Návrh usnesení Senátu k situaci v Gruzii
Usnesení Stálé komise Senátu pro podporu demokracie ve světě ze dne 6. října 2009 vám bylo rozdáno na lavice.
Prosím nyní pana senátora Vlastimila Sehnala, předsedu komise, aby nás se situací seznámil. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Milan Štěch.)
Senátor Vlastimil Sehnal: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Stálá komise Senátu pro podporu demokracie ve světě se situací v Gruzii zabývá od loňského roku a na své poslední schůzi v úterý 6. října 2009 přijala po diskusi usnesení č. 15, kterým se snaží popsat současný stav, který vyjadřuje situaci v Gruzii, která je velmi vážná.
Pokusím se vás seznámit se situací v Gruzii. Jak jistě víte z médií, současný stav se nedá popsat jako klidný. A poslední srpnová válka z loňského roku, která trvala pět dní, není stále vyřešena.
Šestibodová dohoda, dohodnutá dne 12. srpna 2008 prezidentem Sarkozym a prezidentem Medveděvem a podporovaná Evropskou unií, není plněna. Podle této dohody mělo Rusko stáhnout své jednotky do pozic, ve kterých se jednotky nacházely před vypuknutím války. Naopak dochází ke stupňované militarizaci území. V Jižní Osetii se dneska nachází podle ruských zdrojů 3.500 vojáků, podle gruzínských zdrojů 10.000 vojáků. Situaci není možno zkontrolovat, protože ruské jednotky nepouštějí evropské pozorovatele do obsazených území. A dále Rusové plánují zvýšit do konce roku stavy o 1.700 vojáků.
V Abcházii bude námořní letecká základna. Ruské úřady neudělaly nic, aby vyvrátily důsledky ruských čistek a aby umožnily návrat uprchlíků do jejich domovů.
Místo mírotvorných misí vidíme zvýšenou vojenskou přítomnost ruských jednotek. V současné době jediná pozorovatelská mise, která působí, je pozorovatelská mise při Evropské unii, která nicméně nemá přístup do oněch konfliktních teritorií. Dvě pozorovatelské mise byly již ukončeny. A samozřejmě asi víte o tom, že záměrem Ruské federace je vlastně zabránit pokračování i této pozorovatelské mise Evropské unie. A v tom případě, pokud by se to povedlo, tak na těchto územích již nebude žádná mezinárodní pozorovatelská mise, ale pouze jednotky Ruské armády.
Velmi důležité je také posílit misi EU v regionu a zdůrazňovat, že uprchlíci mají právo na návrat do míst, odkud byli vyhnáni. A v neposlední řadě je nutné zastavit nárůst vojenské přítomnosti v regionu a naopak snížit počty vojáků.
Obyvatelstvo je postiženo ze všech stran. V červnu 2009 byly zničeny archivní dokumenty, které evidovaly vlastnictví Gruzínců k nemovitostem. Gruzínští občané na abcházském území a v Gali byli nuceni vzdát se občanství, gruzínské školy jsou zavírány, je zde zakázáno mluvit gruzínským jazykem a je povolena pouze ruština. Lidé, kteří žijí v regionu Gali, nemají možnost komunikovat se zbytkem Gruzie, protože hranice jsou už skutečně uzavřeny. Navíc došlo k tomu, že veškeré mosty a přístupové cesty, které spojovaly tato území, byly vyhozeny do povětří. A dokonce brody v řekách, kde by mohli lidé teoreticky přecházet, byly zaminovány.
V Jižní Osetii dochází k častým incidentům. Paravojenské jednotky se dopustily 149 případů krádeží, rabování, nelegálně zadržovaly téměř 90 lidí, došlo k 39 případů explozí domů.
Pro Gruzii je tedy velmi důležité, aby Rusko dodržovalo závazky, jež podepsal prezident Medveděv, a nalézt pomoc trpícím lidem, kterým by mělo být umožněno vrátit se do situace, jaká byla před válkou.
Senát by k této situaci neměl být lhostejný. Je to velmi důležité z hlediska prestiže celé Evropské unie.
Budu proto velmi rád, pokud usnesení k situaci v Gruzii podpoříte.
Obsahem usnesení je doporučení Stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro podporu demokracie ve světě, aby přijal navrhované usnesení. Přečtu vám oněch pět bodů, na kterých jsme se dohodli na naší poslední schůzi. Sedm senátorů hlasovalo pro, jeden se zdržel.
Návrh usnesení:
Senát
- Považuje za nevyhnutelné, aby mezinárodní organizace uskutečňující mírotvorné a humanitární mise dostaly možnost pracovat na okupovaných územích.
- Zdůrazňuje nutnost splnit ujednání o zastavení palby ze dne 12. srpna 2008, což především znamená deokupaci Gruzie a návrat vojsk na pozice před vypuknutím války.
- Vyjadřuje podporu gruzínskému požadavku, aby občané Gruzie mohli svobodně překračovat vnitřní administrativní hranice Abcházie a Jižní Osetie.
- Považuje za nutné, aby byl umožněn důstojný návrat uprchlíků do Abcházie a Jižní Osetie.
- Odmítá snahy o uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také já děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
A nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.
Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane navrhovateli, já nezpochybňuji nic z toho, co tady pan kolega řekl. Je to ovšem bohužel sice pravdivá, nicméně je pravdivý sice naprosto jednostranný obraz skutečnosti. A já se obávám, že návrh SK Senátu pro podporu demokracie vlastně ještě více v této zjednodušené podobě tu situaci poněkud zkresluje. Já si myslím, že to usnesení bylo přijato také pod vlivem přítomnosti gruzínské velvyslankyně, která pochopitelně nemohla prosazovat nic jiného než jaké je stanovisko její vlády. K tomu, abychom jako Senát mohli přijmout stanovisko, které bude pak samozřejmě stanoviskem politickým, tak bychom museli jednat se všemi stranami konfliktu a zejména se podrobně zabývat zprávou komise EU, která byla velice bohatá ��" kdyby někoho zajímalo, tak tady mám její členy, velice reprezentativní a podala skutečně objektivní rozbor toho, co se na Kavkaze dělo.
Zpráva je samozřejmě strašně dlouhá, to nikdo asi nebude chtít číst, ale pokud má někdo zájem, 1. října paní Tagliavini, která byla předsedkyní té komise tady pod „Lesson of the Georgia Conflikt v International Herald Tribune a Jörg Himmelreich z komise měl další text
Já jsem vám tu proto rozdal stručný text, který upozorňuje na to, jak je celá situace komplikovaná. A já jsem přesvědčen, že usnesení SK je výrazným příspěvkem k diskusi, která by se měla vést. A možná že bychom mohli udělat nějaký seminář na toto téma, kam bychom pozvali všechny, kterých se to nějakým způsobem týká, včetně představitelů komise EU. Na tom se můžeme dohodnout, že bychom to někdy v co nejbližší době učinili. Ale to, co je vlastně příspěvkem do diskuse, by se nemělo stát politickým dokumentem, politickým stanoviskem Senátu, které je myslím v rozporu nebo neodpovídá situaci, je v rozporu s tím, co například velice podrobná zpráva EU má.
Ještě jenom podrobnost: Ono se často mluvilo a Bushova administrativa tomu podléhala, že Saakašvili je jakýsi maják svobody a víme, že prezident Saakašvili je normální diktátor, který možná je lepší diktátor než byli někteří před tím. A sama komise ví, že musela zrušit svou cestu do Gruzie, protože by se nedostala do Parlamentu, před kterým demonstrovaly tisíce lidí proti této autoritativní politice Saakašviliho. Čili ono to má celou řadu prvků a já proto navrhuji, abychom tento text nepřijali jako senátní dokument a abychom případně se potom dohodli na tom, jak se budeme touto otázkou v rámci celé strategie mezinárodní politiky zabývat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Dalšími přihlášenými jsou pan Tomáš Jirsa a pan Karel Šebek. Nyní prosím pana senátora Tomáše Jirsu.
Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, velice krátce. Já bych se vaším prostřednictvím zeptal váženého pana kolegy a mého předsedy výboru Jiřího Dienstbiera, jestli ve stejné logice, když naše usnesení bylo ovlivněno předchozí přítomností velvyslankyně Gruzie, tak jestli nebude náhodou rozhodnutí Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě ovlivněno předchozí přítomností německého velvyslance u soudce-zpravodaje.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dalšími přihlášenými je pan Karel Šebek a připraví se pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore Šebku, máte slovo.
Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem si v srpnu 1968 do svého literárního deníku zapsal větu Karla Čapka: Neexistují velké a malé mocnosti. Existují pouze velké mocnosti a malé bezmocnosti. Tenkrát to byl výrok starý 30 let. Myslím, že do dnešní doby se na tom bohužel příliš mnoho nezměnilo. Chci tím říci to, že každé naše hlasování je promítnuto jak osobní zkušeností, tak jistou historickou kolektivní pamětí. A proto si myslím, že bychom s tím hlasováním neměli otálet, protože pravda je jak známo bílá, protože se skládá z tisíců malých pravd a kdo se chtěl o tom tématu více dozvědět, měl nepochybně v uplynulém roce možnost. Např. 11. srpna v Ústavu pro mezinárodní vztahy v Nerudově ulici bylo toto téma zevrubně probíráno a myslím si, že tam byly vyslyšeny obě strany konfliktu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hovořit bude pan senátor Alexandr Vondra, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.
Senátor Alexandr Vondra: Vážené kolegyně, vážení kolegové, senátor Jiří Dienstbier tu navrhuje, abychom se navrženým senátním usnesením nezabývali a text, který je navržen, nepřijali. Pan senátor Jiří Dienstbier tu vyjádřil námitky k projednávání tohoto bodu. Takže mi dovolte, abych se krátce vyjádřil. Já jsem mimochodem vycházel z toho, co je tady rozdáno písemně, i ústně konec konců. Argumentoval dvěma body, jednak zprávou EU, kterou dávala dohromady švýcarská velvyslankyně Tagliaviniová a pak i požadavkem na tom, aby se Senát zabýval problémem komplexněji.
Já si dovoluji s těmito argumenty nesouhlasit. Za prvé si myslím, že tohle není grémium, které by se mělo do podrobností zabývat tím, kdo první kde jak vystřelil. To si myslím, že není úkolem této komory. My k tomu nemáme nástroje. My se čas od času vyjadřujeme k otázkám zahraniční politiky, když máme pocit, že bychom měli co říct. Tady si myslím, že říci něco můžeme přinejmenším to, že teritoriální integrita Gruzie by měla být zachována v souladu s veškerými pravidly hry. A to si myslím jde a z tohoto hlediska já jsem pro, abychom tento návrh podpořili.
Druhá poznámka se týká zprávy unijní. Ano, je dlouhá, já jsem ji četl. A také trochu vím něco o jejím vzniku. Ona koneckonců byla hotová už před letními prázdninami a jediný středo-východoevropský zástupce v té skupině se dlouho snažil blokovat její vydání. Vydržel ten tlak do konce září a pak už samozřejmě podlehl a ta zpráva vyšla ven. Myslím si, že je to trošku typická ukázka toho, jak takové skupiny pracují a k čemu jsou v rámci těch kompromisů kompromisů dospět. A to si myslím, že výhodou právě tady té politické komory je, že občas něco může říci trochu otevřeněji a postavit se za základní principy a solidarizovat se s menší zemí, jejíž teritoriální integrita je, jak všichni víme, ohrožena.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, hovořit bude pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Karel Schwarzenberg. Prosím, pane senátore.
Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedající, kolegové, dámy a pánové, to, co v písemné a samozřejmě sofistikovanější formě než jsem schopen podat já už tady sdělil pan kolega Dienstbier a i kolega Vondra. Já vás chci jenom informovat, že jsem se v minulém týdnu zúčastnil zasedání Rady Evropy ve Štrasburku jako člen delegace a jako červená nit jednání jak pléna, tak řady výborů se neslo v podstatě roční výročí od toho gruzínsko-ruského konfliktu. Teď pomíjím mnohé námitky, které zazněly i tam a které myslím zazněly oprávněně, a to, že to hřiště tam, ta Rada Evropy není patřičná instituce, která by se měla zabývat. Ale že možná mnohé z těch podnětů a návrhů gruzínské delegace by měly být spíše v OSN.
V tom jednání zazněla samozřejmě drtivá kritika ruské strany. Gruzínská strana vyvíjela významnou diplomatickou aktivitu už na jednání červnovém. Obcházela s peticí a získala podpisy řady delegátů. Mnozí z nich v průběhu jednání zářijového a říjnového ty podpisy vzali zpět. Gruzínská delegace dala řadu podnětů. Především se snažila, navrhla zbavení ruské delegace hlasovacích práv, což nakonec po jednání v plénu přijato nebylo přibližně v poměru 2:1, ty návrhy, a tento hlavní návrh přijat nebyl především proto, že ta aktivita byla jednostranně zaměřena. Fakta uváděna neověřitelná a těžko doložitelná.
Co se týče této aktivity, s těmi body lze samozřejmě než souhlasit. Velice nerad bych byl považován za sympatizanta současné velmocenské ruské politiky a také staletími daný ruský imperialismus ve mně žádné sympatie nebudí. A navíc sympatie při kolizi obra s trpaslíkem samozřejmě vždycky směřuje k tomu slabšímu.
Nicméně za této situace si jednak myslím, že ani my nejsme instituce, která by měla tuto záležitost posuzovat. Tento dokument přijatý řekl bych pod dohledem gruzínské velvyslankyně je nutno samozřejmě považovat za jednostranný a myslím, že Senát je instituce, která by měla podobné deklaratorní vyhlášení přijmout po oboustranné a dlouhodobé diskusi a ne takto.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní bude hovořit zatím poslední přihlášený pan senátor Karel Schwarzenberg. Prosím.
Senátor Karel Schwarzenberg: Pane místopředsedo, slovutný Senáte, shodně tady zaznělo, že k obsahu návrhu usnesení SK Senátu pro podporu demokracie ve světě není námitek. Když je tomu tak, když je to pravda, tak proč se máme obávat to říci. To bych rád věděl. Já mám snad jedinou námitku proti tomuto textu. A sice, že ve druhé větě považuji za nevyhnutelné, aby mezinárodní organizace uskutečňující mírotvorné a humanitární mise dostaly možnost pracovat pro okupované území. Prozatím se ruské okupační mocnosti docela dobře daří se tomu vyhnout a obávám se, že se tomu vyhýbat budou nadále.
Já jsem proto naprosto, abychom tady zhodnotili objektivně situaci. A není pochyby, že i gruzínská strana jistě pochybila. Ale zde v dokumentu předneseném mým ctěným kolegou Jiřím Dienstbierem o zprávě evropské delegace vypadla jedna věc. Totiž, že i tato komise zjistila, že dlouhodobě byly prováděny provokace jak ze strany Osetinců, tak i z ruské strany. Za jedno.
Za druhé, proč nebylo možné rozmrazit ten konflikt po 15 let. Nesmíme zapomenout, že to bylo právě přítomností ruských oddílů, oddílů na abcházském a osetinském území. Ty zabránily jakémukoli pokroku v této záležitosti. Jak říkám, vím, že také z gruzínské strany se staly závažné chyby. O tom nebudiž pochyby, to bych taky jasně řekl. Nicméně tento text mimo to, že mám pochyby, že je to nevyhnutelné, považuji za správný a myslím, že bychom měli mít odvahu obzvláště jako země, která zažila už dvakrát za svou existenci okupaci cizí mocí, že bychom měli jistou solidaritu s Gruzií, kam spousta Čechů zajíždí, že nám vycházejí velice vstříc, že bychom je mohli opravdu jednou taky jasně podpořit. Prosím proto všechny kolegy, aby toto usnesení podpořili. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za vystoupení a nyní bude hovořit pan senátor Jiří Čunek a dalším přihlášeným bude Jiří Dienstbier.
Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěl doupřesnit jednu informaci předřečníka, že na územích Gruzie, tzn. Abcházie a Osetie byly ruské oddíly. No byly, ale ony tam byly samozřejmě jako modré přilby. Ony tam byly s požehnáním OSN. Dneska, kdybychom to měli hodnotit, tak asi to hodnotíme jako velkou chybu. Nicméně jen pro ty z vás, kteří tu situaci tak nesledují, tak ta situace se vyvinula tak, že Rusko si zajistilo, že jeho oddíly byly vyslány na to území jako modré přilby, tzn. s požehnáním OSN. Že jednotliví občané, kteří tam byli, bydleli na územích Abcházie, Osetie, dostávali velmi pohodlně ruské občanství, atd. atd. Takže tímto způsobem vlastně došlo k tomu, že byla připravena půda pro to, co následovalo.
Asi je dneska velmi těžké říci, kdo vystřelil první. Myslím, že z té zprávy snad vyplývá, že první vystřelila Gruzie ��" myslím, že jsem to tam tak četl. Ale já jsem přesvědčen, že naše historická zkušenost, která je řekněme podobná, tak nám velí, abychom byli zvlášť obezřetní. Já bych byl proto, abychom tuto zprávu podpořili.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, máte slovo.
Senátor Jiří Dienstbier: Děkuji, pane předsedající. Já jsem byl přímo vyzván kolegou Jirsou, německý velvyslanec byl tento týden také u mne, protože je tady šest neděl a obchází všechny vládní činitele a parlamentní činitele, byl také u kolegy Sobotky, byl u všeho, protože tvrdě zahajuje svou práci. Já jsem se ho ptal, jestli to nebyla chyba. On říkal: To já nevím, ale mám povinnost obejít všechny ústavní činitele. Stejně tak navštívil předsedu Ústavního soudu, tak jak to dělají úplně všichni. Já nevím, jak kdo z vás, ale já znám Pavla Rychetského dlouho a jsem si naprosto jist, že žádný velvyslanec nemůže ovlivňovat jeho rozhodování. To za prvé.
Za druhé: Saša Vondra tady říkal, že toto grémium se tím nemůže zabývat ��" na to je příliš velké. Já jsem myslel to, že můžeme uspořádat v dohledné době nějaký seminář nebo konferenci, na kterou budou pozváni všichni účastníci, nebo všichni, kteří se podíleli na těchto kavkazských konfliktech a uvidíme, k jakým závěrům dospějeme. Nikdy jsem si nepředstavoval, že se tady takto budeme bavit, protože na to není prostor, aby se tady dokonce přednášely nějaké analýzy atd. Mám obavu nebo pocit, že mnozí mají naprosto předem vytvořeny nějaké bloky. Každý má na to právo. Tak jako pan kolega říkal, že jsou velké mocnosti a malé bezmoci, tak z toho máme jediné východisko, stát se součástí velké mocnosti a nepodrážet neustále naši pozici v EU tím, že skupina 18 elitářů, 1+17 prostě zdržuje ratifikaci Lisabonské smlouvy proti vůli ústavních většin svých kolegů atd. Myslím, že to je velice jednoduché. Když pan prezident Klaus mluví o elitářích, tak co je to jiného, to 1+17, než elitářská skupina, která si myslí, že stojí nad všemi, že ona jediná má pravdu v odmítání toho, k čemu se tento stát zavázal spolu s 26 dalšími kolegy. Tolik k tomu.
A ještě k tomu, co tady říkal Karel Schwarzenberg. Já jsem byl vždycky proti tomu, aby se rozbíjely státy. Naopak, aby se prosazovala demokracie a hranice se stávaly bezvýznamnými. Známe to z Mnichova, když nějaké obyvatelstvo, které mluví jiným jazykem, je odtrženo. Ale jestliže někdo podporoval uznání nezávislosti Kosova, kde ještě uznával vládu teroristů, kteří navíc ještě zakládají svoje materiální statky na prodeji narkotik ve velkém, tak pak těžko ��" jestli se zvolí princip, že národnostní menšiny mají právo usilovat nějakým způsobem o nezávislost ��" můžeme pochybovat o tom, když to pak chtějí občané Falkland nebo Abcházie nebo Osetie. My musíme mít skutečně vlastní koncepční stanovisko ��" buď souhlasíme s tím, aby si každá národnostní skupina vybojovávala svou nezávislost, a za chvíli tady budeme mít tisíc států, někdo spočítal, že existuje asi 270 podobných problémů… (Senátor Kubera obchází kolem řečniště s poznámkami: K věci.)
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Prosím pana senátora Kuberu, aby se uklidnil, protože pan Dientsbier podle mého názoru mluví k věci, dává příklad jedné malé země vůči malé druhé zemi, které obě bojovaly o svou nezávislost. Prosím, pokračujte.
Senátor Jiří Dienstbier: Zejména, Jardo, od tebe takováto výtka je zvláště zajímavá.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Prosím, hovořme k věci a neoslovujme se. Klid.
Senátor Jiří Dienstbier: Já končím, já jsem odpovídal na to, o čem se tady mluvilo. Domnívám se, že ten text, když si ho poctivě prostudujete, je velice vágní a velice jednostranný. Dokonce ministerstvo zahraničí k němu mělo stanovisko, nenavrhovalo by nějaké změny textu, které by byly přesnější, ale přesto si myslím, že bychom neměli tento dokument v této podobě, v jaké je přímo jako politické stanovisko Senátu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Hovořit bude pan senátor Jaromír Štětina, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych nejdříve zareagoval na myšlenku, kterou zde přednesl pan senátor Dienstbier, to je na právo národů na sebeurčení, a to na to, čemu se dříve dřívalo národně-osvobozenecký boj. Tady je velká diametrální rozlišnost mezi Gruzií a jejími autonomiemi a Kosovem. Já se k tomu ještě vrátím.
Tady nejde od samého počátku devadesátých let o snahu o samostatnost malých nárůdků Abcházců a jižních Osetinců. Ten konflikt skutečně nezačal 8. srpna minulého roku střelbou Gruzínů. Nikdo nepopírá, že tomu tak bylo. Konflikt začal už před patnácti lety v Abcházii a Osetie. Já jsem tam byl v roce 1992, kdy jednostranně vyhlásil tehdejší prezident „Abcházie“ At Zimba; nezávislost na Gruzii. Když jsem s ním několikrát dělal rozhovor, tak jsem viděl, že je obklopen ruskými plukovníky, viděl jsem kolony ruských aut, jak přijížděly z Ruské federace, z Adleru, aby rozdávali zbraně abcházským bojovníkům, které přímo řídili. Úplně totéž, jako to bylo loni s řízením paramilitantů v Jižní Osetii, kteří jsou oblečeni do ruských uniforem, velí jim ruští důstojníci, dostávají žold v rublech od ministerstva obrany Ruské federace. Takže to není národně osvobozenecký boj dvou malých pokořených nárůdků. Je to docela normální teritoriální cílená loupež spáchaná mocností Ruská federace.
A co se týká, pane Dienstbiere, srovnání Kosova a například Jižní Osetie, já to nemohu přijmout. To je diametrální rozdíl, jeden, a to obrovský. Kosovské Albánce se Miloševičův režim snažil vyhnat ��" 1 800 000 kosovských Albánců a 400 000 už odtamtud muselo prchnout do Makedonie, do Monte Negra. A kdyby nebyl vojenský zásah NATO, tak 1 800 000 kosovských Albánců bylo všude v diaspoře po Evropě i u nás.
V Gruzii nikdy Gruzíni nevyháněli ani z Osetie, ani z Abcházie jediného Osetijce a Abcházce. Naopak, 300 000 Gruzínů bylo vyhnáno z Abcházie, ještě nedávno bydleli po nádražích ve Tbilisi, poněvadž pro ně nebylo místo.
Pan překladatel tady upozornil na to, že se Senát zabývá soustavně záležitostí Gruzie. Já si myslím, že je to správné a dovolil bych si vám připomenout, pro vaše rozhodování, dámy a pánové, to jistě bude důležité, že jednu zásadní deklaraci plénum našeho Senátu již přijalo loni na 16. schůzi 18. září 2008. To znamená takřka záhy po oné srpnové invazi. Já to přečtu, poněvadž to považuji za velmi důležité.
Usnesení Senátu k situaci v Gruzii ze dne 18. září 2008. Senát za prvé považuje agresi Ruské federace vůči suverénní Gruzínské republice za nepřijatelnou a odporující mezinárodnímu právu. Za druhé konstatuje, že Ruská federace ztratila morální oprávnění vykonávat funkci mírotvorných sil, neboť se stala přímým účastníkem konfliktu. Za třetí podporuje plán francouzského prezidenta Sarkozyho na řešení konfliktu a vyzývá Ruskou federaci k urychlenému stažení jednotek federální ruské armády z území Gruzie. Za čtvrté se ztotožňuje se stanoviskem vlády ČR a považuje vytvoření komise NATO ��" Gruzie za významný krok k integraci Gruzínské republiky do Severoatlantické aliance. Za páté trvá na zachování územní celistvosti a suverenity Gruzie.
Tento text, tato deklarace, jak sami jistě pociťujete, je poněkud jiná, než ta, kterou předkládá komise pana předsedy Sehnala. Ten komisní návrh, který zde byl přečten, se totiž už vůbec nezabývá tím, kdo, kdy vystřelil první. Ten se zabývá snahou situaci nějakým způsobem vyřešit, aby se mohli vrátit uprchlíci domů, aby mohli lidi bydlet tam, odkud byli vyhnáni. Aby mohli překračovat hranici, aby tam mohli jet mezinárodní pozorovatelé. Aby tam mohly jet humanitární organizace. Takže není vůbec důležité, a nerozmělňoval bych otázku spekulacemi, kdo vystřelil první. To už dneska není ta nejdůležitější věc.
Nicméně bych si dovolil upozornit na to, že již 4. srpna, několik dní před začátkem vlastního konfliktu, v tunelu stály jednotky 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu. 58. armáda mimochodem je ta armáda, která kdysi pod velením generála Šamanova dělala největší válečné zločiny v Čečensku. To je ta armáda, která přepadla loni v srpnu Gruzii.
Ještě bych se vrátil k tomu, že tady pan Dienstbier citoval zprávu Evropské komise. Já si myslím, že zpráva Evropské komise je velmi dobrá. My tady nejsme proto, abychom posuzovali zprávu Evropské komise, ani návrh naší komise pro lidská práva, to nikterak nečiní. Nicméně bych chtěl připomenout, že pan Dienstbier opomenul jeden z velmi vážných závěrů této zprávy Evropské komise, totiž závěr, že Gruzie se nedopustila genocidy vůči jihoosetinskému lidu. Určitě si vzpomenete, že 8. srpna dopoledne prohlásili prezident Medvěděv, premiér Putin a ombudsman Ruské federace Lukin, že zákeřní Gruzíni zabili tři tisíce pokojně spících Osetinců. To už dávno vyvrátily nezávislé organizace, jako je například Amnesty International. Znamená to, že sama EU prostřednictvím své komise popřela tu hlavní záminku, kterou vydával Kreml za důvod k tomu, aby vstoupili do Gruzie. I ta nakonec padla.
A ještě poslední poznámku k projevu pana senátora Dienstbiera. Myslím si, že hledat složitosti v tomto konfliktu skutečně přísluší jiným, než Senátu ČR. Ale my se čím dál tím častěji budeme dostávat do situace, kdy budeme jako Senát muset diskutovat ten nejjednodušší problém, a to je imperiálnost Ruské federace a postoj EU k ní. Myslím si, že je naší povinností jako Senátu, když reprezentujeme voliče v České republice, abychom k tomu stanovisko zaujali. Děkuji vám za pozornost.
A ještě dodávám, že navrhuji, aby předložený text komise pro lidská práva byl schválen, a prosím vás o to. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. Poslední přihlášený je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené dámy, vážení pánové. Fanatismus je škodlivý v každé podobě, ať je zleva nebo zprava. Já sice neznám Rusko, nebo bývalý, dřívější Sovětský svaz, tak jako někteří z vás, kteří měli možnost ho procestovat, ale vím, že pravda je někde uprostřed. Tak zásadní a citlivý dokument, jaký máme najednou před sebou, by přinejmenším zasluhoval alespoň projednání v zahraničním výboru Senátu, což se nestalo a myslím si, že to je chyba, protože by se předešlo tady mnohým výpadům na jedné nebo na druhé straně.
Problémy Gruzie jsou asi mnohem hlubší, než tady řekl můj předřečník a v první řadě je to záležitost občanů těch zemí. Mnozí z vás se zde mnohokrát zaklínají Evropskou unií a na druhé straně ani jeden z adeptů za ODS na funkci eurokomisaře tady vlastně neříká, že se ztotožňuje s tím, co tu máme před sebou. To znamená zprávu Evropské komise. Ano, zprávu Evropské komise, kterou vedla švýcarská velvyslankyně. Je pravda, ta žádnou okupaci nezažila. Ale byli tam také zástupci Rakouska, to okupaci zažilo, a Polska. Myslím si, že i ty dvě další desítky politiků, vojenských expertů a politických analytiků mají právo říci svůj názor, a ten svůj názor řekly. Komise totiž posoudila odpovědnost stran za rozpoutání konfliktu, a to je neoddiskutovatelná věc. Posoudila odpovědnost stran a něco konstatovala. Pokud to tady někdo chce zpochybňovat, já to považuji za zpochybňování i závěrů významných zástupců EU a divím se, že někteří, kteří v jiných případech tady vehementně prosazují záměry EU, nyní mají opačný názor.
Nechtěl jsem nic víc a nic méně tady říkat. Kde berete tu jistotu, že zrovna Česká republika má v rámci tohoto konfliktu pravdu?
A ještě jednu poznámku na okraj. Dobře víte, že tam byly i české zbraně.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní bude diskutovat pan senátor Jiří Dienstbier, připraví se pan senátor Karel Schwarzenberg. Prosím, pane senátore.
Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já už nebudu diskutovat. Jednak to nemá smysl, protože kdybych měl vyvracet všechno, co tady řekl senátor a kolega Štětina o Kosovu, o Balkánu a o tom, co se děje na Kavkaze ��" já vím, že tam jezdil, že se tam dokonce dosti odvážně choval, ale tím získal naprosto emotivně jednostranný pohled na všechny tyto věci. Ale myslím, že budeme muset někdy také přemýšlet také o tom, jak je to se světovou politikou, jak účast na ní prostřednictvím Evropy, protože jinak se na ní budeme podílet velice směšně. Budeme muset přemýšlet přece jenom v nějakých širších globálních strategických mantinelech. Tím končím, protože dávám zapravdu Sašovi Vondrovi, že kolega Štětina mimochodem je poslední, kdo mě přesvědčil o tom, že vést tady takovouto debatu bychom mohli skutečně týden bez spánku, bez jídla a pití. Návrh jsem dal na to, abychom to nepřijímali. A to je vše, co už dneska k tomu řeknu. Děkuji.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a prosím pana senátora Karla Schwarzenberga, aby se ujal slova.
Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Rozpoutala se tady diskuse o celé složité kavkazské historii a obzvláště historii Gruzie a dokonce i Balkánu. Já bych přece jenom prosil, abychom se soustředili na text předložený komisí pro lidská práva, jestli v obsahu tohoto textu je něco, co neodpovídá pravdě, tak prosím to zamítnout, když ale ten text, jak je předložen, je pravdivý, tak ho můžeme také slavnostně zde usnést. Pan senátor Štětina mluvil pouze o minulosti, snad smím něco ocitovat z přítomnosti. Jak známo a také tudíž moje ctěná bývalá kolegyně Plassniková se podílela na evropské delegaci, Rakousko velice, velice pěstuje svůj neutrální postoj a své dobré vztahy s Ruskou federací. Nicméně se zájmem jsem včera četl, nebo to bylo předevčírem, v rakouských novinách, že nynější rakouský ministr zahraničí se vrátil z konference o Černomoří a s údivem tam zaslechl ruský názor, že tato oblast ne, že by byla v objektu ruského zájmu, nýbrž bylo jasně řečeno, že je to oblast ruského rozhodování. A to, co se tehdy stalo, je výplod tohoto postoje. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Přihlášen je ještě pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, máte slovo, pane senátore.
Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já doufám, že mě pan předsedající nepřeruší, když někde odbočím od tématu, když také nepřerušil pana senátora Dienstbiera, když se dotkl Lisabonské smlouvy. Ale vzhledem k tomu, že se jí dotkl, tak já bych měl na to také reagovat. Já jsem rád, že říkáte, že bychom měli spět k té mocnosti, kterou je EU. Já jsem také rád, že má tak jednotnou zahraniční politiku, jako je například její vztah ke Kosovu. Některé státy EU Kosovo doposud neuznaly, ačkoliv my ano. Ale rád bych podotkl, že my už v té EU jsme. A pokud necháváme prošetřit Lisabonskou smlouvu Ústavním soudem ��" a pod to jsem se podepsal ��" tak upozorňuji, že Lisabonská smlouva není vstupem do EU. Je jenom souborem pravidel jejího fungování. A já jsem prostě opatrný. Podle expertízy, kterou mám já, může být v kolizi s naším ústavním pořádkem. A budu rád, když Ústavní soud vynese jakýkoliv nález, buď kladný, nebo záporný. Já jsem opatrný, a pokud si vzpomínáte, když jsme tady hlasovali o zkrácení volebního období sněmovny, já jsem byl jediný proti a dva kolegové z ODS se zdrželi, aby mně nakonec Ústavní soud dal za pravdu. Vy všichni z České sociální demokracie jste byli pro, Ústavní soud to zrušil. Když jsme tady měnili Ústavu, vy jste všichni byli pro. A nakonec to byla sociální demokracie, která od těch voleb ustoupila.
Já myslím, že EU rozumí našemu ústavnímu pořádku, nikdo na nás netlačí. Čemu nerozumím, je naše politická scéna.
A teď k té Gruzii ��" já si pana senátora Dienstbiera velice vážím za postoje, které v minulosti osvědčil a za které byl také zavřený. A dneska, když máme osvědčit takový postoj, který je vlastně kouskem papíru tady v teple Senátu, to není žádná velká statečnost už. Já si myslím, že takovou jednoduchou věc jako podpořit Gruzii, když máme my historickou zkušenost, bychom měli. Je to prohlášení na A4. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. To byl poslední vystupující zatím. Táži se. Hlásí se ještě někdo do diskuse? Není tomu tak. Takže rozpravu končím. Prosím pana zpravodaje a předkladatele Vlastimila Sehnala, zda-li se chce vyjádřit k rozpravě. Ano, prosím, máte slovo, pane senátore.
Senátor Vlastimil Sehnal: Kolegyně a kolegové. Já mám za to, že co mělo být řečeno, řečeno bylo. Kdybych reagoval na těch 15 vystoupení, která byla, tak bych neřekl nic jiného, jenom bychom zůstali každý na svém názoru. Pouze bych jenom řekl k tomu, že zde pan kolega Dienstbier říká, že jsme se chovali jednostranně, že jsme vyslechli pouze velvyslankyni Gruzie. Je to pravda, že přišla. Samozřejmě ��" nebo aspoň mojí samozřejmostí bylo, že jsem ji nazval zástupce okupující mocnosti. Nicméně tato zpráva je vypracovaná od poslední schůze, která byla před dvěma měsíci, tak to nemělo vliv na naše směřování, na naše usnesení, nicméně kdyby to vliv mělo, tak je to stejně názor. Díky za pozornost.
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, takže to bylo závěrečné slovo a nyní můžeme přistoupit k hlasování.
Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl pan senátor Sehnal a jak také máme v 15. usnesení Stálé komise Senátu pro podporu demokracie ve světě z 5. schůze konané 6. října 2009, v písemné podobě. Zahajuji hlasování.
Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
Hlasování č. 52, registrováno bylo 69 senátorek a senátorů, kvórum 35, pro návrh 44, proti čtyři. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme.
