Ministr vlády ČR
Myslím, že máte dnes bohatý program. Jak vím, na zasedání VZVOB máte dost bodů a práce, než abych vás příliš dlouho zatěžoval.
Co se týká naší zahraniční politiky. Chtěl bych říci na začátku tři jasné věci. Česká zahraniční politika není nic jiného, než zastupování zájmů českého státu. To je tedy náplň práce ministra zahraničí. Upozorňuji právě na to, že říkám • státu • netýká se to jenom národa českého, nýbrž všech občanů toho státu (jestli jsou to např. Rómové, Vietnamci, Poláci nebo kdokoliv) • všichni jsou občané našeho státu, a tudíž zastupuji tedy zájmy celého státu, celku. To jest náplň mojí práce.
Samozřejmě musíme přitom vycházet z jistých principů: tj. lidských práv a mezinárodního práva obecně; naše vlastní konání, jak na ministerstvu, tak venku, vychází z principu vlády zákona.
Česká zahraniční politika, jak jste asi vypozorovali, využívá přítomnost našich zastupitelství po celém světě. Vůbec tím, že už z minulosti Československé republiky máme dosti dobrou pověst, že jsme si jistou pozici v zahraniční politice našli. Malý stát, (a přiznejme si, sice tvrdíme oficiálně, že jsme středně veliký stát; nicméně když se nad tím zamyslím, že existují města na světě jako Mexico City, New York či Šanghaj • ti mají více obyvatel, než celá Česká republika), tak si prostě musíme uvědomit, že v globálním měřítku jsme malý stát. Malý stát, aby mimo normální rutinní zahraniční politiku, jakou má každý stát, aby měl větší prestiž a aby také v různých oblastech se lépe prosazoval, aby byl rozpoznatelný na mezinárodním jevišti, tak je dobře, když si najde • jako normální firma, když dělá výrobky, tak když je to menší fabrika, tak musí najít rutinu, tu niku, kde proti těm velkým koncernům se prosadí se svými výrobky. To stejné platí taky pro zahraniční politiku. A my jsme si vybrali - částečně vědomě - oblast lidských práv. Tak jako např. Norské království, byť je to taky poměrně malý - ne co do teritoriální rozlohy, ale obyvatelstvem, taky to není velký stát • má mezinárodní reputaci. Norští diplomaté jsou všude zváni, co se týká zprostředkování, ať je to v palestinsko-židovském konfliktu, ať je to na Srí Lance, nebo při jiných konfliktech na světě. Norští diplomaté, protože jsou v tom odborníci, jsou vždycky vítáni jako odborníci na zprostředkování. Tak my si pomalu budujeme takovou oblast v lidských právech, kde už jsme dneska uznávaná autorita, řekněme, v lidských právech • zase na celém světě • Bělorusko, Barma či Kuba (dávám jenom tři příklady) • tak dnes jsme v této oblasti odborníci na slovo vzatí. Mimo toho, že se člověk má vůbec zasazovati o lidská práv, což by měl, i když je soukromník, tak je to pro nás taky výhodné, že tím česká politika je rozpoznatelná na mezinárodním jevišti.
Ovšem první nejdůležitější úkol v příštích letech bude pro nás v oblasti EU ze dvou důvodů. Za prvé. Za dva roky se ujme ČR předsednictví EU, což je veliký úkol. Tak veliký úkol, že česká vláda se rozhodla pro to vytvořit zvláštní útvar vlády • pod mým předchůdcem, místopředsedou vlády A. Vondrou, který má právě úkol koordinovat veškerou přípravu na toto předsednictví a vůbec koordinovat evropskou politiku ČR. Týká se to také diskuse o event. Ústavní smlouvě nebo něčeho podobného; co z toho vyleze, ještě všichni nevíme. Německé předsednictví je odhodláno toto téma nakopnouti. Je mi jasné, že během toho půlroku předsednictví jedné země se to nepodaří dokončit. Ale diskuse se asi rozproudí. Řekněme, jako každý spolek -jestli je to v „Dolních Prčicích“ hokejová společnost event. společnost pro pěstování belgických králíků - tak i EU musí mít statut, který funguje. Prostě pravidla, podle kterých se společenství řídí. Samozřejmě to, co bylo vytvořeno svého času pro 12 států, neodpovídá plně 27 státům. Jak to má vypadat, jestli se to má jmenovat „ústava“ nebo něco jiného, na to jsou různé názory. Jak víte, v Čechách probíhá o tom velmi výrazná diskuse. Pan prezident má v tom velmi jasné názory, čímž ostatně se aspoň ta diskuse oživuje, nicméně k nějakému výsledku s evropskými státy dojít musíme a hledat nějaké rozumné řešení. Celá diskuse, která začala už před několika lety, by neměla vycházet pouze ze zájmů starých států -západoevropských a velkých států - jako Francie a Německo, nýbrž vzhledem k nové podobě EU by měla zohlednit taky zájmy menších států, chudších a východních států, jako jsme my. To znamená taky zrovnoprávnění, ať se to týká přechodných omezení, pracovních možností, zapojení do Schengenského prostoru. Samozřejmě se taky budeme snažit přispívat k evropské diskusi o politice vůči našim sousedním státům. Byť nejsme např. jako Slováci, Maďaři a Poláci přímým sousedem Ukrajiny, tak je to nám poměrně blízká oblast. Musíme se velice zamyslet nad tím, jak s tímto velkým sousedem vycházeti, jak se přibližovati k EU z nejrůznějších důvodů by bylo žádoucí a jak to dotvořit. Máme úkol ukončit všechnu práci ještě na Balkáně, zabezpečit, aby aspoň celá tradiční Evropa byla uvnitř EU atd. Zde nás očekává spousta práce. Tradiční úkoly. Samozřejmě udržování transatlantické spolupráce, což je veliký úkol do budoucnosti. Podílet se na práci NATO. A při tom všem taky být aktivní součástí; nejenom poslouchat a pak se řídit podle toho, co dělají ti ostatní. Nýbrž ve všech těchto diskusích by měla být ČR aktivní člen. Samozřejmě jsou také bezpečnostní a obranné otázky. Máme dnes nasazené vojáky v Afghánistánu, zrovna tam posíláme polní nemocnici. Ostatně mě to velice potěšilo, když jsem byl minulý rok v Afghánistánu, tak mi tam důstojníci armád, které mají velkou tradici a velkou bojovou zkušenost • Angličané, Francouzi i němečtí vojáci • potvrdili, že naši vojáci tam dělají opravdu velmi odbornou práci a Armáda ČR věci tak změnila, že je to opravdu cenný příspěvek mezinárodních sil. Ale ta chvála našich lidí, musím říci, to bylo hezké poslouchati… Máme také ještě policejní školení v Iráku atd. I tady máme ještě spoustu věcí na práci. Ostatně ČR má velení v rekonstrukčním týmu v rámci operace ISAF, taky v Kosovu nás čeká dostatek práce do budoucnosti. Málokdo ví, že např. v Izraeli je naše české kontaktní vyslanectví NATO • tedy všechny kontakty NATO s Izraelem jdou přes naše vyslanectví v Tel Avivu. Dokonce nám to bylo prodlouženo, protože tam tu práci děláme, obzvláště velvyslanec Žantovský, velice dobře.
Samozřejmě jako v každé zahraniční politice je veledůležitý úkol - a pro mě priorita • a sice vztahy k sousedům. Staré Československo poněkud tímto trpělo, protože se mu málokdy podařilo vybudovat opravdu bezproblémové vztahy se svými sousedy; za první republiky atd. Je to veliký úkol. Musíme říci, kde je opravdu dobrý vztah, bezproblémový, probíhají konzultace, spolupráce. Já jsem zrovna v sobotu byl na krátkou návštěvu v Bratislavě • tj. se slovenskou stranou. Řekněme, že je to jeden z mála příkladů, co jsem viděl v životě, kdy rozvod vedl k nejužšímu přátelství bývalých partnerů. Takže spolupráci se Slovenskou republikou si musím opravdu velice pochvalovat. S Polskem je dobrá spolupráce, v mnoha bezpečnostních uniích, v různých otázkách, jsme stejného názoru. Pokračuje přeshraniční spolupráce atd. Ovšem Polsko se trošku vymyká, protože je to přece jenom veliká země. Polsko se také cítí jako evropská velmoc, takže máme někdy poněkud odlišný názor. Nejdůležitější soused je pro nás SRN. Německo označuje naše vztahy za nejlepší během posledních 100 let. To je pravda. Na druhé straně, když se podívám na dějiny posledních 100 let, tak to zase takový veliký zázrak není. Vztahy jsou opravdu dobré, nejsou velké problémy. Máme trošku odlišný názor; většinou v diskusi o Ústavní smlouvě. Tam budeme vést intenzivní dialog. Jsou tu také ještě některé otázky přeshraniční spolupráce k objasnění. Obzvláště vzhledem ke struktuře SRN. Česká republiky je spíše stát centralisticky postavený, byť jsme vytvořili kraje, ale v Německu mají ještě tu tradici. My ještě nemáme úplně propracovaný vzor spolupráce se spolkovými zeměmi. Země, jako Bavorsko, jsou velice sebevědomé. Cítí se vlastně jako plnohodnotný stát • takových oblastí je ve světě více. Nesmíme zapomenout, že Bavorsko samotné je náš největší obchodní partner. Takže spolupráce s Bavorskem na nejrůznějších úrovních by se měla vylepšit. Obdobně se Saskem a jinými německými zeměmi. Ale to je řekněme ústřední problém a dá se vyřešiti. S Rakouskem zase vzplanul trošku Temelín. Ve vládním prohlášení nové rakouské vlády je zapsáno, že rakouská vláda se bude snažit o tzv. nulovou variantu, tj. uzavření Temelína, což je ovšem pro nás nepřijatelné. Z druhé strany je tady vědomí • já ty rakouské politiky většinou znám • že je to sice zbožné přání, ale že taky na to nemají páky, aby to uskutečnili. To neznamená, nic jiného, než že pro paní • mojí drahou kolegyni rakouskou ministryni zahraničí a pro mě • to bude vyžadovat několik dnů až týdnů práce, abychom rozčílení trošku uklidnili a posadili se k jednacímu stolu, vypracovali nové formy dialogu atd. atd. Ve skutečnosti oni vědí, že my nepřistoupíme na uzavření. My víme, že Rakousko vždycky bude vyžadovat nulovou variantu. A jako sousedé, kteří mají odlišný názor, nu tak musíme s těmi odlišnými názory muset žiti, zdvořile spolu zacházeti a vytěžit z toho co je možné. Rakušané zajisté dostanou veškeré informace • a to je taky dohodnuto • o tom, co se v JE Temelín děje, takže jsou plně informováni. Není nic, o čem by nebyli informováni. Kdyby náhodou • já sice konkrétně toho mnoho nevím • nás jejich odborníci upozornili „tady máte nějakou slabinu“ • tak to samozřejmě taky už v zájmu našeho vlastního obyvatelstva opravíme, i když vím, že to bude nekonečný dialog. To v politice bývá, že některý problém se nesmí dostat do stavu varu. Každá z těch stran ví, že se tím bude museti zabývat několik let. Jinak přeshraniční spolupráce se taky s Rakouskem rozvíjí. Rakousko se konečně také odhodlalo budovat silnice směrem k našim hranicím. Konečně pokračuje obchod mezi našimi zeměmi. To všechno vypadá velice dobře. Ale jsou tady jisté problémy z minulosti.
Samozřejmě pan prezident Putin nás díkybohu začátkem tohoto roku upozornil na to, což jsem s povděkem zaregistroval začátkem minulého roku, tak já zase upozorňuji na velikou závislost na ruské naftě a plynu, což pobídlo české vlády i evropské vlády, aby se odhodlaly jít do nové energetické politiky. Sice my jsme méně závislí na ruské naftě a plynu, než např. sousední Maďarsko nebo Polsko. Nicméně to neznamená, že by ještě nebylo té závislosti dost. Především, a to je úkol domácí, musíme si uvědomit, jaké ohromné rezervy energie máme pouze v úsporách. Co se týká spotřeby energie, tak ať to vezmeme na hlavu obyvatelstva nebo na jednotku hrubého domácího produktu; jakkoliv to počítáme, tak spotřebujeme pořád ještě zhruba o polovinu až 70 % více než západoevropské státy. To je sice v tom plýtvání ne tak hrozné jako na Rusku, Ukrajině, nicméně rezerva je jenom v normálním zacházení s energií. S prostředky, které jsou všude na světě dosažitelné. To by nám ušetřilo velkou část energie a taky by naše ovzduší nebylo tolik zamořeno.
Jak jsem říkal, tak budeme pokračovat v politice lidských práv na celém světě, ale musíme se samozřejmě zamyslet taky nad tím, jak podpořit naše podnikatele a naše podniky. Jak v nových oblastech v Asii, Rusku, na Ukrajině, v Africe atd. Přičemž bychom se vždycky měli střízlivě podívati na statistiku některé země. Někdy to vypadá velice slibně, když se každá návštěva ministra průmyslu nebo kohohokoliv jiného, mediálně velice zaznamenává. Ve skutečnosti, potom v tom reálu ekonomiky, to hraje mnohem menší roli. Třeba taková německá spolková země je pro nás mnohem důležitější než celá Čína. Musíme vědět, jak to ve skutečnosti vypadá.
Samozřejmě nesmíme zapomenout, a já jsem se pokusil na tom ihned pracovati, že máme rozvojovou pomoc. Jako většina evropských států jsme pod minimem, které je stanoveno, aby státy EU pro rozvojovou pomoc měly poskytovati. Mám naději, že v rozpočtu je vyšší procento. Tak se pokusím aspoň ty prostředky soustředit a podívat se na to, co v rozvojové práci je opravdu pro nás smysluplné. Jak řečeno, práce je dost. Teď jsou • jako každý rok • konference v Bruselu. Spíše věnované bezpečnostním otázkám. Je to takový cyklus hlavních konferencí, které jsou rok co rok. Teď nastupují hned konference k NATO a EU. Potom uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.
Jak říkám, prosím, ať nikdo neočekává velké změny. Chci se soustředit na některé změny na ministerstvu samotném. Trošku zmodernizovat provoz, což by bylo nutné. Podívat se, jestli všechny prostředky využíváme účelově atd. Ale žádné senzační změny v zahraniční politice nebudou. Protože zahraniční politika má býti konzistentní tak, aby naši partneři věděli, s kým jednají, aby se na nás mohli spolehnout.
Krátký náčrt české zahraniční politiky jsem vám dal. Doufám, že jsem to jakžtakž skloubil, aby jak členové výboru, tak naši studenti si z toho mohli něco vybrat. Samozřejmě velmi rád zodpovím otázky. Děkuji za vaši trpělivost.
