Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jsem rád, že tu je i pan ministr opět po přestávce. V té předchozí diskusi jsem měl takový pocit, že mě předběhli moji kolegové, kolega Zlatuška, Jařab i Schwarzenberg, kteří vyjadřovali panu ministrovi dík za naši samostatnou politiku, kterou pan ministr představuje, tak já se k tomu připojuji. A navázal bych na předřečníky, které jsem jmenoval, v otázce Turecka. Jestli se nemýlím, pane ministře, tak byste teď jednal s panem Ali Babačanem, tureckým vyjednavačem přístupu k EU. On už řekl tady v Česku jednu zajímavou věc, kterou bych rád připomněl. On hovořil asi o osmi až desetileté lhůtě přijmutí Turecka do EU a také zmínil velice zajímavé datum, a to je rok 1963, kdy Turecko poprvé projevilo oficiální zájem o vstup do EU. To bylo v dobách, kdy bylo u nás to - co si všichni pamatujete.
Já jsem upřímný zastánce přijetí Turecka do EU a oběma rukama říkám „evet“, což znamená turecky ano. Já si myslím, že tento 72miliónový stát může sehrát jednak významnou roli mostu mezi civilizacemi, je to stát sice spekulární, ale s islámskou historií a jako takový může v EU pomoci řešit celou řadu konfliktů. A za druhé je to jeden z nejsilnějších členů NATO. Já z autopsie vím, jak významní jsou turečtí vojáci a jejich jednotky v mezinárodních jednotkách v konfliktních situacích např. v silách ISAF v Afghánistánu, kde právě díky své historii sehrávají velmi významnou roli. Ale říkám-li „evet“ pro vstup Turecka do EU, současně říkám druhé turecké slovo, a to slovo je „yok“. To slovo „yok“ znamená ne. Pan kolega Zlatuška už to slovo tady dneska vyřknul v souvislosti s tureckou agenturou pro vzdělávání, která protestuje proti porušování lidských práv a akademických svobod v Turecku. Tam je potřeba říkat jasné yok. Jasné yok je třeba říkat Turecku ve věci porušování lidských práv a porušování práv kurdské menšiny vůbec. Další yok je třeba říkat v Turecku vzhledem k jejich historii a mám tím na mysli především dosud jasně nevyřešený postoj Turecka ke genocidě především v r. 1915, nemluvím o genocidách v r. 1890 až 1895. Jestliže se Německo dokázalo vypořádat s nacistickou minulostí a je dnes plnohodnotným státem EU, myslím si, že je potřeba, aby si to uvědomilo i Turecko a byl bych moc rád, kdyby naše zahraniční politika směřovala k tomu, aby to Turecku bylo dáno jasně najevo.
A v této souvislosti bych, vážení kolegové a vážené dámy, vás rád pozval na jednu konferenci, kterou budeme pořádat tady v našem Senátu. Ta konference se bude jmenovat Konference arménská genocida a bude se konat ve velkém našem historickém sále 4. dubna. Bude velmi významně a dobře obsazena experty ze zahraničí i jinými hosty. Děkuji vám za pozornost.
