Jaromír Štětina - Jaromír Štětina, senátor za TOP 09 a Starostové za Prahu 10, Dubeč a Štěrboholy

Senátní tisk č. 18. Usnesení mandátového a imunitního výboru vám bylo rozdáno jako tisk č. 18. Se zprávou vystoupí zpravodajka mandátového a imunitního výboru paní senátorka Daniela Filipiová, která má nyní slovo.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji. Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já budu skutečně velmi stručná, protože si myslím, že všichni jste s touto kauzou seznámeni i díky médiím. Omezím se tedy na pouhé konstatováno, že mandátový a imunitní výbor tuto žádost projednal v souladu s jednacím řádem Senátu, pozval pana kolegu Čunka, aby podal vysvětlení k této celé kauze a svým hlasováním dospěl k názoru, že by měl doporučit plénu Senátu, aby souhlasil s vydáním kolegy Čunka k trestnímu stíhání. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní zpravodajko, a já v této chvíli otevírám rozpravu. Písemně se přihlásil pan senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, já bych si své vystoupení také ušetřil a zkrátil naše projednávání tohoto nepříjemného bodu, ale protože zatím nemám signál, že by bylo většinové stanovisko jednotlivých senátních klubů tak jednoznačné, že dojde k bezproblémovému vydání kolegy Čunka a protože jsem neuspěl v souboji o zpravodajství s kolegyní Filipiovou, tak vám chci vysvětlit, proč jsem se tímto případem začal zabývat, a i když jsem přesvědčen, že tento případ se Senátem přímo nesouvisí, tak jsme vtaženi do situace, kdy jsme zároveň vyšetřovateli a soudci.

Právě k hlubšímu zájmu o tento případ mne podnítilo k prostudování policejního spisu a překvapivě velká skupina, která hlasovala pro zachování imunity pana kolegy ve výboru.

Děsí mě, že v případě nevydání pana kolegy paradoxně asi deset lidí, kteří si vyzvedli spis a prostudovali ho, budou jedinými soudci, kteří tento případ budou veřejně posuzovat, a tím se zavře voda, a tím případ končí.

K tomu se přidal jako další důvod podivné načasování nejasných odpovědí na původ peněz, které pan kolega několikrát přednesl. Navíc se tento případ může týkat každého z nás, kteří děláme nějakou veřejnou funkci a kdo v nějaké době, byť před získáním mandátu, přinesl do banky větší částku peněz hotově.

Po opakovaném prostudování všech podkladů, které nám poskytla policie a po ověření dalších údajů ve Vsetíně, jsem došel k závěru, že tak, jak se údajný trestný čin měl stát a je ve spisu popisován, stát se nemohl. Pokud by se tak stal, aktéři na obou stranách by byli zralí spíše než do vězení, tak do nějakého ústavu. Neumím si představit starostu, který si při otevřených dveřích své kanceláře řekne o úplatek, firma, která nemá peníze k dispozici hotově, je donucena týž den je vyzvednout, manželka majitelka firmy je donese do kanceláře, tam jsou zase za přítomnosti sekretářky v obálce předány, tedy před svědkem. Tuto obálku starosta teatrálně roztrhne, vyndá z toho svazek bankovek a řekne něco ve smyslu „tak takhle vypadá půl mega, tak se vydělávají peníze“ v souvislosti s privatizací podílu účasti města Vsetín ve firmě, která byla exkluzivně zřízena k privatizaci bytů, které nebyli města, ale tímto zvláštním způsobem byli zachráněny tak, aby privatizace těchto podnikových bytů podniku, který byl v konkurzu, byla provedena podobně jako privatizace městských bytů, která proběhla před touto dobou po nějakých vlnách.

Podivné chování starosty tím nekončí. Ve spisu je obsaženo, že zhruba za tři dny podobně podivně, kdy mezitím měl peníze uloženy v zásuvce svého pracovního stolu, zase za přítomnosti sekretářky při otevření dveří se dohaduje v bance, že by peníze uložil, ale tentokrát žádá o neveřejný vklad, žádá o to, aby je mohl tajně uložit zadním vchodem tak, aby všechny upozornil na to, že s těmito penězi není něco v pořádku. Vysvětluje se to ve spisu tím, že je to extravagantní chování starosty, který se chtěl svým chováním předvést, oslnit sekretářku, aby byla povolnější k jeho choutkám.

Myslím si, že to bylo jinak. Starosta Čunek, kterému se práce ve městě dařila, dělal ji bez okolků, přímočaře, nadělal si také spoustu nepřátel. Jedním z nich se stala sekretářka, které nevyhověl v jejích platových požadavcích. Poté, co na úřadu založila odbory, stala se jejich předsedkyní, situace se vyhrotila a válka přešla do války otevřené a ona musela odejít. Po sedmi letech práce v blízkosti starosty měla dostatek znalostí k tomu, jak mu znepříjemnit život, zvláště když nechtěl nadále jí být nápomocen v jejím podnikání a v požadavcích, v městském objektu blokoval prodej hájovny pro její rodinné účely. Vyvrcholí to na podzim loňského roku v září vyděračským dopisem, který měl nátlakový charakter a který se pan starosta - aby se zbavil neustálého tlaku, se rozhodl zveřejnit, aby předešel budoucím podobným problémům.

Teď se dostáváme k údajnému úplatku. Klíčem této kauzy a použití těžké munice ze strany policie a sekretářky je to, že starosta ukládal před pěti lety hotové peníze v bance. Tato informace šla získat různými způsoby, od přímého kontaktu nějakého svědka v bance, k pohozeným výpisům na stole, až po únik informací z banky. Každou banku lze vykrást, u nás se to provádělo beze zbraní. Vymysleli jsme na to speciální název tunelování.

Nepochybuji o tom, že současně s tím probíhá masivně únik informací o vkladech a výběrech z banky, zvláště když je to v rámci jedné expozitury a obě účastněné firmy nebo fyzické osoby jsou z jedné pobočky.

Sám jsem se po nástupu do Senátu s takovým případem setkal. Někdo se snažil mým jménem vyzvednout pět milionů Kč z účtu komunální společnosti. Přestože na to bylo filmové svědectví, dopaden nebyl nikdo. Na tomto případu mohu dokumentovat, jak policie projevila elementární neznalost bankovního prostředí, nebo záměrnou neochotu případ vyřešit.

Potom už zbývalo jen spárovat výběr hotových peněz u některé z firem, které obchodovaly s městem, jehož roční rozpočet odhaduji na půl mld. Kč. Myslím si, že se mohlo jednat o desítky firem, které by mohly připadat v úvahu a spárovat údaj, kdy některá z těchto firem vybírala peníze před vložením hotových peněz na účet pana starosty. K tomu se velmi hodí realitní firma, má speciální režim hospodaření, zvláště když je to komanditní společnost, operace probíhají jako u fyzické osoby, když je tam jediný vlastník, je to o to jednodušší. Navíc každá realitka většinu výkupů od soukromých osob zvlášť na vesnici provádí hotově. Pohyb peněz je tam běžný a při obratu desítek milionů Kč ročně se několik milionů musí vybírat z pokladny, aby se zaplatilo hotově. Tyto doklady jsou k dispozici a v součtu včetně zaregistrování výběru jsou všechny účetní doklady v pořádku a jsou doložitelné i smlouvy, které nejsou ve spisu a které dokladují, že v té době byly zakoupeny některé nemovitosti. Peníze ve firmě nechybí, jsou tam řádně zaúčtovány.

Krátce se zmíním o spisu. Svědectví proti panu senátorovi Čunkovi poskytla jeho bývalá sekretářka a jsou tam dvě nepříjemná svědectví osob jí blízkých. Výpovědi jsou velmi stručné, právnicky přesně formulované, všechny výpovědi jsou vzájemně koordinované, tedy něco, co se jen tak nevidí. Nechci v žádném případě shazovat práci vyšetřovatele, byl pod časovým tlakem promlčení, stejně jako my v současné době. Jsem přesvědčen, že vyšetřovatel byl nejvíce ovlivněn nastraženými argumenty a časovou shodou informací, které dostal podle spisu od operativního šetření. Nevím, co to je, nebylo nám to objasněno.

Ptám se, proč se musíme babrat v takových osobních věcech kolegů, a odpovídám si: Za to může naše neomezená imunita. Může za to proto, že v tomto případě může zničit několik lidí, kterých se tento případ osobně dotýká a už teď s tím má několik lidí ve Vsetíně velké osobní problémy, a tito lidé přitom nemají s politikou vůbec nic společného.

Pokud celý případ údajného úplatku nepropustíme soudu, a zůstane navždy podezření, že na všech aktérech sporu je nějaká vina, a jsem přesvědčen, že toto bude důvod k ukončení politické kariéry pana ministra Čunka. On je totiž nebezpečný právě tím, že pokud bude očištěn, tak zůstane tím horalem, který je ve Vsetíně vnímán. Bude nadále říkat věci jasně, logicky a přímo. Tedy ne politicky, jak jsme zvyklí. A místo toho, aby se staral o svou obhajobu v době, kdy vyvstalo toto podezření, tak on skutečně sestavoval vládu a řešil v Praze problémy, které byly. Na převod svých peněz nedbal, nezajímal se o to. Nevymýšlel si nějakého nemajetného strýce, který by mu je dal, aby zakryl tuto situaci. Odpovídal v podstatě - co je vám po tom. Mě to v první chvíli namíchlo. Říkal jsem si, že takto se politik chovat nemůže. Nicméně poté, kdy jsem zjistil okolnosti další, mluvil jsem se spoustou lidí, kteří ho znali z té práce minulé ve Vsetíně, tak mě prostě slovy jednoho jeho známého - prostě „Jura je prostě takový“. Takže tento „Jura“ to dopracoval až k tomu, že se mu teď šťourají, když to řeknu hodně přeneseně, i v hrobě jeho dědečka. Když jsem četl včerejší rozhovor v Právu, tak už se skutečně hrabou v dávné minulostí. Jestli by starostka a senátor mohli mít milion, kde ho vzal a nevím co ještě všechno. Považuji to skutečně za nedůstojné a šílené, když bychom dopustili, že se to bude dál eskalovat a že to nebude moci vyšetřit někdo jiné, než my, amatérští vyšetřovatelé a senátoři, a že to prostě nepustíme dál orgánům, které s tím mají zkušenosti a mají daleko více pravomocí a možností.

Představuje pan senátor pro mě závan takového nového svěžího větru, který v naší politice je strašně potřebný a na většinu svých i spolustraníků působí jako červený hadr na býka. Myslím si, že právě to je ta příčina, proč ti, kteří mají nejvíce másla na hlavě, tak křičí, že by měl odstoupit a podobná politická prohlášení. Myslím si, že naprosto ďábelská konstrukce je, že bychom ho měli nevydat. To by těmto hlasům jenom přihrálo a bylo by to skutečně, co oni chtějí. Naštěstí mě uklidňuje, že projednávání tisku č. 379 o zrušení imunity - máme tady zaručených 18 hlasů předkladatelů, kteří mohou dokázat, že to myslí se zbavením imunity vážně, a že pro pana Čunka jako občana bude konečně platit presumpce neviny. Protože pro pana ministra Čunka platí podle přijatých úzu presumpce viny. A je vyzýván k odstoupení.

Takže na závěr bych chtěl říct jenom technickou poznámku. S kolegou Čunkem jsem se od vypuknutí aféry osobně nesetkal, nemluvil. Nejsem jeho osobní agent. Mám pouze osobní zájem na tom, aby se řádně případ vyšetřil. Proto budu hlasovat pro zbavení imunity, aby dostal šanci se očistit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek, místopředseda vláda. A já mu rovněž gratuluji, že i on je z řad senátorů dalším ministrem.

Místopředseda vlády ČR Jiří Čunek: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za poděkování z úst pana předsedy, nicméně nevím, jak dlouho tím ministrem budu ( Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Toto neřešíme.) Dobře.

Rád bych využil tuto chvíli a informoval vás o některých krocích, které předcházely mému naprosto nespravedlivému obvinění. Chtěl bych vám dokázat, že vše co jsem jako starosta Vsetína učinil ve věci zprostředkování prodeje 657 bytů nájemníkům, tedy občanům našeho města, bylo učiněno veřejně, transparentně, vždy se souhlasem zastupitelstva, které taky odsouhlasilo celý projekt prodeje odkupu bytů od správce konkurzní podstaty Zbrojovky Vsetín. Je mezi námi mnoho starostů, a vy ostatní jste spjati úzce s komunální politikou, abyste věděli, jaké napětí mezi občany města bylo vyvoláno zprávou, že 657 rodin v 30tisícovém městě bude mít nového neznámého majitele bytu. Město toto napětí chtělo zmírnit a chtělo lidem pomoci. Zároveň to chtělo učinit tak, aby nemuselo vynakládat své finanční prostředky s rizikem - bylo to tedy 42 mil. 010 tis. Kč s rizikem, že mnoho občanů pak byty za nákladovou cenu nebude chtít odkoupit. V té době, podotýkám, město jako mnohá jiná města prodávalo své byty a svůj bytový fond, protože jej nemohlo ufinancovat a opravovat, a prodávalo byty za 1700 Kč za m₂.

Proto město vyhlásilo soutěž, na základě které vybralo firmu, se kterou založilo společnost s ručením omezeným, kde město drželo 51 %. V této soutěži a na základě tohoto projektu, což je originál toho projektu, zvítězila firma HB-real, která nabídla pro občany nejvýhodnější podmínky proti jiné firmě. Bytový fond se prodával podle předem nájemníkům dopisem sdělených podmínek; kdo z vás by chtěl, tak dopis je celý tady. Zde byla uvedena částka 1963 Kč za m₂ a podrobný popis, jak je tato cena tvořena včetně provizí z realitní firmy, ceny posudku, daně z převodu nemovitostí atd. Také byl jednoznačně popsán časový sled celkové nabídky. Navíc v regionálním tisku vyšlo mnoho článků na toto téma, takže každý nájemník a obyvatel města byl s celou transakcí podrobně seznámen. Mohu naprosto bez zaváhání říct, že žádná jiná transakce města nebyla tak transparentní jako tato. U jiných záležitostí města takovou mediální průpravu nikdy neděláme.

Po uskutečnění prodeje bytů nájemníkům mělo město po roce vystoupit ze společnosti. Neučinilo tak však proto, že mezitím došlo k rozhodnutí Ústavního soudu, že daň 5 % se nevypočítává z ceny odhadní, ale ze skutečné ceny prodejní. V našem případě byl průměrný rozdíl daně 4 - 5 tis. Kč na jeden byt. Zástupci společnosti HB-real v tom našem společném s r.o., které se jmenovalo Vsetínské byty s r.o. nesouhlasili s vyplacením peněz novým majitelům bytů s odůvodněním, že tato vratka daně patřila právně Vsetínským bytům s r.o. a noví vlastníci na ni neměli zákonný nárok. Tzn., že necelé 3 mil. Kč mohly být rozděleny mezi oba dva společníky a bylo právně naprosto správné. Jako zástupce města v této společnosti jsem využil 51procentní převahy v této společnosti a prosadil jsem, že s novými vlastníky bytů, tedy s těmi, kteří odkoupili tyto byty, byly uzavřeny dodatky ke smlouvám a takto jim byly peníze vráceny.

A ještě jednu významnou změnu proti svému původnímu usnesení město učinilo. Při schválení společného projektu městským zastupitelstvem bylo rozhodnuto, že město převede obchodní podíl na druhého společníka po uplynutí jednoroční lhůty za nominální hodnotu 51 000 korun. To usnesení je tady. To bylo usnesení zastupitelstva, kde je v důvodové zprávě napsán tento požadavek firmy, která díky tomu také - ne díky tomu, ale díky svému projektu zvítězila. Toto usnesení se však nedostalo do společenské smlouvy a město na závěr projektu se dohodlo se společníkem firmou HB Reál, že neprodá svůj podíl za 51 000 korun, jak bylo schváleno v usnesení zastupitelstva, ale za znalcem stanovenou cenu. Znalec stanovil cenu těsně přes 7 milionů korun, tzn. 51 procent. Podíl v té době činil 3 miliony 618 tisíc korun. To je jeden z dalších důkazů, kdy jsem zcela jednoznačně chránil zájmy města Vsetína - v tomto případě na úkor společníka firmy HB Reál. Když dáme dohromady to, co mohla firma HB Reál získat, činí to bezmála pět milionů korun. Dne 23. 10. 2001 proběhla valná hromada, kde na základě usnesení zastupitelstva města po zaplacení kupní ceny společností HB Reál vystoupilo město z této společnosti.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nechtěl jsem vás zbytečně okrádat o váš drahocenný čas, ale pokládám za důležité, abyste věděli, že jakýkoli důvod korupčního jednání je naprosto vyloučen. Navíc údajná korupce měla být provedena až za necelé čtyři měsíce po úplném vystoupení města ze společnosti, což je samo o sobě absurdní.

Město Vsetín pod mým vedením získalo jako první město v ČR certifikace ISO 9000 a ISO 14 001. Jedním z parametrů je naprosto přehledný transparentní a doložitelný způsob provádění veřejných zakázek. Chtěl bych zdůraznit, že celý proces byl po ukončení zkontrolován, a to nejen na žádost zastupitelů města, ale s ohledem na to, že tento proces byl sledován velmi pozorně občany města, protože se našlo mnoho těch, kteří si nespočítali, že na jedné straně město muselo zaplatit 42 milionů korun a na druhé straně, je - tedy tyto peníze chtělo získat zpátky - myslím v té společnosti vsetínské - byty. Oproti tomu, když prodávalo svůj bytový fond, který mělo rozbitý, nicméně zadarmo. Rozdíl těch cen v těch základních cenách byly pouhé 263 koruny za metr čtvereční, ale i to byl pro mnohé problém, a proto jsme provedli důkladnou kontrolu hospodaření této společnosti. Takže ta kontrola byla také provedena kontrolním výborem zastupitelstva.

Podstatné také je, že jsme po celou dobu byli pod drobnohledem. Nejen občanů, ale i auditorů.

Chtěl bych na závěr říci jednu věc. Ačkoliv to s meritem věci nesouvisí, přesto všechno s odkazem na důvěru, kterou ve vás, vážené kolegyně a kolegové mám, jsem ochoten prokázat, že naše rodina měla před mým vstupem do politiky dostatek prostředků na to, abychom mohli postavit rodinný dům. Pro informaci jenom uvádím, že jsme stavbu začali vyřizovat dávno před tím, než jsme vůbec tušili, že vstoupím do politického života. Tím myslím, že doklady, tedy územní řízení atd. na to samozřejmě mám, že to bylo před tím, než jsem se stal starostou města. Zahájení výstavby se však k nelibosti mých čtyř dětí tehdy ve věku 15, 13, 5 a 3 let, které obývaly jeden pokoj našeho družstevního bytu, tak díky mému pracovnímu vytížení v mé nové funkci starosty, se k jejich nelibosti posunulo o tři roky. Zároveň vás chci ujistit, že po celých osm let mé práce na radnici až do mého zvolení senátorem jsem nebyl v žádné souvislosti nikdy obviněn ani vyslýchán.

Všichni z vás čekáte, že se zmíním o výši svých úspor, které se zdají vůči výdajům mé rodiny za nepřiměřené, tedy že údajný úplatek je tou výší finanční částky, která má tento rozdíl objasnit. Možná jsem to teď řekl, uvědomuji si, že velmi nepřesně. Pevně věřím, že nikdo z vás přítomných na to nečeká. Z vás přítomných senátorů, vyjma galerie. Takže vám především bych chtěl říct to, co jsem doposud neřekl. Ale zdá se mi, že nastal čas, ačkoliv velmi nerad, ačkoliv mi to způsobí úplně jiné problémy než jsou problémy politické či trestně právní, a kterým jsem se chtěl vyhnout, protože jsem pořád přesvědčen, že náš soukromý život před vstupem do politiky je naším životem do jisté části a samozřejmě občané nás pak volí na základě toho, jak nás znají, tak vám chci říci, že tady u sebe pro vás senátory a senátorky, které budete mít zájem, mám originály dokladů, které prokazují, že rodinné úspory před mým vstupem do politiky činily dva a půl milionů korun a od žádného strýčka jsem si nic nepůjčil, a těsně před stavbou jsem si vzal hypoteční úvěr od banky komerční ve výši 1,7 milionů korun.

Dům, který jsme postavili, jsme postavili zhruba za 3,3 miliony korun. Na základě těchto informací sami posuďte, zda je relevantní celá kampaň kauza úplatek.

Všechny tyto skutečnosti vám sděluji jenom proto, že mi záleží na tom, abyste věděli, že spolupracujete s člověkem, který svou práci dělá rád a ve prospěch občanů. Tehdy to byli občané města Vsetína, teď jsou to občané České republiky. A to je jistě důvod nás všech, proč pracujeme v Senátu Parlamentu České republiky. Moc vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane kolego. Mám dva poslance přihlášené, ptám se paní senátorky Gajdůškové, zda chce využít právo přednosti? Nechce, takže slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, při zasedání mandátového a imunitního výboru jsem byl jedním ze čtyř senátorů, kteří hlasovali proti návrhu, aby horní komora senátora Čunka vydala. Budu dnes hlasovat opět proti vydání kolegy Čunka. Mám k tomu tyto důvody:

Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet do trezoru tzv. kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jakoby přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.

Korupce, zneužívání moci, politikářská nadřazenost je tou nejlepší živnou půdou pro vytváření prefabrikovaných obvinění. Tam, kde státní úředníci zneužívají svých postavení, je lehké vyslovit podezření z čehokoliv.

Určitě, dámy a pánové, většina z vás zná ze svých osobních politických šarvátek rány pod pás. Každodenně jsou v našem státě vyslovována nepodložená podezření, státní úředníci i soukromníci vyhrožují orgány činnými v trestním řízení, někteří vrcholní politici pak ve formulaci hrozeb dosahují vysokého stupně ekvilibristiky a jazykového mistrovství.

Příběh Jiřího Čunka by měl být poučením pro další pokusy změnit zákon týkající se imunity zákonodárců. Jsem nepřítelem nemravné imunity přestupkové, kterou ve slušných zemích nevedou. Považuji za překonaný paragraf o tom, že poslanec či senátor nemůže být už nikdy vydán zákonu za spáchání konkrétního trestného činu, jestliže ho příslušná komora nevydá. Na úplné odstranění imunity, které se občas v iniciativách zákonodárců objeví jako předvolební vějička, však v naší slabé a sužované demokracii dosud není čas. V situacích, kdy po moci ve státě sahají političtí bandité či politická síla vládnoucí s podporou nedemokratické extrémistické strany, v takových situacích při slabé ochraně zákonodárných sborů existuje nebezpečí, že bude činnost parlamentu i exekutivy ochromena či alespoň omezena. Poslanci budou lítat po soudech a policejních vyšetřováních, což bude cílem jejich politických protivníků. Budou ve střehu před výslechy novinářů, a pokud jsou současně členy vlády, budou vládnout mizerně, protože svůj intelektuální potenciál budou vyčerpávat v obraně. Budou dělat chyby; a chyby ministrů přinášejí celospolečenská a často nenapravitelná poškození.

Na druhé straně jsou relevantní námitky těch, kteří poukazují na to, že stejným či dokonce silnějším politickým tlakům jsou vystaveni i starostové, hejtmani a jiní státní úředníci, i občané, kteří politiky nejsou, které žádná imunita nekryje. Proto si myslím, že by mohla být dobrým řešením možnost podezíraného poslance či senátora nevydat až do vypršení mandátu se současnou zákonnou úpravou prodloužení promlčecí lhůty. Koncem mandátu, milý poslanče, nebo senátore, končí tvá privilegia. Žádnou „doživotní“ imunitu. Umožnilo by to v takových případech, jako je kauza Jiřího Čunka, aby politické orgány normálně pracovaly a nevyčerpávaly energii v trestněprávních půtkách. Konec konců, zeptejte se kolegy Čunka, jak se mu řídi resort či vláda, když je médii, veřejností, policií, neznámými udavači a podjatými svědky a politickou opozicí už týdny tlačen ke zdi.

V této souvislosti bych rád odpověděl všem pisatelům anonymních dopisů či poloanonymních e-mailů, plných obvinění z nadřazenosti, pýchy, elitářství, v nichž je kladen s jakousi omračující plebejskou urputností otázka, jak k tomu přijde „obyčejný člověk“, který žádnou imunitu nemá.

Zákonodárné sbory jsou elitními instituty společnosti, protože představují to nejcennější, o co se demokratická společnost opírá, totiž vůli voličů. Stejně elitním postavením v demokratickém systému disponují i jednotliví senátoři a poslanci. Každý senátor a poslanec je politickým institutem sám o sobě, institutem vytvářejícím zákony - nejzákladnější normy soužití společnosti. Proto vždy ve fungujících společnostech požívá výsad, jako je imunita, slušný plat, společenská vážnost, v některých zemích tradiční demokracie dokonce doživotní mandát, což vše bývá mnohdy ještě zdůrazněno formálními atributy, jako jsou taláry a paruky a vavřínové věnce a honosné parlamentní budovy…

K vybavení zákonodárce by měla přirozeně patřit hrdost na institut, který představuje, i samozřejmé odmítání vulgárně-rovnostářských výpadů. Jiné postavení má zákonodárce jako člověk: dopustí-li se nemravnosti, pýchy, špatnosti či dokonce trestného činu, má být posuzován přísněji než jiní občané státu. Rozhodování o vydání senátora či poslance trestnímu stíhání musí tuto zvláštní duálnost respektovat. Jako institut nemůže být zákonodárce vydán, institut není nemravný ani trestatelný, nemravný a trestatelný může být jen občan XY, nikoli senátor či poslanec XY.

Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka pro důvodné podezření, že celá kauza je součástí politického boje.

Senátor Čunek byl poprvé označen za možného kandidáta na předsedu politické strany v září 2006, zvolen pak byl 11. prosince 2006, to znamená v době, kdy prudce stoupaly šance na Čunkovo zvolení. Sám fakt, že policie zahájila řízení doslova pár hodin před volbou politika, přičemž se trestný čin měl odehrát dávno, už v roce 2002, dává kauze jistou politickou pikantnost.

Je tu i druhá podivuhodná časová koincidence: proč policie žádá Senát o vydání senátora právě a zrovna tři dny před hlasováním o důvěře vládě, v níž je obviněný senátor místopředsedou? Důkazem politizace kauzy je i fakt úniku policejních materiálů popisujících kauzu na veřejnost. Tisk je znal dávno předtím, než do nich mohl nahlédnout Jiří Čunek. Jsou jen dvě cesty, kde k úniku, resp. k úmyslnému vydání materiálu tisku mohlo dojít: tisku je vydala buď sama policie, nebo některý ze senátorů. A konečně dehonestační šlágr posledních dnů: obrovité billboardy s nápisem: JSEM KŘESŤANSKÝ DEMOKRAT, ÚPLATKY JSEM NEUKRAD. Nejsou tyto plakáty, pocházející ze žumpy politického podsvětí, další pádným důkazem politizace kauzy?

Odhlížím od toho, že Senátu předané policejní dokumenty byly spíchnuty horkou jehlou a opírají se o výpověď tří svědků, kteří měli již dříve osobní spory s Čunkem. Odhlížím i od toho, že policejní materiál je tak děravý, že z toho žádný státní zástupce bič neuplete. Důležité je, a to veřejnost i mnozí senátoři nevědí, že totiž oni svědci neodstartovali policejní akci. Sama hlavní svědkyně to důrazně popřela. Policie se začala případem zabývat díky „operativnímu zkoumání“, což prakticky znamená v policejním slangu především využívání odposlechů či udání. Tyto dvě metody jsou stěžejními metodami k získávání informací.

Pro celý případ je důležité, že ani imunitní výbor, ani veřejnost, ani novináři nevědí, kdo byl oním načasovaným udavačem, který měl zjevnou snahu zabránit Jiřímu Čunkovi, aby postoupil ve své politické kariéře. Možná, že to neví ani policie. A možná, že se jeho jméno nikdy nedozvíme. Jedno však je zde nad slunce jasnější, datum udání na senátora Čunka svědčí o snaze jej politicky znemožnit a zlikvidovat v politickém ostavení. Nemůže být političtější kauzy a nezáleží na tom, zda byla udavačem zhrzená sekretářka, závistivec z vlastní strany, bývalý estébák v policejních kruzích, mstivý komunistický funkcionář, kterému Jiří Čunek jako člen Občanské komise na začátku devadesátých let šlapal na paty, nebo nějaký jiný Zorro Mstitel.

Nezaujatost a apolitičnost policie vzala definitivně zasvé v letech sociálně demokratické vlády. Jen si vzpomeňte, například s jakou rychlostí reagovala policie při nechvalně slavném zásahu proti CzechTeku na Tachovsku v roce 2005 na příkaz tehdejšího ministerského předsedy. Vzpomeňte si na onu slavnou větu Jiřího Paroubka: „Já jsem panu ministrovi vnitra řekl, aby postupoval v tomto směru co nejrázněji. Pokud si tam budou lehat dál na dálnici, mají je naložit do autobusu a poslat je na hranice a dostat je z republiky.“ Stovky nevyřešených kauz, vzájemné techtle mechtle státních zástupců, kteří jsou jedna ruka s policejními útvary často plnými bývalých příslušníků StB, neprofesionální výkony soudců, které musí být napravovány až ve Štrasburku, to vše volá po důkladné reformě a personální obměně. Některé kauzy nabývají při vší tragičnosti až karikaturních rozměrů.

Například jiná severomoravská policejní ostuda - případ Vladimíra Hučína, která se táhne už druhé desetiletí. Je dokonalou ukázkou politického spolčení místních policejních orgánů, soudců a bývalých estébáků. Sotva Hučína statečný mladý přerovský soudce očistí od všech nařčení, následuje další politický útok: v době, kdy Hučín kandiduje do Senátu, nejvyšší státní zástupkyně rozhodnutí soudu znehodnotí dovoláním, což je další pokus soudně Hučína pronásledovat. V době senátní kampaně citelná politická rána pod pás. Nikoho nevzruší, že v demokratické České republice seděl člověk nevinně několik let právě díky zpolitizované policii.

Není bez zajímavosti, že nadřízení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě, který žádá Senát o vydání Jiřího Čunka, je právě Ing. Jiří Pščolka, náměstek severomoravské správy policie, který má zásadní podíl na nezákonném uvěznění Vladimíra Hučína.

V této souvislosti si vám, vážení kolegové, dovoluji předložit doklad o tom, byl vám rozdán, které členy tehdejších Občanských komisí na severní Moravě nechal tajně a protiprávně lustrovat tehdejší kapitán Federální BIS Jan Princ. Pozoruhodné je, že mezi lustrovanými byl i Jiří Čunek. Pan Jan Princ, dnes vysoce postavený funkcionář BIS, plukovník expozitury BIS v Olomouci má přitom lví podíl na protizákonném věznění Vladimíra Hučína.

Nebo jiný ostudný případ naší justice a policie: 13 let se táhnoucí proces proti německému občanovi kurdského původu žijícímu v České republice Dr. Yektovi Uzunoglu. Zahanbující nejen tím, že tu nevinný člověk seděl několik let v base, aniž by se dočkal satisfakce. Spřežení policie, státního zastupitelství a soudů je zde do nebe volající. Dovolil jsem si vám, vážení kolegové, rozdat materiály, které tuto neuvěřitelnou kauzu ozřejmují. Stačí nahlédnout.

Kdepak, vážení kolegové, do rukou takové policie senátora za volební obvod č. 77 - Vsetín, nevydám.

Kauza Čunek se stala v Poslanecké sněmovně trampolínou pro lidsky a politicky nenoblesní vystoupení vůdců Sociální demokracie, kteří obvinění používají jako kladivo na vládní koalici a stupňují politizaci případu. Budu hlasovat proti vydání senátora Čunka navzdory tomu, že si sám otevřeně říká o vydání. To je přece přirozené, že takovou žádost musí člověk vyslovit, aby měl možnost se před soudem očistit. Budu hlasovat proti jeho vydání, abych dodržel zásadu, která platí ve všech demokratických zemích disponujících instrumentem politické imunity - jsou-li okolnosti zkoumaného trestného činu zpolitizované, je imunita uplatnitelná. Hlasováním proti vydání se snažím ochránit nikoliv občana Čunka, ale institut senátor Čunek ohrožovaný byzantským zvykem veřejného zneuctění, který se tak rozbujel v době sociálnědemokratických vlád, opírajících se o protiústavní nesystémovou komunistickou stranu. Svým hlasováním budu protestovat proti obecnému nemravnému zvyku infamace politických protivníků. Vydá-li Senát senátora Čunka, dá tím zelenou politickému podsvětí.

Ještě bych, vážení kolegové, nakonec upozornil před hlasováním na to, že jsme i my jako Senát policií poněkud tlačeni ke zdi. Žádost o vydání Jiřího Čunka jsme obdrželi pár dní před datem promlčení údajného trestného činu, navzdory tomu, že policie měla k vyšetřování dobré dva měsíce. Máme rozhodovat o vydání svého kolegy za situace, kdy jsme se neměli možnost seznámit s celkovými výsledky vyšetřování a celá řada okolností je podezřelá a případ je nedořešený. Máme rychlým hlasováním doslova několik dní před vypršením promlčecí lhůty vytahovat kaštany z ohně za policii, která termín zaspala?

Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. O slovo se přihlásili dva místopředsedové Senátu, oba mají přednostní právo, kolega Liška ho neuplatňuje, kolega Rakušan si přeje promluvit právě teď. Prosím.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Dovolte mi, abych se vyjádřil k předchozímu vystoupení. které na mě zapůsobilo děsivě. Šlo o hrubý politický projev rozdmychávající vášně, nabádání k novým čistkám. Mám strach z tohoto způsobu myšlení. Je to cesta od demokracie k diktatuře. Ke kauze kolegy Čunka se vyjádřím pouze hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková, po ní promluví pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Své krátké vystoupení chci rozdělit do tří částí. Za prvé přece jen musím větičkou také replikovat na vystoupení pana kolegy Štětiny. Za druhé představím stanovisko klubu ČSSD a za třetí si dovolím přece jen říci svůj osobní postoj.

Replika na pana kolegu Štětinu je těžká, protože to, co řekl teď předřečník, pan místopředseda Rakušan, bohužel je skutečně pravda. Ale já chci ujistit pana kolegu Štětinu prostřednictvím pana předsedajícího, že i sociální demokracie má zájem na dobré, poctivé, spravedlivé a vysoce profesionální práci všech orgánů v trestních řízeních, policie i soudnictví. Musím z tohoto místa připomenout, že to byli ve své většině právě sociální demokraté, kteří se s jakousi šikanou ze strany těchto složek potkali. A dnes se ukazuje, že to skutečně byla pouze šikana.

Já si myslím, že dosáhnout skutečně toho, aby naše policie a orgány činné v trestním řízení, soudy byly službou občanů, byly službou právnímu státu a nositeli demokracie, je v zájmu všech politických stran v této zemi. A nemůže tomu být jinak, pokud říkáme, že žijeme v demokracii.

Dovolte mi nyní vrátit se k věci, kterou projednáváme, tedy k žádosti o vydání kolegy Čunka. Stanovisko klubu ČSSD je takové, že budeme hlasovat pro vydání pana senátora Čunka, a to ze dvou důvodů. Za prvé tento postoj je v souladu s naším dlouhodobým stanoviskem, s naším dlouhodobým postojem vůči rozsahu a existenci parlamentní imunity. Za druhé vyhovujeme žádosti pana kolegy Čunka a rozumíme jeho přání beze zbytku očistit své jméno v případném soudním procesu. Tolik tedy za klub.

Osobně chci říci, že doufám, že celá věc bude co nejrychleji spravedlivě a poctivě vyšetřena a uzavřena. Situace, kdy kdokoli z politiků je byť podezříván z nečestného jednání, tudíž nepoškozuje pouze daného člověka, ale celou politickou scénu, podrývá autoritu ústavních orgánů a jen utvrzuje občany v pocitu, který je jim neustále vštěpován médii, že politika je prostě špína. Ale to přece není pravda. Taková atmosféra má potom jednoduchý důsledek, a to je, čím dál tím menší účast lidí ve volbách, čím dál tím méně lidí zajímajících se o veřejné dění. A to je možná v zájmu některých finančních skupin, možná někteří, kteří jsou navázáni na tyto skupiny, ale určitě to není v zájmu demokracie. Doufám proto, že i záležitost, kterou se nyní zabýváme, tedy záležitost pana kolegy Čunka bude řádně vyšetřena. A že to také bude na dlouho poslední záležitost tohoto typu, které musíme řešit.

Kolegovi Čunkovi přeji, aby věc proběhla poctivě a spravedlivě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jestli se někomu zdá, že příběh, který jsem si pracovně nazval „čunkiáda“ dnešním dnem končí, tak vás chci ujistit, že tento příběh dnešním dnem začíná. Že to, co řekla má předřečnice, že si přeje, aby to byl případ poslední, tak ji ujišťuji, že to bude začátek případů dalších. Dokonce i kdyby vše dobře dopadlo, když jsem poslouchal pana kolegu Čunka, měl jsem v hlavě asi 8 trestních oznámení, byť také falešných, kdy může být obvinění z toho, že podle dnešních posudků byty ve Vsetíně mohl prodat mnohem dráž. Mluvil jsem tady již o případech, kdy česká policie vyšetřuje zastupitele, protože od r. 1990 jí nikdo nevysvětlil, co je to samospráva. Stále věřím tomu, že to jsou národní výbory a stát. Vyšetřuje samosprávná rozhodnutí jako trestné činy.

Pokud se vám bude, pane předsedající, zdát, že odbočuji, chci vás ujistit, že neodbočuji. Chci totiž mluvit také o příběhu pana Mlynáře, ke kterému se novináři staví poněkud rezervovaně, protože je bývalý novinář a někteří mají dokonce radost, protože také pomáhal kdysi rozvíjet podobné kauzy, a sám na ně teď doplatil.

Dnes ráno jsme viděli zvláštní situaci, kdy pan předseda Senátu musel vyzývat novináře, aby opustili tento sál. Vzpomínáte, když jsme tady schvalovali zákony, které se týkaly deseti milionů obyvatel ČR? Nebyl tu ani jediný novinář, ale dnes, protože je tady příběh, ze kterého se dá žít relativně dlouho, jsou tady všichni. Zajímá je to mnohem více než vyslání nemocnice do Afghánistánu, což mediálně není zajímavé, pokud tam nedojde k nějakému raketovému útoku a dva vojáci tam nezahynou.

Mohl bych mít také radost z toho, že pan Mlynář má problém. Vůbec ji nemám z toho důvodu, že součástí trestního stíhání bylo také zkoumání toho, jak Vladimír Mlynář hlasoval jako poslanec v Poslanecké sněmovně. Bylo dokonce použito známé věty ze socialismu, že měl a mohl vědět, protože tehdy hlasoval, že nelze založit organizaci, kterou možná chybně nebo nechybně založil.

Dalším příběhem, o kterém chci mluvit, je příběh hasiče, který zahynul při likvidaci následků orkánu KIRRIL. Kdosi se slitoval nad dobou, která po něm s dětmi zbyla, a založil účet, na který se posílaly peníze, myslím, že 1.300.000,- Kč a ministerstvo financí dospělo k závěru, že se může jednat o trestný čin. Co udělal? Ne aby poslalo někoho, aby zkontroloval, jestli je to správně, jak má být, třeba místní úřad, který má sbírky na starosti, ale ministerstvo - státní orgán - podalo trestní oznámení, že se zde jednání o podezření z trestného činu falešné sbírky. Naštěstí se ukázalo, že tomu tak nebylo, že peníze šly v době, a nebylo je možné zneužít. Mluvím o tom proto, že podalo trestní oznámení. Z trestních oznámení jsme si udělali takový hadr, že je podává za bývalých ministrů asi 800 denně, dnes možná už 900, ale dnes ráno proběhla anketa na Radiožurnálu na téma: Má odstoupit každý ministr, u kterého se vyvinul stín podezření, že se dopustil něčeho nekalého? Když jsem odjížděl, výsledek byl nízký, protože se málo lidí přihlásilo k internetu. Mohu ale říci, jaký bude večer - téměř 100 % bude pro to, aby odstoupil.

Pan Lubomír Zaorálek vyprávěl příběh polské ministryně financí, která také čelila podezření, které se poté ukázalo jako zcela liché, a ona se vrátila zpět na ministerstvo financí. Myslíte si, že po vydání Jiřího Čunka, který bude již zítra donucen k tomu, aby odstoupil z funkce místopředsedy vlády, mu bude někdo funkci držet do té doby, než se očistí?

Pan Verner dnes sice ne v Rudém, ale přece jen v Právu, využil poloviny mého výroku, který jsem okopíroval od našeho bývalého kolegy Jaroslava Mittlenera, že nemůžeme přidělávat orgánům činným v trestním řízení práci, když ještě mají práci s Vladimírem Železným a s Alexandrem Novákem. Tady také mnozí hlasovali, aby ulevili svému svědomí, protože oni o to žádali, a nakonec ať se očistí. A oni se dodnes ani neočistili a ani očistili, nestalo se nic, a už proběhly dvoje volby. V těchto dvojích volbách bylo využíváno těchto případů, kdy se psalo, že máme další novou fakturu z Kypru na Alexandra Nováka, ale dosud se neočistili. Zkuste odhadnout, jak dlouho bude trvat, než případ Čunek dojde k soudu. Příští rok jsou krajské volby, to budeme také ještě chvíli hrát tuto hru, protože se ještě do té doby nic nevyřeší.

K úkolu Senátu bych řekl toto: Úkolem Senátu není dělat plány kanceláří Jiřího Čunka a zkoumat, zda sekretářka mohla nebo nemohla vidět, to je úkol jiných orgánů, ne náš. Naším úkolem je zkoumat, jestli kauza mohla mít politickou souvislost. Jestli někdo pochybuje o tom, že tato kauza má politickou souvislost, tak si myslím, že je buď naivní, nebo říká něco jiného než si myslím. Má ji zcela evidentní, a to nejen proto, že ona paní měla jisté problémy s hájovnou, kdy je evidentní střed zájmů. Není to důvěryhodný svědek. Spekulace jdou ještě dál, zda to není nějaký vnitřní boj v KDU-ČSL, protože tam všichni třeba nemají radost z toho, že Jiří Čunek tak rychle vystartoval, když oni na tom pracovali tolik let, a nic.

Od novinářů byla námitka, že s Jiřím Pospíšilem jsme autory zákona o úplném odstranění imunity, a jak tedy můžeme hlasovat proti vydání Jiřího Čunka? Právě proto. Naším motivem pro vydání tohoto zákona bylo mimo jiné i to, abychom navždy sebrali hračku, která slouží k účelům, ke kterým sloužit nemá. Jedině úplné zrušení imunity povede k tomu, že tato hračka zmizí. V sobotu mi babička přinese vždycky takové veselé noviny jako je Blesk a Šíp, kde se nepíše Mirek Topolánek - ODS, ale Mirek Topolánek 120.823,- Kč senátorka Janáčková 56.234,- Kč. Jakákoli zmínka o jménu, obsahuje rámeček, ve kterém je plat člověka. To není nic jiného, než hon na čaroději, protože noviny čte také uklízečka, která má plat mnohem nižší. Jde o to vyvolat v ní pogromistické nálady.

Už jsem tady jednou hovořil a svou řečí jsem rozčílil kolegu Pitharta: Když Adolf Hitler nastupoval k moci, většina Němců měla velkou radost z toho, jak sejmul ty bohaté kapitalisty. Pak se dočkali něčeho jiného. I u nás v 50. letech se psaly rezoluce „jen jim dejte“, když popravovali Slánského. I dnes si říkáme, že nám odposlechy nevadí, že jsme poctiví lidé, a ať nás každý poslouchá. To říkají občané, kteří mají pocit, že počet odposlechů v ČR se jich netýká. Ale týká, jen o tom ještě nevědí.

Vzhledem k prognóze dalšího vývoje navrhuji, kterou si netroufnu odhadnout, navrhuji, abychom využili § 71, odst. 2, který umožňuje Senátu hlasovat tajně. Proč to navrhuji? Protože jedině to umožní každému senátorovi, aby hlasoval podle Ústavy, tzn. podle vědomí a svědomí a ne podle toho, co bude zítra v novinách. Ne všichni jsou schopni to zdůvodňovat. Stejně tak paní Čunková nemusí nikomu zdůvodňovat, kde má doma schované peníze vedena obavou, že druhý den to bude v místním tisku a místní zloděj jí peníze ukradne. Nenechme se vmanipulovat do této verze, zde neplatí žádné majetkové přiznání. Jedině správná odpověď Jiřího Čunka na otázky, kde měl peníze je, „co je vám do toho?“ Proč jste si peníze vezl do banky vzdálené 80 km? Správné je odpovědět - co je vám do toho? Normálního občana by se nikdo na to nezeptal, protože do toho nikomu nic není.

Hluboce nesouhlasím s kolegou Pospíšilem, že zákonodárce má menší práva než každý jiný občan. Jestliže chceme, aby měl stejná práva, má je mít stejná a ne menší. To je klam, který někdo vytvořil a ve veřejnosti se dobře usídlil. Mám stejné právo na soukromí jako kdokoli jiný, i by každý z vás, a nenechte si toto právo vzít.

Kolegu Čunka jsem velmi pozorně poslouchal, ale ve svém projevu o vydání nežádal. On tady jen vysvětloval.

Opakuji svůj návrh - § 71 odst. 2: Senát se může usnést hlasováním o tom, že rozhodnutí o vydání či nevydání Jiřího Čunka bude probíhat tajně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane předsedo ústavně-právního výboru. Rozumím tomu správně, že jste nejenom podal návrh, ale podal jste návrh procedurální. O takových návrzích bychom měli hlasovat bez prodlení. Je to neobvyklý názor, a než budeme hlasovat, tak samozřejmě ti, kteří mají právo v tuto chvíli vstoupit do rozpravy, do ní vstoupit mohou. Prosím, pane předsedo.

Ministr vlády ČR Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych prosil o třicet minut na poradu klubu ODS. Děkuji - před tímto hlasováním.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě se vyhovuje, tato přestávka nic nemění na neprodlenosti hlasování.

(Jednání přerušeno v 11.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.30 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte svá místa, budeme pokračovat v jednání po přestávce. Prosím, zaujměte svá místa. Přestávky tady tato strana sálu využila k tomu, aby si ozřejmila, jaký návrh byl před přestávkou podán. Podle stanoviska našich legislativců nejde o procedurální návrh, protože neovlivní tu pokračující rozpravu, nýbrž až vlastní hlasování. Takže nemáte-li na to jiný právní názor, pak budeme o způsobu hlasování hlasovat až po ukončení rozpravy. Nevidím žádné kroucení hlavou, nýbrž naopak přitakávání, takže pokračujeme v rozpravě a slovo má místopředseda Senátu Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. V prvé řadě bych chtěl mírně nesouhlasit s posledním předřečníkem, s panem kolegou Kuberou. Pravdou je to, že máme všichni stejná práva a stejné povinnosti, na druhé straně ten, kdo dobrovolně vstoupí do veřejného života, musí očekávat to, že o jeho život a o jeho soukromí bude možná větší zájem, než je tomu u těch, kteří dobrovolně do toho veřejného života nevstoupili. Zde naštěstí nerozhodujeme o vině nebo nevině kolegy Čunka, protože to by bylo velmi obtížné a myslím si, že bychom se těžko dopracovali k nějakým závěrům. My rozhodujeme o tom, jestli si myslíme, že ten jeho případ má politický podtext nebo politický podtext nemá. Souvisí to s tím, co jsem říkal na začátku - každý, kdo je ve veřejném životě a kdo je politikem, tak všechno, co se kolem něho děje, potom má ten politický podtext. Myslím si, že to spolu úzce souvisí.

Ale já bych se chtěl zmínit spíš o dalších souvislostech, které jsou spojeny s tímto případem, vždycky když se zabýváme - nebylo to naštěstí v minulosti mnohokrát - diskusí o tom, zda některého z našich kolegů nebo kolegyň zbavíme imunity, tak bych chtěl zmínit jednu důležitou věc, o které se zde již také dnes hovořilo, a to je únik informací z vyšetřování. To se v poslední době stalo jakoby součástí policejní práce - zatýkání za přítomnosti televizních kamer, novinářů bulvárního tisku, zvukové záznamy telefonních odposlechů, kopie vyšetřovacích protokolů - to vše se u těch tzv. zajímavých případů nebo případů, které se týkají zajímavých lidí, dostává přes média na veřejnost. A takový je přesně i případ našeho kolegy Jiřího Čunka. Já jsem se před naším dnešním jednáním seznámil na mandátovém a imunitním výboru s materiály, které jsou k dispozici, a musím říci, že jsem se nic nového nedozvěděl. V těch vyšetřovacích spisech bylo vše, co už jsem si mohl týden, čtrnáct dní přečíst v novinách. Myslím si, že tato situace je naprosto neúnosná. Těch důvodů, proč k tomu dochází, samozřejmě může být celá řada, můžeme spekulovat o tom, že mohou policisté, kteří si myslí, že tohle je cesta, kdy pod kontrolou veřejnosti nebude možné tak zvaně zamést pod koberec některé případy, ale pokud by to tak skutečně bylo, tak si myslím, že by to vrhalo velmi špatné světlo na práci policie.

Tím důvodem dalším a možná pravdivějším, může být prodávání informací, o tom, že to tak je, jsme se přesvědčili právě v minulých dnech. Pokud to tak je, tak je to ještě možná horší. A ten třetí důvod, který mě v této souvislosti napadá, je to, že policie chce dokázat veřejnosti, že pracuje dobře, že je úspěšná, a proto veřejnost informuje i tímto způsobem o věcech, o kterých by informovat neměla. Ale to je ve své podstatě také velmi špatný způsob a myslím si, že bychom ho měli odsoudit, ale ať jsou ty úniky, nebo důvody pro úniky informací jakékoliv, tak si myslím, že je současný stav naprosto neúnosný, že je nutné jej řešit. A pokud policie nedokáže vyšetřit kdo a proč dodává informace médiím, v podstatě zpochybňuje svoji důvěryhodnost. Vychází z toho, že to jsou informace zajímavé, že je to pro každého, nebo pro většinu občanů naší země zajímavé podívat se, když někoho známého odvádějí v želízkách, anebo když slyší v rozhlase a v televizi nějaké úniky z telefonních hovorů. Ale to si myslím, že je styl, který skutečně musíme zcela odmítnout.

To, že policie dokáže tyto případy vyšetřit a tento způsob, řekl bych, naprosto nevhodného chování, to jsme také mohli vidět v posledních dnech, kdy najednou policie dokázala zjistit, kdo prodával bulvárnímu tisku fotografie z policejního vyšetřování. Jsem přesvědčen, že vedení ministerstva vnitra, vedení policie by mělo opravdu naprosto nekompromisně zasáhnout a navíc si myslím, že by to mohlo být i dobré a prospěšné téma pro naši nově vzniklou komisi pro ochranu soukromí.

Druhá věc, o které bych se chtěl zmínit a která souvisí s tímto případem, jsou ty různé výzvy, které dnes padají velmi často na našeho kolegu Jiřího Čunka, aby se vzdal své funkce, aby počkal do doby než bude soudně očištěn nebo než bude vyšetřování uzavřeno a obecně se razí názor, že při zahájení každého trestního stíhání politik by měl aspoň dočasně odstoupit ze své funkce. Já bych to v žádném případě kolegovi Čunkovi nedoporučoval.

Kolega Kubera tady na toto téma již hovořil. Vzpomínal případy našich dvou kolegů - pokud si dobře vzpomínám, tak kolegu Železného jsme zbavovali imunity a vydávali k trestnímu stíhání někdy před pěti lety, možná to tak bude. Někdy před rokem byl zbaven imunity Evropským parlamentem, před dvěmi dokonce. Pokud vím, tak v jeho případě se neposunulo vůbec nic kupředu. Kolegu Nováka jsme vydávali někdy před třemi lety, také v jeho případě, pokud vím, nic není uzavřeno.

A opět bych tady vzpomněl na slova kolegy Kubery, který říkal, že při každých volbách nebo před každými volbami tato jména, pokud je to potřeba, jsou vytažena a jsou politicky zneužívána.

Nezávislost policejního vyšetřování a rozhodování soudů je nutná a prospěšná pro hledání spravedlnosti. Já myslím, že s tím všichni souhlasíme. Ale ta nezávislost by také zákonitě měla být spojena se zodpovědností. A mně se někdy zdá - a teď to nesouvisí jenom s případy našich kolegů - a myslím si, že každý z nás se s obdobnými případy mnohokrát setkal ve svých senátních kancelářích. Někdy se mi tedy zdá, že pracovníci těchto institucí si ani neuvědomují, jak hluboce zasahují do osudů lidí, jaké komplikace jim způsobují svojí pomalou a mnohdy nezodpovědnou prací a rozhodováním. A dokonce někdy se mi zdá, že je to ani nezajímá.

A to je, řekl bych, na tom to úplně nejhorší.

Vím, že tady se ta změna hledá velmi obtížně, mimo jiné také proto, že kritika a výhrady k práci policie a k práci soudů ze strany politiků je zjednodušeně brána jako útok na nezávislost těchto institucí nebo jako nevhodné zasahování politiků do této oblasti. Ale myslím si, že to neznamená, že bychom o tom neměli mluvit a že bychom se neměli snažit měnit věci k lepšímu.

Dnešní rozhodování je skutečně složité. Kolega Čunek je významným členem naší vlády, útoky na něj jsou soustředěny. Obdivuji, jak to zvládá. Jeho argumenty, které nám dal a které jsem si mohl přečíst ve spisech, mě přesvědčují o tom, že je nevinný, nemám důvody o tom pochybovat, že nemluví pravdu. A myslím si, že skutečně pro jeho politickou budoucnost je potřeba, aby měl možnost se zcela a úplně očistit.

Děkuji vám, kolegyně a kolegové.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. Slovo má senátor Martin Mejstřík, po něm promluví senátor Rostislav Slavotínek a potom senátor Vaculík, senátorka Gajdůšková, senátorka Paukrtová a senátor Adolf Jílek. Prosím.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na některá předchozí vystoupení.

Ale úvodem mi dovolte připomenout jenom kratičkou pasáž z mé řeči, kterou jsem zde přednesl před rokem a půl v souvislosti s již připomínanou kauzou CzechTek. Říkal jsem tehdy toto:

Myslím, že ve své většině neselhali zasahující policisté. Co ale naprosto selhalo, bylo velení policie. Nechci velitelům podsouvat, že jednali na rozkaz politiků, i když zde dělám velký otazník. Bezesporu však špatně vyhodnotili situaci, z neznámých důvodů hledali jakoukoli záminku pro útok, dopustili se lží, dezinformací, blamáží a nakonec zbytečného stresujícího zásahu, který nepomohl ničemu a nikomu. Neochránil majetky, nepřispěl k zachování pořádku, nepřispěl k větší důvěře v policii. Naopak.

Policii České republiky velí, a obávám se, že u všech složek a téměř na všech úrovních, lidé, kteří nedokáží odlišit důležité od podružného, kteří o demokracii a jejích základních principech netuší vůbec nic. A jejich jedinou předností je služebnost, absence morálních zásad a někdy dokonce přímá provázanost na podsvětí.

16 let poté máme policii, z níž jde strach. Slušní policisté odcházejí do civilu, gangsteři unikají z policejních stanic a obklíčených domů, nebezpeční extrémisté nalevo a napravo požívají ochrany policie, elitní jednotky spolupracují s podsvětími.

Tady připomenu nedávný případ, kdy se zástupce ředitele Policejní správy hl. m. Prahy několikrát smrtelně pobodal a pak se šel oběsit. Policie bez mrknutí oka prohlásí, že šlo o sebevraždu. A ono jí to projde.

Ryba smrdí od hlavy. Ryba smrdí od velitelského sboru. Zodpovědnost za resort policie, pokud se nepletu, má pan ministr vnitra.

Já jsem, dámy a pánové, tehdy pana ministra vnitra Bublana v zájmu všech svobodných občanů této země, kteří si chtějí své policie vážit a mít k ní důvěru, požádal, aby odstoupil. On to neudělal a s policií se od té doby nestalo vůbec nic. Až na to, že máme nového pana ministra vnitra a nového pana policejního ředitele.

To, že se s policií nestalo vůbec nic, řešíme zde nyní při projednávání případu pana kolegy Čunka. Mnozí z vás, a v podstatě všichni z vás práci a stav policie kritizovali. Mnozí z vás kritizovali stav justice.

Myslím si, že nejlépe situaci, ve které se nalézáme, hodnotil pan kolega Štětina, a já s ním naprosto souhlasím, ale vyvozuji z této situace odlišný závěr.

Já rozumím jeho požadavku na ochranu institutu Senátu. My jsme opravdu přeci jenom v jiné pozici, než je prostý občan. Na druhou stranu se domnívám, že právě proto, že žijeme v zemi, ve které žijeme, že zde máme situaci, jakou zde máme, tak Senát, ani poslanci, ani vláda nemohou vyžadovat jiná práva, než mají občané. Naopak se domnívám, že právě proto, v jakém stavu je justice, v jakém stavu je policie, měli bychom sami se snažit o její změnu, nejenom proto, abychom ochránili sami sebe, ale zejména, abychom chránili i naše občany.

My zde nemáme roli soudu. Máme zde posoudit, zda činy, pro které je pan kolega Čunek vyšetřován, mají či mohou mít souvislost s výkonem jeho mandátu.

Já se přiznám, že za ta léta, co jsem zde, je to první případ, kdy jsem dospěl k názoru, že by mohlo jít, ne mohlo jít, dokonce že jde o politickou záležitost. Ale o to hůře, stav policie a justice za ty čtyři roky nebo pět let, kdy jsem v Senátu, se nezlepšil, on se zhoršuje. O to hůře. A já vám zde chci sdělit, a v tom jsem ve sporu s kolegou Štětinou, chci vás přesvědčit o tom, že to, co máme dělat v této chvíli, není využívat své imunity, ale apelovat na pana ministra, apelovat na vládu, apelovat na pana policejního prezidenta, aby už konečně s policií začali něco dělat.

Jak je možné, že v tomto státu policie zcela otevřeně - a média nás o tom dnes a denně přesvědčují - spolupracuje s podsvětím? Jak je možné, že policie slouží partikulárním zájmům kohokoli, kdo jim víc zaplatí? Jak je možné, že policie prodává fotografie médiím? Jak je možné, že slouží někomu, komukoli, a ne právu a spravedlnosti? Jak je možné, že slouží politikům? Nyní v případu Čunek já nevím, komu slouží. To není moje záležitost a nepřemýšlel jsem o tom, jestli sociální demokracii nebo lidovcům nebo někomu úplně jinému. Ale prostě slouží v tomto případě, evidentně slouží.

Já jsem chtěl z tohoto místa vyzvat vás, vážené kolegyně a kolegové: Umožněme panu Čunkovi, aby se hájil před soudem, byť nás o to nepožádal a tím nám zkomplikoval situaci. A byť, přiznám se, opravdu v jeho případě je to první případ, kdy jde evidentně o zpolitizovanou kauzu, o kauzu na objednávku.

Ale tlačme na pana ministra a na pana policejního prezidenta, aby se situací v policii začali zabývat.

Pan kolega Štětina zde připomněl tři kauzy. O jedné z nich jsem hovořil, to byla kauza CzechTeku. Tato kauza se dotkla stovek a tisíců tamních účastníků té akce, kde došlo k brutálnímu zásahu, bylo několik desítek lidí obviněno a jsou stíháni. Ani jeden jediný policista, resp. k prošetřování ani jediného policisty nedošlo až tak, aby byl stíhán. Přitom bylo evidentní, že tam porušili někteří z policistů zákon.

Zmiňoval zde pana Hučína. Zmiňoval zde pan kolega Štětina případ pana Uzunoglu. A to jsou jenom špičky ledovce. Jsou stovky, tisíce a desetitisíce normálních prostých občanů, kteří válčí s naší policií a kteří se nemohou domoci práva u soudu.

Skončím tím, čím skončil i kolega Štětina. On řekl: do rukou takové policie našeho kolegu nevydám.

Já vás žádám, abychom do rukou takové policie našeho pana kolegu Čunka vydali, ale abychom dbali a dozírali na to, aby se policie konečně zachovala podle práva tak, jak má konat.

Ještě k hlasování, já už si nebudu pak brát slovo. Já se domnívám, že hlasovat bychom měli veřejně, ne tajnou volbou, měli bychom si stát za svými názory i před voliči, i před médii a dokázat jim vyargumentovat to, proč hlasujeme tak, jak hlasujeme. Neschovávejme se, nestrkejme hlavu do písku.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. O slovo se přihlásil také senátor, ministr Karel Schwarzenberg, mohl by mluvit okamžitě, přeje-li si to. Ano, přeje. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Přiznávám, že dneska se stalo něco, co se mi tak často nedělo, totiž to, že debata v tomto domě, senátní debata mě přiměla ke změně mého názoru.

Když jsem přicházel do Senátu, byl jsem přesvědčen o tom, že budu hlasovati pro vydání pana kolegy Čunka. Poté, co jsem se dvě rozhodující věci dozvěděl, že za prvé on nepožádal o své vydání, za druhé, jak zpolitizována celá tato záležitost je, a bezpochyby se to tak stalo a tak, jak policie, tak i státní zastupitelství v tomto případě konalo, došel jsem k přesvědčení, že jde přesně o tuto otázku, proč imunita má svůj smysl, totiž v politických záležitostech politika, zodpovědného ústavního činitele ochránit.

Musím tedy to, co jsem říkal předtím, bráti zpátky, a poněvadž jsem zastáncem toho, že člověk má své stanovisko veřejně ohlásit, říkám tímto, že nebudu hlasovati pro vydání kolegy Čunka, poněvadž za těchto okolností bych to považoval za opravdu poškození naší demokracie.

Děkuji vám mnohokrát.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore a pane ministře. Slovo má pan senátor Rostislav Slavotínek, prosím.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi také několik slov k této kauze.

Bylo tady už několikrát řečeno, že pro naše rozhodnutí je důležité posoudit především to, zda okolnosti tohoto případu nesou znaky politické motivace. Bude to bezesporu velmi důležité sdělení, pokud dospějeme k názoru, že znaky politického motivu zde jsou, vypovídá to o tom, že naše vyšetřovací orgány tuto okolnost nevzaly v úvahu. To je samo o sobě dost znepokojivé; zmiňoval se o tom pan kolega Mejstřík.

Myslím, že je důležité se podívat na podezření, která byla vznesena vůči našemu kolegovi, od začátku.

První zveřejněná kauza se týkala dopisu bývalé sekretářky tehdejšímu starostovi Vsetína. V dopise hrozí zveřejněním jeho chování, které údajně neslo znaky sexuálního obtěžování. Bylo to v době, kdy vešla v obecnou známost jeho kandidatura do Senátu.

Jiří Čunek zareagoval podle mého názoru rozumně: Pracovníci městského úřadu i veřejnost mne znají jako starostu i jako dlouholetého občana města. Ať si každý sám udělá úsudek, odpovídá-li takové obvinění tomu, jak já a moje rodina žijeme.

Reakce veřejnosti byla jednoznačně pozitivní. Přesto kauza byla velmi tendenčně prezentována v některých médiích.

Druhá kauza souvisela s řešením situace kolem neobyvatelného domu a jeho nájemníků. Na tuto věc mohou být odlišné názory. Ve většině vyslovených názorů šlo ale o hodnocení záležitosti spíše z pozic nezúčastněných pozorovatelů až podle obrazu vytvořeného zase velmi zaujatě některými sdělovacími prostředky.

Tato kauza byla už prezentována v době, kdy se stal Jiří Čunek senátorem. Často se také v té době spekulovalo o jeho kandidatuře na předsedu jedné z parlamentních stran a tedy i o jeho budoucí roli jako důležitého hráče ve vyjednáváních o podobě vlády.

Stalo se ale něco, co se zřejmě nečekalo. Přes mediální nepřízeň Jiří Čunek získal velké sympatie a podporu, a to nejenom od obyvatel Vsetína.

Zahájení třetí kauzy, úplatkářské, spadá už do doby, kdy kandidatura na předsedu KDU-ČSL byla potvrzena a stav vyjednávání o vládě posiloval úvahy o jeho budoucí vládní pozici. Podezření, která byla v té souvislosti vyslovena, jsou postavena na velmi nepřesvědčivých výpovědí osobně více nebo méně zaujatých lidí a výpisech z účtů údajně uplácející firmy a údajného příjemce.

Myslím, že právě na základě tohoto případu, že na naprostou většinu z nás, zvláště na ty z nás, kteří se v nějaké trochu významnější pozici angažovali v komunální nebo regionální politice, je možné podobná podezření zkonstruovat a využít toho, že je člověk dotázán na detail, který si nemůže pamatovat, a prezentovat jej potom jako tzv. mlžení nebo měnění výpovědi, což není také žádný problém.

Můžeme debatovat o tom, je-li za vznikem kauzy jen lidská závist nebo nenávist, nebo něco jiného.

Ale co je velmi zarážející; už o tom tady také byla zmínka. Žádost o souhlas s trestním stíháním ve věci staré bezmála pět let je doručena do Senátu pouhé tři dny před hlasováním o důvěře vládě. O důvěře vládě, ve které je údajně podezřelý navrhován do funkce místopředsedy vlády a šéfa významného resortu.

Když si uvědomíme, že se tak děje po více než šesti měsících tahanic mezi politickými stranami o podobu vlády, kdy doposud nikdy nebylo tolik averzí a snad i nenávisti mezi jednotlivými aktéry, kdy o důvěře nebo nedůvěře může rozhodnout jediný hlas, politický dopad celé kauzy je více než zřejmý.

A ještě jedna zajímavá okolnost. V den, kdy jsou na základě požadavků mandátového a imunitního výboru doručeny do Senátu podrobnější podklady o případu, a to po předchozím odmítnutí tohoto požadavku policií, v tentýž jsou tyto důvěrné informace ze spisu zveřejňovány v médiích.

My zde dnes nerozhodujeme o vině nebo nevině, přestože každý je schopen posoudit hodnověrnost tzv. důkazů i ostatních okolností a svůj úsudek si na věci udělá. My rozhodujeme o tom, zda okolnosti tohoto případu mohou mít cíl zabránit výkonu významné politické funkce řádně zvolenému senátorovi a členovi vlády. A tento cíl se tady podle mého názoru jeví velmi zřetelně.

Myslím, že není vůbec těžké přijmout tvrzení, že v této zemi existuje dost vlivných lidí, kterým vadí, že po dlouhých měsících jednání s krkolomnými zvraty je zde ustanovena vláda v současné podobě. A zdiskreditovat nefér způsobem jednu významnou součást takové vlády může dávat naději na otevření dalších kol tahanic s kdovíjakým koncem.

Takže na položenou otázku, je-li tady důvod domnívat se, že žádost o vydání může mít v pozadí politickou motivaci, existuje podle mého názoru jednoznačná odpověď. Ano. A pro mě z toho vyplývá, že budu hlasovat proti vydání pana kolegy Čunka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Nyní promluví paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ctěný Senáte, chci jen větičku k procedurálnímu návrhu o způsobu hlasování. Za klub sociální demokracie prohlašuji, že budeme proti proceduře tajného hlasování, budeme tedy za hlasování aklamací. Z toho jednoduchého důvodu, že máme myslím si povinnost vůči občanům si každý za svým názorem stát a také ho umět obhájit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně. Paní senátorka Soňa Paukrtová má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Klub otevřené demokracie nemá jednotný názor na vydání či nevydání pana senátora Čunka, vedli jsme o tom rozsáhlou debatu. Na co však máme naprosto jednotný názor, je že nepodpoříme návrh na tajné hlasování prostě proto, že si myslíme, že je třeba každý sám za sebe svůj názor projevit.

Dovolte mi krátkou odbočku, od roku 2000, kdy jsem v Senátu, jsme nikdy nehlasovali tajným hlasováním, o všech kauzách jsme vždycky hlasovali veřejně a my se za to přimlouváme i tak. Bylo tady řečeno již téměř vše k samé podstatě problému. Opravdu nerozhodujeme o vině či nevině, rozhodujeme o tom, zdali je nějakým způsobem uchráněna svoboda jednání parlamentu jako celku, Senátu jako celku, to si myslím, že je podstata imunity. Jak jsem říkala, ze všech kauz, které jsme kdy posuzovali, nám tato připadala jako nejobtížnější, právě proto, že tam nesporně politické tlaky existují. Takže rozhodnutí je o tom, zdali Senát jedná či nejedná svobodně. O tom je rozhodování. A jednotliví členové klubu KOD na to mají velmi rozdílné názory. Bylo tady řečeno, že na naší politické scéně je politická kultura opravdu na velmi nízké úrovni prostě proto, že jsme svědky i na komunální úrovni, že si političtí rivalové mezi sebou vyřizují účty právě přes orgány činné v trestním řízení formou různých druhů podání atd. Takže já bych se velice přimlouvala za to, abychom posoudili i novelu trestního zákona v tom smyslu, aby nebylo tak jednoduché podávat trestní oznámení kdykoli a na kohokoli. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně a s přednostním právem se přihlásil první místopředseda Senátu Petr Pithart. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Není pro mě vůbec lehké dnes vystoupit, spíše se mi to jeví tak, že musím, ne že mohu. Na konci rozpravy budeme hlasovat o způsobu hlasování a já už teď říkám a zdůvodňuji, proč jsem si vzal slovo. Já se prostě nechci skrýt za tajné hlasování, protože je pravděpodobné, možné, já to nevím s určitostí, my jsme si do té míry nekontrolovali, že můj hlas bude v mém klubu menšinový. A právě proto se s ním nechci skrývat.

Začnu ale obecným ohrazením proti absurdnímu tvrzení, že existuje něco jako presumpce viny politiků. Toto tvrzení se opakuje se stále větší normální samozřejmostí a já mám pocit, že se málo proti tomu ohrazujeme. Je to naprosto nesmyslné tvrzení, protože buď existuje presumpce neviny a nebo existuje presumpce viny u politiků. A potom na to, někdo řekne, to je míněno obrazně. Jestliže se tato zásada ujme, tak nebude chápána jako obrazná.

Co existuje, to je větší nebo menší a někdy také žádná osobní odpovědnost politiků, ale to je něco úplně jiného, než presumpce viny politiků. Já si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího vás vyzvat, abyste se kdykoli něco takového uslyšíte nebo budete číst, ohradili. Je to začátek šikmého svahu.

Naše dnešní rozhodování je výjimečně obtížné. Rozhodujeme o příběhu člověka, politika, senátora, a zároveň rozhodujeme o principu, o našem porozumění toho důležitého, u nás ovšem tak kontroverzního institutu jako je imunita, poslanecká a senátorská imunita. Já tu nemohu nebýt důsledný.

První slova, která vůbec kdy zvolený funkcionář na půdě Senátu pronesl byla moje slova. 18. prosince 1996 jsem byl zvolen předsedou Senátu, šel jsem k řečnickému pultu, řekl jsem několik vět a mezi nimi byly i věty o tom, že začít bychom měli něco dělat s institutem imunity. Já jsem o tom byl přesvědčen tehdy, jsem o tom přesvědčen dnes a vím, že mnoho z vás je o tom přesvědčeno. Ale moc se nám nedařilo. Hlasovali jsme už několikrát, tuším šestkrát o různých změnách, jednou se nám podařila určitá příznivá, ale stále nedostatečná změna. Naposledy jsme hlasovali o velmi radikální redukci tohoto institutu. A prosím, ať si to každý srovná se svým svědomím, protože tedy hrozí, že se ocitneme někteří v určitém rozporu.

Dnes se stavím k postoji senátora Mejstříka, protože jestliže nakonec rozhodneme a dokonce v tajném hlasování o nevydání, tak já si myslím, a teď oslovuji zejména senátory z vládních stran, že se to začíná blížit šíření poplašné zprávy. Proto je mi blízký postoj vydat a nesmířit se a sledovat ten případ a nejenom tento případ, ale všechny případy, které se nám a naší veřejnosti jeví jako podivné a podezřelé. Já tedy budu hlasovat pro vydání kolegy Čunka také proto, že dnes tady, a zatím nikdo na to nereagoval, zveřejnil tak významné úplně nové skutečnosti o svých úsporách. Že podle mého názoru celá dosavadní konstrukce padá a řítí se a já mám důvěru v to, že se dokáže uhájit.

Když jsem řekl, že musím být věrný svým principům, tak ocituji své stanovisko při posledním rozhodování o imunitě jednoho z nás. Tehdy jsem řekl, bylo to loni, rozhodnutím nevydat kolegu - kolegyni poškodíme nenapravitelně. Bude dokonce svých dnů na něm, na ní lpět nikdy už nevyvratitelné podezření. Ať si on - ona o tom myslí cokoli, myslím si, že je opravdu v jeho, jejím zájmu, abychom ho vydali k trestnímu stíhání. Já si myslím, že toto je svaté právo každého, nejenom každého senátora, poslance, každého člověka mít možnost očistit se. A já necítím, nemám pocit, že je ve mně právo toto právo někomu jinému vzít, i když může v dané chvíli pod tlakem to cítit jinak.

Na závěr bych chtěl říci, že jakkoli jsme vzrušeni a kdo by byl v tuto chvíli šťasten před takovýmto rozhodnutím, já mám velmi dobrý pocit z toho, že se tady nevytvořily nějaké bloky podle politických stran, klubů. To je důkaz toho, že rozhodujeme opravdu podle našeho svědomí a je to podle mého názoru důkaz o skutečné zralosti této komory, tohoto sboru. A já vám za poctivost, s jakou tady vystupujete, ať už s jakýmkoli názorem, já vám chci za to i osobně poděkovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo, a prosím kolegu Jílka.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové. Stojím tady, abych řekl pár slov za sebe a za klub a vždycky, když máme podobnou situaci, tak jsem z toho poměrně špatný, protože tento institut vydávání považuji za totálně nešťastný. Sice úplné zrušení imunity nepodporuji, plně, spíše se mi více líbí to, co tady navrhoval senátor Štětina, ale v každém případě jsme situaci, kdy se musíme rozhodnout, zda umožníme kolegovi, člověku se očistit a nebo necháme to lejno, které na něj bylo hozeno, rozmazávat, v jeho případě rozmazávat po něm, po straně, jejíž je předsedou a dokonce po vládě, jejíž je součástí. To je problém, který s každým z nás cloumá a každý si uvědomuje široké souvislosti.

Kolega místopředseda Liška tady říkal slova o policii, pod která bych se podepsal. Jenže on to říkal nám, plénu Senátu, tady měl sedět ministr vnitra a měl to poslouchat. Já bych se přidal k tomu, protože všechny věci, jak řekl, jsou pravdivé, dokonce si myslím, že některé věci byly ještě horší, protože se nezveřejňovaly. Když jsem slyšel některé způsoby, jak postupovala policie při vyšetřování za hranou zákona, kdy pokud se člověk, kterého kontrolují neozve, tak oni pokračují, že na to mají právo a když je člověk neznalý, tak se ani nebrání. To si myslím, že jsou věci, které by měl slyšet ministr vnitra a měl by začít pracovat na tom, aby se policie změnila.

Ale jedná se o to, že máme kolegu vydat nebo nemáme ho vydat, my nerozhodujeme o vině nebo nevině, rozhodujeme o tom, jestli ten skutek, který nám tu policie předkládá, se stal v souvislosti s výkonem mandátu nebo má to vliv na výkon mandátu nebo ne. To je první věc, kterou bychom si měli uvědomovat, ta kauza je postavena poměrně jinak. Ještě před nedávnou dobou většina mých kolegů na klubu byla přesvědčena, že kauza není politická. Posledních 14 dní přesvědčilo většinu, ale i mě, že kauza má politický rozměr.

Když mě volal jeden novinář asi před čtrnácti dny a ptal se, jestli věřím svému předsedovi strany, tak jsem říkal ano. Zeptal se mě: A co když bude odsouzen? Já jsem na tuto otázku odpověděl: Pane redaktore, vy stejně dobře jako já víte, že k soudu nedojde a že se jedná pouze o tuto mediální kampaň, která se neustále stupňuje. Já nevím jak jinak tuto mediální kampaň zastavit než tím, že řekneme - kolego, máš možnost se očistit. Tam mám rozdílný názor od většiny členů klubu, protože ti si myslí, že se to zastaví tímto způsobem. Já se spíš přikláním k tomu, co tady přede mnou říkal místopředseda Petr Pithart. A protože ve všech případech, které byly před tím jsem vždy hlasoval pro vydání, protože si myslím, že je to jediná cesta, jak se člověk může očistit, tak budu hlasovat i tak, i když opravdu s tím mám velké problémy, že si uvědomuji situaci, která je, a situace, kdy, jak už říkal kolega, kdy se z novin dozvíte dřív a dokonce víc a ještě s komentářem, co je obsahem vyšetřovacího spisu, který přijde následně sem do Senátu, abychom se s ním seznamovali, tak je opravdu alarmující a je to věc, která by v normálním právním státě neměla existovat. Ale to jsou věci, které patří někomu jinému a až tady bude pan ministr vnitra, můžeme mu je sdělit sami a myslím si, že je nás víc, kteří by to chtěli říct.

Takže řekl jsem svůj názor, řekl jsem většinový názor klubu, nebude se mi hlasovat opravdu lehce a už několik dní o tom přemýšlím a dělá mi to obrovské problémy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a prosím pana senátora Štěcha.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jsem zvyklý prakticky denně vystupovat, ale mohu vám říci, že v této věci jsem vystupovat nechtěl a necítím se dobře, že teď vystupuji, ale přesto vystupovat musím a to z toho důvodu, že kdybych nevystoupil, tak bych si připadal, že jsem byl lhostejný. A tak, jako jsem si někdy v životě vyčítal, že jsem někdy některé věci měl udělat jinak, tak teď bych si v nejbližších dnech určitě vyčítal, co se měl udělat jinak.

Já příliš k problému přímo hovořit nebudu, ale budu hovořit k tomu, co se tady odehrává. Někteří kolegové, nebudu je jmenovat, abych to příliš nepersonifikoval, tady podle mého názoru provedli velice hrubý, a já doufám snad nedomyšlený, útok na policii, prakticky na soudy a mně to velice vadí. Mně to vadí, protože v naší zemi určitě není důvěra ve státní instituce parlamentem počínaje a exekutivou konče příliš vysoká. A házet obecně řečeno všechny do jednoho pytle, všechny policisty, všechny lidi pohybující se v této oblasti, je nebezpečné a neseriózní. My jsme přece tisíckrát řekli, že nemůžeme uplatňovat systém kolektivní viny. Možná si to někteří neuvědomují, ale napadání policie v tomto případě je napadání konkrétních policistů, kteří s tím pracují. Možná, že pochybili, ale jsou tam přece instituty, které to měly zastavit. Prokuratura, soud, odvolací soudy a další a další. Možná, že nepochybili, takže, prosím vás, dejme si na to pozor, neseme zodpovědnost každý svým dílem, byť kolektivním za to, co vytváří postoj lidí k institutům demokracie v naší zemi. Další poznámka: Někteří se tu bili v prsa a apelovali na ozdravení „silových“ resortů. Vážení, když jsme tak upřímní, já jsem pro to, že to potřebuje samozřejmě možná systémové změny, ale proč se tak neapelovalo a proč se nemluví třeba o situaci před volbami, tzv. zpráva Kubice. Vždyť i malé dítě musí vědět, že to byla účelová kauza ovlivnit volby. V kuloárech se o tom takto veřejně mluví, ale do dneška se to nespojí ani s tímto případem. U toho bychom měli začít, protože to může výrazně ovlivnit výsledek voleb, které rozdají karty pro zákonodárné sbory a dopad do exekutivní činnosti.

Co se týče samotného případu, pan kolega Čunek do včerejška hovořil, že chce být vydán z těch důvodů, které tu říkal Petr Pithart a další, a já jsem v jedněch novinách uvedl, že to je asi lepší řešení, aby se to dotáhlo do konce, než nechat nálepku, která ho bude chtě nechtě znevýhodňovat nebo poškozovat v politické práci a myslím si, že kariéru obrazně řečeno velké politiky má před sebou.

Dnes mě zarazilo, že jsem včera nebo dnes obdržel na mou mailovou adresu stanovisko vyjádření právní zástupkyně pana Čunka - možná to byla reakce na můj včerejší krátký úryvek v novinách, kde se snaží přesvědčit, že pan Čunek jedná chybně, ale v závěru vyzývá k tomu, abychom pana Čunka nevydali. Kladu si otázku: právní zástupce musí přece jednat v souladu s názorem a požadavkem klienta, nemůže vystupovat proti němu. Proč je tam tento rozpor? Vadí mi to.

Bylo zde hovořeno o politické kauze, o ovlivňování budoucích voleb. Samozřejmě, že politické kauzy ovlivňují volby, ale proč to používáme jen v tomto případě a proč jsme to nepoužívali v jiných případech, kdy bylo zcela zřejmé, že kauzy byly těsně před volbami Myslím si, že dnešní průběh projednávání je nejlepším sdělením, jak kdo myslí vážně „hry“ na omezení imunity. Praxe potvrzuje, jak se k jednotlivým případům stavíme. Dokonce si myslím, že hlasování o proceduře nebude hlasováním o proceduře, ale hlasováním o vydání či nevydání.

Jsem rád, že tady zaznělo i z klubu KDU-ČSL, i když s těžkým srdcem to zde zaznělo, ale vážím si toho a připojuji se k těm, kteří sdělují, že není blokové rozdělení postojů k této věci. Je to dobrá zpráva pro veřejnost, pokud to potvrdíme svým hlasováním, ať dopadne jakkoliv. Určitě silnější potvrzení by bylo, kdybychom poskytli prostor pro dotažení případu do konce.

Několikrát zde zaznělo, že máme zkoumat, zda to nemá politický podtext. Myslím si, že to bude mít politické dopady, že tam politický podtext v nějaké části šetření může být. My nemáme prvotní poslání zkoumat, zda to má politické souvislosti, ale máme zkoumat, zda se jednomu z nás, členu zákonodárného sboru, nezamezí vykonávat mandát, který má svěřený od občanů.

Nepřehánějme, že máme mandát tak silně svěřený. Ano, lidé se mohou svobodně rozhodnout, zda k volbám půjdou nebo nepůjdou. Pracuji vždy s určitou pokorou, protože si uvědomuji, že mě volilo asi 30 % občanů. Je mi líto, že ať kladný či záporný názor nevyjádřilo více občanů. Toto bychom takto měli brát v úvahu.

Pokud to nebude dotaženo do konce, zůstanou v jednom pytli jak pan senátor Čunek, tak i svědci, kteří svědčí proti němu. Pokud má pravdu, v tomto pytli s nimi být nechce, pokud pravdu nemá, samozřejmě by o tom měli rozhodnout ti, kteří jsou k tomu kompetentní, a to jsou soudy. My to nejsme. Pokud jim nevěříme, je to s námi velice špatné. Kdo zodpovídá za to, jaké jsou? Parlamentní procedury, parlamentní sbor, exekutiva, státní moc. Na té se významně podílíme tvorbou zákonů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Žáka. Není přítomen, ztrácí pořadí. Prosím pana kolegu Vaculíka.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Kolega Liška, Mejstřík, Štětina, Kubera, Novotný a řada dalších zde velmi vážně hovořili o neprofesionálním postupu vyšetřovacích složek v kauze, kterou právě projednáváme. Je dobře, že tyto hlasy zde tak silně zazněly. Jsem přesvědčen, že vývoj této kauzy by měl vyústit v prošetření odpovědnými orgány ze strany inspekce ministra vnitra. Bohužel to panu ministrovi nemohu sdělit přímo, máme zde však v Senátu tři členy vlády. Proto je prosím prostřednictvím pana předsedajícího, aby tento požadavek vůči panu ministrovi vnitra vznesli. Výsledek tohoto možného prošetření je však v nedohlednu. Stejně tak může být v nedohlednu vyšetřování ze strany orgánů činných v trestním řízení vůči kauze Jiřího Čunka. V předchozích vystoupeních mých kolegů, vyjma vystoupení představitelů sociální demokracie, kdy jsem nikoho nezaznamenal, že by neviděli v této kauze silný politický podtext. Podtext zde vidím i já. Toto je motivem mého rozhodování o této věci.

Jelikož nevím, jak dopadne hlasování o procedurálním návrhu o tajné volbě, veřejně zde prohlašuji, že podpořím nevydání Jiřího Čunka.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím senátora Novotného.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, chtěl jsem vystoupit především jako předseda klubu SNK a říci, že se celý klub dohodl, že bude pro veřejné hlasování, čili nepodpoříme tajné hlasování.

Protože jsem do případu vtažen, seznámil jsem se s dokumenty, které tady pan místopředseda vlády avizoval. Má u sebe doklady o tom, že kromě jednoho milionu, který prezentoval už před časem, vložil ho do Universal banky, a jak jsme dostali včera dokumenty jako doplnění spisu, je tam policií označeno, že tam chybí doklad o vložení peněz na účet. Je tam jen rámcová smlouva, která předpokládá složení peněz. Kolega má pokladní lístek, že 23.11.1998 tyto peníze byly vloženy. K tomu má doklad z jiné banky z Union banky, že bylo vloženo 1,5 milionů korun. Vzhledem k situaci bank peníze byly postupně buď z pojištění vkladů, nebo ukončení termínů vybírány. Musím konstatovat, že pan kolega měl peníze na dům i s hypotékou a i jeho manželka měla peníze na zařizování ordinace před vstupem do komunální politiky ve Vsetíně. Má tyto doklady s sebou.

Ptáte se, co bylo předtím. Nechtěl jsem se na to ptát, ale zeptal jsem se, kde peníze vzal. Peníze může dovolit orgánům, soudci, jsou z výdělečné činnosti a z rodinného nakládání s majetkem. Je to v rámci širší rodiny. Peníze jsou doložitelné a nemáme právo se v tom dále hrabat. To jsou možná příčiny, proč se neustále jde dál, kde peníze vzal.

Nemohu souhlasit s tím, co jsem zaslechl v kuloárech, že vydání pana kolegy bude okamžitě zatčen, vězněn, bude z toho obrovská aféra, bude ohrožena vláda a další věci. To by potom znamenalo, že se musíme probudit a začít tuto situaci radikálně řešit. Je třeba dát průchod právu a dělat vše pro to, aby se kultivovalo, aby bylo čím dále tím transparentnější z toho marastu, který je zde nepochybný. Není to vhodný případ, abychom ponecháním imunity pana kolegy situaci vyřešili s tím, že se nad tím zavře voda. Tím bychom dosáhli pravého opaku. Proto si myslím, že náš klub bude také drtivou většinou hlasovat pro vydání pana kolegy, aby se mohl očistit. Jsem přesvědčen, že se očistí a že si nikdo nedovolí radikální řešení, které jsem tady o přestávce zaslechl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane senátore, prosím pana kolegu Volného.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, rozhodl jsem se přihlásit do této diskuse po vystoupení pana místopředsedy Pitharta, který nás vyzval k tomu, abychom vystoupili proti presumpci viny u politiků, kdykoliv to bude možné. Chci proti této presumpci viny politiků dnes vystoupit. Mé vystoupení navazuje také na vystoupení kolegy Lišky, který požádal kolegu Čunka, aby - pokud by byl vydán - se nevzdával svých veřejných funkcí. Chci ho o to také požádat. Tuto myšlenku bych chtěl blíže rozvinout.

Co jsme se dnes dozvěděli? Od kolegy Novotného z jeho prvního vystoupení jsme se dozvěděli, že kdybychom kolegu Čunka nevydali, tak to způsobí konec jeho politické kariéry. Z jiných materiálů, například z tisku, se dozvídáme, že jiní si myslí opak - pokud k vydání kolegy Čunka dojde, že právě tato okolnost bude znamenat konec jeho politické kariéry.

Kolega Kubera nám předpověděl, jak dopadne dnešní anketa radiožurnálů o tom, co si myslí občané, je-li politik obviněn z nějakého činu, zda se má vzdát či nevzdát svých veřejných funkcí.

Jako člen mandátového a imunitního výboru jsem si podrobně pročetl všechny materiály, které jsme měli k této věci k dispozici, a dospěl jsem k závěru, že tam není nic politického ve smyslu zásahu či politické provokace státní moci. Je tam samozřejmě obsažen jistý návod ve smyslu slova politikum, ale pokud jde o zásady či provokaci státní moci policejních orgánů apod., nic takového jsem tam nenašel. Nic jiného nemáme posuzovat. Proto budu hlasovat pro vydání kolegy Čunka, ať to bude v hlasování veřejném či tajném.

Chtěl bych promluvit ještě o dvou principech, z nichž jeden je znám, druhý je znám méně. Známější je princip, že soud v pochybnostech zprošťuje, ale méně je znám princip, že státní zástupce v pochybnostech žaluje a policie v pochybnostech koná. Z tohoto hlediska nelze na nikoho hledět, pokud tyto orgány konají na základě těchto principů, kdo je policejně vyšetřován, kdo je obviněn a kdo je obžalován, jakoby byl vinen. V tom spočívá presumpce neviny.

Policejní obvinění, ani případné vydání a trestní stíhání nebo podání obžaloby na kolegu Čunka nezakládají žádný předpoklad toho, že je kolega Čunek vinen. Kdybych byl soudcem a posuzoval podle materiálů, které jsem měl k dispozici, zprostil bych ho obvinění pro nedostatek důkazů, protože jde o tvrzení proti tvrzení, a to za situace, že z principu věci nelze nikdy vyslovit soud, že se daný trestný čin nestal. Přesto se již začínají objevovat tlaky na to, aby pan kolega Čunek odstoupil ze všech veřejných funkcí, a to od lidí, kteří žádné materiály neviděli a kteří vycházejí pouze z novinových článků.

Myslím si, že nejsprávněji se vyjádřila paní ministryně Parkanová v Mladé frontě DNES, kdy byl pan Čunek vydán a souzen, že ho nechce hodnotit dříve, než bude pravomocně odsouzen. To je ten nejsprávnější názor. Chci vyjádřit přesvědčení, že tento právní názor by paní ministryně Parkanová zastávala i v případě, že by se nejednalo o člena její politické strany.

Chtěl bych vás také seznámit s článkem z deníku Bohemia ze dne 26. ledna, kde je napsáno:

Článek má nadpis - Podle Paroubka se vláda rozpadá. Zní takto: trojkoaliční kabinet premiéra Mirka Topolánka se podle předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka rozpadá. Na tiskové konferenci v Lidovém domě to šéf nejsilnější opoziční strany vyvozoval z demise ministryně kultury Heleny Třeštíkové a z aféry vicepremiéra Jiřího Čunka. Předpovídá odchod předsedy lidovců Čunka, jehož pozici ve vládě považuje za neudržitelnou, a to kvůli představě, že bude vicepremiér zbaven imunity a ze zasedání vlády bude chodit k výslechům na policii nebo k soudu.

Dámy a pánové, na to je možno panu Paroubkovi odpovědět. Tak co? Bude tedy chodit na vyšetřování nebo k soudu ze zasedání vlády jako tam chodí soustružník z továrny, lékař z ordinace nebo úředník ze své kanceláře. S takovýmito náhledy na věc bychom se neměli smiřovat.

Když mluvím někdy se zastáncem názoru, že je-li politik obviněn, má se vzdát všech svých funkcí, vždy se jich ptám, co se stane, když takový člověk bude po letech řízení shledán nevinným. Oni mi odpovědí. Tak se do své funkce může zase vrátit. Ptám se jich: A kdo mu vrátí ta ztracená léta, jak bude za újmu odškodněn? Dámy a pánové, mluvil jsem s mnoha takovými lidmi, ale na tuto otázku, kdo tomu člověku vrátí ztracená léta, mi nikdo nikdy neodpověděl. Následoval pouze úsměv, který bych charakterizoval jako přihlouplý a bezradné pokrčení ramen. To je však hrubá neúcta k osudu člověka, se kterou nemohu souhlasit. Proto nejen jako senátor, ale občan naší země prosím pana kolegu Jiřího Čunka, aby se až do konečného rozhodnutí v jeho trestní věci nevzdával veřejných funkcí a přispěl tak k důsledné aplikaci presumpce neviny v naší zemi. To vše samozřejmě za předpokladu, že dnes bude vydán, obviněn a obžalován. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane senátore. Prosím pana kolegu Štětinu. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, dámy a pánové. Zaznělo zde několik hlasů, že je užitečné kolegu Čunka vydat, aby se mohl očistit. Já bych vám chtěl nyní trochu ilustrovat, komu pana Čunka vydáme. Já jsem si jednoduchým telefonátem před chvílí zjistil, kdo je tím státním zástupcem, který bude dozorovat kauzu pana Čunka a jíž je na tu kauzu určen. Tím prokurátorem, který bude mít pana Čunka na starosti, je pan Mgr. Radim Obst. Já vám tady přečtu malý úryvek z životopisné knihy pana Vladimíra Hučína. Dokumenty o kontaktech s StB Mgr. Radima Obsta a jeho rodičů byly nalezeny Vladimírem Hučínem krátce po 17. listopadu 1989 na střelnici Sboru národní bezpečnosti v Žeravicích, okr. Přerov, kde tyto dokumenty měly být spáleny, ale zásahem Vladimíra Hučína byly tyto dokumenty zachráněny. Státní zástupce Mgr. Radim Obst se přímo angažoval proti rehabilitaci Vladimíra Hučína a tím významně zhoršil jeho situaci. Bezpečnostní prověrka Mgr. Vladimíra Obsta byla získána podvodem. Odstranění Vladimíra Hučína z BIS a jeho následné uvěznění bylo pro Mgr. Radima Obsta životně důležité, neboť tento bývalý komunistický kolaborant by na státním zastupitelství nemohl jinak působit. Já se o tu kauzu zajímám. Kdyby nebylo statečného mladého sudího v Přerově, který ve všech punktech osvobodil Vladimíra Hučína, tak ta chobotnice, která v té severní Moravě je a sahá od Zlína přes Přerov, Olomouc až k Ostravě, ta chobotnice - spřažení bývalých komunistických funkcionářů, bývalých estébáků a policistů, kteří si zadali, tak Hučína pohltila. A obávám se, že když vydáme kolegu Čunka, že pohltí i jeho. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. Jako zatím poslední je přihlášen senátor Martin Mejstřík. Prosím ho o slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové. Nechtěl jsem vystupovat, ale přesto jsem se rozhodl, že tam učiním, a to abych reagoval na vystoupení pana kolegy Štěcha, který nejmenoval, nicméně varoval před tím, abychom neházeli všechny policisty do jednoho pytle, že přece není pravda, že policie jako taková špatně pracuje. Já se domnívám, že to nikdo z nás neřekl. Naopak já osobně jsem zdůraznil, že v policii jsou policisté, kteří chtějí sloužit zákonu, právu a spravedlnosti a zdůraznil jsem, že z očividných indicií a z naší vlastní zkušenosti je evidentní, že policie, že velitelský sbor není v pořádku. Prostě ta policie jako taková špatně funguje, že policie naopak - já to vím z vlastní zkušenosti, z osobních svědectví policistů, kteří odešli od policie, že slušný policista v tomto sboru nevydrží. Asi to nebude všude, asi - doufám - že jsou policejní sbory, kde ta situace je lepší. Ale jsou naopak policejní sbory, kde opravdu nezkorumpovatelní, slušní policisté musejí odejít, protože tam nevydrží a zdůraznil jsem, že to je problém, který se týká velení a velitelských sborů a na tom já trvám. Já jsem nechtěl, aby měl poslední slovo pan Štěch, prostě tak jsme to nemysleli, nikdo z nás, ale policie problém je.

A poslední věc, naváži na pana kolegu Štětinu, jestliže jsem dokonce uvažoval o tom, že bych navrhl Senátu návrh usnesení, že bychom vyzvali policejního prezidenta a ministra vnitra, aby konal, aby začal řešit tu situaci, tak jsem zapomněl na ministra spravedlnosti, protože samozřejmě to, co zde řešíme, se týká i justice a státních zástupců. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Elektronicky není nikdo přihlášen, v sále také ne. Rozpravu končím a poprosím paní zpravodajku paní senátorku Filipiovou, zda by se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Ta debata byla skutečně dlouhá, vystoupila téměř čtvrtina členů této komory a já bych asi shrnula obsah této debaty. Myslím si, že prvním problémem, který já osobně vidím jako největší, byl obecně únik informací ze spisů policejních domén. Hovořilo tady o tom několik kolegů, berou to také nesmírně vážně. Já sama vám mohu říct moji vlastní zkušenost poté, co do Senátu byla doručena zpráva policie. Byla mi předána tajemnicí mandátového a imunitního výboru, měla jsem ji u sebe asi dvě hodiny - tak mě volila z jednoho média a docela mě citovali z těch papírů, které jsem u sebe měla dvě hodiny, a ptali se mě, jestli skutečně to v tom spise je a jaký mám na to názor. Říkám to tady i proto, že kolega Štětina ve svém prvním vystoupení řekl, že ty úniky mohly být buď od policie, nebo od senátorů. Takže já chci říct, že si troufám říci, že téměř na sto procent to od žádného senátora být nemohlo právě kvůli tomu, co jsem teď uvedla.

Druhý problém jako takový vidím s imunitou jako takovou. To bylo další téma, které se tady prolínalo celou diskusí - zda imunita ano či ne, jestli imunitu naprosto zrušit, že vlastně bychom zbavili - teď přesně si již nepamatuji, kdo to řekl - že bychom připravili média o určitou hračku, nejenom média možná i možnost v podstatě likvidace politických oponentů tím, že by to v podstatě nikoho nezajímalo, kauza by běžela samozřejmě bez většího zájmu médií atd..

Další velký problém, který tady byl, byl obecně - a souvisí to s tím, co jsem řekla jako první bod - s prací policie a s prací soudů. Já v případě, že Senát dospěje k závěru, že kolegu vydá, tak já bych mu velice přála, aby ho nepotkalo to, co potkalo kolegu Železného a nebo Nováka a další, kteří se po pěti letech - konkrétně kolega Novák - po pěti letech, nebo více jak po pěti letech od zbavení imunity ten jeho případ se neposunul ani o krok. Pokud by jeho advokáti nedocházeli na policii a nedonutili nebo nenutili policii, aby pracovala, aby požadovala důkazní materiály, aby event. vyslýchala svědky, tak ta jeho kauza stojí a je mrtvá a troufám si říct, že je připravena do okamžiku, kdy by kolega Novák kandidoval na nějakou politickou funkci. Čili chtěla bych skutečně od srdce popřát kolegovi Čunkovi, pokud to hlasování dopadne tak, že bude zbaven imunity, aby ho nepotkal osud těchto lidí a aby skutečně ve velmi krátké době několika měsíců mohl být skutečně očištěn a prokázat svoji nevinu a ne, aby na něm zůstal stále punc jakéhosi čehosi nevysvětleného.

Čili tolik k zhodnocení proběhlé diskuse, která si myslím, že byla nesmírně vážná právě v oblasti úniku informací. Já sama jsem na toto téma hovořila už i na mandátovém a imunitním výboru, když jsme projednávali tuto kauzu a myslím si, že to je práce jednak pro komisi, která zde byla ustanovena pro soukromí, ale myslím si, že to je i práce pro mandátový a imunitní výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za dobrou zprávu, paní kolegyně a vzhledem k tomu, že se blíží dvě klíčová hlasování, dovolím si nejdříve spustit znělku, abychom byli kompletní.

Ještě než přistoupíme k hlasování, dovolím si vás všechny odhlásit. Mám zde přihlášeného kolegu Slavotínka - to je dobře nebo to je omyl?

Nejdříve přistoupíme k prvnímu hlasování, a to je procedurální hlasování na návrh kolegy Kubery, aby se o meritu věci hlasovalo tajně. To znamená, zahájím hlasování o tomto procedurálním návrhu.

Ten, kdo je proto, aby se hlasovalo tajně, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Já bych to prohlásil jako zmatečné, protože jsem sám zmáčkl jiné tlačítko. Omlouvám se.

Ještě jednou se omlouvám. Jsem zvyklý souhlasit. (Oživení v sále.)

Zahajuji opět hlasování. Kdo je pro tajné hlasování, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tajnému hlasování, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 73, aktuální kvórum 37. Proti tajnému hlasování 60, pro tajné hlasování 9. Tento procedurální návrh neprošel.

Budeme nyní hlasovat o původním návrhu, to je o vyslovení souhlasu s trestním stíháním senátora Jiřího Čunka. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro vydání - pro vyslovení souhlasu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti vydání, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Registrováno 72 senátorů, pro 38, proti 26, kvórum bylo 37. Návrh byl schválen.