Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací změna článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980
o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 200, a Protokol o výbušných zbytcích války (Protokol V), přijatý v Ženevě dne 28. listopadu 2003.
Ministr vlády ČR Karel Kühnl: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládám vám jménem vlády materiál, který se týká jednak ratifikace změny Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky. A jednak vám předkládám ratifikaci nového protokolu 5 k této úmluvě o výbušných zbytcích války. Ten protokol se jmenuje Protokol o výbušných zbytcích války. Zjednodušeně řečeno čistě procesně tato předmětná úmluva podle svých vlastních ustanovení se může měnit, případně doplňovat dalšími protokoly bez konferencí zúčastněných zemí, bez toho, že by bylo nutné je podepisovat a závazné se tyto nové změny, případně nové protokoly, stávají pro účastnické země tím, že notifikují závaznost těchto změn a protokolů samy pro sebe na příslušném místě u depozitáře smlouvy. Protože se ale jedná podle našeho vnitrostátního práva o tzv. smlouvu prezidentskou, můžeme k této notifikaci přistoupit teprve poté, co změny a protokoly případně budou schváleny oběma komorami Parlamentu a ratifikovány prezidentem republiky.
K jednotlivým problémům. Jedná se za prvé o změnu Úmluvy a o nový protokol. Změna Úmluvy se vztahuje k jejímu čl. 1 a je to docela zásadní změna, protože předmětem této změny je rozšíření použitelnosti a aplikovatelnosti celé Úmluvy i jejích protokolů vede ozbrojených konfliktů mezinárodních rovněž na ozbrojené konflikty, které nemají mezinárodní povahu, čili zjednodušeně řečeno ozbrojené konflikty vnitrostátní povahy. Z logiky věci je asi správné, aby instrumenty mezinárodního humanitárního práva ochraňovaly před zbytečným utrpením civilní obyvatelstvo ve všech druzích ozbrojených konfliktů, nejenom v ozbrojených konfliktech mezinárodních.
Z hlediska České republiky by se v případě přijetí nejednalo o průlomové rozhodnutí, neboť už v současné době je ČR vázána v oblasti mezinárodního humanitárního práva řadou závazků i pro případ vnitrostátních ozbrojených konfliktů. Pokud jde o nový protokol 5, jeho hlavním účelem je snížit utrpení civilního obyvatelstva, které v oblastech dnešních ozbrojených konfliktů je často způsobováno nevybuchlou nebo opuštěnou municí. Je to opravdu velké humanitární riziko, které trvá i po ukončení bojů, a protokol 5 se snaží tyto dopady omezit, a to jak prostřednictvím preventivních opatření, tak i opatření následných. Ratifikace obou těchto nových • ony nejsou tak nové • ale v této chvíli nových mezinárodně právních instrumentů by podle názoru vlády i samozřejmě podle mého názoru znamenala významný příspěvek ČR k rozvoji mezinárodního humanitárního práva, a proto vás žádám o vyslovení souhlasu s předloženými návrhy.
Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Štětina, kterého žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Ratifikace této úmluvy patří k velmi důležitým aktům a zároveň patří k ratifikacím úmluv, které jsou na jedné straně velmi důležité a na druhé straně se ve světě velmi málo dodržují. Já bych vám chtěl říci tři příklady, čeho se ratifikace týká. Co se týká toho formálního uspořádání té úmluvy, to vám vysvětlil velmi podrobně pan ministr včetně protokolů, které jsou součástí této úmluvy. Já vám dám tři příklady toho, proč bychom měli tuto úmluvu podpořit.
První • představte si na Kavkaze chlapa, který sedí v zákopech, je to příslušník gerily, a ten vysype před sebe zásobník patron ze svého kalašnikova AK47, vezme pilník a u každého toho náboje upiluje špičku. Tím vznikne náboj, který letí excentricky a dovedete si jistě představit, co udělá v těle protivníka. To je první příklad.
Druhý příklad • představte si válku v Kosovu a představte si v Severní Albánii příslušníky gerily UČK, kteří přijedou na náměstí s volhou, otevřou kufr a ten je plný kalašnikovů, které tam prodávají za pouhých 100 dolarů za kus. I tato skutečnost se týká této úmluvy, kterou bychom měli ratifikovat.
A konečně přímo v názvu se hovoří o výbušných zbytcích války. Já bych vám chtěl připomenout, že třeba v Afghánistánu po 25leté válce je 30 • 50 milionů min, o kterých prakticky nikdo neví, navzdory této úmluvě, která už byla mnoha státy podepsána a úmluva by měla napomoci, aby se takové věci neodehrávaly.
Toto všechno jsem měl na paměti, když jsme projednávali na našem výboru tento vládní návrh a rád bych vás seznámil s rozhodnutím výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které padlo na 26. schůzi 8. března 2006. Nebudu číst celé to znění vládního návrhu, to znamená jenom zkráceně. Je to ten návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna čl. 1 Úmluvy z 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, atd. Je to senátní tisk 217, pravděpodobně ho máte před sebou. Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Vladimíra Kršky, ředitele odboru mezinárodního práva ministerstva obrany, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovil souhlas s ratifikací změny článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 2001 a Protokol o výbušných zbytcích války, to je protokol V. přijatý v Ženevě dne 28. listopadu 2003. Výbor určil mě jako zpravodaje a pověřil předsedu našeho výboru senátora prof. Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Nepředpokládám, že by se chtěl k nevyslovené rozpravě vyslovit ani pan ministr, ani pan zpravodaj, takže nyní bychom měli hlasovat o návrhu, který nám předložil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, vyslovit souhlas s ratifikací této Úmluvy.
Já si vás dovolím svolat znělkou. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci změny článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 20001 a Protokol o výbušných zbytcích války, Protokol V. přijatého v Ženevě dne 28. listopadu 2003.
V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí tohoto návrhu je 29. Zahajuji hlasování.
Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25, se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.
