Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby, požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování)

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N081/07, N 081/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde uvedl návrh směrnice, jejíž dlouhý název před chviličkou četl pan předsedající, a jež bude dnes projednán. Návrh směrnice mění v současnosti platnou směrnici 2004/83 Evropských společenství, kterou se stanoví minimální pravidla pro uznání žadatelů o azyl za uprchlíky, resp. osoby, požívající doplňkové ochrany, a obsah těchto statusů, jež je označována jako tzv. směrnice kvalifikační.

Hlavním cílem návrhu je zjednodušit rozhodovací procesy a přijímat kvalitnější rozhodnutí v první instanci a zabránit tak zneužívání systému, racionalizovat postupy pro přiznávání práv žadatelům, zlepšit efektivitu azylového řízení a zajistit soudržnost s judikaturou Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.

Návrh směrnice je součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému, jehož cílem je zvýšit doposud dosažené minimální standardy, a to jak standardy materiální, tak standardy procesní.

Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do sedmi tématických okruhů, a to

Jako změnu zásadní povahy pro současnou právní úpravu v ČR lze označit zejména novou úpravu sbližování statusů mezinárodní ochrany. Dle našeho názoru jsou navržené změny problematické a nesouhlasíme se sbližováním, resp. ztotožňováním statusu azylanta s osobou požívající doplňkové ochrany. Vycházíme z principu dočasnosti doplňkové ochrany na rozdíl od azylu, který vnímáme jako institut de facto trvalý.

Důvody pro udělení obou statusů jsou odlišné, proto je odlišný i systém pobytu na území a nelze hovořit o diskriminaci osob požívajících doplňkové ochrany.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 081/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já se již nebudu zabývat obsahem, toho se zhostil pan ministr. Jen bych vás chtěl upozornit, že jsme se touto oblastí azylu již v minulosti několikrát zabývali, a to při přijetí zákona o pobytu cizinců a při projednávání Zelené knihy o budoucím společném evropském azylovém systému, tehdy pod č. K 038/06, kde jsme doporučovali vysoký stupeň harmonizace jako prostředku proti opakované cirkulární migraci žadatelů o azyl v rámci EU a dále jsme požadovali sjednotit terminologii a důsledně dodržovat vymezení kategorie uprchlý, dále osoba s doplňkovou podpůrnou ochranou a osob nemajících nárok na mezinárodní ochranu, ale které jsou chráněny před vyhoštěním mezinárodními závazky.

Dále jsme se tehdy pozastavovali i nad problémy spojenými s automatickým přístupem žadatelů o azyl na pracovní trh, které dle naší zkušenosti vede k přehlcení žadatelů o azyl motivovaných obcházením regulace legální migrace.

Návrh dnešní směrnice neřeší výtky, proto jsem se o tom takto zmiňoval, které Senát Parlamentu ČR v minulosti vznesl, a zároveň důkladně nezhodnotil předcházející směrnice. Z tohoto důvodu výbor pro záležitosti EU přijal doprovodné usnesení, a já vás s celým usnesením nyní seznámím:

Po úvodní informaci Lenky Ptáčkové-Melicharové, náměstkyně ministra vnitra, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), vyjádřil ve svém smyslu doporučení přijaté výborem.

Dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice, jejíž celý název již nebudu opakovat.

Senát Parlamentu ČR si je

II.

1) je toho názoru, v souladu se svými předchozími usneseními, že přepracovaná směrnice by měla vycházet z důsledné evaluace již existujících nástrojů. Jedině za pomoci dlouhodobějšího sběru rozsáhlejšího množství dat je možno plně identifikovat problematické body a ty pak pokrýt komplexní úpravou.

III.

1) žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

2) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Hlásí se pan senátor Jaromír Štětina jako první. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Sjednocení evropské legislativy co se týče uprchlíků, je věc bezpodmínečně nutná. Naši planetu bychom mohli nazvat planetou „re fudžia“ Minimálně milion uprchlíků se pohybuje po naší planetě a někteří z nich samozřejmě směřují i k nám.

Důvodová zpráva k projednávanému návrhu směrnice, kterou předložil a seznámil nás s ní pan ministr, mluví o tom, že v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu Evropská rada vyjádřila obavu, že stále přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany a o formy, které tato ochrana nabývá. Nemůže to být vyjádřeno lépe.

A já bych uvedl jeden příklad, čím se například liší Česká republika od jiných evropských států, a to je postup našich orgánů k občanu Ruské federace - Čečenské republiky. Evropa dnes zná několik tisíc psanců, kteří se pohybují mezi jednotlivými evropskými státy, usilují o azyl, usilují o doplňkovou ochranu a nechtějí se vrátit zpátky do Ruské federace, navzdory tomu, že ruské orgány, ať už jsou to orgány kremelské nebo orgány quislingovské, čečenské promoskevské vlády Kadyrova tvrdí, že byla vypsána amnestie a že Čečna je dnes procházka růžovým sadem, kam je možné se vrátit.

Já si myslím, že příčina toho, že Česká republika je obecně známa mezi uprchlíky Ruské federace čečenské národnosti je způsobena tím, že existuje jakási nekritická vstřícnost orgánů ČR k ruským orgánům činným v trestním řízení a ruským tajným službám.

Samozřejmě toto všechno souvisí s celkovou evropskou i s naší politikou impeachmentu a k odmítání toho, abychom viděli to, co se v Čečensku odehrávalo a co se odehrává. Vrátit se do Čečenska je pro mnoho lidí zaručená cesta k tomu, aby byli ne-li zbaveni života, zabiti, ale aby byli prosazeni protiprávně do vězení, kde většina Čečenců skončí do roka nebo do dvou tím, že jsou buďto spoluvězni nebo přímo orgány činnými v trestním řízení ubiti k smrti.

Z té naší pozice vyplývá vůči Ruské federaci a orgánům činným v trestním řízení i to, že nedávno naše ministerstvo zahraničních věcí na základě zprávy našeho velvyslanectví vydalo zprávu, že není třeba udělovat azyl nebo ochranu Čečencům, kteří byli v rezistenci proti ruské armádě a bojovali například ve službách posledního zabitého čečenského prezidenta Maschadova. Tato zpráva našeho Ministerstva zahraničních věcí a našeho velvyslanectví se skutečně nezakládá na pravdě. Já bych se vám to pokusil vysvětlit na jednom velmi konkrétním příkladě. Jeden z těch Čečenců, kteří tady jsou u nás v České republice je například pan Ali Acajev, který už dlouho sedí na Pankráci za mřížemi a jeho osudem se teď zabývá celá řada mezinárodních organizací od Amnesty International počínaje a ruskými organizacemi na ochranu lidských práv konče. Kauzou Acajeva se zabývá i paní Světlana Gannuškina, možná si na ni pamatujete, asi před třemi roky dostala onu ceny Homo Homini, kterou uděluje Člověk v tísni. Paní Světlana Gannuškina je členka správní rady společnosti Memorial a členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva a také členka vládní komise pro migrační politiku. Světlana Gannuškina je jeden z největších znalců problematiky lidských práv v Čečensku a ve věci pana Aksajeva se obrátila i na naši paní ministryni spravedlnosti Kovářovou.

Já vám zkusím říci několik myšlenek z toho, co napsala naší paní ministryni paní Světlana Gannuškina. Říká, že byla oslovena zástupci veřejných organizací České republiky a potom píše, že vybaví apelaci organizace Memorial ve věci Ali Acajeva a popisuje jeho případ. Krátce - to je člověk, který se narodil v roce 1966, před odjezdem do České republiky žil v Grozném a v první čečenské kampani, tj. v první čečenské válce bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek. Podle sdělených údajů píše paní Gannuškina, proti Acajevovi 19. března 2003 bylo zavedeno stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž údajně došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Acajeva. Ona samozřejmě neposuzuje, jestli Acajev spáchal vraždu nebo nespáchal vraždu, ale zdůrazňuje to nejdůležitější - doba zahájení trestního řízení proti Acajevovi připadá na dobu fabrikace trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila a pak se zase rozhořela. A teď uvádí celou řadu příkladů, stovky příkladů mrtvých lidí, kteří byli nalezeni, případy, kdy byli Čečenci, odpůrci dnešního prezidenta Kadyrova shazováni z helikoptér, popisuje celou tu hrůzu, ke které v Čečensku dodnes dochází a které si svět nevšímá. A potom uvádí závěr a píše naší paní ministryni: V takové situaci, jak deportace, tak vydávání etnických Čečenců do Ruska je nepřijatelné a proti úmluvě OSN z roku 1951, stejně jako proti hlavnímu ustanovení EU o lidských právech a základních svobodách.

Já vím, že naše legislativa má nedostatky, ale jako každý zákon, má celou řadu možností i vysvětlení. Já si myslím, že by naše orgány činné v trestním řízení, především ministerstvo vnitra, azylové odbor našeho ministerstva vnitra neměl považovat některé případy za čísla, za případy, to jsou případy lidí, kteří se domů vrátit nemohou, protože by přišli, kdyby se vrátili do Ruské federace, o život. Já si myslím, že je potřeba si vzpomenout na to, že my Československá republika v době, kdy byl u moci Hitler v Německu, jsme přijímali tisíce azylantů, kteří k nám přicházeli a utíkali před Hitlerem. Po roce 1968 od nás zase tisíce lidí utíkalo do evropských států a všichni dostávali nějakou formu ochrany nebo nějakou formu azylu. Já vás ubezpečuji, že režim prezidenta Kadyrova je režim mafiózní, zločinecký a má na svědomí tisíce lidských životů a neměli bychom mu vycházet vstříc.

Měly by si to uvědomit i naše orgány činné v trestním řízení, naše soudnictví, azylový odbor i naše tajné služby.

Já bych chtěl upozornit a zejména pana ministra bych chtěl poprosit, aby se zamyslel nad tím, co se mi podařilo zjistit v posledních týdnech. Mám celkem devět nezávislých na sobě informací o tom, že azylový odbor ministerstva vnitra spolupracuje s našimi bezpečnostními službami, především BIS, na čemž by nebylo samozřejmě nic špatného, ale co vidím jako špatné, a výsostně nemorální je to, že tato svědectví mluví o tom, že naše tajné služby žadatele o azyl tady oslovují a říkají jim: My vám azyl dáme, když s námi budete spolupracovat a budete práskat na své národnostní entity, ke kterým tady v České republice patříte. A to si myslím, že je hluboce nemravné a vypovídá to o stavu naší politiky k těm nešťastným lidem.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se předkladatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit. Prosím.

Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající. Já bych skutečně krátce reagoval. Ano, odbor azylu a migrační politiky si žádá stanoviska nejenom tajných služeb, ale žádá si i stanoviska specializovaných útvarů policie a dalších orgánů před tím, než se rozhodne někomu udělit nebo neudělit azyl. Já myslím, že to je standardní procedura. Jestli se děje to, co říkal pan senátor Štětina, já nevím a nemohu to nějak objektivně ověřit a je to spíš na sněmovní komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby a nikoliv na mně. Nemám informace o tom, že by se takové chování dělo v mém rezortu, takže předpokládám, pokud takové informace pan senátor má, že mi je předá. Pokud se to děje na té BIS, tak asi kontrolnímu orgánu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, přejete si vystoupit? Prosím, pan senátor Tomáš Grulich bude hovořit.

Senátor Tomáš Grulich: Vážení kolegové, já bych si jen dovolil zhodnotit diskusi, která byla poměrně krátká, ve které vystoupil pan kolega Štětina, který nehovořil přímo konkrétně k tomuto materiálu, ale využil této chvíle k informaci o stavu našeho azylového systému.

Chtěl bych jenom říci, že naše azylové zákony patří k těm nejvstřícnějším v rámci EU a chtěl bych také říci, že několik desítek, já teď nevím přesně kolik, Čečenců získalo tady ochranu. Není tak úplně pravda, že by se česká strana touto záležitostí vůbec kladně nezabývala.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přečetl pan senátor Grulich ve své zpravodajské zprávě a jak máme v příloze N 81/07/02. Pozveme k hlasování.

Opakuji, budeme hlasovat o usnesení, tak jak ho přednesl zpravodaj pan senátor Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17, registrováno 65 senátorů a senátorek, kvórum 33. Pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končím s tím, že návrh byl přijat.

My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, následujícím bodem je: