Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Ministr vlády ČR Jiří Šedivý: Dobrý večer, pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové. Dovolte mi přednést k vašemu zvážení a případně projednání návrh působení sil a prostředků Armády České republiky v zahraničních operacích v příštím roce.

Já bych začal spíše obecným konstatováním, že působení zahraničních misí se pro nejenom naši armádu, ale i armády našich spojenců stává v zásadě již takovým ústředním úkolem. Není to jakýsi nadstandard k těm tradičním funkcím ozbrojených sil. Vycházíme z toho, že jakkoli vitální nebo životní národní zájmy zůstávají, změnilo se v novém bezpečnostním prostředí místo jejich hájení, které je mnohdy daleko za hranicemi naší země. V našem návrhu vycházíme také z kontinuity české zahraniční a bezpečnostní politiky a pokrčujeme v působení ve třech základních místech nebo oblastech, tzn. západní Balkán, Irák, Afghánistán.

Zároveň tedy vycházíme z určitých dlouhodobějších závazků, které máme vůči Organizaci spojených národů, vůči Evropské unii, vůči Atlantické alianci a chtěl bych také zdůraznit, že všechny operace, do kterých se chystáme, vyslat své vojáky, jsou řádně mandátovány Organizací spojených národů.

Oproti loňskému roku mírně zvyšujeme celkový limit nebo strop našich vojáků, které můžeme v těchto mantinelech vyslat do zahraničí, asi o 120, čili celkové číslo může dosáhnout až 1125 vojáků.

Dalším novým momentem je to, že připouštíme možnost v případě zájmu vyslat kontingent do počtu 10 vojáků resp. vojenských expertů, připravujeme pro tuto operaci pyrotechniky do mise UNIFIL v Libanonu. Co se týče západního Balkánu, budeme pokračovat v naší přítomnosti v misi KFOR v Kosovu a zároveň v misi AFIA nebo EUFOR v Bosně a Hercegovině, tzn. to je mise Evropské unie. V Iráku by měli i nadále působit naši vojenští policisté v počtu kolem jedné stovky, kteří tam cvičí místní policejní síly. V Afghánistánu hodláme působit na dvou místech, na severu v okolí města Fajzabád, kde ochraňujeme provinční rekonstrukční tým, který se zabývá v zásadě již takovými rozvojovými aktivitami, buduje školy, irigační zařízení apod. A zároveň budeme mít již od 1. prosince a bude to pokračovat i v příštím roce na starosti provoz mezinárodního letiště v Kábulu.

Zároveň ten materiál také obsahuje náš příspěvek do pozorovatelských misí OSN, resp. informuje o připravenosti ČR vojensky přispět do systému pohotovostních ujednání Organizace spojených národů. A poslední bod, který bych rád zmínil je, že v tomto materiálu je také uvedena skutečnost, že pro první polovinu příštího roku jsme vyčlenili do pohotovosti pro jednotky rychlé reakce Atlantické aliance naši chemickou jednotku.

Jde o to, že tato jednotka bude připravena pro nasazení v případě potřeby a případné náklady vyplývající z jejího nasazení budou hrazeny podle usnesení vlády ze zdrojů mimo rozpočet min. obrany. Jinak ostatní činnosti jsou hrazeny z rozpočtu min. obrany.

Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, chtěl bych vás poprosit o zvážení a případné projednání předloženého materiálu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Chtěl bych požádat senátory, aby neodcházeli, resp. se vrátili do sálu. Tento bod potřebuje schválení polovinou senátorů, takže je velice důležité, abyste zde při projednávání a hlasování byli.

Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 386/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Máte slovo, pane zpravodaji.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, v našem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme projednávali tento text včera. Dovoluji si vás informovat, že jsme jednomyslně dospěli k závěru a k doporučení pro naše ctěné plénum, které si vám dovolím přečíst a potom eventuálně v rozpravě odůvodním, proč jsme tak učinili.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 35. schůzi, konané dne 1. 11. 2006 k vládnímu návrhu působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2007. Senátní tisk č. 386.

Po odůvodnění zástupce předkladatele J. Šedivého, ministra obrany ČR, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas. A teď bych vám jen řekl strukturu usnesení, hovořil tady o tom už pan ministr, o regionech, ve kterých působí naše jednotky. Naše usnesení jsme tedy rozdělili podle všech teritorií, kde naše jednotky působí a toto rozdělení odpovídá jednotlivým odstavcům, které vám přečtu a týkají se Balkánu, Afghánistánu, Iráku, NATO - NRF a Libanonu.

Výbor I. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s

II. žádá ministra obrany, aby žádal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost o nasazení sil a prostředků AČR v zahraničních operacích v roce 2007, a to nejpozději do 30. 6. 2008;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Pan ministr se tady zmínil o tom, že nárůst počtu našich vojáků v zahraničních operacích bude zhruba o 110 mužů i žen, poněvadž i naše vojákyně slouží v zahraničí. Zmínil bych se o jednom případu, který představuje největší navýšení oproti současnému stavu, a to je Afghánistán. Především půjde o navýšení počtu našich vojáků na letišti v Kábulu o 50 mužů. Je to velmi těžká služba. Na kábulském letišti jsou to naši sapéři, kteří tam pracují, tedy neodminovávají, jak se někdy nepřesně říká, ale ničí tu munici, kterou minéři tam získávají.

Na severním okraji letiště v Kábulu se budou budovat nové budovy a nová základna mezinárodních sil a mezi starou základnou, která praská ve švech, a mezi nově zamýšlenou základnou, je něco, když to vidíte na vlastní oči, co skutečně vzbuzuje hrůzu. Když ustupovala Sovětská armáda, tak ve 4 bunkrech těsně vedle letištní plochy v Afghánistánu zanechala několik tisíc tun munice. Před odchodem a ústupem z Kábulu se pokoušela tuto munici vyhodit do povětří, ale udělala to, řekl bych, dosti nekvalifikovaně, poněvadž ty bunkry byly pouze podminovány, všecko se to zvedlo a zase to spadlo, aniž by to vybuchlo, zpátky v neuvěřitelné změti, kterou je potřeba likvidovat kousek po kousku. A na tom se právě budou podílet naši vojáci.

To je vlastně jeden z důvodů, proč zvýšení počtu našich vojáků je o několik desítek.

Dovolil bych si v závěru své řeči poděkovat panu ministrovi a říci, že si velmi vážím práce našich jednotek v zahraničí a doporučuji, dámy a pánové, abychom toto usnesení, které předložil výbor, schválili.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do ní se hlásí kolega Josef Jařab.

Senátor Josef Jařab: Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, vyslechli jsme si, že usnesení bylo předáno a teď jsem předsedou výboru, Josef Jařab, a rád bych k tomu ještě něco řekl.

Co chci k tomu říci? Jde samozřejmě o jednu ze závažnějších norem, které tady projednáváme, vládní návrh o tom, že vysíláme lidi do nebezpečných situací, že to stojí peníze. A to je apel sice spíše na poslance, ale samozřejmě i na nás. Myslím, že je důležité, abychom hlídali i my plnění našich aliančních a mezinárodních závazků, a to pokud jde o plnění také přípravou těch prostředků finančních.

Ve výboru, jak říkal pan zpravodaj, jsme projednávali celou záležitost včera a myslím si, že velmi zodpovědně.

Řeknu-li zodpovědně, tak musím připomenout, že skoro všichni členové výboru v různých časových momentech navštívili naše vojáky např. v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Afghánistánu, v Iráku a minulý týden jsme byli na libanonské hranici, kde ještě nemáme vojáky vlastní, ale kam směřuje naše pozornost a kde bychom mohli být požádáni Evropskou unií o pomoc.

Při návštěvě Norfolku a NATO a velitelství, jsou naši vojáci velmi oceňováni jak diplomatickými zástupci jednotlivých aliančních zemí, tak vojáky, kteří jsou veliteli i našich vojáků. A víme, že některé ty mise jsou dokonce pod naším velením. Myslím si, že mezinárodní prestiž naší armády, ale i prestiž našich vojáků doma, je nesrovnatelná s tím, jaká byla před deseti lety, patnácti lety. Myslím si, že na to můžeme být hrdi.

Já podpořím tento návrh vlády a prosím vás všechny, abyste tak učinili také.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, kolega zpravodaj zde řekl jen velice stručně, že považuje jistou část za důležitou, a to je ta část, kde máme vyslovit předběžný souhlas s případným vysláním sil rychlé reakce.

Samozřejmě při striktním čtení ústavy bychom tento souhlas dopředu dávat nemuseli. Já se domnívám, že právě to, a chtěl bych za to vládu ocenit, že si uvědomuje, že její mandát není plný, a že v situaci, kdy nemá plný mandát, si říká o předběžný souhlas i s věcí, kterou by podle ústavy mohla rozhodnout sama. Mně se to líbí a chtěl bych doporučit, abychom toto usnesení přijali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Nechce. V tom případě poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Jaromír Štětina: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, po vystoupení pana ministra a po mém vystoupení jako garančního zpravodaje vystoupili dva senátoři, a to pan předseda zahraničního výboru Jařab a pan senátor Pospíšil. Oba dva shodně usnesení výboru podpořili a doporučili, abychom návrh, který jsem přečetl, přijali.

Znovu doporučuji, abychom přijali tento návrh, o kterém jsem vás informoval. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Budeme moci přistoupit k hlasování.

Všechny jsem vás odhlásil, prosím, přihlaste se všichni znovu.

Můžeme přistoupit k hlasování. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů, tj. 41 z nás.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 41.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 69 - ze 49 přítomných senátorek a senátorů, pčři kvoru 41 pro hlasovalo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat.