Návrh trestního zákoníku
Návrh máme jako senátní tisk č. 11. Poprosil bych nyní pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych dnes představil před vámi asi nejrozsáhlejší legislativní počin ministerstva spravedlnosti za posledních 20 let, nový trestní zákoník. Nejedná se tedy o žádnou novelu, jak často média nepřesně informují, ale jedná se o úplně nový kodex, který vznikal několik let. Já sám jsem se na něm podílel coby opoziční poslanec a zpravodaj v minulém volebním období a teprve nyní tedy je reálná a velká šance, že Česká republika může po 20 letech změny společenských poměrů v ČR, resp. v bývalém Československu získat moderní trestní právo, které bude odpovídat principům a pravidlům demokratického právního státu.
Dovolte mi, abych v úvodu vysvětlil některé věci, které za prvé považuji za důležité z pohledu trestního práva a za druhé věci, které se během politické diskuse nad novým trestním zákoníkem ukázaly jako politicky citlivé. To znamená, že se budu chtít trošku podrobněji ve svém vystoupení vyjádřit k tématu věku trestní odpovědnosti a věkové hranice řekněme sexuální svobody, resp. možnosti legálně realizovat pohlavní styk.
Jsou to témata, která z pohledu expertů jak trestních, tak z pohledu některých sexuologů nejsou tak důležitá, ale veřejnost a politická reprezentace je považuje za důležitá a citlivá a proto je správné, aby ministerstvo spravedlnosti jako předkladatel na ně reagovalo.
Měli jste možnost seznámit se s návrhem trestního zákoníku. Vedle toho jste dostali materiál, který pro vás zpracovalo ministerstvo spravedlnosti, který se nazývá nový trestní zákoník, moderní trestní kodex, kde jsou vypíchnuty hlavní důvody a změny, které nový trestní zákoník přináší. Proto je zde nechci všechny opakovat, budu spíše reagovat v diskusi, pokud budete chtít některé vysvětlit.
Přesto mi dovolte říci, že nový trestní zákoník přináší novou systematiku trestního práva hmotného. Na první místo klade důraz na ochranu života, zdraví, důstojnosti, cti a majetku našich občanů. To je klíčová změna proti trestnímu zákoníku, který dosud platí v ČR, a který byl přijat v roce
S tím souvisí nová filosofie trestání. Česká republika jako ostatní postkomunistické země trpí syndromem obrovského množství odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Pro vaši informaci – v českých věznicích dnes máme přes dvacet tisíc osob, které buď čekají na rozsudek, to znamená, jsou ve vazbě, nebo již vykonávají výkon trestu odnětí svobody. Při přepočtu na sto tisíc obyvatel patříme mezi tři země v Evropě, které mají nejvíce takto odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Česká justice se nenaučila dvacet let po revoluci, bohužel je to syndrom i jiných postkomunistických zemí, více využívat alternativní tresty, které by u méně závažných trestných činů umožnily, aby dotyčný buď vykonával více obecně prospěšné práce, nebo zaplatil peněžitý trest, nebo mu bylo uloženo jiné omezení, které nepovede přímo ke zbavení osobní svobody a uvedení do věznice. O tom je též nový trestní zákoník. Je zde nová filosofie trestání. Na jedné straně zpřísňujeme tresty za závažné trestné činy proti životu a zdraví, kdy dochází ke zvýšení sazby o tři až pět let, dochází ke zpřísnění výjimečného trestu z 25 let na 30 let, ale na druhé straně u méně závažné trestné činnosti, u bagatelních trestných činů, například drobné majetkové trestné činnosti, chceme posílit význam alternativních trestů. Proto nový zákon přináší tzv. vězení.
Je to věc, která na první pohled působí úsměvně, ale vězte, že dnes v ČR máme třicet až čtyřicet tisíc osob, které jsou odsouzeny k podmíněnému trestu odnětí svobody. Fakticky se pro mnohé z nich nejedná o žádný trest, pouze o výstrahu, že nebudou-li se chovat řádně, hrozí jim, že se může podmíněný trest překlopit do trestu nepodmíněného.
Domnívám se, že mnohem lepší bude, pokud tyto osoby do budoucna budou mít určité omezení, např. svobodu pohybu v tom, že jim v rámci domácího vězení soud uloží, že se budou zdržovat buď v práci, nebo doma na trvalé adrese a že různé volnoaktivity, návštěvy veřejných podniků a tak dále budou muset omezit. Sami cítíte, že domácí vězení i v Českých poměrech povede ke zpřísnění, pokud částečně nahradí podmíněné odsouzení a na druhou stranu u méně závažných trestných činů za krádeže můžeme nahradit několikaměsíční tresty odnětí svobody domácím vězením. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že domácí vězení má velký vliv na pachatele, protože nejde o drobné omezení, pokud se až dva roky nemůžete zúčastňovat určitých kulturních, společenských akcí, nemůžete se zdržovat na určitém místě a máte omezený režim a jste pod elektronickou kontrolou. Je to výrazné omezení, pokud trvá několik let.
Za druhé domácí vězení povede k tomu, že nebudeme muset my, daňoví poplatníci, živit odsouzeného ve věznici a odsouzený si dále svou prací bude na život vydělávat. Neztratí pracovní návyky, není u něho zvýšená recidiva opakování trestné činnosti. Druhým problémem českého práva vedle velkého množství vězňů je obrovská recidiva těch, kteří byli propuštěni z vězení. Protože nemají pracovní návyky a stát nemá vytvořeny podmínky, jak s nimi pracovat, mediační a probační služba není tak silná jako v jiných západních zemích, tito lidé často sklouzávají k opakování trestné činnosti z toho důvodu, aby se uživili. Proto ministerstvo posiluje zaměstnanost vězňů a chceme, abychom posílili alternativu a nezbavovali české občany, kteří z určitých důvodů sklouzli k trestné činnosti, pracovních návyků. Je to mimořádně důležité.
Třetí věc filosofie trestání – detenční ústavy. Byly zde několikrát vysvětleny. Od 1. ledna jsme otevřeli dva detenční ústavy a očekáváme, že sexuální devianty, vrahy a agresory tam budeme zavírat a budeme je tak izolovat od české společnosti.
Druhou množinou, která je zcela nová v trestním zákoníku vedle trestů a filosofie trestání, jsou samotné trestné činy. Pokud jste se dívali do zvláštní části trestního zákoníku, jistě víte, že některé skutkové podstaty byly zpřesněny a více rozepsány. Z pohledu občana si myslím, že je to správné, protože trestní právo, má-li být nějaké právo kauzuistické, podrobné, pak to má být trestní právo, protože dává občanovi vyšší právní jistotu toho, co je a co není trestné. Zpřesnění skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákoníku je podle mého názoru ku prospěchu občanů, zvyšuje jejich právní jistoty, zvyšuje informaci o tom, zda páchají trestnou činnost a jak je závažná.
Vedle toho doplňujeme některé skutkové podstaty. Cílem není více kriminalizovat českou společnost, cílem ovšem je reagovat na vývoj společnosti, který proběhl v posledních téměř padesáti letech od přijetí trestního zákoníku a reflektovat určité změny, např. to, že trestní právo nedostatečně chrání zvířata. Dnes, pokud někdo z nedbalosti zanedbá výživu zvířat, nechá například stádo koní vyhladovět a zemřít hlady, velmi obtížně se trestně postihuje, protože to není aktivní týrání zvířat. Proto si myslím, že nový trestný čin zanedbání péče o zvíře má svou hodnotu. Evropská civilizace nahlíží na živé tvory jako na objekty, které mají jinou formu zacházení než neživé věci, a tedy je třeba trestat toho, kdo se k nim chová takto nelidsky a nehumánně. Nová skutková podstata zanedbání péče o zvíře reflektuje pohled společnosti na zvířata jako živé tvory.
Další nová skutková podstata – tzv. stalking, nebo-li pronásledování. V praxi jsou obrovské problémy s tím, že když někdy někoho pronásleduje, je obtížně trestně postihnutelný. Bohužel máme případy, že policie zasáhne až ve chvíli, kdy pronásledování přeroste do útoku na dotyčnou osobu v podobě ublížení na zdraví. Máme i případ vraždy, kdy během pronásledování nebylo možné osobě poskytnout pomoc, protože trestní právo hmotné neznalo takovouto skutkovou podstatu a pronásledování vyústilo do vraždy.
Trestní právo by nastoupilo ve chvíli, kdy již dotyčné nebylo možné pomoci. Stejně tak vnímám jako pokrokové a důležité nové rozlišení vraždy a zabití. Pokud totiž někdo spáchá úmyslné usmrcení někoho na základě toho, že dotyčný se dlouhodobě k němu chová zavrženíhodným způsobem, týrá jej, vyvolává u něj psychické stresy, pak osobně se domnívám, že je to jiný případ, než když někdo někoho úmyslně chladnokrevně, cíleně, promyšleně zavraždí. Zkrátka a dobře trestní právo musí rozlišovat jednotlivé nuance toho, za jakých okolností a pohnutek pachatel spáchal trestnou činnost. Pokud žena zavraždí tyrana, samozřejmě musí být trestná, ale každý asi cítíme, že je to jiná forma trestné činnosti, než když někde někdo vyloupí banku a přitom úmyslně zavraždí pokladní. To jsou věci, které se snaží nové trestní právo postihnout, a lépe tak reagovat na citlivost jednotlivých individuálních případů a být tak v zásadě více spravedlivé a lépe jaksi hodnotit přiměřenost postihu a jednotlivá protiprávní jednání.
Dámy a pánové, vyjmenoval jsem několik důvodů, které by nás všechny měly vést k tomu, že bychom měli vnímat tuto normu jako mimořádně závažnou a měli bychom ji podpořit, protože česká – jak odborná, tak laická – veřejnost na nové trestní právo čeká. Těch případů, proč nové trestní právo, je celá řada. Včera např. televize Nova shodou okolností točila reportáž o tom, že současné trestní právo neumožňuje to, aby poškozený byl informován, pokud pachatel ukončí ochranné léčení. Nový trestní zákon to umožňuje. Takto bych mohl uvést desítky případů konkrétních zlepšení, které ochrání české občany proti páchání trestných činů.
A nyní mi dovolte vyjádřit se ke konkrétní otázce, která zde byla asi nejvíc citována, protože chápu, že vždycky je třeba vytáhnout určitou kontroverzi, určitou pikantérii a na ní postavit řekněme filozofii kritiky toho, co politik předkládá. A to v tomto případě byla hranice trestní odpovědnosti a hranice povoleného sexu. Chci předem říci, a to tady korektně říkám, že v žádném případě toto téma nechci bagatelizovat. Je to téma citlivé, je třeba se oněm bavit a předem tady říkám, že ministerstvo spravedlnosti je připraveno po dohodě s některými zákonodárci – a ta dohoda již byla učiněna – předložit a pomoci při přípravě případných novel, které umožní v době, kdy trestní zákoník bude přijat, ale nebude ještě účinný – to bude celý příští rok - nebo tento rok, promiňte – tak nevytvoříme jako ministerstvo spravedlnosti podmínky k tomu, aby zákonodárci mohli v klidu, věcně nad argumenty diskutovat, jaká má být věková hranice trestní odpovědnosti a jaká má být věková hranice řekněme sexuální svobody. Myslím si, že je to téma velmi citlivé, které bohužel bylo zjednodušeno v populistických mediálních diskusích a přestřelkách a je třeba se k němu znovu vrátit, oslovit všechny faktory, udělat i zahraniční komparatistiku a věcně se o tom bavit. Já zde říkám čestně za ministerstvo spravedlnosti, že my jsme připraveni pro to udělat maximum, protože naším cílem je mít zákoník, který bude podporován napříč politickým spektrem, bude všeobecně respektován a nebude vytvářet u zákonodárců a občanů výrazně rozpaky. Takže to je jaksi můj slib a upozorňuji, že už nyní na tom pracujeme.
Ale přesto mi dovolte několik tezí, které alespoň u odpůrců té současné podoby zákona, jak je navržena, to znamená
První mýtus, který jsem zaznamenal v některých článcích – budeme zemí pedofilů. Tady chci upozornit na to, a vy to všichni víte, že pedofil jako takový – a vycházím ze znaleckých posudků, nejsem sám sexuolog a všechny ty posudky to říkají, se zaměřuje na oběti ve věku 5 – 10 let, nejpřevážněji i
Další mýtus, mýtus dvě – Česká republika se stane zemí sexuální turistiky, budou nám jezdit ještě více turisti za komerčním sexem. Komerční sex bude v České republice vykonáván od 14. Prosím tady konstatuji, že trestní zákoník, který projednáváte, je proti komerčnímu sexu ještě mnohem rigidnější a tvrdší než současná úprava. Je třeba mnohem rigidnější a tvrdší než třeba má úpravu Německo. Zkrátka a dobře, a to všem tady zdůrazňuji, komerční sex je v ČR tímto trestním zákoníkem zakázán s osobou mladší 18 let, to znamená nepovede to k tomu, nebo nemělo by to legálně vést k tomu, že u nás pokvetou více legální erotické komerční služby, protože zkrátka a dobře známe skutkové podstaty typu svádění k pohlavnímu styku, tato skutková podstata je obsažena v trestním zákoníku, v návrhu, zakazuje komerční sex s osobou mladší 18 let. Takže to je mýtus dvě.
Mýtus třetí – učitelé, trenéři, rodinní příslušníci budou moci využívat svého nadřazeného postavení a závislého postavení osob mezi
Čtvrtý mýtus – problém je to jednoznačný, sexuologové na něj mají jasný názor. Tady já konstatuji, že sexuologická odborná veřejnost je opravdu rozštěpená. Na jedné straně stojí např. pan doc. Zvěřina, pan prof. Weis, kteří opravdu jsou zdrženliví k úpravě 14 – 15 let, ale na druhé straně stojí např. právě dr. Trojan, dr. Uzel a jiní, kteří naopak to snížení věkové hranice nevidí jako problém. Konstatuji, že Česká sexuologická společnost – a je to z onoho posudku – v zásadě k tomuto se nevyjádřila. Vyjádřil se pouze výbor České sexuologické společnosti, který je zdrženlivý ke snížení věkové hranice trestní odpovědnosti a sexuální hranice. Ale např. negativní stanovisko k tomu nedala Česká společnost pro sexuální medicínu nebo Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Jinými slovy, vidíte sami a i z těch médií to vyplývalo, že to je věc, na kterou jaksi není i v odborné veřejnosti jednoznačný názor. Já zde konstatuji, že jsem to téma diskutoval např. s panem doc. Zvěřinou a i tito sexuologové, tyto kapacity, které jsou vždy zdrženlivé, souhlasí s tím, aby zákon byl přijat. A souhlasí s tím, abychom rok využili k diskusi nad tím, jak úprava má vypadat. Konstatuji, že jsem nepodcenil ani hlasy těch, kteří třeba jsou k tomuto radikálnější, vedl jsem s nimi diskusi a závěr je, že povedeme diskusi v následujícím roce a i tito odborníci jsou připraveni do této diskuse přispět.
Pátý mýtus – v případě snížení věkové hranice budeme raritou v Evropě, to znamená komparativní argument. Zde konstatuji, že 18 zemí evropského prostoru – ne přímo Evropské unie – 18 evropských zemí má věkovou hranici 14 či méně. Je to tedy nejčastější věková hranice s tím, že já pomíjím případy typu Vatikánu, protože opravdu tam je to dáno historicky a vychází to ze speciální právní tradice. Já chci navštívit v nejbližší době Vatikán, a chci s nimi probrat realizaci této části trestního práva. Bohužel, chtěl jsem navštívit Vatikán kvůli této věci ještě před Vánoci, ale z důvodu nutné účasti v Poslanecké sněmovně jsem musel návštěvu zrušit. Takže vidíte, že nic nepodceňujeme i tuto věc přímo na místě zkoumat. Ale nicméně, argument je jasný – 14 let má většina zemí evropského prostoru. Jen pro informaci: Itálie 14 let, Německo, Maďarsko, Rakousko 14 let. Tedy středoevropský prostor, který nám je kulturně nejbližší, v zásadě má 14 let. Patnáct let má Slovensko a Polsko.
Vidíte tedy, že obě varianty jsou v zásadě půl na půl, čili nelze říci, že dojdeme-li k argumentu, že budeme mít 14 let, posuneme se někam úplně jinam mimo evropský prostor.
Mám tady tabulku, koho by to zajímalo, tady je tabulka. Dokonce mám staženy všechny státy světa, jakou mají věkovou hranici, jaké mají povolené formy sexu atd. Mohu dát k nahlédnutí nebo v kopii pro ty z vás, kteří by se tím chtěli více zabývat.
Šestý mýtus: problém 14, 15 let lze legislativně jednoduše vyřešit. Dámy a pánové, není to pravda. Je to legislativně velmi složité a věřte, že jednoduchá věc, která často padá v médiích, dát sexuální hranici na 15 let a nechat trestní hranici na 14 let, povede k různým paradoxům. A je třeba o tom korektně diskutovat. Dnes trestní právo počítá s tím, třeba pokud člověk 14,5letý dobrovolně souloží s osobou starší 15 let, pak je osoba starší 15 let pachatel a tato osoba, které je 14,5, je v zásadě vždycky oběť, byť dobrovolně souložila, a nehrozí jí žádné trestní stíhání. Tzn. filozofie trestního práva je osoby mladší 15 let, které dobrovolně souloží, chránit. A toho, kdo s nimi souloží, vždycky označit za oběť. To je filozofie této úpravy. Ovšem přijmeme-li úpravu, která je nejčastěji médií doporučována, tzn., rozdělíme hranice, tzn., budeme mít 14 let trestní odpovědnost a 15 let hranici sexu, pak si uvědomme, a to je třeba prodiskutovat – já neříkám, že ne, ale nelze to jednoduše změnit – že z oběti, kterou chráníme, současně činíme pachatele. Filozoficky se dostáváme k něčemu úplně jinému. Tzn., pokud dnes 14,5letá dobrovolně souloží se 16letým, 16letý je odsouzen nebo je pachatelem, a 14,5letá je pouze obětí. Ale do budoucna 14,5letá bude už trestně odpovědná, hranice trestní odpovědnosti bude 14 let, ale hranice povoleného sexu bude 15 let, tedy ona bude páchat trestnou činnost. Tzn. to není jen o ochraně, to je o tom, že si řekněme, jestli chceme, aby tito mladí lidé byli současně pachateli, a tedy museli být také odsouzeni.
Jestli ano, já s tím nemám problém, ale je třeba to takhle vnímat, že to populisticky není jednoduché říci, snížíme a rozdělíme a nic se neděje. Uvedu případ, který ten sexuolog popisuje, který řešil ve své ordinaci. Dovolte mi krátký citát.
Jana a Jan, žáci 8. třídy, na školním výletě využili krátké nepřítomnosti pedagoga a skryti v nízkém lesíku prováděli spolu tzv. petting, tedy mazlení na intimních místech. Oba spolu již dlouho před tím s vědomím rodičů udržovali velmi kamarádský vztah, chodili do kina, na kulečník atd. Při intimním osahávání na výletě však byli přistiženi pedagožkou. Ta věděla, že byl spáchán trestný čin, a tak ačkoli sama chápala normálnost tohoto jednání, nahlásila celou věc policii, neboť jinak by riskovala vlastní trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že nebylo možno jednoznačně určit, kdo je viníkem, kdo koho svedl, a oba aktéři byli trestně zodpovědní, rozhodl státní zástupce o zahájení trestního stíhání obou jedinců.
Takže vidíte případ, že bylo-li oběma
Jinak to má upravené Slovensko, jinak Německo, uvádím dva naše sousedy, jednoho ze západu, jednoho z východu, a vidíte, že to jsou úpravy, které fakt musíme zvážit a rozlišit.
Dámy a pánové, já už budu končit. Omlouvám se za delší exkurz, ale zvláště u hranice sexuální odpovědnosti jsem to považoval za důležité, protože nebudu zastírat, že mne trošku mrzelo, že i veřejnoprávní média se k tomuto postavila zcela bulvárně, nikoli věcně a odborně. Nebyl mi dán prostor věc odborně vydiskutovat. Sami vidíte, že jsem vám takhle tady narychlo uvedl různých argumentů. Argumentů je celá řada, jak pro, tak proti, a já navrhuji, abychom o tomto věcně diskutovali. Já chci utvořit jakousi skupinu napříč politickým spektrem a zákonodárným sborem a jsou-li zde zástupci Senátu, kteří se mají chuť do té diskuse zapojit, tak já to jedině uvítám. Bavme se o tom, v jaké sestavě a podobě, a nabízím, abychom se o tomto problému zcela vědomě, vážně, korektně bavili, diskutovali, a našli řešení, které ochrání naše mladé lidi před závadnými formami sexu.
A na druhou stranu z nich nebude činit pachatele či spolupachatele ve chvíli, kdy dobrovolně, z lásky po uplynutí 14 let svého věku činí určité akty. A prosím, nejde přímo o pohlavní styk, ale právě i jiné formy, a to bylo naznačeno v tom příspěvku, sexuálního charakteru, např. mazlení, dotyky, jsou dnes podle trestního práva trestné a mohly by být takto postihovány. Takže já nabízím v tomto směru maximální vstřícnost a pomoc, protože ten problém nechci bulvarizovat, a je třeba se mu věcně věnovat.
Já sám osobně jsem nepodpořil v Parlamentu snížení věkové hranice na 14 let, tady za to nehoruji, pouze vám vysvětluji, že to je složitý problém, který nemá jednoduchou odpověď.
Dámy a pánové, s vědomím si toho, co jsem vám tu dnes přednesl, se domnívám, že trestní zákoník v podobě, v jaké je, by měl být přijat zákonodárným sborem, protože jak sami víte, byl podrobně projednáván již v minulém volebním období, byl podrobně znovu přepracován mým ministerstvem, opět projednán. Diskuse ve vede již téměř osm let, a těžko si dovedu představit, že v českých poměrech v tuto chvíli vznikne o mnoho kvalitnější nebo zcela rozdílný nový návrh trestního zákoníku. To je iluze si myslet. Ta odborná sféra je omezena. Všichni slovutní experti v čele s profesorem Šámalem se na tomto trestním zákoníku buď podíleli aktivně tím, že jej tvořili nebo jen oponovali. A tedy vězte, že zcela jiný trestní zákoník v ČR nevznikne.
Bylo by obrovskou chybou rezignovat na to, přijmout 20 let po změně společenských poměrů nové kodexy. Teď máme nový trestní zákoník, zítra podepisuje odchod občanského zákoníku z Ministerstva spravedlnosti a tedy jeho projednávání ještě v tomto volebním období. Je 20 let po revoluci a my se musíme popasovat s tím, jakou podobu mají mít klíčové zákony našeho právního řádu. Zda to mají být torza z dob komunismu, která byla desítkami novel různě upravena, nebo zda si česká společnost zaslouží nové kvalitní kodexy.
Prosím, takto komplexně obecně o tom uvažujte, nejde o novelu, ale o nový kodex, a prosím, hodnoťte tyto zákony en bloc vcelku, nikoli na základě marginalit a jednotlivostí. Prosím vás o podporu trestního zákoníku.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vám děkuji, pane ministře. Děkuji, že jste nám zpestřil slůvkem souložení vaše úvodní slovo natolik, že jsme se někteří usmívali. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně právní výbor, který přijal usnesení. Máme to jako tisk. č. 11/1. Zpravodajem výboru je senátor Miroslav Antl, který má nyní slovo.
Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, úvodem bych vám chtěl, abych nezapomněl, popřát v tomto roce jen to nejlepší a ať se zde či jinde potkáváme ve zdraví a konstruktivně. Jinak prosím pana předsedu zejména o procesní shovívavost, protože jsem nikdy zpravodaje nedělal.
Pokud jde o jednání ústavně právního výboru, na konec našeho velice stručného úterního jednání, jehož se zúčastnili i dva páni profesoři, pan prof. Pavel Šámal a pan prof. Jelínek z právnických fakult, vyplynuly tři zásadní okruhy ke zřejmé diskusi.
První z nich je změna v pojetí, respektive definování trestného činu z materiálního na formální, respektive na formálně materiální a stanovení jakéhosi korektivu společenské škodlivosti. Druhý, kterému se pan ministr tady velmi věnoval, je problematika snížení hranice trestní odpovědnosti z 15. roku věku na 14 let.
Pokud jde o zvláštní část, tady se skutečně změnila velmi systematika, v seznamu trestných činů přibyly zcela nové trestné činy a některé skutkové podstaty byly upraveny. Zřejmě i k tomu proběhne možná polemická diskuse. Já sám bych se tomu aspoň stručně věnoval samostatně.
Jinak pan ministr i jeho náměstek opakovaně přislíbili se zabývat těmi zásadními, věcnými a racionálními připomínkami, a já jim věřím. Stejný slib nám dal v úterý pan profesor Šámal jako autor novely, respektive správněji rekodifikace či celého nového trestního kodexu.
Všichni členové našeho výboru se shodli na tom, že chtějí předložit konkrétní návrhy na změnu předkládané rekodifikace, ale současně i na tom, že případné vrácení rekodifikace s připomínkami do Poslanecké sněmovny by mohlo opět oddálit její účinnost o několik let. Jinak dodávám technicky, že trestní zákoník má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2010.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dne 11. 11. 2008 návrh zákona schválila, zákon nám, do Senátu byl doručen 12. 12. 2008. Jak už jsem konstatoval, ÚPV na své 4. schůzi konané dne 6. 1. 2009 k návrhu trestního zákoníku, což je senátní tisk č. 11, doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a v tomto smyslu navrhuji hlasování o schválení předmětného návrhu, pane předsedo.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vám děkuji, pane kolego. Nepřísluší mi to, ale musím vás pochválit, protože to byla dokonalá zpravodajská zpráva. Takže obavy před tím byly zbytečné. Moje otázka zní, zda podle § 107 jednacího řádu si někdo přeje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se jako první pan senátor Rostislav Slavotínek, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.
Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem klubu KDU-ČSL k tomuto trestnímu zákoníku.
Mám k tomuto materiálu za klub KDU-ČSL dvě sdělení. První je následující: Senátoři klubu křesťanských demokratů jsou proti snížení trestní odpovědnosti od 14 let. A to, prosím, i přes to, co zde bylo řečeno panem ministrem. To druhé sdělení: Dostaneme-li od navrhovatele věrohodnou záruku, že tuto změnu, kterou v návrhu zákona nenavrhla vláda, bude možné během tohoto roku 2009 formou novely dosud neúčinného zákona odstranit, budeme, přinejmenším většina z nás, hlasovat pro schválení návrhu trestního zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. K takovému postoji se po dlouhé debatě rozhodujeme proto, že návrh zákona poskytuje zjevně vyšší ochranu hodnotám, které jsou nám jako křesťanským demokratům obzvláště drahé, vyšší, než to činil dosud platný zákon. Ten ve svém materialismu chránil hmotu, myslím majetek, původně šlo ovšem o majetek socialistického státu, nikoli o majetek soukromý, než chránil člověka a to, co je mu drahé.
Návrh zákona, který máme před sebou, více chrání vyššími tresty a také zavedením nových skutkových podstat lidský život a lidské zdraví, důsledněji chrání děti a mládež, zejména ty bez úplné rodiny. Přísněji posuzuje útoky na lidskou důstojnost a čest, účinněji chrání ty, kteří poskytují lidem pomoc, ale chrání například také bezmocná zvířata. Oceňujeme tento výrazný posun k ochraně nemateriálních, ideálních hodnot a podporujeme jej.
Snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže jde z tohoto hlediska, naštěstí jde o ojedinělé ustanovení, proti celému duchu zákoníku. Proto podle našeho názoru by měl jít ze zákona pryč. Očekáváme, jaké záruky nám pan navrhovatel za svůj resort i za vládu nabídne. Podle toho se někteří z nás budou ještě rozhodovat, jak budou hlasovat.
Chtěl bych také avizovat, pane předsedající, že klub KDU-ČSL připravil k tomuto bodu v uvedeném smyslu doprovodné usnesení, které předložím, pokud to bude užitečné a které teď jenom přečtu:
Senát Parlamentu České republiky žádá ministra spravedlnosti, aby předložil novelu trestního zákoníku řešící změnu věkové hranice trestní odpovědnosti na 15 let věku (§
Děkuji za pozornost.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Máme s právem přednosti přihlášenou paní senátorku Paukrtovou, takže má slovo. Omlouvám se kolegovi Drymlovi, ale jednací řád je jasný.
Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já bych za KOD ráda prohlásila, že jsme si vědomi toho, že tento nově předkládaný kodex je opravdu velkým legislativním dílem a musím říci, že budeme rádi tento kodex podporovat. Na druhou stranu se rádi zúčastníme debaty o eventuálním navrácení trestní odpovědnosti na 15 let, na vymazání toho snížení, protože jsme přesvědčeni o tom, že k tomu není v České republice důvod, prostě proto, že u skupiny občanů mladších 15 let kriminalita významně klesá, a to tuším od roku 1996, takže k tomu nespatřujeme žádný důvod. Nicméně není to pro nás otázka dramatická, rádi se zúčastníme.
Znovu říkám, že jsme připraveni podpořit tento návrh zákona. Jsme připraveni předat své podněty k tomuto návrhu zákona, protože ta jednoroční legisvakance je opravdu milosrdná a umožňuje přijmout celou řadu úprav tohoto zákoníku.
Ráda bych se zmínila ještě o jedné věci. Hodně se debatovalo o přechodu z materiálně formálního pojetí k formálně materiálnímu. Myslím si, že to, co je nám dnes předkládáno, je poměrně vyrovnané, sleduje to trendy v Evropě. Domnívám se, že materiální korektiv je v tomto zákoníku nutný. Takže KOD podporuje a rád se zúčastní debaty o eventuálních novelách, které by měly být během roku legisvakance předloženy. Děkuji vám za pozornost.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Vladimír Dryml, připraví se senátor Jaroslav Kubera.
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, asi ode mě čekáte něco jiného, než co vám teď řeknu.
Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi za to, že provedl tak záslužný čin. A po téměř 20 letech udělal konečně – a to zdůrazňuji – konečně modernizaci tohoto zákoníku. Je to záslužný čin.
Zaobírat se tím, jestli trestněprávní zodpovědnost má být 15 nebo 14 let, mohou jenom lidé, kteří neznají problematiku ve velkých městech. Kteří neznají dětské gangy, které řádí. Kteří neznají práci policistů. Kteří jsou v podstatě bezmocní proti tomuto. A neznají ani to, kam jde současná společnost.
Dnešní mládež se už neohlíží na to, jestli jí je čtrnáct nebo patnáct. To je prostě realita života, vážení lidovci, a i církev by se nad tím měla zamyslet a modernizovat se určitým způsobem a vzít si příklad i z Německa. Tam je to vyřešeno poměrně velmi dobře.
Mně na tomto zákonu vadí pouze to, že tam byla odstraněna skutková podstata sprejerství. To je další věc, která sužuje města, majitele objektů a v podstatě i starosty, protože to je velký nešvar a jsou s tím spojeny velké náklady na odstranění, aby naše města byla pěkná a čistá.
A já za svoji osobu mohu říci, že nemám vůbec žádný problém s tím, abych schvaloval návrh v té podobě, jak zde byl předložen, i když jsem opoziční politik. Děkuji.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Jaroslav Kubera, připraví se senátor Jaromír Štětina.
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji za slovo, pane předsedo. Především všem přeji všechno dobré v novém roce. A než se budu věnovat trestnímu právu, tak zmíním jednu věc, která mě trápí, protože my jsme si kdysi vymohli, že nemusíme chodit rámem v Senátu. A nedávno jsem se z médií dozvěděl, že někteří senátoři chodí ozbrojeni. Moc bych prosil, aby buď nechávali krátké a dlouhé kulové zbraně ve svých kancelářích, nebo nám, pane předsedo, vaším prostřednictvím, alespoň oznámili, že jsou ozbrojeni, protože ono to potom může mít vliv na naše projevy, abychom třeba neřekli něco, co by někdo nerad slyšel, a opravdu před kulkou se uhýbá mnohem hůř než před botou. Pokud někdo hodí botu, lze se jí uhnout (názorně ukazuje), ale kulce se uhnout nestihne.
Ale teď už k trestnímu právu. Stalo se samozřejmě to, co jsem očekával a uvedl to pan ministr tím, že také začal hovořit o tom nešťastném věku čtrnáct, patnáct. Na ústavně-právním výboru to neprobíhalo jinak. Je to jenom mediální problém. Trestní právo je daleko složitější, a ono také vždycky, ať je to bodový systém nebo něco jiného, vybere se jedna mediálně zajímavá oblast, a té se věnujeme více, než si zaslouží.
Mimochodem, vraťme se zpátky, jak to celé vzniklo. Vzniklo to právě tak, že sice trestná činnost dětí klesá, ale její agresivnost a hrubost stoupá. Byla to tehdy vražda, kdy parta malých dětí, a jedno z nich právě ve věku, teď nevím, jestli třináct nebo čtrnáct let, a došlo k vraždě. A to byl ten prvotní a pak se pokračovalo, uváděly se další případy.
Je to pořád stejné. Je to stejné, jako když vidíme v televizi, že pes pokouše dítě, aniž by nám potom někdo řekl, že se to stalo tak, že to dítě bylo vydrážděné, ty případy se už dál nespecifikují, jak to všechno bylo, ale hned to vede k tomu, že by se s tím něco mělo dělat a že by se něco mělo zpřísnit.
Stejný příběh je ten, když teď zřejmě, kdy konečně už se lyžuje, určitě dojde k několika těžkým úrazům. Nedávno jistý německý politik v Rakousku způsobil, nebo nevím, jestli způsobil, ale došlo k nehodě a lyžařka zemřela. A to hned vyvolá mediální smršť: a je třeba okamžitě, aby zákonodárci něco udělali. A zákonodárci, když veřejnost něco chce, tak to hrozně rádi dělají.
Jenom připomenu, že i tady byli, už tady nejsou, zastánci trestu smrti a že kdybychom udělali výzkum veřejného mínění nebo dokonce referendum, tak vás mohu ujistit, že by vyšlo tak, že u nejtěžších zločinců je třeba trestu smrti, protože kdo je má živit na doživotí nebo třicet let, jak teď zvyšujeme sazby.
Ono tedy podléhání hlasům veřejnosti je v tomto případě liché, protože veřejnost je vždycky velmi přísná. Ale jinak to pak vypadá, když se zákon dotkne konkrétního člověka. Pak najednou začne mluvit o nutné obraně, začnou mluvit o tom, že sice dcera zabila svého manžela, ale kdybyste viděli, co jí celých patnáct let dělal, tak byste se tomu nedivili.
Podobné je to i v jiných případech, když chceme drakonické tresty a mimochodem, budou o tom ještě mluvit, výše trestu v některých případech je velmi sporná.
To podstatné na trestním zákoníku jsou dvě věci. Je absolutní shoda v tom, že starý trestní zákoník už naší společnosti nevyhovuje. To je všem jasné. A je tady na stole kodex. A já patřím k těm, kteří si myslí, že kodexy už ztratily svoji smysluplnost právě pro obrovský rychlý vývoj. Ale jiní právní odborníci říkají, že kodexy mají svůj smysl. Měly svůj velký smysl v době, kdy je nebylo nutno každý měsíc měnit. Každý si to – jsme tady už starší – už pamatujeme, že tehdy to fungovalo tak, že soudci stačila obyčejná tužka, aby si v zákonech, které byly ve velkých svázaných černých knihách, občas přeškrtli nějaké slovo. Kdyby tak měli postupovat dnes, tak by soudnictví zcela zkolabovalo.
Mimochodem, jeden z dobrých teroristických útoků je právě zničit ASPI a podobné programy, které uvádějí zákony v úplném znění a společnost se zastaví, protože nikdo papírově už to nebude schopen dát dohromady.
Tam je tedy shoda. Už menší shoda je, jak to udělat. My jsme tady před dvěma lety vedli velikou diskusi o materiálním a formálním pojetí. Nakonec to dopadlo tak, že je přijat takový kompromis, že tam je materiální korektiv. Přesto mám obavy, že soudnictví není připraveno, a řeknu to na jednom příkladu.
My jsme udělali trestným činem jízdu bez řidičského oprávnění. Za chvíli byly soudy zahlceny tisíci případů, kdy lidé jezdí bez oprávnění a začali říkat ministrovi, no ale je potřeba to vrátit zpátky mezi přestupky, protože my to nezvládáme.
Princip je založen na tom, že v podstatě každý čin, který bude trestný podle tohoto zákoníku, bude také probírán a stíhán a teprve v průběhu toho se ukáže, zda je materiálně tak bezvýznamný, že je třeba od potrestání upustit. Nicméně všechny administrativní procesy proběhnou, pokud to nezastaví státní zástupce, a soudům nepochybně v tomto smyslu přibude práce.
Další problém trestního zákoníku je ten, jakou má mít pozici trestní právo v životě společnosti. Časem jsme dospěli k takovému zvláštnímu stavu, že trestní právo má dnes přednost před jinými právy, před obchodním zákoníkem, před občanským zákoníkem. A budete-li si podrobně číst jednotlivé paragrafy, tak na to přijdete. Jenom řeknu namátkou. Klamavá reklama je také mezi trestnými činy, a mně připadá, že klamavá reklama je věcí spíše obchodního zákoníku a jiných předpisů, než předpisů trestního práva. Jiný paragraf o dotacích. Tam je napsáno, že kdo uvede v dotaci nějaké údaje, které nejsou správné, může být trestně stíhán, aniž by tam bylo explicitně napsáno, že to udělá úmyslně, ačkoliv u jiných trestných činů je přímo napsáno, že tam musí být úmysl. U dotací v situaci, kdy nikdo do poslední chvíle neví, co je správně, každý zná ty příběhy, kdy se musely vracet dotace, protože kolaudace proběhla o tři dny později, než se domníval finanční úřad, tak dnes už taková věc klidně může býti trestná.
Je tedy řada věcí, o kterých je potřeba diskutovat v legisvakanci. Jeden paragraf, 288, to je tuším návrh poslance Ploce, který kdysi skákal na lyžích, a proto usoudil, že dopování není věc bohulibá a proto je potřeba z ní udělat trestnost a tato trestnost spočívá i v látkách, které způsobují lepší okysličování krve. A já bych potom řekl, že bychom tam měli dodat i to, že sportovci musí trénovat všichni stejně, protože evidentně sportovec, který trénuje víc než jiný sportovec, se vlastně dopouští takového podvodu, protože pak dosahuje lepších výsledků. Kdo běhá, kdo chodí na stadion každý den, tak určitě bude asi lepší než ten, kdo tam chodí jednou za čtrnáct dní. Ale protože zase byly případy dopingu, tady dokonce jsou názory, že dopování je věc toho sportovce. Tam jediná potíž je v tom, že ono většinou i ve sportu se sází. To je mimochodem i příběh rozhodčích, protože v podstatě co nám je do toho, jestli se rozhodčí domlouvají, jak dopadne utkání, to je věc těch dvou mužstev a rozhodčího. Ale ono bohužel, protože se sází, tak takové dohody mohou mít velmi výrazný vliv na to, jak potom dopadnou sázky.
Další věcí, která mě znepokojuje, a budeme k tomu dávat pozměňovací návrhy v legisvakanční době, je výše trestů. Zákoník byl postaven na tom, že tresty, které tam byly, se ponechaly, a zvýšily se tresty za násilnou trestnou činnost, loupeže apod. To je systém správný, ale je otázkou, jestli výše trestů není právě daná takovou tou touhou, ale tak to pořádně potrestejme, protože to je přece správně. Tak například § 198 – týrání svěřené osoby. Zde je možno dostat trest až pět let, a za týrání zvířat – § 302 – je možno dostat také trest až pět let. Tady jasně vidíte, že zřejmě přece jenom, i když milovníci zvířat jsou milovníci zvířat, a já sám k nim patřím, tak přece jenom je tam jistá nuance, je to stejné, jako jestli více chránit Brouka Pytlíka anebo člověka, to je podobný příběh.
To je tedy na velké úvahy, co s tím udělat.
Pokud jde o nešťastných čtrnáct, patnáct let. Slyšel jsem zde návrh doprovodného usnesení. On má drobnou chybu, že když ministerstvo navrhne třináct let, tak to bude v souladu s tímto usnesením, protože toto usnesení jenom říká, že by to nemělo být.
Říkám to jen proto – nemusíte to hledat, pane senátore, …
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, nemáte právo oslovovat, jedině mým prostřednictvím.
Senátor Jaroslav Kubera: Omlouvám se, všiml jsem si, že listujete, chtěl jsem tomu zabránit.
Tady není ani shoda. Ministerstvo připraví návrh a je mu jedno, zda tam dá 12, 13, 18 nebo 21. Neznamená to, že taková novela parlamentem projde. Není to všeobecný názor, že 14 let je špatně. Je to jistý omezený názor. Podle mého názoru je to v trestním zákonu marginální záležitost, byť je jí věnována taková pozornost.
Uvedu jeden příběh. Radim Uzel patří k sexuologům, který jasně vysvětlil, že pedofily nezajímají čtrnáctileté děti, ale 7 až osmileté. Jednou odpovídal v rozhlasovém pořadu na otázku dvou mladých sourozenců – to je také trestný čin, kde bratrovi bylo
Nechci rozebírat jednotlivé paragrafy. Prosím všechny, aby buď na ústavně právní výbor, nebo jiným způsobem doručovali své názory, abychom z nich mohli udělat resumé, ale abychom si nedělali představu, že v průběhu roku trestní zákoník přepíšeme. To je naivní představa, to se nám nepodaří. Dělal se velmi dlouho, můžeme udělat dílčí změny, kde se sníží sazba z 5 let na 4 roky, ale to není dramatický problém. Přepsat zákoník zásadním způsobem by se nám nepodařilo.
Na závěr uvedu slovo z § 229, kde se píše, že kdo zašantročí vlastní věc vyšší hodnoty, může být postižen. Slovo „zašantročí“ nás zaujalo. Hezky vysvětluje podstatu toho, ale nemá právní synonymum. Kdyby veřejnost našla jiné slovo, než slovo zašantročí, také bychom ho dali do pozměňovacích návrhů. Toto slovo je v trestním zákoníku poněkud nezvyklé.
Podpořím trestní zákoník a jsem přesvědčen, že ministerstvo spravedlnosti připraví pozměňovací návrhy, které napíšeme, ale neznamená to, že všechny z těchto pozměňovacích návrhů budou do trestního zákoníku zařazeny.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Než dám slovo s právem přednosti panu ministrovi, chápu vás, pane kolego Kubero, že navrhujete usnesení: Senát ukládá povinnost členům Senátu oznámit, že jsou ozbrojeni při pohybu v Senátu? Pane kolego, takto jste mi to na začátku uložil. Neposloucháte mě, což je důležité při práci v Senátu.
Senátor Jaroslav Kubera: Jen jsem poprosil, aby se přiznali, že jsou tady ozbrojeni. Nechci se na ničem usnášet, prosím, aby mi vaším prostřednictvím sdělili, že tady mají právě „devítku“. Pokud si ji nechají v kanceláři, je mi to jedno.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, skončil bych to, protože jste mi uložil úkol, musel jsem ho specifikovat. Pan ministr má slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Mám pouze technickou k panu senátorovi Kuberovi. Slovo zašantročit znala již staročeština. Není to nic nespisovného, je to starý krásný český termín, jako konzervativci se k němu můžeme vrátit. Myslím, že obsah je každému jasný.
Budu na konci reagovat na vaše podněty. Nemohu ale reagovat až na konci. Chtěl bych poprosit zástupce KDU-ČSL, zda mé ubezpečení, že do konce května bude na půdě Parlamentu novela buď poslanecká, nebo vládní, která otevře otázku věkové hranice
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: S právem přednosti se hlásí pan senátor Slavotínek jako předseda klubu.
Senátor Rostislav Slavotínek: Omlouvám se, že využívám práva přednosti, ale chtěl jsem odpovědět panu ministrovi na položenou otázku. Domnívám se, i když jsme nediskutovali situaci v klubu, že jeho prohlášení a způsob, jak bude naloženo s připomínkami, je pro nás dostačující a nebudeme tedy podávat doplňující usnesení.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Štětina, připraví se senátor Vladimír Dryml.
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych hlasovat pro odsouhlasení novely trestního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych tak učinit bez ohledu na několik sporných míst, které novela obsahuje. Pokusím se vysvětlit, proč.
Dovolte mi krátce připomenout fimfárovou pohádku o zlaté rybce a rybáři a jeho ženě, kteří žili na pobřeží v lahvi od octa. Nejdříve si žena přála od rybky chalupu, i šel rybář k moři a volá: „ Zlatá rybko, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova, mám ženu zlou jak šídlo a pálí ji dobré bydlo. Chce chalupu.“ „Jdi domů, má chalupu.“, řekla rybka. Potom chtěla rybářka vilu. „Jdi domů, má vilu,“ řekla rybka.
A pak se stala rybářka králem, císařem a papežem. Nakonec chtěla být pánembohem.
„Chce být pánbůh, chce hýbat sluncem a měsícem,“ řekl nešťastný rybář rybce. „Jdi domů, najdeš ji v lahvi od octa“, řekla rybka.
A tam ji našel, v kyselém smradě, rozcuchanou, mastnou, se špinavým krkem a okousanými nehty. Od té doby tam žijí dodnes.
Někdy mi připadá, jakoby se ten příběh rybářčina onemocnění mocí odehrával v Česku, jako by virus mocenské posedlosti vanul od českých sladkých vod. Vznáší se nad námi, vylétá z novin, když je otevřeme, zahlcuje nás z obrazovek a stereo beden, ovládá tiskové konference. Již dávno napadl dolní komoru našeho Parlamentu, v poslední době epidemicky.
Dnešní českou politickou scénu už nejde odbýt jen pohádkovým podobenstvím. Touha po moci začíná být destruktivní a poškozující zájmy společnosti a státu. Nositelem viru se stala komunisticko-socialistická opozice vedená Jiřím Paroubkem. Genius Jana Wericha nechal upadnout do kyselého smradu, do lahve od octa nejen mocichtivou rybářku, ale i jejího submisivního manžela, který v sobě nenašel sílu posedlé ženě se postavit. Dokonalé podobenství vztahu politické strany k jejímu vůdci. Jakoby zákonodárci ČSSD neviděli rysy svého předsedy, populismus a patologickou touhu ničit, jakoby poslanci ČSSD neviděli, že zásluhou jejich předsedy vznikl v lidovém podání název nové, dosud nezaregistrované politické síly jménem KSČSSD, jako by je nevzrušovalo, že mají vůdce, který je schopen pro uchopení moci urazit, ponížit a zradit vojáky v našich zahraničních misích, jakoby jim nevadilo, že se stávají nástrojem neskrupulozního politika, který vyhlásil společnosti studenou občanskou válku.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím vás, pane kolego, abyste diskutoval v obecné rozpravě k věci.
Senátor Jaromír Štětina: Je to k věci, za chvíli se uzavře elipsa tohoto mého prostoru, a bude jasné, proč to všechno říkám.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím, uzavřete elipsu.
Senátor Jaromír Štětina: Jakoby sociálně demokratickým zákonodárcům scházela odvaha vlastního názoru.
Možná, že sociální demokraté jednou pochopí, jaký je rozdíl mezi nimi a komunisty, že komunisté na rozdíl od socialistů prosazovali, prosazují a hodlají uplatnit k dosažení svých cílů i neparlamentní násilné cesty.
Možná se jednou ČSSD vrátí ke smyslu a etice původní české a československé sociální demokracie.
Vládu, která je ničena nástupem spojených sil KSČM a ČSSD, je třeba podpořit i přijetím realistických reformních norem, jako je předkládaná novela trestního zákona, byť nese v jednotlivostech kontroverzní paragrafy.
Proto budu hlasovat pro schválení návrhu, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je ona elipsa, pane předsedo. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, teď se o slovo přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková a chce využít práva přednosti. Po ní bude mluvit pan senátor Dryml a potom pan senátor Pakosta a potom pan senátor Antl.
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já se chci jenom velmi, velmi ohradit vůči slovům, která zde padla ze strany pana senátora Štětiny na adresu sociální demokracie. Sociální demokracie je a byla demokratickou stranou 130 let. Myslím si, že ta slova nebyla patřičná a já požaduji omluvu sociální demokracii. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji a doufám, že se vrátíme k projednávané problematice a pan senátor Dryml to předvede, prosím.
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně a kolegové. Já si myslím, že bychom to mohli také trochu odlehčit. Já chápu, že někteří lidé mají strach, obzvláště po těch dlouhých a vyčerpávajících projevech, které tu zazněly, z ozbrojených lidí. Pokud to mířilo na mne, tak já skutečně tu zbraň sem nenosím a vím, co se sluší a patří. Vím, že tady od vás mi přece žádné nebezpečí nehrozí. Já vám věřím.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Tak napotřetí pokus o to, abychom se zabývali návrhem trestního zákona. Pan senátor Pakosta.
Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Úvodem bych chtěl říci, že návrh nového trestního zákoníku tak, jak leží před námi, považuji za rozhodně lepší text než je dosavadní trestní zákoník, a proto jsem připraven tento návrh podpořit. Zároveň říkám, že jsem připraven přispět k tomu, aby ten text v průběhu legisvakanční doby i samozřejmě potom, aby ten text byl ještě lepší. Konkrétně, co považuji za vhodné, je například zpřísnění sazeb pro násilné trestné činy. Určitě to bude mít pozitivní dopad na společenské povědomí o násilné trestné činnosti a přispěje to k celkově lepší kultivaci naší společnosti.
Samostatně bych se chtěl zmínit o jedné věci, která je jistě i mediálně zajímavá, to už tady padlo. Je to hranice trestní odpovědnosti mladistvých. Je to věc, která patří asi především do domény nás, politiků, samo uplatňování trestního zákona pak už je spíše v tomto směru mechanické. Mně se nelíbí to, že tam je nějaká hranice trestní odpovědnosti stanovena. Já osobně jsem přesvědčen, že by žádná taková hranice být stanovena neměla a moudrý soudce – opakuji – moudrý soudce by rozpoznal, jestli ten spratek je či není trestně odpovědný. Bohužel, nedávno jsem se účastnil, ještě jako člen ústavně-právního výboru, projednávání zákona, novely zákona o soudech a soudcích a zúčastnili se mimo jiné například Dr. Jirsa, předseda Soudcovské unie, Dr. Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, Dr. Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu – řekli byste výkvět soudcovského stavu, ale to, co tam při tom projednávání novely zákona předvedli, tak vedlo kolegu Žáka k poznámce, že on to považuje za nepřípustné zasahování moci soudní do moci zákonodárné. A mne toto jejich vystoupení vedlo k definitivnímu poznání, že moudrý soudce patří v české kotlině, až na vzácné výjimky, mezi pohádkové bytosti. A tak nám politikům nezbývá než do zákona nějaké to číslo vyjadřující věkovou hranici trestní odpovědnosti uvést. Možná bychom se touto problematikou měli zabývat ve větší šíři, možná bychom do naší diskuse měli zahrnout i prvek výchovy, zejména výchovy v rodině. Možná bychom měli přehodnotit některé trendy ve výchově, reprezentované například paní ministryní pro lidská práva – možná v její původní vlasti vychovávají děti vlídným slovem a osobním příkladem. V české kotlině tradičně patří k výchově to, že facka v pravý čas má velikánský výchovný účinek. Zdůrazňuji, facka výchovná, ne facka likvidační. Uznávám, že tady jsem trošku odbočil od tématu, ale věřím, že i o těchto věcech, které s novým trestním zákoníkem souvisejí, budeme přemýšlet. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Miroslav Antl.
Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že jsem již uvedl a že pan navrhovatel v osobě pana ministra slíbil, že se bude zabývat konkrétními věcnými a přijatelnými připomínkami, tak skutečně velmi stručně, byť těch technických připomínek mám více, a předám je pak v písemné formě, tady bych se chtěl zmínit o několika zásadních věcech.
Za prvé, že rekodifikace, resp. nový trestní kodex je v podstatě 90 % toho, co už jste projednávali před takřka třemi lety, z toho i vyplývá, že tehdy vlastně to předkládali sociální demokraté a že nejde o politickou záležitost, ale že jde skutečně o věcnou záležitost, kterou potřebujeme nejen jako právníci, ale i jako občané a vlastně jako stát. Jak už jsem říkal, my jsme na jednání ústavně-právního výboru diskutovali zejména o těch dvou zásadních změnách a tady bych chtěl na začátku hned říci, že nejsem ani obhájcem rekodifikace, chtěl bych být konstruktivním kritikem, ale ne devastujícím kritikem. Pokud jde o změnu v pojetí definice trestného činu z materiálního na formální, tak já jsem i na ústavně-právním výboru řekl, že kdyby to bylo ryze formální pojetí, tak jsem první jako praktik, – 22 let na státním zastupitelství, který by byl proti. Protože v tu chvíli by to vedlo ke kriminalizaci a skutečně by se tím zabýval až posléze někdy státní zástupce nebo soud jako takový. Ovšem tím, že je tam ten korektiv společenské škodlivosti, který sice není definován zvlášť, ale myslím si, že orgány činné v trestním řízení si pomohou, byť třeba přenesením současného § 3 odst. 4 ve vysvětlujících záležitostech. V každém případě, co pak provádí další zákon – tam je řečeno, že novým institutem pro státního zástupce bude možnost, aby on ještě před zahájením trestního stíhání mohl hned rozhodnout o tom, že buď nejde o nic, to znamená odložit pro neúčelnost ze všech těch možných podmínek, které jsou pak specifikovány nebo mu zůstane, a to i policejnímu orgánu, možnost odevzdat věc k projednání přestupku stále ještě v začátku řízení a nebo pak ten procesní postup, to znamená vydání meritorního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 trestního řádu, to znamená, postoupit věc k projednání přestupku. Z toho důvodu chci říci, že nevidím žádný problém v nové formulaci a jsem přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení, ale i občané si s tím poradí velmi – a tak jak jsem o tom měl z počátku pochybnosti, tak jsem pro.
Pokud jde o snížení hranice, tedy věkové hranice trestní odpovědnosti, z 15 let na 14, tak pan ministr tady řekl vlastně veškeré možnosti, které jsou upraveny a varianty, které by přicházely v úvahu. Já sám zase jako velmi starý praktik říkám, že jsem býval vždy pro – ale je to i tou mou praxí – snížení věkové hranice trestní odpovědnosti na 14 let a osobně s tím nemám problém, kdyby to mělo být na 15, takže razantní stanovisko v tuto chvíli nemám.
Naproti tomu nesouhlasím příliš s tím, že říkáme, že velmi zpřísňujeme postih násilné a další související trestné činnosti, to znamená trestné činy proti svobodě, trestné činy proti lidské důstojnosti, protože – na pohled – ano. Ty tresty jdou výrazně nahoru. Já si tady dovolím jednu připomínku, že stejně bude záležet na soudech, pokud přijmeme tu rekodifikaci, zda-li budou využívat vůbec té trestní sazby, protože v současné době podle mého názoru se v mnohých případech jí nevyužívá přesto, že je z mého pohledu mírná.
Naproti tomu nesouhlasím příliš s tím, že říkáme, že velmi zpřísňujeme postih násilné a další související trestné činnosti. Tzn. trestné činy proti svobodě, trestné činy pro lidské důstojnosti. Protože na pohled ano, ty tresty jdou výrazně nahoru, já si tady dovolím jednu připomínku, že stejně bude záležet na soudech, pokud rekodifikaci přijmeme, zdali ony budou vůbec využívat té trestní sazby, protože v současné době podle mého názoru se v mnohých případech jí nevyužívá, přestože je z mého pohledu mírná. Také je to pak vlastně i záležitostí propouštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy v drtivé většině jsou skoro automaticky odsouzení propouštěni po polovině resp. po dvou třetinách výkonu trestu odnětí svobody.
Tady já mohu říci bohužel své případy, kdy jako státní zástupce jsem žaloval a prosadil výjimečné tresty jako sečská traverza apod., kde padly výjimečné tresty 21 let, a teď potkávám po dvou třetinách jejich výkonu překvapivě pachatele, u nichž byla konstatována vyloučená resocializace, tak je potkávám na ulici, protože šli hned, jakmile měli nárok.
Tady bych chtěl připomenout, že ano, jedna část výjimečného trestu je zvyšována, výrazně, o pět let, to je výrazné zvýšení. Na druhé straně trest odnětí svobody na doživotí zůstává, takže v podstatě pachatel může jít po 20 letech eventuálně při tzv. zpřísněném doživotí po 30 letech domů.
Já tu mám osobní poznámku. Pan senátor Kubera tady říkal, že se nehovoří o trestu smrti a že je rád. Já jsem velmi, ač jsem nesouhlasil s rychlým zrušením, velmi rád, že to není věci politického populismu a že skutečně o tom nemluvíme. Nicméně trvám na tom, že pro mne by bylo přijatelné, a myslím si, že i pro řadu občanů tzv. absolutní doživotí. Tzn. to, co třeba funguje ve Slovenské republice. U těch úplně nejzávažnějších pachatelů, u nichž je vyloučena resocializace, abychom my měli jistotu jako občané, že se skutečně ten člověk tam dostane na doživotí a nevrátí se. Tzn. podmínka vyloučení možnosti návratu. Říkám u těch úplně nejzávažnějších, ale kdyby byla možnost, nechť se to tam objeví.
Pokud jde o zvláštní část, ještě připomínka, že se ruší možnost výjimečného trestu odnětí svobody u trestných činů – jako jsou vydírání, znásilnění, pohlavní zneužívání loupež s následkem smrti. V současném trestním zákoně tato možnost je v posledních odstavcích, je-li tam následek smrtelný, je možnost uložení výjimečného trestu. V novém trestním zákoníku už tato možnost není, tak znovu říkám, že zostření, zpřísnění trestní politiky je velmi relativní. Zrovna tak si dovolím poznámku, se kterou možná nebudete souhlasit, ale pro mne je skoro bych řekl nepřijatelné snižování horní hranice trestní sazby u nejzávažnějších majetkových deliktů ze 12 let na 10.
Já osobně si myslím, že u takových těch trestných činů jako trestný čin krádeže, podvodu, zpronevěry, ale mluvím skutečně o těch nejzávažnějších, kde je škoda v desítkách miliónů apod., v podstatě 10letá maximální trestní sazba je nepřijatelná. Nemluvím o těch skoro „běžných“ majetkových deliktech, kde skutečně jsme příliš přísní a kde skutečně řešení alternativními tresty je na místě. Ale protože jsem tady slyšel konkrétní příklady, tak bych si dovolil jeden.
František Procházka, který ať sám či se spolupachateli a ať žije nebo nežije, v podstatě odcizil půl miliardy korun. Pokud by byl lapen, postaven před soud – říkám pokud – tak by mu hrozilo maximálně deset let. Při dnešním přístupu, říkám, po pěti letech on by si požádal, šel by po pěti letech. A tak mu pak vychází na každý rok sto miliónů korun. Nechci polemizovat o tom, jestli se to vyplatí či nikoli, ale občané by o tom mohli uvažovat. Takže proto bych se velmi přimlouval, zda by bylo možno aspoň ponechat 12letou trestní sazbu, i když jako přísný člověk jsem spíš třeba pro 15letou.
Pokud jde o trestné činy proti životu a zdraví, velmi vítám novou skutkovou podstatu zabití. Já jsem se mnohdy setkal, a když říkám mnohdy, tak skutečně to byly desítky případů, my jsme jim cynicky říkali tzv. domácí zabijačky. Já se omlouvám za ten výraz, prostě to tak bylo, kdy ta vražda byla řešením dlouholetých vleklých sporů, mnohdy skutečně týrání. Ale tam jsme to museli řešit tak, že jsme vlastně šli, i já v návrhu, ač jinak přísný, pod dolní hranici trestní sazby. To by teď nemuselo vůbec býti, nějaké právní konstrukce, kdy navíc pachatel musel požívat skutečně samých příznivých vlastností a jenom polehčujících okolností. Takže teď to považuji za přínosné řešení.
Zrovna tak velmi vítám, že je odděleno usmrcení z nedbalosti jako nová skutková podstata od ublížení na zdraví s následkem smrti, tzn. nová skutková podstata těžké újmy na zdraví apod. U neposkytnutí pomoci vítám zpřísnění a u ohrožení pohlavní nemocí se konečně dostává mezi své trestné činy, když bylo nelogicky zařazeno v jiné hlavě.
Pokud jde o trestné činy proti svobodě a právu na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, velmi stručně, tady bych měl zase jednu a ne technickou, ale zcela zásadní připomínku. Připadá mi, že tam chybí zpřísnění postihu ve vztahu k dětským objektům, v současné době navrhované mladším 14 let, tzn. u trestných činů obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zavlečení.
V dnešní právní úpravě zavlečení do ciziny podle § 233 odst. 2 písm. b) je zpřísnění ve chvíli, kdy je tento trestný čin spáchán ve vztahu k osobě mladší 15 let. Takže tam, pokud by to bylo možné, bych se velmi přimlouval, zda by bylo možné chránit ať již děti mladší 14 či 15 let.
Pak tady mám nějaké připomínky, kterými vás nebudu zatěžovat, ale dostávám se k tomu, co mne trápí skutečně dlouhodobě. Trestné činy obecně nebezpečné, vím, že by mohla být polemika o tom, jak je to se současnou a budoucí právní úpravou z hlediska tzv. drogových deliktů. Já jsem přesvědčen, že budoucí právní úprava je podstatně přesnější a skutečně z praxe mohu říci, že tam řeší i mnoho problémů, které my jsme měli zase nikoli obcházením ale spíš výkladem zákona, při specifikaci výroby a distribuce drog ve vztahu k osobám mladším 18 let potažmo ve vztahu k osobám mladším 15 či 14 let, kdy to bylo vlastně v jakémkoli množství. A teď navrhovatel předkládá specifikaci naprosto přijatelnou a řešící všechny naše připomínky, které jsme měli.
Co mne však trápí, je poslední odstavec současného §
Já to vždycky přirovnávám k životní situaci. My jsme měli třeba případ Václava Novotného Urbana, teď se o něm znovu mluví, když on žaluje usvědčující svědky a chce po nich peníze. Ale v podstatě to byl člověk, který organizoval dovoz čistého kokainu, tedy hydrochloridu kokainu ve velmi dobré čistotě z Kolumbie do České republiky prostřednictvím dalšího Kolumbijce, který byl chycen, pak byl postaven před soud. V té době Václav Novotný Urban stále byl ještě v Kolumbii. Já jsem mu tehdy navrhoval v rámci trestní sazby 10 – 15 roků, tomu Kolumbijci 11 roků trestu odnětí svobody, které dostal, a já jsem se vzdal odvolání. Novináři se mne ptali, proč to dělám zrovna já, takový přísný, který jsem se vždycky odvolával v takových věcech.
Já jsem jim říkal, proto, že doufám, že Václav Novotný Urban bude vydán kolumbijským státem a v tu chvíli on by měl dostat 33 let. Protože on je tím hlavním organizátorem, on je ten, který to všechno zařídil. Samozřejmě jsem věděl, že je 15letá trestní sazba, zkrátím to. Šlo o
Já jsem to říkal už kdysi a teď využívám toho, že jako senátor mám možnost to říci nahlas a tak, aby to bylo zaznamenáno.
Tedy Václav Novotný Urban dostal 14,5 roku do věznice s ostrahou, já jsem se odvolal, protože jsem mu na letišti slíbil
Já velmi prosím, aby tato záležitost byla zvážena. Zpřísňujeme-li skutečně nejzávažnější formy trestné činnosti, respektive jejich postih, pojďme se podívat i na tuto záležitost, protože třeba ze stejné hlavy trestný čin obecného ohrožení v úmyslné formě má možnost uložení výjimečného trestu. Pokud ne výjimečný trest, tak bylo-li by možné, a přimlouvám se, myslím si i za státní zástupce i za soudce, aby oni měli možnost skutečně rozlišit společenskou závažnost a ohrožení i třeba našich dětí nebo v mém případě možná do budoucna i vnoučat. A byla tam třeba 20letá trestní sazba jako horní hranice.
Jinak ještě věcnou připomínku k panu senátorovi doktoru Drymlovi. Víte, sprejerství je v novém návrhu rekodifikace, dá se najít v § 228 odst. 2 navrhovaného trestního zákoníku. Ono možná tím, že bylo přeřazeno z naprosto nelogické skutkové podstaty správně pod poškozování cizí věci, tak nám to asi vypadlo. Ale věřte, že je, a i kdyby nebylo, tak se dá stejně postihnout jako poškozování cizí věci.
Závěrem, s trestním zákoníkem pracuji již 30. rok a i jako lektor, tzn. jako učitel na všech stupních včetně vysoké školy. Já osobně na nový trestní zákoník čekám 15 let velmi netrpělivě. Podle mého názoru je předkládaná velmi moderní, přehledná, ale hlavně srozumitelná právní norma, a to nejen pro orgány činné v trestním řízení, ale i pro nás pro občany. A já mám osobně obavu, že pokud by nebyl přijat Senátem dnes a byl by vrácen s jakýmikoli pozměňovacími návrhy, setkáme se s ním skutečně až za několik let.
Takže sám za sebe a doufám, že i za své kolegy ze senátního klubu ČSSD, říkám, že ano. Budou-li přijaty, a já vůbec o tom nemám pochybnosti, budou-li přijaty další části jakési novely, tak jsem velmi pro a prosím, abyste se tím zabývali. Já vám děkuji za pozornost, a omlouvám se, jestli jsem nudil.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Mohu za sebe říci, že jste určitě nenudil. Dále je přihlášena paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Pak se o slovo přihlásili senátoři: Nenutil a Štětina.
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si podívat se na předkládaný kodex podívat z trošičku obecnějšího hlediska.
Vnímám trestní zákon jako zhmotnělou hierarchii hodnot, zobecnění morálky společnosti. Říká v podstatě, co je nepřípustné, co společnost není ochotna tolerovat, a vytváří nástroje jak takovéto chování vymoci.
Je pravda, že i zde se projevuje vidění světa podle politických proudů. Ale základem takovéto normy podle mého názoru musí být společenský konsensus. A k tomu nám bohužel již nestačí pouhé desatero.
Práce na této normě probíhala, jak už zde bylo řečeno, 15 let. Ucelený kodex předložila sociálně demokratická vlády, pokud si dobře pamatuji, někdy v roce 2004. Dobře si pamatujeme, že tehdy byl vrácen Senátem do Poslanecké sněmovny, protože jsme nebyli ochotni tolerovat promlčitelnost nebo beztrestnost toho tzv. tunelování.
Protože se jednalo o konec volebního období, tehdejší návrh trestního zákona tzv. spadl pod stůl. Prostě PS už náš návrh nepřijala ani nepřehlasovala. Nicméně současnost, tedy současný návrh je výsledkem dlouholeté práce. A to práce samozřejmě ministerstva, ale hlavně práce odborníků. V této věci byl už zde vzpomenut profesor Šámal.
My nechceme, aby opět tato práce šla vniveč. A proto ho podpoříme i s výhradami. Jedna z těch výhrad byla hranice trestní odpovědnosti 14 nebo 15 let.
Já si k tomu dovolím připomenout, že existuje zákon 218/2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Na tomto zákoně je podstatné to, že vytváří systém přístupu k mládeži v oblasti práva včetně institucionálního zakotvení řešení těchto problémů. A za druhé, že zákon č. 218 zakotvuje skutkovou podstatu trestných činů, a to ve dvou věcech. Za prvé odpovědnosti dospělého, tedy porušení povinnosti péče o osobu mladší 18 let, a dále svádění osoby mladší 18 let k pohlavnímu styku za úplatu.
Já to zde připomínám proto, že my v podstatě nemusíme řešit problém snižování hranice trestní odpovědnosti na 14 let, protože do vysoké míry je řešen již zmíněným zákonem, který jsme tehdy velmi přivítali, protože spojoval v sobě to, co u dětí a mladistvých je potřeba spojit. To znamená nejenom ten trest, nejenom represi, ale také výchovnou stránku věci a jakousi prevenci do budoucna vůči recidivě.
Jsem hluboce přesvědčena o tom, že snížení hranice nic neřeší, naopak, celou záležitost výrazně komplikuje, tak jak o tom proběhly v médiích diskuse jak mezi odborníky na trestní právo, tak pedagogy a sexuology, a pan ministr o tom již mluvil. Znakem dospělosti je odpovědnost a jako pedagog říkám, že dnešní mladí lidé, dnešní děti možná vědí mnohem více, než jsme věděli my nebo naši předchůdci. Ale – a to se dá dokázat – nejsou sociálně zralejší. Naopak, jejich sociální zralost se posouvá spíš nahoru. Je tedy skutečně nutná trošičku jiná forma zacházení.
Já se přimlouvám za to, abychom dětem nebrali zbytečně a předčasně jejich dětství, a to i ve vztahu k sexuální odpovědnosti. A spíš zdůrazňovali onu odpovědnost a vztah sexuality k vyšším citům. Bylo zde řečeno, že mnozí mladí takoví jsou a vnímají to. A já si myslím, že my bychom jim to skutečně brát neměli.
O dalších problémech zde hovořil pan senátor Antl. A to velmi fundovaně a podrobně. A já chci jeho návrhy, které zde byly vzneseny, podpořit v příštím jednání, jak o tom zde také již bylo hovořeno. Myslím si, že musíme využít prostor, který dává legisvakance tohoto návrhu tohoto kodexu, abychom některé věci ještě opravili. Nicméně přiznávám, že je mi v této chvíli trošičku líto, že tento kodex nepředkládá sociálně demokratický ministr. Ale to je prostě demokracie. A chci tedy panu ministrovi velmi poděkovat za práci, za to, že tu skutečně dlouholetou práci dotáhl do konce, a poblahopřát mu k tomu. A ráda tento návrh podpořím i s těmi výhradami, o kterých zde bylo řečeno. Děkuji.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil. Po něm promluví pan senátor Štětina.
Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, hned na začátek podotýkám, že nejsem právník, nicméně v právnickém prostředí se pohybuji a návrh trestního zákoníku jsem s mnohými advokáty a soudci diskutoval. Téměř všichni jej vítali v poloze, v jaké je navrhován a téměř od všech jsem slyšel otázku, proč tento trestní zákoník slučuje trestní odpovědnost s věkem poškozeného. Nejmarkantnější je to snad v paragrafech
Jinak dodávám, že sám za sebe nemám vůbec žádný problém hlasovat pro zachování věku trestní odpovědnosti, ale znovu podotýkám, nepleťme si věk trestní odpovědnosti s věkem poškozeného. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Štětina má slovo, už přichází.
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já bych rád vaším prostřednictvím, vážený pane předsedající, odpověděl paní senátorce Gajdůškové na její prosbu o omluvu. Na vysvětlení bych chtěl dodat, že si vážím historické role sociální demokracie, jejího 130letého setrvávání v politickém životě naší země a chtěl bych upozornit na to, že jsem sympatizantem, byť ne voličem sociální demokracie. V tom, co jsem tady říkal, jsem poukázal na to, destruktivním prvkem není sociální demokracie sama, ale touha po moci vašeho pana předsedy a vaše spojení s Komunistickou stranou Čech a Moravy. To je všechno. Pokud bych se měl někomu omluvit, tak bych se musel omluvit panu předsedovi, ale to by na mně musel chtít. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane senátore, já musím konstatovat podle § 64 odst. 4, že jste se evidentně odchýlil od projednávané věci, ale už se stalo, takže se ptám, kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Určitě chce, jsme na to zvědavi. Pane ministře, prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se vyjádřím relativně stručně, byť těch poznámek tady byla řečena celá řada, ale děkuji za debatu, která tu proběhla. Zvláště chci poděkovat panu zpravodajovi za velmi fundovaný přístup. My jsme několikrát konzultovali i mimo oficiální jednání výboru a pléna otázky spojené s trestním zákoníkem právě s panem zpravodajem a je faktem, že jeho přístup k tomuto návrhu byl nadstandardní, a já za to za ministerstvo velmi děkuji, protože tento zákon si to určitě zaslouží.
Nebudu se zde vyjadřovat k věkové hranici, protože je to opravdu téma, které má politický náboj, nijak jej nesnižuji. Kdo má zájem, jsou zde namnoženy některé posudky k nahlédnutí, abychom uklidnili diskusi. Jak jsem řekl, budeme se o tom dále bavit. Osobně bych vnímal jako ideální jakýsi kompromis ả la německý model, kdy zkrátka třeba necháme věkovou hranici, ale dáme možnost rodičům žalovat toho, kdo v konkrétním případě bude mít za určitých podmínek soulož s osobou mladší 16 let. To je německý model. Je tam 14 let, ale pokud někdo využije právě nezralosti, dospělý člověk, a spí s osobou mezi
K tomu, co zde bylo řečeno: Hodně se zde hovořilo o samotném trestání. Chci říci, že snahou bylo, připravit takový trestní zákoník, a já nevím, jestli proti textu, který tady byl projednáván v minulém volebním období, v 70, 60, 90 procentech, on byl celý znovu prodiskutován, mnoho věcí tam bylo upraveno, ale ta původní kostra byla šámalovská; a Šámal to také v tomto směru předělával, doplňoval. Ale filozofií bylo najít jakýsi kompromis, konsensus v zásadě všech demokratických stran, které jsou zúčastněny na dění v Parlamentu. A tomu také odpovídá ona trestní politika.
Takže na jedné straně tady byla kritika, že zůstaly některé hospodářské trestné činy – ano, zůstaly, abychom našli kompromis. Na druhé straně jsme snížili trestnost některých hospodářských trestných činů z 12 na 10, ano, snížili, protože jsme chtěli najít kompromis mezi těmi, kteří by polovinu hospodářských trestných činů úplně vypustili nebo hodně omezili, mezi které třeba patřím já, a mezi těmi, kteří by zavedli další hospodářské trestné činy a ještě to zpřísnili.
Takže snaha byla – a já myslím, že to je ta cennost, že nikdo není asi úplně spokojen, každý to subjektivně cítíme trošku jinak, ale v zásadě jsme dosáhli jakéhosi společenského konsensu na tom, jak má vypadat trestní politika v této zemi. A to já považuji za nesmírně hodnotné. Pokud následně předloží zástupci pravice nebo levice, až to bude přijaté, v dalších letech novelu, která třeba odchýlí, zpřísní určitou věc nebo naopak zmírní, to je samozřejmě možné. Ale základ, který dneska schvalujeme, to základní pletivo, základní materie by měla být pokud možno konsensuální a měla by odrážet pohled na to, jaké mají být trestní sankce v České republice.
Několikrát zde v některých vystoupeních zazněl náznak toho, že když už zpřísňujeme u některých trestních činů, že to má prvek populismu. V žádném případě! My se přibližujeme standardní Evropě. A standardní Evropě se přibližujeme také v některých naopak mírnějších sankcích. Neoznačil bych se za populistu, když veřejnosti říkám, že dvacet tisíc vězňů je moc, musí jich být méně. Víte sami, že to obtížně lze veřejnosti vysvětlit. Veřejnost to obtížně bude skousávat a my všichni jsme povinni jí to vysvětlit, proč je třeba domácí vězení a proč dvouleté domácí vězení může mít lepší efekt než půlroční trest odnětí svobody. To je povinností nás všech, poslanců, senátorů, ministrů, vysvětlovat veřejnosti, v čem tkví ten kámen úrazu, že to není tak jednoduché.
Takže já bych nehledal populismus v podobě, jak se mění sankce u jednotlivých skutkových podstat. Snaha byla za prvé najít konsensus, za druhé přiblížit se Evropě a vycházeli jsme z komparace, jak to mají jiné státy.
Co se mi líbilo a s čím velmi souhlasím a vážím si připomínek pana zpravodaje, protože byly více odborné a méně politické, a o to více se jimi budeme zabývat, to mu mohu slíbit, je třeba otázka onoho absolutního doživotí. S tím souhlasím. To je téma, které musíme znovu prodiskutovat, to znamená, zda je možnost či není možnost propustit dotyčného, kterému byl uložen doživotní trest.
Chci říci, že ministerstvo na to pamatovalo a právě proto že u detenčních ústavů jsou na prvním místě zmiňovány kategorie nenapravitelných vrahů, když to takto řeknu, osob, které by v zásadě doživotně měly být umístěny, ale po uplynutí trestu právě do detenčního ústavu. To znamená, izolace takovýchto nenapravitelných osob na doživotí je podle mne nutností. Tady souhlasím s panem zpravodajem. Bavme se o tom, a to není na dnešní plenární diskusi, já jsem připraven o tom se bavit, jestli úpravy v rámci detenčních ústavů, ochranná opatření na doživotí, jsou dostatečná, anebo jestli zavedeme absolutní doživotí. Nebráním se tomu, jenom říkám – my o tom víme, myslíme na to a bavme se, zda instrument ochranného opatření je dostatečný nebo není. Takže souhlas.
Stejně tak souhlasím s tím, prodiskutovat zpřísnění u mezinárodních dealerů drog. To je věc, která by měla mít alternaci, případně možnost výjimečného trestu, a to doplníme, v tom nevidím problém. Určitě se na to podíváme.
U hospodářských trestných činů jsem vysvětloval svůj přístup, zkrátka se na to dívá každý trošku jinak. Pro mě je klíčové, že jsme tady dosáhli konsensu. Pokud někdo navrhne jednou zpřísnění, zvýšení, je to jeho právo a pak o tom Parlament případně samostatně jedná.
Několikrát tady byly zmiňovány otázky podmíněného propuštění, tam obecně zpřísňujeme a zpřesňujeme pravidla. U závažných trestných činů půjde o možnost propustit až po dvou třetinách trestu proti současné polovině. Navíc chceme, a to je ještě možná větší problém v praxi, se zabývá tím, jak lépe specifikovat podmínky, za kterých může být dotyčný podmíněně propuštěn. Protože bohužel je zákonná úprava v tomto směru velmi obecná a úprava, kterou máte, to zpřesňuje. A hlavně každý soudce a soud to soudí úplně jinak. Pak jdou takové pověsti, že „z této věznice se lépe podmíněně dotyčný dostane, protože tamní soudce to soudí benevolentně“, a naopak, že jsou věznice „z kterých se podmíněně dostane mnohem obtížněji“. Což je samozřejmě špatně. My na to reagujeme tím, že jsem několikrát upozornil předsedy soudů, že je třeba na soudce tlačit, aby pokud možno unifikovali praxi. My jako ministerstvo na to musíme reagovat tím, že v zákoně tomu dáváme lepší vodítko.
Sprejerství – k tomu, co bylo řečeno panem senátorem Drymlem, dodávám, že § 228 odst. 2 přesně míří na sprejerství. Jinými slovy, dotyčný bude odsouzen za poškození cizí věci, pokud poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou. Takže tady je to zmíněno. Zdůrazňuji, že to je jakási úlitba těm, kteří sprejerství chtějí takto explicitně posuzovat, že zákon by si s tím uměl poradit podle mě i v případě obecného poškození cizí věci, ale uznávám, že to je téma, které je společensky velmi citlivé. Takže je to taková kvalifikovaná skutková podstata. Na druhou stranu si uvědomujeme, že to, jak byla implantována do platného trestního práva kauza sprejerství, nebylo to něco, na co by měl být zákonodárný sbor hrdý. Bylo to tam zařazeno na základě populistického poslaneckého návrhu. Ta sazba nebyla adekvátní v míře ostatních závažných trestných činů. Takže tady si řekněme, že to, že toto trestní zákon speciálně obsahuje, už je dostatečná úlitba těm, kteří by „sekali ruce“ sprejerům, když to přeženu. Bylo to maximum možného, na co jsme dosaženého konsensu mohli dojít. Jinými slovy, tím říkám a odpovídám na dotaz, nijak polemicky, pouze to konstatuji, že se tím zpravodaj ústavně-právního výboru v Poslanecké sněmovně a ústavně-právní výbor v Poslanecké sněmovně podrobně zabýval a řešil to a došel k takovému konsensu, protože shodou okolností autor té rozsáhlé a tvrdé novely je v současné době ten autor, který navrhl snížení z 15 na 14, poslanec Chytka, který sedí v ústavně-právním výboru a s tou otázkou tam přišel. Takže autoři té tvrdé úpravy jsou s tím spokojeni. Tím odpovídám na dotaz těm, kteří by to chtěli ještě nějak jinak. Vidíte, že jsme ten problém nepodcenili.
Pokud jde o 14 – 15, už jsem to několikrát zmiňoval. Jak říkám, je to poslanecký návrh. Z vlády odešlo 15 let. Pokud se téma věku otevře – to byl dotaz pana kolegy z našeho kraje – jako že se otevře, slíbil jsem to, budeme tam řešit i věk, opět s tím souhlasím. Upozornila shodou okolností na to jedna soudkyně v jedné televizní debatě, kde jsem byl, že je třeba věkové hranice en bloc v trestním právu řešit globálně, to znamená, jak u trestní odpovědnosti, tak u sexuální svobody, tak u poškozeného, respektive oběti trestného činu. Tam jde o to, kdy je to vnímáno kvalifikovaně, kdy je obětí dospělý člověk a kvalifikovaně, tedy tvrději je postihován ten, kdo takto spáchá trestný čin vůči oběti mladší 15 let. Předpokládám, že to měl na mysli pan senátor, zůstane-li 14, musí toto logicky na 14, nezůstane-li, bude-li 15, necháme 15. Ale budeme to posuzovat globálně, aby to mělo jednotnou úpravu.
Takže tolik jenom stručně na některé vaše podněty. Nechci to tady dál pitvat, protože uznávám, že ne každého může zajímat obecná diskuse právníků nad konkrétními instituty trestního práva. Ale jak cítíte, většinu těch témat jsme řešili. Jsem také velmi rád, a za to děkuji panu zpravodajovi, že on jako praktik se ztotožňuje s tím, jak jsme se popasovali s materiálně formálním pojetím trestného činu, nebo dneska spíše s formálním pojetím trestného činu, které obsahuje výrazně interpretační materiální korektiv, použiji-li takového hrozného slovního spojení. Jsem rád, že jako praktik a příznivec jasné represe v jasných případech souhlasí, že tak je to správné. Já s tím také souhlasím. Musíme se zaměřit na to, abychom státní zástupce, soudce, vnitro a policii dostatečně vyškolili, jak s tím korektivem nakládat, tak aby to nevedlo k tomu, že soudy budou soudit případy, které budou mít minimální společenskou škodlivost. Zkrátka a dobře, takové případy musí odchytit policie a státní zastupitelství, nikoliv samotný soud. To by vedlo k zbytečnému přetížení soudů.
To je asi všechno, co jsem chtěl říci. Mám tu ještě dalších asi deset poznámek, ale nechci vás s tím v tuto chvíli zatěžovat. Jak jsem řekl, jsme připraveni o věcech se dále bavit. Vnímám jako klíčové to, že většina z vás cítí, že jsme se tím velmi zabývali během posledních dvou let, každý bod jsme x-krát diskutovali. Snažili jsme se za každou cenu u těch věcí najít pokud možno nějakou základní, elementární shodu. Doufám, že vaše hlasování toto potvrdí, že jakási shoda zde byla dosažena.
Nikomu nemá připadat, že kompromis je ideální, ale má vyhovovat všem. Tak to aspoň já cítím a prosím, takto k tomu přistupujte.
Dámy a pánové, mé závěrečné slovo končí tím, čím jsem končil ve svém úvodu.
Dámy a pánové, v této historické chvíli vás prosím o podporu trestního zákoníku, který alespoň podle mého názoru, a doufám, jak jsem slyšel, že i podle vašeho názoru z různých vystoupení, je v zásadě kompromisem politické reprezentace a doufám i občanů nad tím, jak má vypadat moderní trestní právo v moderním demokratickém právním státu. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu zákona, a jak jsem řekl, jsem připraven následující rok využít k tomu, abychom ten text dále dolaďovali. Děkuji vám.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Nyní má možnost zpravodaj garančního výboru, vyjádřit se k proběhlé rozpravě. Pane zpravodaji, prosím.
Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, budu velmi stručný. V obecné rozpravě vystoupilo osm senátorů plus Antl, takřka všichni diskutovali ke snížení hranice trestní odpovědnosti. Pan senátor Slavotínek za klub KDU-ČSL, jak jsem pochopil, vzal návrh na doprovodné usnesení zpět. To znamená, že nám zůstává jediný návrh, a to návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.
Jinak úplně závěrem bych chtěl poděkovat panu ministrovi spravedlnosti za velice korektní a vstříčný přístup a panu profesoru Šámalovi, kterého tam vidím, za skutečně velice dobrou práci.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Nám nezbývá než přistoupit k hlasování. Po znělce budeme hlasovat.
Konstatuji, že byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dále konstatuji, že v sále je přítomno 76 senátorek, resp. senátorů, což znamená, že kvórum je 39. Hlasujeme o tom, zda schválíme návrh zákona.
Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruce a hlavně stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové číslo 4 končí. Skončilo schválením návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Závěrečné skóre: 76 přítomných, kvórum 39, 74 pro, 1 proti.
Blahopřejeme navrhovateli, děkujeme panu zpravodaji a ještě jednou na tribunu – uznání autorovi zákona. Projednávání tohoto bodu skončilo. (Potlesk.)
