Ministerstvo vnitra ČR

JUDr. Petr Hanzl

ředitel kanceláře ministra vnitra

Ministerstvo vnitra

Nad Štolou 3

170 34 Praha 7 - Letná

            Vážený pane řediteli,

jsem jedním ze signatářů otevřeného dopisu „Žalujeme“, týkajícího se záležitosti pana MUDr. Uzunglu. Před několika dny jsem od pana Františka Janoucha, který je iniciátorem tohoto dopisu, dostal kopii Vašeho vyjádření k této kauze. Velmi mne znepokojilo, že byl u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR zřejmě skartován písemný materiál, vztahující se k věci MUDr. Uzunoglu. Soudní řízení s panem MUDr. Uzunoglu přitom dosud neskončilo a vnucuje se podezření, že skartování policejního spisu mělo za účel zakrýt protiprávní postupy tehdejších policejních činitelů.

            Dovoluji si Vás požádat, vážený pane řediteli, o sdělení, kdy a kým, na čí rozkaz, z jakých důvodů  a pod jakým jednacím číslem byl policejní materiál týkající se pana MUDr. Uzunoglu skartován.

            Dovoluji si Vás též upozornit, že okolnosti skartace tohoto materiálu považuji za více než podezřelé. Sdělte mi prosím, pane řediteli, jaké důsledky z tohoto protiprávního jednání vyvodíte.

            Postup policie  v kauze MUDr. Uzunoglu se stal již dávno předmětem veřejného zájmu. Proto jsem se rozhodl vydat k Vaší odpovědi signatářům zmíněného otevřeného dopisu tiskové prohlášení, jehož text si Vám dovoluji v příloze zaslat.

            Zároveň Vás žádám, abyste tento můj dopis považoval za formální podnět k zahájení trestního stíhání osob zodpovědných za zničení policejní dokumentace ke kauze MUDr. Uzunoglu.

            S pozdravem

            Jaromír Štětina

            senátor

V Praze dne 12. 5. 2006

Příloha č. 3

JUDr. Karel Černocký                                                        V Praze dne 2.5. 2006

náměstek Nejvyšší státní zástupkyně ČR

Brno

Vážený pane doktore,

podle starých dobrých švédských zvyků se má písemně poděkovat za pozvání a návštěvu.

Udělal bych to i kdybych se těmito vikingskými zvyky necítil být vázán. Všichni účastníci naší schůzky dne 11.4.2006 byli s jejím průběhem spokojeni a doufají, že se causa Uzunoglu nakonec pohne z mrtvého bodu.

Jistě si vzpomínáte, že se všichni účastníci schůzky vyjádřili velice kriticky nejen k „výkonům“ pana předsedy senátu Mgr.Vítězslav Rašíka, ale že na nás zvláště záporně zapůsobil pan státní zástupce JUDr. Petr Jeziorek,  který během mnohahodinového jednání zíval, klimbal a neměl ani jednu-jedinou  otázku či poznámku. Opomenuli jsme Vám však říci, že se pan státní zástupce přece jednou ze své letargie probudil! Bylo to 23.3.2006 v 16 hodin, kdy on navrhl nevyslýchat svědka, který se k líčení dostavil, s odůvodněním, že jeho (státního zástupce) pracovní doba končí v 16.00!!! Když se v publiku ozvaly hlasy nevole, dodal, že mu stát přesčasy neplatí.

Představte si, že by něco podobného udělal lékař uprostřed složité a dlouhé operace. Nebo „pouze“ při vyšetřování pacienta s podezřením na infarkt. (Před několika dny jsem četl, že naše země má evropské prvenství -  pacient s infarktem se z jakékoliv části naší země dostane do odborného protiinfarktového centra nejdéle za tři-čtyři hodiny. Obávám se, že prvenství máme i v neefektivnosti soudů a zástupců a v jejich aroganci.) Řekněte mi: mohu nepohrdat takovým soudem a takovým státním zástupcem? Jak si jich mohu vážit? Kam jsme se to dostali a kdo za to nese odpovědnost? Neříkejte mi, že nikdo!

Předevčírem jsem dostal dopis z ministerstva vnitra, který přikládám. Jsem - a jsme - z něho naprosto šokováni. Causa Uzunoglu ještě daleko není ukončena a někdo již zametl stopy! Jak jinak to nazvat, pane doktore? Je-li pravda to, co je napsáno jménem ministra vnitra v dopise, vybudovali jsme za šestnáct let po listopadové revoluci systém, který je snad v něčem zrůdnější, než byl ten svržený.

Vážím svá slova velice opatrně. Před několika týdny uveřejnil časopis Týden záznamy z archivu STB z roku 1978. V té době přepadli na MUDr. Františka Kriegla a jeho ženu Rivu v jejich bytě na Smetance 16  dva maskovaní Arabové a chtěli je zabít. Připomenu, že MUDr. Kriegel byl tehdy sledován a hlídán policií ve dne i v noci. Napadení inscenovala STB a nehledě na naprostou a zjevnou  protizákonnost a zločinnost této akce záznamy o jejím plánování a průběhu si nikdo nedovolil zničit. V archivech MV zůstaly až do roku 2006, kdy je objevil reportér Týdne.

Jak je možné, že veškeré záznamy o sledování, pronásledování, šikanování, okrádání, a o všech ostatních nezákonnostech vůči MUDr. Uzunoglu byly zničeny před ukončením soudního řízení? Kdo se mohl opovážit dát příkaz k tak bezprecedentnímu zametání stop? Není-li toto trestný čin •  co je pak trestným činem v naší zemi?  Není-li Vaší povinností tento trestný čin objektivně a nezaujatě vyšetřit a navrhnout potrestání pachatele, ať je jeho funkce v orgánech MV jakkoliv vysoká?

Považujte, prosím, tento dopis za formální podnět k zahájení vyšetřování okolností nezákonného (či zločinného?) zničení celé dokumentace policie o cause Dr. Uzunoglu.

S úctou

František Janouch

(RNDr, profesor)

V Praze, 28.4.2006

Kopie na vědomí: Judr. Renáta Vesecká

Příloha č. 4

OTEVŘENÝ DOPIS

Žalujeme…

V roce 1894 byl v Paříži zatčen francouzský důstojník Alfred Dreyfus, na základě vykonstruovaného obvinění ze špionáže odsouzen na doživotí a deportován na Ďábelské ostrovy. V jeho odsouzení hrál značnou roli jeho židovský původ a antisemitismus, tenkrát ve Francii rozšířený. O čtyři roky později reagoval na Dreyfusovo odsouzení světoznámý spisovatel Emil Zola svým otevřeným dopisem Žaluji (J´Accuse). Tento dopis měl ve Francii i v ostatních zemích neuvěřitelnou odezvu a přispěl nakonec k úplné rehabilitaci Dreyfuse, slavnostnímu navrácení vojenských hodností, vyznamenání nejvyšším francouzským řádem Legion d’Honeur  a veřejné omluvě.

Přesně 100 let po zatčení A. Dreyfuse, v roce 1994, byl v Praze zatčen MUDr. Yekta Uzunoglu, Kurd, který vystudoval v Praze lékařství a usadil se v Evropě, v Československu a Německu. Byl aktivním účastníkem organizace Lékaři bez hranic, v jejichž řadách poskytoval pomoc válkou a vyhlazováním sužovanému kurdskému lidu. Podílel se na vydání kurdské gramatiky. Přeložil do kurdštiny nejen části Bible, ale i několik děl Karla Čapka. Do češtiny přeložil a vydal přísloví kurdského lidu. Spolupracoval s  Kurdským institutem ve Francii a byl jedním ze zakladatelů Kurdského institutu v NSR. V roce 1979 byl pro své demokratické myšlení vypovězen z Československa, kam se vrátil až v roce 1990.             

Byl a je i úspěšným podnikatelem. Připravil a vydal knihu „Ekonomické perspektivy ČR“ (1994).

V roce 1994 byl MUDr.Y.Uzunoglu zatčen a obviněn na základě udání tureckého občana, který žil v ČR pod falešným jménem a byl policejním agentem. Tento muž dr.Uzunogla nařkl, že ho týral a omezoval jeho osobní svobodu. K obvinění dodatečně přibylo ještě obvinění z trestných činů přípravy vražd, loupeží, podvodů a nedovoleného ozbrojování. MUDr Uzunoglu strávil dva a půl roku ve vyšetřovací vazbě. Spolu s MUDr. Uzunoglem byli zatčeni a obviněni ještě další tři Kurdové, z nichž jeden po propuštění zemřel, pravděpodobně na následky špatného zacházení ve vazbě.

MUDr. Uzunoglu byl zatčen poté, co se mu podařilo zprostředkovat pro naši republiku zakázky v hodnotě přes 300 mil. dolarů, a poté, co mu bylo bývalými exponenty předlistopadového režimu důrazně doporučováno, aby dal od těchto zakázek ruce pryč. MUDr.Uzunoglu byl držen ve vyšetřovací vazbě 31 měsíců (posledních 5 měsíců tedy se souhlasem Nejvyššího soudu ČR), ačkoliv žádné z absurdních obvinění nebylo solidně prošetřeno a dokumentováno. Během vyšetřování došlo k velkému počtu nezákonností, na které nereagoval  žádný z orgánů, jež měly nad vyšetřováním dozor.

Již v roce 1996 varoval poslanec Pavel Dostál v tisku, že z tohoto případu bude mít Česká republika mezinárodní ostudu. Čtyřikrát byli ministři vnitra a spravedlnosti ČR v této kauze interpelováni poslanci Jičínským, Dostálem a Drápelou. V jedné z odpovědí ministr vnitra dokonce přiznal, že policisté MUDr. Uzunogla týrali. Německá spolková republika ve stejné době udělila MUDr. Y. Uzunoglovi - zřejmě jako projev sympatií a podpory - státní občanství a doklad o tom mu doručila do českého vězení.

Po 31 měsících byl MUDr.Uzunoglu propuštěn z vazby. Neodjel však do NSR, jejímž občanem se stal, zůstal v České republice, aby dovedl do konce svůj dlouhý boj a aby dosáhl od české justice plného zadostiučinění. Trestní stíhání bylo dne 25.9. 2003 zastaveno, „protože bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě, zakotvené v článku 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“ (podepsán soudce Vítězslav Rašík). MUDr Uzunoglu se proti tomuto výroku soudu odvolal a jeho odvolání bylo vyhověno. Plným právem žádá, aby ho soud v plném rozsahu osvobodil od absurdních obvinění.

Zůstane věčnou hanbou pro náš stát, že když si česká justice s případem Uzunoglu už nevěděla rady, chtěla ho v lednu 2003 prostřednictvím ministerstva spravedlnosti předat k vyřízení do Turecka, které tohoto Kurda pronásledovalo již od roku 1970, mimo jiné  i za jeho humanitární činnost v Kurdistánu, odnětím tureckého pasu a zákazem vstupu na území Turecka.

Boj MUDr.Yekty Uzunogla nebyl a zdaleka není jen jeho soukromým bojem. Je to i náš boj za spravedlnost. Jsme přesvědčeni o tom, že stav soudnictví a výkon soudní moci nejpřesněji charakterizuje poměry v kterémkoli státě a tedy i u nás. Podle T.G. Masaryka „spravedlnost je matematikou humanity“.

Za skandální pronásledování MUDr.Y. Uzunogla cítíme odpovědnost i my, prostí občané. Jeho případ již dávno nabyl dreyfusovských dimenzí a je nejvyšší čas s ním definitivně a spravedlivě skoncovat. Oprávněně si však klademe otázku, jaké jsou skutečné příčiny tohoto justičního skandálu a selhání našich státních a politických představitelů, kterým jsme svěřili řízení naší země, a kteří v tomto případu zcela zklamali.

 Proto

 obviňujeme představitele naší soudní moci, zúčastněné státní zástupce i soudce všech stupňů, včetně předsedů Nejvyššího soudu a nejvyšších státních zástupců v údobí 1994-2005, že v rozporu se svými právy a povinnostmi, vyplývajícími ze zákona, nekonali svou povinnost  a nezjednali nápravu;

obviňujeme tehdejší ministry vnitra a spravedlnosti, jakož i předsedy vlády, kteří odpovídali za výkon jejich funkcí, že byli hluší ke stížnostem a informacím o porušování zákonnosti, se kterými se na ně ve svých dopisech z vyšetřovací vazby obracel MUDr Uzunoglu a další občané, že nesplnili svoje ústavní pravomoci k vyšetření a odstranění zjištěných nepravostí s tím spojených;

obviňujeme i tehdejší předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu ČR v údobí 1994-2005, že zůstali neteční a lhostejní k tak závažným nedostatkům a chybám našich orgánů činných v trestním řízení, které  případ  Uzunoglu vyjevil.

Všichni tito činitelé naší zákonodárné, výkonné i soudní moci nesou odpovědnost za to, že MUDr.Yekta Uzunoglu strávil ve vazbě 31 měsíců, a že česká spravedlnost nebyla schopna vyřešit jeho případ v průběhu neuvěřitelných 12 let.

Současně však klademe za vinu těm novinářům, kteří v honbě za sensacemi o kauze Uzunoglu zkresleně či nepravdivě informovali veřejnost, že tímto svým postupem hrubě poškodili pověst MUDr Y. Uzunoglu a tak se morálně zpronevěřili svému poslání.

Ať jsou ale příčiny tohoto selhání České Republiky jakékoliv, ostudnou kauzu  MUDr. Uzunoglu nutno uzavřít co nejdříve, a to veřejnou omluvou a poděkováním, že se nevzdal, že bojuje za čest, svobodu a spravedlnost nejen svou vlastní, ale i země, která se stala jeho druhou vlastí.

Úplná rehabilitace Alfreda Dreyfuse trvala 12 let a uskutečnila se přesně před sto lety, v roce 1906.

Letos v září uplyne 12 let od zatčení MUDr.Yekty Uzunogla. Nebudeme mít pocit, že v naší zemi vládne spravedlnost, dokud MUDr.Yekta Uzunoglu nebude plně rehabilitován a naše republika se za utrpení a křivdy, které mu způsobila, řádně a veřejně neomluví.  Jen tato  omluva přesvědčí občany, že podobné praktiky a postupy patří minulosti, a nebudou nikdy znovu opakovány.

Příklad velké země, Francie, ukazuje, že to možné a správné je. Omluva nejvyšších politických představitelů Francie Dreyfusovi se stala důležitým symbolem velikosti této země.

František Janouch,  Táňa Fischerová, Květa Jechová, Karel Jech, Svatopluk Karásek,  Jaroslav Kořán, Dana Němcová, Karel Schwarzenberg, Jiřina Šiklová, Libuše Šilhánová, Věněk Šilhán, Jaromír Štětina, Petruška Šustrová

V Praze, 3.3.2006   

Za správnost:

František Janouch