Životy ztracené jako následek zločinného režimu nastoleného 25.února 1948 se nikdy nepodaří spočítat. Proto během pietního aktu dne 25.února, který je nazván Obětem komunismu, budou předčítána jména těch, kteří byli komunisty popraveni, zastřeleni, utýráni či umučeni.
Životy ztracené jako následek zločinného režimu nastoleného 25.února 1948 se nikdy nepodaří spočítat. Proto během pietního aktu dne 25.února, který je nazván Obětem komunismu, budou předčítána jména těch, kteří byli komunisty popraveni, zastřeleni, utýráni či umučeni. Seznam asi tisíce jmen se dělí na několik částí:
Nejvíce jmen patří mezi odsouzené za politicky motivované trestné činy, kteří zemřeli ve výkonu trestu za údajnou velezradu, vlastizradu, pobuřování, sdružování proti republice, sabotáž či špionáže či byli popraveni z politických důvodů. Prvními popravenými v únoru roku 1949 byli Miloslav Choc a Slavoj Šádek za vraždu majora Schrama, kterou nikdy neprovedli.
Smutnou kapitolu naší historie tvoří jména lidí zastřelených či utonulých při pokusu přejít státní hranici nebo těch, kteří byli na státní hranici usmrceni v drátěném zátarasu nabitým elektrickým proudem o vysokém napětí.
Seznamy vypracoval ing. Adolf Rázek z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který k tomu dodává:
„S vysokou přesností byl sestaven seznam popravených, který se může odchýlit od skutečnosti jen o jednotlivé oběti. Ztráty životů na hranicích dosud dohledané mohou být nižší o desítky obětí. Ovšem seznam jmen zemřelých ve výkonu trestu může být nižší až o stovky jmen, protože použitý seznam zahrnuje jen odsouzené za politické trestné činy. Přitom je nutno mít na paměti, že komunistická justice se snažila politickou činnost kriminalizovat a kriminálním pachatelům podsouvat politickou motivaci, která umožňovala ukládání vyšších trestů. Přesné rozlišení by vyžadovalo podrobné studium více než 200 tisíc soudních spisů ztížené tím, že řada z nich už neexistuje.“
Do výčtu ztrát není možné zachytit úmrtí ve vyšetřovacích vazbách nebo při zatýkání. Zcela nezachycené zůstávají např. i sebevraždy, jejichž příčinou byl komunistický režim a lze je odhadovat v tisících.“
Seznamy popravených byly sestaveny podle archívních materiálů Vězeňské služby.
Seznamy popravených na hranicích podle archivních materiálů Pohraniční stráže (PS) uložených v Archivu Ministerstva vnitra (AMV) a podle výsledků vyšetřování Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV).
Seznamy zemřelých vězňů podle archivních materiálů Vězeňské služby nemocnic a šetření ÚDV.
Zde je k dispozici několik krátkých příběhů obětí komunismu:
Útěky do zahraničí
Osmnáctiletý Josef Vítů se spolu s nezletilým bratrem Františkem pokusil v září 1960 o přechod státní hranice. Uvnitř třístěnného a drátěného koridoru, odkud oba bratři nemohli snadno uniknout, byli ze vzdálenosti 10 – 15 metrů dávkou ze samopalu vystřelenou příslušníkem PS usmrceni.
Bernard Schmidt se pokusil se svou manželkou Charlottou a třemi nezletilými dětmi 6, 7 a 10 roků o přechod v prostoru Broumova. Celé rodině se podařilo projít signální stěnou, poté však byli pronásledováni pohraničníky, kteří Bernarda Schmidta asi 200 metrů od ní zastřelili. Hranice byla vzdálena 1600 metrů vzdušnou čarou od místa činu. Jeho manželka a děti byly předány do NDR.
Čtrnáctiletý Pavel Hynek byl synem poslance Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS) za Československou stranu lidovou (ČSL) Františka Hynka, který odmítl nátlak STB na spolupráci. Bezpečnost panu Hynkovi představila spolupracovníka, který jej přesvědčil, že nejlepší pro něj bude odchod do zahraničí. Jiný spolupracovník odvedl otce se synem do prostoru asi 1 km od hranice, nechal si zaplatit za „převedení“ a ukázal mu cestu do léčky připravené pohraničníky. Po průchodu mezi rozestavěnými hlídkami pohraničníci spustili palbu. Ze 196 střel byl Pavel smrtelně zasažen 3 střelami a jeho otec čtyřmi těžce zraněn. František Hynek za pokus o přechod státní hranice pobyl 13 let ve vězení.
Úmrtí ve věznicích
Josef Hons, rolník z Křečovic byl jedním z těch, kteří odmítli vstoupit do JZD. Bylo mu 38 roků. O pouti 29.června 1951 byl odvezen neznámými muži. Byl si jist, že jde o omyl. Za několik dní neznámí muži přijeli opět a vyzvali k odjezdu i jeho manželku. Ta souhlasila s podmínkou, že si může vzít sebou své 5, 7 a 8 leté děti. Manželka s dětmi byla převezena do sousední vesnice, kde jí oznámili, že manžel zemřel a předali jí krabici s údajně jeho popelem. Následkem toho žena skončila v léčebně v Bohnicích, děti byly předány do opatrování sousedů, pole a dobytek převzalo JZD. Jistý vězeň – lékař, který byl zavřený na Pankráci, podal svědectví, že smrt Josefa Honse, rolníka z Křečovic, nastala následkem umlácení. Lékař StB vystavil úmrtní list, kde uvedl jako příčinu smrti infarkt. Až tři měsíce po umlácení Josefa Honce byl podán návrh na jeho zatčení.
Útěky z vězeňských pracovních táborů
Jednadvacetiletý Rudolf Kindl a osmadvacetiletý Ilja Chubenov byli vězněni v táboře Svornost v Jáchymově. Společně se rozhodli pokusit se o útěk. Koncem září 1950 v odpoledních hodinách při cestě koridorem mezi šachtou a táborem překonali oplocení a začali utíkat. Po dvě stě metrech, u nejbližšího domku, je dozorci dostihli, postavili ke zdi a zastřelili. Jejich těla byla přinesena do tábora, kde velitel Zeman při projevu na apelplacu řekl vězňům pro výstrahu: „Takhle skončíte všichni.“
Tresty smrti
Boris Kovaříček byl dvaadvacetiletým studentem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Založil studentskou odbojovou skupinu Šeřík, do které pronikl spolupracovník StB Dr.Chalupa (alias mjr. Král). Ke konci roku 1948 se Šeřík spojil se skupinou Pravda zvítězí (PZ) pod vedením agenta Ministerstva národní obrany (MNO) mjr.Josefa Hrušky. Boris Kovaříček byl odsouzen k trestu smrti v procesu s gen. Karlem Kutlvašrem a 24. května 1949 popraven. Zatímco účast pplk. Hrušky na likvidaci skupiny Šeřík a Pravda zvítězí je prokazatelná a nepochybná, podíl Dr.Chalupy zůstal ve stádiu důvodného podezření. Dr.Chalupa zemřel ve Spojených státech amerických nepotrestán. Pplk.Hruška byl popraven 24.5.1949 v akci Pravda zvítězí (PZ).
Pavla Hájková
tisková mluvčí senátora Jaromíra Štětiny
kontakt: 776742420
24.2.2005
