to děláme tím šetrným způsobem. Vrací se tam to teplo, které z toho zákona vypadlo, bylo tam původně, a potom pozměňovacími návrhy podpora tepla ze zákona vypadla. To je i smyslem toho prvního, zhruba řečeno. A ten druhý tam přidává jednu větu na konci, kterou se ta časová nejistota, poslední věta, částečně řeší, čili se nemusí teď tři čtvrtě roku čekat, co se stane s výměrem na příští rok, který bude hotov až v listopadu, ale zejména se vylučuje cenový skok. Čili 2,50 na 1,50. A teď - kde? Nikdo neví.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan předseda výboru garančního má nyní právo vystoupit. Prosím.
Senátor Milan Balabán: Děkuji. Já jenom s technickou, protože jsem byl kolegou Mejstříkem vyzván. Myslím, že bude stačit odcitovat první větu z části 3, § 3 odst. 13 - pokud osoba podle odst. 10 nevykoupí množství bioetanolu atd., a větu - osoba, která podle § 3 odst. 10 nevykoupí množství bioetanolu, z našeho pozměňovacího návrhu - tak já tam žádnou změnu nevidím - možná má jiný tisk k dispozici, pravděpodobně lepší. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor Václav Roubíček má slovo.
Senátor Václav Roubíček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, mně to nedá, i když jsem po dlouhé cestě. Tu diskuzi, kterou tady sleduji, právě v zájmu našich dětí a v zájmu toho, že stát má zajistit energetickou situaci lidí, tak z diskuze jsem tady nabyl dojmu, že obnovitelné zdroje během krátké doby vyřeší energetiku České republiky. Ono je jedno, jestli ten zákon přijmeme, anebo nepřijmeme. Prostě to není pravda. To není pravda! A dlouho to pravda nebude. Pan prof. Moldan řekl, že je to 30, 50 roků. Stávající zdroje obnovitelné energie jsou marginálními zdroji energie v České republice, kde jediný jakýsi význam má biomasa. A ještě její negativní účinky jsou často nezmiňovány, když to řeknu diplomaticky.
Jsem zásadní odpůrce větrné energie v České republice. Česká republika je typická země, kde není vhodné budovat větrné elektrárny. Prostě ten vítr tady nefouká. Naštěstí - řekl to tady kolega Jílek, že EU věnuje malé prostředky na výzkum energie. Ale naštěstí jsou země, které věnují prostředky na výzkum energie. Světová energetika naštěstí ubíhá úplně jiným směrem, než tady o tom mluvíme, já to nechci zpochybňovat. Já to nechci zpochybňovat. Těch malých, lokálních, ano, tam to má svůj význam, biomasa určitě ano. Ale světová energetika s ubírá naštěstí jiným způsobem. Jednoznačně svět stojí před novou, řekl bych technickou revolucí, a to právě v oblasti energetiky, kde novým médiem v oblasti energetiky bude vodík, kde fosilní paliva sehrají ještě svou roli, minimálně po dobu 100 let v podobě tzv. ekologicky přijatelného využití uhlí. A takové státy jako Spojené státy americké, Japonsko - kde jsem se mimochodem na to byl minulý týden podívat - tak to je ta velká energetika, to je ta naše budoucnost.
Jenom pro zajímavost. Kdybychom zvedli účinnost našich opravdu špatných elektráren, které jsou špatné, a které byly jenom odsířeny, ale kdybychom postavili moderní elektrárny s běžnou účinností, která je dneska dosahována - 40 - 45 % (my máme dneska 29 - 30 %), tak naše uhelné zásoby vydrží ještě 100 let. A to nemluvím o tom, že dneska už se přestává spalovat. Začíná se zplyňovat, jsou to hybridní technologie, které jednak vyrábějí energii, jednak vyrábějí vodík, metanol a chemikálie. CO2 se taky řeší. Je známá technologie v Americe objevená nedávno, která z CO2 enzymatickým štěpením za přítomnosti vodíku vyrábí metanol. Čili tam je přítomnost. Prostě malá energetika - ano, já si myslím, že zákon tak, jak je, čím víc bychom do něj asi ryli, tím to bude horší.
Ale já bych jasně, aby tady zaznělo, abychom nemátli veřejnost. Žádné obnovitelné zdroje nezaručí energetickou situaci v České republice ještě 50 let. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má kolega Jan Rakušan.
Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, chtěl bych vám sdělit motiv, proč jsem včera navrhl na výboru schválení zákona. Dnešní diskuze i délka projednávání ve Sněmovně - od 13. 11. 2003 ukazuje, o jak obtížnou materii jde. Považuji za malý zázrak, že se podařila shoda mezi ministerstvy, poslanci, nevládními organizacemi i lobbisty. Neměli bychom tuto vzácnou příležitost promarnit, a měli bychom zákon schválit v podobě, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Je to bezpochyby krok správným směrem, který v důsledku v příštích 20 i 30 letech přinese i 60 tisíc nových pracovních míst Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásil senátor Martin Mejstřík. Je to zatím poslední přihlášený.
Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, já se omlouvám, nicméně musím reagovat na technickou poznámku pana předsedy Balabána. Já mám zajisté stejný text jako vy. Nicméně, mohu-li z něho citovat, tak v bodu 5, který vy svým pozměňovacím návrhem měníte, se píše v odst. 14 - osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství biopaliv v rozsahu svého podílu na trhu s palivem, uloží ČOI pokutu až do výše 5 milionů Kč. Vy to snižujete na 3 miliony. Vy navrhujete za tento odst. 14 vložit nový odst. 15, který zní takto - osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství bioetanolu pro dopravní účely atd., uloží inspekce kromě pokuty, podle odstavce předcházejícího rovněž sankci ve výši jednonásobku ceny.
To znamená, že moje otázka směřovala k tomu, proč se tady už hovoří jenom v návrhu hospodářského výboru o bioetanolu, a druhá otázka, proč sankcionujete tuto osobu podruhé. Možná jsem méně chápavý, ale text hovoří takto, a já z něho vycházím.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Pelc. Prosím, pane kolego.
Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, jedná se o zcela nový zákon, zákon, který ve své podstatě je poměrně složitý, ale zákon, který je naprosto nutný.
Můžeme se bavit o tom, jak dlouho nám vydrží fosilní paliva k zabezpečení naší energetiky, můžeme říkat 40, 50, 100 let, ale faktem je, že musíme hledat náhradu. Tyto obnovitelné zdroje, o kterých je řeč v tomto zákoně, jsou jednou z alternativ. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc novou, domnívám se, že je potřeba, aby tento zákon spatřil světlo světa a Senát tomu nebránil. Jestli budou nějaké další změny a opravy, můžeme je udělat během tří měsíců, půl roku novelou, až budeme mít konkrétní zkušenosti, které dnes nikdo nemůže předjímat.
Jeden z mých předřečníků říkal: Domníváme se, že je potřeba provést ty a ty nezbytné úpravy.
Jestliže tvoříme zákon, pak se nemůžeme domnívat, my musíme vědět. A já věřím, že ne příliš vzdálená budoucnost, jsem přesvědčen, že to bude ještě v tomto roce, nám dá dostatečné podklady pro případné novely. Proto doporučuji a navrhuji tento návrh zákona schválit v předložené podobě.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu proto končím.
Je necelých sedm minut před půl čtvrtou, takže mám obavu, že vy všichni, kteří máte právo reagovat na obecnou rozpravu, byste do půl nestačili vystoupit, protože jsme se usnesli, že nakrátko přerušíme schůzi, abychom uskutečnili volby. (Nesouhlasný šum v sále.)
Budeme proto pokračovat a nyní mají právo vyslovit se navrhovatelé, zpravodajové. Prosím, pane ministře.
Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych krátce zareagoval na proběhlou diskuzi. Pokusím se být stručný, abych nenarušil váš program.
V prvé řadě musím říct, že je velkým mýtem, že ministr průmyslu a obchodu je tu proto, aby ničil životní prostředí, že s tím každý večer usíná, ráno se probouzí. Důkazem toho, že to není pravda, je kompromis, který byl zpracován společně na Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu životního prostředí, a zákon, který šel do Poslanecké sněmovny, jsme považovali z hlediska vývoje v České republice v oblasti výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů za dobrý, kompromisní a velmi užitečný.
To, že ležel v Poslanecké sněmovně rok, už tady bylo řečeno, že v Poslanecké sněmovně doznal určitých změn díky kreativitě jednotlivých výborů či poslanců, tady bylo také řečeno, ale i po tomto složitém projednávání tento zákon zůstal v podobě, která je přijatelná, která má samozřejmě některé detaily, které tady byly kritizovány, viz důlní plyny a nevím jaké další věci, ale to nenarušuje celkovou koncepci a řekněme, že díky této kreativitě Poslanecké sněmovny je možné přijmout i tyto věci a tento návrh považovat za přijatelný.
Jsem velice rád a doufám, že to tak platí i v České republice, že elektron není členem žádné politické strany, že dokonce nemá žádnou národnost. Ani ten, který byl vyroben větrnou elektrárnou, díky slunci, vodě, ani ten, který byl vyroben klasickým způsobem, tzn. v uhelných či jaderných elektrárnách.
Debata, která zde proběhla, byla velice zajímavá, ona se také dotýkala energetické koncepce nebo vůbec budoucnosti energetiky, oblasti výroby elektrické energie, ale i jiných zdrojů. Jenom chci připomenout, že je zpracována energetická koncepce, která je schválena do roku 2030. Ona samozřejmě počítá se všemi druhy energií, se všemi zdroji, tzn. jak se zdroji obnovitelnými, kde navyšuje do roku 2030 podíl až na 18 procent, počítá rovněž s výrobou elektrické energie z uhlí, ale počítá také s jadernou energetikou.
Důvod je prostý: ani jeden extrém není dobrý, ani jeden extrém nezaručuje dodržení tří pilířů, ke kterým se, doufám, jako Česká republika hlásíme, to je k pilíři hospodářského růstu, k pilíři kvalitního životního prostředí a k pilíři, který by zachovával sociální systémy tak, jak jsme zvyklí v Evropské unii, v evropských zemích. Bez toho, aniž bychom podporovali všechny pilíře, není možné pokračovat dál.
Mohl bych mluvit o jiných příkladech, stejně jako pan senátor Moldan, který uváděl příklad ze sedmdesátých let, a to z dob, které nejsou tak vzdálené, jako jsou black out ve Spojených státech či v Itálii. Jsou to velmi negativní příklady, které mají dopady a mají také svůj velký význam pro rozvoj či zabrzdění v tomto sektoru.
Chci říct, že Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje vždy realistický přístup, přístup, ve kterém je promítnut jako základní princip rozum při udržení všech tří pilířů, a z tohoto pohledu, abych buď ulehčil, doufám, že uvažuji správně, Senátu rozhodnout o této věci, chci jasně říci, že mírnou preferenci bych dával zákonu v podobě přijetí pozměňovacích návrhů hospodářského výboru Senátu, jak jsem to říkal ve svém úvodním slově, nicméně považuji verzi, která byla předložena Poslaneckou sněmovnou do Senátu, za verzi, která je rovněž velmi přijatelná a nevidím v tom nějaké zásadní rozdíly.
Říkám to proto, že bych byl velmi smutný z toho, kdyby práce, která na tomto zákoně probíhala více než rok na Ministerstvu průmyslu a obchodu a na Ministerstvu životního prostředí i ve Sněmovně, kdyby přišla vniveč, protože souhlasím s těmi, kteří tady řekli, že tento zákon nemůže být konečnou verzí z hlediska budoucnosti, ale že je správným trendem. O tom jsem přesvědčen, takže z tohoto důvodu jsem velmi vstřícný, jsem přístupný kompromisu. Je to prokázáno v návrhu, který byl předložen do Poslanecké sněmovny, prokazuji to tím, jak se vyjadřuji v Poslanecké sněmovně i dnes zde.
Myslím, že tím alespoň trochu se pokusím odbourat tento mýtus pro všechny budoucí ministry průmyslu a obchodu v České republice, že snad jsou do těchto funkcí nominováni proto, aby uškodili životnímu prostředí v této zemi. Možná také proto, že i já mám děti, a to tři. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře, a táži se druhého navrhovatele, druhého ministra, zda si přeje slovo. Ano. Pan Libor Ambrozek se ujímá slova.
Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Ano, pane předsedající. Vážené senátorky, senátoři, budu ještě stručnější. Byl jsem sice stále pokoušen, když mluvil kolega Urban, replikou, že samozřejmě nečekám ani já, ani lidé z resortu, že ministr průmyslu je tady od toho, aby škodil, od toho má nakonec náměstky a referenty. (Oživení.) Odpustím si to však, protože tento zákon byl opravdu průlomový v této oblasti a musím říct, že roční spolupráce obou resortů a dalších expertů vedla k předložení normy, která možná proto, že je tady kritizována ze všech možných stran, dokazuje, že je vyvážená. Samozřejmě, že by mohla být ještě mnohem vstřícnější k výrobcům energie z obnovitelných zdrojů a mohla by stanovovat nějaké super pevné výkupní ceny, samozřejmě, že s ní není úplně spokojená ani velká energetika, protože považuje obnovitelné zdroje za něco super marginálního. Je to ale prostě zákon, který transponuje evropskou směrnici, kterou jsme ostatně měli transponovat již k 1. květnu 2004, takže brzy uplyne rok od nesplnění této povinnosti. Je to zákon, který kromě akcentu ochrany životního prostředí umožní i velký příliv investic, protože tady je mnoho investorů, kteří čekají, že v případě tohoto zákona budou investovat do nových technologií, které se nepochybně budou vyrábět i tady, a my jsme v odhadech počítali do roku 2010 zhruba až 45 miliard korun.
Tento zákon tudíž možná nepřinese nějakou velkou, převratnou změnu, ale může přinést mnoho drobných pozitivních změn. Jednou z nich je jak otázka nových technologií, tak otázka rozvoje venkova.
Proto bych si vás také dovolil velmi požádat o schválení této verze, a to nejenom proto, že když ji budeme vylepšovat, může dopadnout ještě podstatně hůř, a nejenom proto, že v Poslanecké sněmovně v současné politické situaci není vůbec v případě jejího vrácení jasný její osud. Dovolte mi závěrem vyjádřit velké zklamání nad postojem senátorů, kteří se tady vždycky deklarují jako ti nejzelenější.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jílka, zda se chce vyjádřit. Ne.
Chce se vyjádřit pan zpravodaj garančního výboru? Ano. Slovo má kolega Mitlener, prosím.
Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi shrnout obecnou rozpravu, která zde proběhla a ve které jsme slyšeli několik zásadních vystoupení, která nás jistě obohatila.
V diskuzi vystoupilo 16 senátorů, někteří byli stejní, někteří říkali to samé, nicméně u osmi jsem rozpoznal podporu pro předloženou materii. Tři senátoři avizovali eventuální pozměňovací návrhy. Děkuji.
(po přestávce)
Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Vracíme se k nedokončenému bodu č. 33.
Dospěli jsme k hlasování, ke kterému teď vyzvu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 56, proti byli 2. Návrh byl přijat.
Končíme projednávání tohoto bodu.
Děkuji oběma pánům ministrům i zpravodaji. Pane ministře.
